Máme je rádi a vážíme si jich. Jsou to osobnosti domácí žánrové scény a jejich práce nám přináší jen a jen radost. Jenže co oni sami považují v žánru za to nejpozoruhodnější? Co by nám chtěli doporučit? Půjde o knihy, které bychom od nich nečekali? Půjde o knihy, které jsme snad sami dosud přehlíželi, a přitom bychom moc rádi věděli, co na nich věhlasné osobnosti zaujalo? V netrpělivě očekávaném návratu k populární sérií článků jsme požádali Zuzku Stožickou, Ondru Jireše a Františka Novotného o to, aby čtenářům doporučili trojici knih fantastického žánru. Nemuselo jít o tituly, které snad pokládají za nejlepší, každopádně jde ale o knihy, které mají rádi a neváhají se o to s námi podělit…

ZUZANA STOŽICKÁ DOPORUČUJE

Pokladnice fantastiky je plná klenotů. Čtenář je zpočátku hromadí jako nenasytný drak, aby je později (snad když si uvědomí, že nemůže a vlastně ani nechce přečíst všechny) pečlivě vybíral a ukládal do komůrek paměti vystlaných červeným sametem. Zářící oči Asimovových robotů, hladké kukaččí vejce C. J. Cherryhové, nostalgicky mžourající Bradburyho Mars, šnůra sociálně experimentálních perel Ursuly Le Guinové, Pratchettova plochá země nesoucí se na hřbetu želvy, cenné africké artefakty pana Resnicka, nepostihnutelné Gaimanovo kouzlo, Lukjaněnkovy hlídky vystupující ze šera, éterické světlo Iana R. MacLeoda a nejnověji i kradmá vlákna Mycélia prorůstající knihami Vilmy Kadlečkové… Spolu s výše uvedenými zaujali v mé sbírce čestné místo rovněž…

GEORGE R. R. MARTIN: NEČEKANÉ VARIACE

Nejsilnější knižní dojmy zpravidla pocházejí z období, kdy člověk fantastiku teprve objevuje. Na prvního ledového draka se nezapomíná. Bylo to v zimě někdy koncem devadesátých let minulého století, když jsem ve stánku na Kamenném náměstí koupila (komusi pod stromeček) tuto sbírku povídek a moje literární mapa se rozrostla o nový, rafinovaný, poetický, melancholický a více než jen trochu krutý kontinent. Nikdy jsem necítila potřebu vázat se na konkrétní spisovatelské vzory, ale po přečtení jsem zatoužila – až jednou budu velká – psát tak dobře jako tento Autor. Dnes se Martinovo jméno skloňuje hlavně v souvislosti s Písní ledu a ohně, ale mně se zdá, že kratší, uzavřený formát dělal jeho představivosti lepší službu. Každému fantastovi, který je ještě nevyzkoušel, radím začít s Martinovými povídkami. V češtině vyšlo povícero sbírek a všechny stojí za pozornost.

LOIS McMASTER BUJOLDOVÁ: HRANICE NEKONEČNA

Vorkosiganská sága patří k mým nejintenzivnějším knižním láskám – a jiskra přeskočila právě díky novele, kterou Hranice nekonečna začíná. Na nedokonale kolonizované planetě Barrayar, kterou Čas izolace posunul ve vývoji zpět až k feudalizmu, žije Miles Vorkosigan, mladý muž se srdcem rytíře. To však bije v pokroucené, křehké schránce těla, které měli dle starých zvyků zadusit ještě v kolíbce. Čas izolace ale skončil a na Barrayar vtrhlo spolu s kosmickými technologiemi rovněž nové myšlení. Zvyky se musí změnit… A právě Miles dostane za úkol přesvědčit o tom i drsné obyvatele horské osady, kde kdosi zavraždil postižené dítě. Bujoldová dokáže stejně přesvědčivě dojmout i rozesmát, má zajímavé vědeckofantastické nápady, které neváhá domýšlet do společenských důsledků, a postavy lidské až do morku (pravých či syntetických) kostí. Její knihy si opakovaně předepisuji vždy, když mě drtí tíha reality a potřebuji znovu nabýt duševní rovnováhu.

