Nemusíte patřit k herním pamětníkům, abyste znali Planescape: Torment. Je sice pravda, že se o tomhle klenotu spousta lidí dozvěděla až v poslední době, ale to je vedlejší. Kritikou a hráči ve své době velmi kladně přijatý titul si od vydání v roce 1999 vydobyl status kultu, kvůli překvapivému komerčnímu neúspěchu se ale nikdy nedočkal pokračování. Řada vývojářů-veteránů se dnes obrací ke službě Kickstarter, která nabízí úplně každému možnost libovolnou částkou podpořit nezávislé projekty, ve snaze přinést zpátky oldschoolové klasiky, jejichž vývoj žádný vydavatel nezaplatí, ale lidé o ně stojí. Díky tomu se můžeme těšit na pokračování stařičkého Wastelandu, kyberpunkový Shadowrun Returns nebo nástupce her z nejlepších – Torment: Tides of Numenera.

Vynikající krátkometrážní snímek Mortal Kombat: Rebirth (2010) režiséra Kevina Tancharoena ukázal, že z původně videoherní značky se i po letech neúspěšných pokusů o filmovou adaptaci dá vykřesat kvalitní podívaná. Bohužel ve Warner Bros. si to tak úplně nemysleli a celovečerák, který měl následovat, šel k ledu (oznámen sice byl a dokonce měl jít do kin letos, ale zatím se nic neděje). Ono se asi není čemu divit, Mortal Kombat (1995) je sice fajn béčko, ale jeho koncepce by dneska už moc neobstála, no a pokračování... To je prostě bezbožnost ve své nejčistší formě. Čímž chci říct, že chápu, čeho se producenti obávají. Na druhou stranu, kdyby se nebáli, nemohli bychom zadarmo sledovat webseriál Mortal Kombat: Legacy (2011) a to by byla škoda.

Heidi je DJ salemské rádiové stanice Big H. Jednoho dne jí ve dřevěné krabici přijde vinylová deska – prý dárek od Lords. Podle jejího obsahu usoudí, že jde o začínající rockovou kapelu, která se o sobě snaží dát vědět, a rozhodne se spolu s kolegyní Whitney pustit hudbu do éteru. Jenže deska z nějakého důvodu začne hrát pozpátku, což u Heidi vyvolá flashback traumatu z minulosti. Whitney to později zkusí znovu a skupinu představí jako Lords of Salem. Nahrávka se překvapivě přehraje správně a mezi místními posluchači se stane velkým hitem. Brzy na to přijde další krabice. Tentokrát s plakáty, více nosiči písniček a volnými vstupenkami na koncert pořádaný přímo v Salemu. Jenže nadšení fanoušků nepotrvá dlouho. Původní vládci Salemu se vracejí domů a chtějí krev.

A to je zatím bohužel skoro všechno, co se o pokračování nejlepšího animovaného snímku roku 2010 dá říct. Budou v něm přitroublí žlutí minioni, bude tam samozřejmě hlavní hrdina se špičatým nosem Gru a skřetovitý vědec Dr. Nefario, ale především tam bude malá Agnes, původkyně nejvtipnější věty zahrnující plyšového jednorožce v historii lidstva. Zrovna ona by přitom, alespoň co napovídá ne zrovna dvakrát informativní upoutávka, měla představovat základního hybatele zápletky. Tedy kromě neidentifikovatelného létajícího objektu, antigravitačním paprskem unášejícího všechno možné, kromě koček. Z traileru není těžké si odvodit, koho neznámí únosci mimo dvojici nešťastných minionů polapili, jenže, k jejich smůle, zavítali do špatného sousedství. Tak špatného, že v něm žije největší světový padouch, který si umí poradit s ledasčím.

Nacistické Německo a temné síly, to byla vždy neodolatelná kombinace. Mohla by být ještě lepší? Samozřejmě, pokud by posloužila jako základ filmu, který by se po celou stopáž držel právě této mystické kombinace. Vezměte si třeba takového del Torova Hellboye (2004), proč ksakru nemůže být po celou dobu stejně skvělý a atmosférický jako v prvních deseti minutách? Frankenstein’s Army, nebo prostě Frankensteinova armáda, má právě takové ambice. Je to záležitost nenápadná, nízkorozpočtová, ale můj bože, když se podíváte na fotku Karla Rodena soustředěně se vrtajícího v něčím mozku, určitě se také začnete nedočkavostí třást. Tenhle film má náběh na kult a to je zatím venku jenom synopse a pár promo trailerů. O to víc by zamrzel případný neúspěch...

