Osmdesátá léta, vyznačující se tvůrčí odvahou, vděčila za svou otevřenost ve filmovém průmyslu nejen nástupu VHS, ale i prvním velkým "blockbusterům", které ve svých spanilých jízdách kinosály předváděly producentům, kolik je možné na audiovizuálním umění vydělat. Byla to éra Nového Hollywoodu, odvážné evropské produkce, ale i tvůrců z destinací, kde se filmový průmysl teprve rozvíjel. Na retrospektivní cestě Pozoruhodných počinů jsme vysledovali nejen začátky různých subžánrů, zmínili jsme i počátky fantastiky na televizních obrazovkách, ale i ojedinělá díla, která posouvala filmový jazyk nejen v technických řešeních o krok dál. V osmdesátých letech ovšem vrcholilo také "zlaté" období pro žánr hororu...

Už název knižní řady Moderní díla fantasy vzbuzuje u mnohých různá očekávání, spojíte-li ho s dobrou pověstí knih nakladatelství Laser-books, pak je kritický přístup ke všem knihám, jež nejsou s nadsázkou alespoň "přelomové" zcela očekávatelný. Služebník temného boha přelomovou fantasy není, ale čtivou a zajímavou pro příznivce žánru snad ano. John Brown se ovšem nesnažil napsat pouze řemeslně dobrou knihu, ale především příběh, který svou invencí možná neohromí, ale neměl by ani zklamat, jak je tomu mnohdy u současných fantasy bohužel zvykem. Série navíc disponuje originálními obálkami výtvarníka Raymonda Swanlanda, kterého u nás známe například díky obálkám ke knihám Glena Cooka, a jehož styl je zcela nezaměnitelný a bezesporu atraktivní...

Obsah čísla 4/2012

Šéfredaktor: Vlado Ríša

Zástupce šéfredaktora: Jaroslav Jiran

Redaktor: Martin Šust

Datum vydání: 5. 4. 2012

Vydavatel: Konektor XB1 s.r.o.

Hanka Vranová patří k nejmladší autorské generaci. Přestože je při osobním setkání nenápadná a tichá, její texty působí jako výbuch gejzíru – jsou plné energie a milého šílenství. Publikovat začala již ve školních časopisech, školních sbornících či ve sbornících ‚normálních‘ literárních soutěží. Co se fantastiky týče, tak ve fanzinu Imladris publikovala pár básniček a komiksů, zaslané do soutěže O lahvičku miruvoru. Ve Vidoucích se s povídkou "Monstruoz Cirkus" probojovala v roce 2009 mezi nejlepších pět a dodnes ‚visí‘ na internetu. Největších úspěchů dosáhla teprve nedávno. V roce 2010 se její povídka "Bloody Mary" objevila ve sborníku Kadeti fantasie a s povídkou "Dračí pech" se probojovala do mohutné antologie Legendy: Draci.

Tento týden vám vedle temnými mýty opředené Vrány představujeme i další legendární komiksové dílo - Arzach nedávno zesnulého Jeana "Moebia" Giraurda. Soubor krátkých povídek představuje tichého válečníka, jenž na hřbetu pterodaktylu se podobajícího stvoření prolétá zvláštní, snovou krajinou. Netradiční dílo se poprvé objevilo na stránkách francouzského komiksového časopisu Métal Hurlant a mělo velký vliv na francouzský komiksový průmysl. Arzach a jeho pterodaktyl se navíc stali jedním z rozpoznávajících znamení známého komiksového tvůrce. Fantastické výjevy zachycené působivou kresbou jednoho z nejpozoruhodnějších světových výtvarníků rozhodně stojí za pozornost a kniha je tak významným příspěvkem edice Mistrovská díla evropského komiksu.