BRIAN STABLEFORD: ŘÍŠE STRACHU

O upírech už bylo prý napsáno všechno. V říši strachu pije Richard Lví srdce krev mnohým a alternatívní Londýn sedmnáctého století se dusí pod nadvládou nemrtvých… Ano, i zde se upíři jako aristokrati, manipulátoři, bezohlední a (téměř) nesmrtelní tvorové, mohou pro vyvolené stát problematickým objektem romantického citu… Ovšem v pestrých fantasy kulisách se odehrává především poctivý vědeckofantastický příběh. Za tajemstvím upírů se do hlubin černé Afriky vydává ukázkově neakční hrdina, jehož nejdůležitějším projevem odvahy je – kromě pochopitelné snahy celé to dobrodružství přežít – uvažování a trpělivé hledění do mikroskopu. Sice nebude lahodit běžným milovníkům krvavého subžánru, ale čtenáři, který se upírům podívá na zoubek raději méně tradičním způsobem, mohu vstup do Říše (s poklidem) doporučit.

ONDŘEJ JIREŠ DOPORUČUJE

CHUCK PALAHNIUK: ZALKNUTÍ

Nejspíš jste viděli film Klub rváčů natočený podle stejnojmenného románu Chucka Palahniuka (prý se to čte Pólanyk) a možná jste od tohoto svérázného spisovatele četli jeho Program pro přeživší. Obě tato díla jsem si oblíbil, ale ještě víc mě bavil román Zalknutí. Všichni autorovi hrdinové jsou vyšinutí, nebo jsou aspoň pořádně pošahaní nebo něčím posedlí, ale hlavní hrdina Zalknutí je především nehorázný zmrd. Pracuje v americkém skanzenu, ale svůj hlavní zdroj příjmů a moci nad ostatními si pravidelně buduje předstíráním, že se dusí. Zajde do restaurace, začne se dusit jídlem a lidé se ho pak snaží zachránit. Tím v nich vyvolává silné citové pouto a následně se jimi nechává vydržovat. Přimíchejte k tomu ještě závislost na sexu, bizarní původ a mesiášské komplexy a vznikne z toho pořádně ujetý příběh. Palahniuk má navíc hodně vybroušený styl vyprávění, takže vás román prostě nepustí. Jasně, v jiných autorových knihách najdeme více prvků fantastiky, ale proč se o to zajímat, když můžeme sáhnout rovnou po tom nejlepším.

PAVEL RENČÍN: BETON, KOSTI A SNY

Od roku 1999 se v soutěžních sbornících začaly objevovat první povídky Pavla Renčína. Do té doby jsem měl českou fantastiku spojenou především s dobrodružnou literaturou, ale Renčín všem čtenářům dokázal, že našinec může uspět i s příběhy zcela odlišného ražení. Zpočátku spíše experimentoval a nad samotným příběhem často vyhrával styl, atmosféra a originální nápady. Postupem času se Renčín měnil v komplexnějšího autora. Jeho prvních deset autorských let je shrnutých právě ve sbírce Beton, kosti a sny, kde chybí jen jediná další kvalitní povídka z tohoto období, Dračí hvězda. Jinak je tam vše, co tam být mělo, a ostatní drobty nechť odpočívají v pokoji. Kniha má sice jen dvě stě stránek, ale je doslova přecpaná imaginací, poctivým vypravěčským řemeslem, jazykovými hrátkami, emocemi, myšlenkami… Je to velmi barvité dílo laděné spíše do temnějších odstínů. Vím, že se k té knize budu rád vracet i v budoucnu. Že nezůstane navždy uzavřena v jednom mém životním období, tak jako se to stalo naprosté většině děl, které jsem kdy přečetl.

ŠTĚPÁN KOPŘIVA: HOLOMRÁZ

Původně jsem zvažoval, že vyberu jednu z knih, které mě přivedly k zájmu o české autory. Něco od Mosteckého (Čára hrůzy, Jdi a přines hlavu krále), Šlechty (Krvavé pohraničí, Šílený les) či Žambocha (Na ostřích čepelí, Seržant, Bez slitování). Nebo třeba navždy skvělý Stín modrého býka od Medka a Vrbenské. Pak jsem se ale rozhodl nechat minulost minulostí a poukázat na budoucnost. Kopřivův Holomráz je sice už také několik let stará záležitost, ale jestli v něčem vidím budoucnost fantasy (a to rozhodně nejenom české), pak je to v tomhle díle. Holomrazem tak trochu navazuji na úvodní Palahniukovo Zalknutí, protože i zde najdeme dost ujeté hrdiny a bizarní scény. Jenže je to navíc zasazené do klasického fantasy světa. A ty zápletky. A ten styl. To jsou v žánru fantasy dost zřídkavé jevy. Říkám si, že právě tudy se bude ubírat fantasy, která mne bude bavit. Vůbec k tomu nepotřebuji litry krve, psychopaty a sex. Ale ocenil bych celkový posun žánru od unylých a sterilních dobrodružek pro náctileté kluky a romanťáren pro Pavlovského a další paničky jakéhokoliv věku směrem k textům, které řežou svým jazykem, neplýtvají slovem, překvapují neočekávatelnou logikou a zároveň mají podtext, který v něm najdou ti, kteří ho tam hledat chtějí. Směrem k textům, jako je Holomráz.

