Každý týden vám přinášejí nové články a informace. Vlastně s nimi trávíte celý rok, aniž byste si toho byli mnohdy vědomi. Jenže co oni sami považují v žánru za to nejpozoruhodnější? Co by nám chtěli doporučit? Půjde o knihy, které bychom od nich nečekali? Půjde o knihy, které jsme snad sami dosud přehlíželi, a přitom bychom třeba rádi věděli, co na nich členy redakce webu XB-1 zaujalo? V redakčním speciálu naší nové série jsme požádali Michaelu Buriánkovou, Petru Kubátovou a Romana Bílka o to, aby čtenářům doporučili trojici knih fantastického žánru. Nemuselo jít o tituly, které snad pokládají za nejlepší, každopádně jde ale o knihy, které mají rádi a neváhají se o to s námi podělit…

MICHAELA BURIÁNKOVÁ DOPORUČUJE

KURT VONNEGUT JR.: SNÍDANĚ ŠAMPIONŮ

Kilgore Trout je největším spisovatelem science fiction! A Kurt Vonnegut spisovatelem s nejčernějším humorem na světě. Důkazem je, že se u této knížky smějete politicky nekorektním, brutálním a nemorálním věcem, až se člověk ptá, jestlipak se pan autor náhodou nesmaží v pekle a jestlipak tam s ním nebohý čtenář jednou neskončí taky. Z groteskního nadhledu hrané objektivnosti a absurdně precizního vysvětlování banalit seká spisovatel břitké komentáře, tepající především Spojené státy. Pouť hrdiny Trouta na umělecké setkání doprovázejí jednoduché obrázky samotného autora (je to pokladnice vědomostí, najdete tu, jak vypadá kráva i jak vypadá řiť). Tuto frašku o příšerných lidech Vonnegut napsal, aby si pročistil hlavu. Otevřenému čtenáři ji provětrá taky pěkně.

RICHARD MATHESON: JÁ, LEGENDA

Tady to byla cesta od filmu ke knize. Nějakých čtyřicet let před Živými mrtvými a před 30 dní poté dosáhl Poslední muž na Zemi minimálně srovnatelné atmosféry postapokalyptického velkoměsta. Navíc v hlavní roli hororová ikona Vincent Price, který v podstatě táhne celý film sám. Kniha ovšem, jak to tak bývá, má mnohem hlubší ponor do dramatu osamělosti a touhy přežít, navíc ji zdobí skvělý závěr. V propadech, nezdarech i malinkých vítězstvích hlavního hrdiny se najde asi každý, což je zárukou nadčasovosti každé dobré beletrie (ať v ní jsou upíři, zombie, anebo docela obyčejní lidé).

NEIL GAIMAN: SANDMAN: PRELUDIA & NOKTURNA

První sešit Sandmana, který vyšel v českém překladu. Sice mu v nakladatelství oproti originální verzi ubrali barvy, ale to jen dokázalo, že příběhy jsou natolik dobré, že jim neublíží ani černobílá varianta. Tuto knihu jsem si pořídila při takovém tom poflakování se po knihkupectví, kdy máte chuť udělat si radost, ale nehledáte nic konkrétního. Tady to byla trefa do černého. Jednotlivé kapitoly spojuje hlavní děj – pán snů přišel o svoje kouzelné předměty, které se v běhu desetiletí ztratí a on je musí najít. Některé části, jako 24 hodin nebo Hluk a vřava, jsou skutečně depresivní a temné, jiné, např. Tlukot jejích křídel, spíš kontemplativní. Skvělý úvod do komiksové série, která je dnes legendou.

PETRA KUBÁTOVÁ DOPORUČUJE

MICHAIL BULGAKOV: MISTR A MARKÉTKA

Je opravdu těžké vybrat tři knihy z tolika skvělých titulů, které nabízí autoři z celého světa. Jednoznačnou volbou je pro mě ale Mistr a Markétka. Nadhled, s jakým Michail Bulgakov včlenil do normálních reálií nadpřirozené postavy, které sledují lidské hemžení skrze staletí a které si realitu užívají po svém, nebyl nikdy tak šarmantně strhující. Absurdní situace, jež jsou vršeny jedna na druhou a do kterých jsou vtahováni užaslí smrtelníci, aby je vzápětí pohltily zdi Ústavu pro choromyslné, vás do konce knihy neomrzí. Ba naopak. S počtem stránek si přejete, aby niky neskončily a užíváte si hravé dialogy postav a jednoho úchvatně napsaného Kocomoura. Vzhledem k tomu, že kniha velmi ostře reflektuje poměry, které panovaly v Moskvě dvacátých a třicátých let, mohla vyjít v Sovětském svazu až patnáct let po autorově smrti. A právě kritický podtón, jenž se mezi řádky schovává a přesně cílí na lidskou malost, dělá z knihy opravdu nadčasový text.