Pamatujete si ještě na M. Nighta Shyamalana? To je takový ten sympatický Ind, co natočil geniální a kultovní Šestý smysl (1999), Vyvoleného (2000) nebo Znamení (2002) a za posledních deset let si postupně stihl znepřátelit všechny své fanoušky. Už Vesnice (2004) byla přijata kontroverzně, ale pořádnou podpásovkou bylo teprve Stalo se (2008) s Markem Wahlbergem. Po pěkném traileru totiž následovala studená sprcha v podobě slátaniny, která namísto napětí dokázala z emočního repertoáru diváka vydolovat nanejvýš hysterický smích. No a co se filmu Poslední vládce větru (2010) týče, už jen existence téhle patlaniny je čiré kacířství. Každopádně, nezničitelný Shyamalan se nevzdává a po menší odmlce má na letošek naplánovaný další film.

Pokud neznáte trilogii Evil Dead (u nás Lesní duch, Smrtelné zlo 2 a Armáda temnot), nejste pravým fanouškem hororu. I když jako horor lze označit jen první dva díly a trojka je spíše komedie…, ve všech třech pak exceluje největší borec na světě – Bruce Campbell. Proč se o tomhle kultu Sama Raimiho rozepisuji, netřeba dvakrát rozvádět. O remaku Lesního ducha (1981) se diskutovalo dlouho, 9. května jde konečně do kin a je tedy nejvyšší čas zjistit, jestli by vás měl zajímat. Po opakovaném zhlédnutí traileru mohu říct jediné: rozhodně měl. Bude to totiž absolutně masakrální podívaná. Režisér Fede Alvarez do filmu pod Raimiho dohledem mohl napěchovat všechno, co máme na podobných snímcích rádi – spousty krve, slizu a jiného hnusu.

Do Nevědomí, ovšem nikoliv do zapomnění. Slavný herec sice od Mission: Impossible III (2006) vyloženě na očích nebyl, ovšem v roce 2011 zabodoval s (možná až přehnaně) kladně přijatým sequelem s podnázvem Ghost Protocol a letošní adaptace románu Lea Childa Jack Reacher: Poslední výstřel si - i přes vlnu odporu proti představiteli hlavní role neprodleně po oznámení (ústřední postava se v předloze honosí spíš tělesnými proporcemi Raye Stevensona, než drobného Cruise) - zatím u diváků také nevede špatně. Do důchodu se Cruise přitom rozhodně nechystá. Už 18. dubna se vrátí k science fiction právě v Nevědomí (v originále Oblivion). V něm Zemi postihla válka s emzáky, z níž lidstvo odešlo jako vítěz, jenže za cenu kompletní devastace planety.

Řeč není samozřejmě o ničem jiném, než o science fiction snímku Pacific Rim - Útok na Zemi oblíbeného režiséra Hellboye (2004) a Faunova labyrintu (2006). Tentokrát nás Guillermo del Toro vezme do blízké budoucnosti, kdy se na dně Pacifiku otevře několikakilometrová trhlina do jiné dimenze, z níž se vyvalí gigantické obludy, které okamžitě začnou terorizovat pobřežní města. K zastavení dlouhodobě neudržitelné situace jsou nuceny se spojit světové velmoci a vyvinout obrovské, lidmi řízené roboty, disponující nejpokročilejší bojovou technologií. Aneb když atomovka není řešení… Právě o bitkách rozličných kráčejících továren na zabíjení bude tenhle snímek, raději tedy moc nepočítejte s kdovíjak emotivním příběhem. Spíš s mnohem nabušenějšími Transformery.

Naštěstí se snad ale druhé Stmívání (2008) konat nebude. The Host, který má českou premiéru stanovenu na 11. dubna příštího roku, a jenž bude, přestože oficiální to ještě není, s nejvyšší pravděpodobností, stejně jako knižní předloha, uveden pod názvem Hostitel, by totiž měla být záležitost pro poněkud dospělejší okruh diváků. A navíc ji má v rukou režisér Andrew Niccol, který ani zdaleka netočí tak frekventovaně, jak bych si přál, ale právě to činí jeho snímky natolik hodnotnými (nejznámější je Obchodník se smrtí s Nicolasem Cagem, naposledy zabodoval svižným akčním sci-fi Vyměřený čas). Pokud jde o science-fiction, nikdo mu nemůže upřít originalitu námětů, neotřelý pohled na věc a umně zvládnutou technickou stránku věci.