FRANTIŠEK NOVOTNÝ DOPORUČUJE

Než jsem se dal do psaní, abych uvedl tři knížky SF, které mě oslovily natolik silně, že je mohu s dobrým svědomím doporučit dál, přečetl jsem si, co doporučili moji předchůdci. Se smíšenými pocity uspokojení (že máme společné oblíbence) a zklamání (že jsem byl předstižen), jsem zjistil, že se mezi doporučenými díly objevuje mnoho titulů, které jsou též mou srdeční záležitostí, namátkou připomínám Lemovy povídky o pilotu Pirxovi, které uhranuly Štěpánu Kopřivovi, dále Aldissův Nonstop a Simakovo Město, jež doporučuje Martin Gilar. Obě knihy pokládá moje generace za vůbec nejlepší, jaké kdy byly v žánru sci-fi napsány. Na druhou stranu mě docela dojalo, že přitažlivost neztratil ani Dům na pobřeží od Daphne du Maurier, který doporučuje Václava Molcarová a který mě uchvátil už před mnoha a mnoha lety. Při pohledu do knihovny se mi vnucovaly desítky knížek, jež bych mohl doporučit, nicméně se pokusím dodržet zadání. Ve dvou případech zůstanu u autorů, kteří už byli doporučeni, nicméně jde o takové kalibry, že nebyl problém vybrat jiná jejich díla.

STANISLAW LEM: FIASKO

Můj milovaný román Solaris už doporučil Ondrej Herec, ale Stanislaw Lem napsal tolik skvělých věcí, že bych mohl doporučit nejméně půltuctu jiných. Nicméně zůstanu u série jeho románů, kterou jsem nazval kontaktovou, neboť je věnována problému kontaktu s mimozemskými civilizacemi a inteligencemi. Těmto knihám jsem věnoval rozsáhlou esej a nevynechal ani Fiasko, které je završením této série. Většina kritiků román strhala a uvedla, že se na něm neblaze podepsalo stáří autora a jeho stařecká skepse. Lem, který definuje člověka jako sběratele informací, zde udělal něco jako čelem vzad, když si položil otázku: Je-li smyslem existence lidstva zkoumání vesmíru, má lidstvo pokračovat v této činnosti za každou cenu? Stojí poznání za jakékoli oběti, v krajním případě i za ztrátu lidství? V eseji jsem o Fiasku napsal: Lem zde již není optimistickým kazatelem kybernetiky, ale tím, kdo míří do jejího podsvětí. Zůstává ale evolucionistou, který vidí peklo v tom, že původní kladná lidská touha po poznání se evolučním vývojem stane planou obsesí, smrtonosnou mánií. Ta pak znamená propadnutí se do informatického podsvětí a ve Fiasku je pokus o kontakt již od samého počátku vědomě plánován právě takto. Proto se kosmické lodi expedice k planetě Kvinta v souhvězdí Harpyje jmenují Orfeus a Euridika a kolapsar, proměněný Orfeem v temporální přístav, v němž bude Euridika kotvit, nese jméno Hádes. Na rozdíl od starořeckého originálu vstupuje v Lemově pojetí do Hádu napřed Orfeus a to je předznamenání, že zde žádný návrat k životu nebude. A toto pojetí pak předepisuje, aby hrdina, jemuž je osudem souzeno, aby si vynutil kontakt, aby – jak píše autor, uviděl Kvinťany, byl ztracenou duší – aby byl nemrtvou zombií, neživým člověkem.