CARLOS LUIS ZAFON: ANDĚLSKÁ HRA

Z trochu jiného soudku, i když dosti podobná, je i druhá kniha Andělská hra, která je druhým svazkem série Pohřebiště zapomenutých knih. Opět Faustovské téma, jež je ovšem rozvinuto v méně humorném vyprávění zasazeném do Barcelony první poloviny dvacátého století, vyniká především neuvěřitelně silnou atmosférou. Hlavním hrdinou je mladík toužící proslavit se jako spisovatel a napsat knihu, jež ho učiní nesmrtelným. Životem se protlouká jako autor brakové literatury a přijímá lákavou nabídku tajemného nakladatele Andrease Corelliho. Jeho nový zaměstnavatel je ovšem nejen štědrý, ale rovněž značně tajemný a dějí se kolem něj i kolem rukopisu podivné věci. Tuhle knihu bych rozhodně doporučila každému, kdo má rád literární fantastiku a obeslal některou ze soutěží svojí vlastní povídkou. Nejen, že vám bude hlavní hrdina sympatický, ale vlastní tvůrčí proces vám náhle přestane připadat romantický a získá temný a syrový náboj.

PHILIP K. DICK: TEMNÝ OBRAZ

I když jsem v pokušení opět doporučit něco faustovského, zabrousím jinam, tentokrát do vod sci-fi. Temný obraz je knihou, jejímž hlavním hrdinou je droga budoucnosti. Kniha je psaná čtivým jazykem a vlastně bychom mohli propadnout dojmu, že to zase až takové sci-fi není. Reálie hodně připomínají současnost, hrdinové jsou moderní a uvěřitelní. Ovšem uvědomíme-li si, že román poprvé vyšel v roce 1977, zamyslíme se nad tím, zda P. K. Dick nebyl návštěvníkem z budoucích časů (já tvrdím, že ano!). To, čím si mě tato kniha získala, bylo precizně vykreslené prostředí narkomanského prostředí a dokonale zpracované dialogy, které vás vtáhnou do děje a které čtenáře doslova svezou na zábavné vlně absurdna až k vystřízlivění v chladné a drsné realitě. Temný obraz je knihou, která je nejen učebnicí zobrazení nemocného (závislého) lidského nitra, ale i velmi působivým textem o lidskosti a naději.

ROMAN BÍLEK DOPORUČUJE

JIŘÍ KULHÁNEK: CESTA KRVE

Vládce strachu jsem si koupil v ostravském Gelaldu, když byl ještě na Stodolní, na doporučení pana Pilcha. Prý „Klub červených očí“. S nedůvěrou k tuzemským autorům jsem večer knihu otevřel… a posledních dvacet stránek dočetl v pět ráno v autobuse během školního výletu do Vídně. Když pak mistr Kulhánek vydal Cestu krve, tak jsem ji netrpělivě sháněl po všech ostravských knihkupectvích. „Klub červených očí“ se opakoval a dodnes je tato dvoudílná kniha mojím nejoblíbenějším „kulhánkem“. Proč? Jednoduše proto, že je po čertech chlapácká, post apokalyptická, jsou v ní mrtváci, němý chlapec a hlavní hrdina se ztotožňuje s největším filmovým rekem všech dob, s Mad Maxem. Tohle jednoduše nemá chybu a je to tak čtivé, že to normálně vidíte před sebou. Navíc autor má tak černý smysl pro humor, že mojí zhýralé duši to absolutně sedí. A ten transportér? Nevykládejte mi nikdo, že jste neusínali pod peřinou a přitom jste nebyli usazeni v křesle nezničitelného Saladinu? Plně pomíjím to, že pan Kulhánek žánr, který psal, na našem území plně zpopularizoval a zanechal za sebou spousty nohsledů, tratoliště krve, zombíky, mimozemšťany a hlavně zástupy oddaných fanoušků. A hlavně udělal pro tuzemské fantaskní autory tolik, jako málokdo tady. Tím, že jednoduše napsal pořádný splatter.