Kolik knih za svoji profesní kariéru Alan M. Clark ilustroval nebo pro ně alespoň vytvořil obálku? Podle Internet Speculative Fiction Database je to přes 250 publikací. A také byl za svou píli odměněn řadou ocenění, například v roce 1994 World Fantasy Award pro nejlepšího výtvarníka a během let ještě čtyřmi Chesley Award. Nominací nasbíral mnohem víc, a to nejen za ilustrátorskou práci. Vrhnul se totiž i na psaní - zatím vydal pět románů a jednu výtvarnou knihu The Paint in My Blood. Ta byla nominována v roce 2005 na cenu Locus, ve stejném roce byl jeho román Siren Promised nominován i na Cenu Brama Stokera. Tímto bombastickým (a přesto neúplným) výčtem úspěchů jednoho z nejznámějších současných výtvarníků začíná dnešní část našeho seriálu.

Být vámi, pak při otázce, zda znáte kultovní trilogii Smrtelné zlo (1981-1992) režiséra Sama Raimiho, bez váhání znalecky pokývnu a pokud snad nevíte, která bije, pak si při nejbližší příležitosti doplňte vzdělání. Koncepce "studenti jedou pařit do hlubokých lesů, něco se stane a oni jeden po druhém umírají" je už dnes řádně provařené klišé a musíte být blázni, abyste si troufli na tohle téma vytvořit něco originálního. Ovšem tvůrcům filmu The Cabin in the Woods (2012), jenž má světovou premiéru už 13. dubna odvaha očividně nechybí. A aby také chyběla, stačí je jmenovat: Scénář mají na svědomí Joss Whedon (tvůrce seriálů Buffy, Firefly a Angel) a Drew Goddard (ten se podílel na projektech Buffy a Angel či na Abramsových Alias a Ztraceni, sám má pak na svědomí Monstrum).

Původně se pod hlavičkou Knižního klubu očekával Wilsonův román Robocalypse, ovšem ten se nakladatel dost možná rozhodl odložit až na příští rok, kdy se v kinech objeví filmové zpracování v režii Stevena Spielberga. Místo toho se nám stoupající hvězda literárního nebe s doktorátem z robotiky představí svým románem pro mládež Chlapec a jeho robot (2011), který sice nevzbudil tak bouřlivé ohlasy jako starším čtenářům určená Robokalypsa, ale zklamat by určitě nemusel. Zvláště pokud ho využijete k výchově budoucích čtenářů žánru, což je samozřejmě činnost kromobyčejně záslužná (moderních science fiction pro malé čtenáře není na trhu zrovna dostatek). A tak nezbývá než knihu doporučit jako nadmíru vhodnou četbu dětem před spaním a těšit se na věci příští...

Ceny Akademie SFFH se každoročně udělují už od roku 1995, ovšem v současnosti prošly další plánovanou revizí. Sedmnáctý ročník přináší nejen osvědčené kategorie, ale i množství změn. Některé kategorie byly zrušeny, jiné se změnily. Kupříkladu povídkové sbírky a antologie se dočkaly spojení do jediné kategorie. Překladatelé a výtvarníci jsou nyní nominováni za konkrétní díla. A v kategorii věnované médiím se budou ob rok střídat časopisy a internetové stránky, přičemž letos se vůbec poprvé udělí cena právě některému z internetových médií. Snad tak ubylo třecích ploch, jež každý rok vedly k mohutným sporům napříč domácí SF/F scénou, ačkoli výsledné nominace jsou v podstatě rovny očekávání, ostatně jako každý rok...

Komiksové práce tuzemských autorů se pomalu, ale jistě dostávají i do povědomí fanoušků, kteří jsou odkojeni zahraniční mainstreamovou tvorbou. Díky různým antologiím, sborníkům, časopisům a fanzinům se s řadou autorů seznámila i širší veřejnost. Vytvořila se tak skupina komiksových tvůrců, která si vydobyla určité jméno a prezentuje se dokonce i vlastními ucelenými booky. Tohle ovšem není tak úplně případ Petra Kopla, který stojí trochu mimo hlavní proud zájmu. Byť "oficiálně" debutoval už v letech 1998-99 v dnes již zaniklém časopise Origami či o pár let později, v toho času oblíbeném, fanzinu Bedeman. Jeho tvorba pak skýtá několik samostatných prací, které jsou často svébytnou komiksovou adaptací knižních klasik (Dracula, Král Artuš, Tři mušketýři či Pes baskervilský).