STEPHEN KING: TEMNÁ VĚŽ

Autora už zmínil Štěpán Kopřiva, i když Běh o život napsal King pod pseudonymem, a Boris Hokr pak přímo doporučil jednu z knih cyklu Temná věž. Snad mi bude prominuto, že nyní poněkud poruším pravidla a doporučím celý cyklus osmi knížek (a další pravděpodobně přibudou), neboť Temná věž za to stojí. Sám King bezelstně uvádí, že se jedná o dílo, které píše celý život, o příběh, u něhož má pocit, že mu jej něco diktuje, co mu také poručilo, aby se sám včlenil do děje (a zachránilo mu život, když ho v roce 1999 na silnici srazilo auto a ležel několik dní v kómatu). Tato epopej na rozhraní fantasy a sci-fi je napsána strhujícím způsobem a opírá se jak o literární dědictví staré Evropy (báseň Já, rytíř Roland přišel k Temné věži! anglického romantického básníka Roberta Browninga), tak o jedinou skutečnou mytologii, která na území USA vznikla – o mytologii pistolníka, v podstatě o americkou obdobu rytíře, klasické hrdinské postavy, která může být jak kladná, tak záporná. Jednotlivé svazky postupně líčí dobrodružnou pouť hlavního hrdiny pistolníka Rolanda z Gileadu a jeho družiny k Temné věži, což je zároveň pouť za záchranu nejen jednoho světa, ale celé plejády světů. Ve dvou se pak děj přímo odehrává – v tom našem a jakémsi druhém, který může být jak v paralelním vesmíru, tak ukazovat budoucnost toho našeho. Nenechte se odradit obrovským rozsahem cyklu, půjčujte si třebas jednotlivé svazky postupně v knihovně – a odměnou vám bude nevšední čtenářský zážitek, syntéza všemožných literárních postupů kombinujících sci-fi a western. Temná věž je dílo, které, podle mého názoru, patří do čtenářského inventáře každého fanouška.

ADOLF HOFFMEISTER SEST. LABYRINT

Amerika dala těchto hnutí modernímu světu několik. Je to především jazz, kovbojky – westerns…, detektivky, comics, pin-up girls a jejich vyvrcholení ve strip-tease a konečně science-fiction. Toto napsal Adolf Hoffmeister na závěr úvodu ke sbírce amerických sci-fi povídek, kterou sestavil a v roce 1962 také prosadil k vydání. Pro české čtenáře sci-fi to bylo zjevení, vůbec první výbor amerických sci-fi povídek, který vyšel česky. A co jméno, to velmistr žánru: Ray Bradbury, E. A. Van Vogt, Lewis Padgett (pseudonym Harryho Kuttnera a jeho ženy Catherine Mooreové), Robert A. Henlein, Frank M. Robinson, Robert Abernathy, Clifford D. Simak a Jorge Luis Borgés. Kniha byla vzorně přeložena a navíc skvěle ilustrována předními českými výtvarníky. Já měl tehdy před maturitou a ve sci-fi byl s malou nadsázkou odkázán jen na J. M. Trosku, Karla Čapka, Jana Weisse, Josefa Nesvadbu, Stanislawa Lema, bratry Strugacké, Ivana Jefremova a další sovětské autory, takže mi tato knížka ukázala zcela nový literární svět. Byli jsme tehdy ve třídě dva fanatičtí čtenáři sci-fi a jednoznačně jsme se shodli, že z celé antologie je nejlepší povídka Chrudošiví jsou borolové Lewise Padgetta. I dnes ji pokládám za nejlepší povídku žánru, jakou jsem kdy četl. Děj těží z nečekaných důsledků náhodného činu, text se odkazuje na anglickou klasiku (Alenka Lewise Carrolla) a přináší řešení, které čtenáře zaskočí, avšak je naprosto logické. To ovšem neznamená, že ostatní povídky jsou o mnoho horší. Je to skvost vedle skvostu. Antologii těžko seženete, ale v knihovnách ještě bývají. Je to nejen excelentní výběr klasických amerických povídek ze Zlatého věku, ale také dílo, které formovalo lidi, kteří později vytvořili československý fandom.

Související články:

Osobnosti žánru doporučují (Kadlečková, Němec, Procházka)

Osobnosti žánru doporučují (Nováková, Podaný, Kopřiva)

Osobnosti žánru doporučují (Herec, Vrbenská, Šlechta)

Osobnosti žánru doporučují (Rečková, Králik, Renčín)

Osobnosti žánru doporučují (Veselá, Hokr, Kyša)

Osobnosti žánru doporučují (Pavelková, Kotrle, Linc)

Osobnosti žánru doporučují (Ríša, Lukačovičová, Pavlovský)

Osobnosti žánru doporučují (Bronec, Neomillnerová, Hlávka)

Osobnosti žánru doporučují (Slováková, Popiolek, Medek)

Osobnosti žánru doporučují (Dufková, Pelech, Nečas)

Osobnosti žánru doporučují (Hlavačková, Pilch, Fabian)

SPECIÁL: Redakce webu XB-1 doporučuje (Buriánková, Kubátová, Bílek)

SPECIÁL: Vítězové LS Daidalos doporučují (Gilar, Molcarová, Čechalová)