STEPHEN KING: TO

Všichni máme svého bubáka pod postelí. Něco, čeho se bojíme a děsíme se toho, že to na nás jednoduše někdy vyskočí. A to i v čase, kdy jsme dávno odrostli dětským střevíčkům a v zrcadle se holíme každé ráno (někteří). A když je tím hrůzostrašným bubákem klaun? No potěš koště! Osobně jsem se rozhodoval, jestli vyzvednout To, nebo Prokletí Salemu, mé dvě nejoblíbenější knihy od „Štefana Krále“, protože ten tady být jednoduše musí (!), tak nakonec díky výše zmíněnému vyhrálo to To. Navíc je to první knížka, kterou jsem od mistra hororové literatury četl a hltal jsem ji neuvěřitelně. I přes pořádný rozsah stran mi nevadilo ji číst, což o pozdějších Kingových dílech moc nemohu tvrdit. Myslím, že mistrovi jeho grafomanie trochu přerostla přes hlavu, bohužel. Myslím, že to byla i první kniha Stephena Kinga, která u nás vyšla, a díky tomu jsem ji měl již v adolescenčním věku poprvé půjčenou od svého strýčka. Ten nikdy moc hororový nebyl, ale mi tím udělal nesmírnou radost! Stejně jako jsem se pár let předtím bál u Zemanovy pohádky Čarodějův učeň, tak jsem se poprvé opravdu bál u této knížky. Vzpomněl jsem si na svého dětského klauna vycpaného pilinami, který měl taky ten připitomělý cirkusácký úsměv a když mě jednou během četby přišel navštívit ve snu, vážně jsem zvažoval, že tuto knihu odložím. Zvědavost a adrenalin ale naštěstí zvítězily. Když před časem proběhla zpráva, že se chystá filmový remake této klasiky, byl jsem potěšen. Bát se asi nebudu, ale na setkání s Pennywisem se fakt těším!

FÉLIX J. PALMA: MAPA ČASU

Zatím co předchozí dva tituly byly v podstatě výlety do historie, tak tady se jedná o letošní novinku, alespoň tedy co se tuzemského trhu týče. Vesměs nepodléhávám kouzlům recenzí příliš snadno, ale tady po přečtení asi tří jednoduše nešlo odolat. Cesty časem jsou pro fanoušky fantaskního žánru klasickým tématem, ale tentokrát si s ním někdo pohrál opravdu důmyslně a dokonale. U nás asi ne moc známý autor Félix J. Palma vtrhnul na tuzemský trh ve velkém stylu. Svůj román (prý z chystané trilogie, druhý díl nese název Mapa nebe) zasadil do období viktoriánské Anglie a jako jednu z hlavních postav svého románu se nebál použít spisovatele H.G. Wellse. Ale vše je mnohem složitější, propracovanější a důmyslnější. Vždy v momentu, kdy máte pocit, že jste pointě knihy přišli na kloub, jste dokonale vyvedeni z omylu a stavědla románu jsou otočena absolutně jiným směrem. Jenže vše je uděláno tak, aby všechno souviselo se vším a čtenář byl ponořen do děje, který s ním vláčí jako s lodními plachtami během bouře. Fanouškům viktoriánské doby mohu slíbit, že se zde setkají i s populárním Jackem Rozparovačem, gentlemany, kteří touží provětrat kdejakou spodničku, s hospodami plnými raubířů a kurtizán. Navíc téhle knížce nechybí napětí a ani láska, která hory přenáší. Vše je však podáno tak, že je vytvořen dokonalý koktejl, který budete hltat, dokud se nedostanete až na úplný konec. Často budete překvapeni jeho zvláštní chutí, která se v průběhu až neuvěřitelně ladně mění. No, smekám svůj cylindr pěkně uctivě, pane Palma, a těším se mocně na další díl!

Související články:

Osobnosti žánru doporučují (Kadlečková, Němec, Procházka)

Osobnosti žánru doporučují (Nováková, Podaný, Kopřiva)

Osobnosti žánru doporučují (Herec, Vrbenská, Šlechta)

Osobnosti žánru doporučují (Rečková, Králik, Renčín)

Osobnosti žánru doporučují (Veselá, Hokr, Kyša)

Osobnosti žánru doporučují (Pavelková, Kotrle, Linc)