Máme je rádi a vážíme si jich. Jsou to osobnosti domácí žánrové scény a jejich práce nám přináší jen a jen radost. Jenže co oni sami považují v žánru za to nejpozoruhodnější? Co by nám chtěli doporučit? Půjde o knihy, které bychom od nich nečekali? Půjde o knihy, které jsme snad sami dosud přehlíželi, a přitom bychom moc rádi věděli, co na nich věhlasné osobnosti zaujalo? V dalším článku naší nové série jsme požádali Sašu Pavelkovou, Petra Kotrleho a Mílu Lince o to, aby čtenářům doporučili trojici knih fantastického žánru. Nemuselo jít o tituly, které snad pokládají za nejlepší, každopádně jde ale o knihy, které mají rádi a neváhají se o to s námi podělit…

Využití stylu fiktivního dokumentárního filmu v žánrových audiovizuálních dílech jsme už zmiňovali na počátku série, kdy byla řeč o fenomenálním zpracování Války světů Orsona Wellese z roku 1938. Ač jen rozhlasová, přesto se tato adaptace zapsala nejen do dějin kinematografie, ale také odhalila sílu vhodně načasovaného dokumentárního prvku na vnímání diváka. Dalšímu z tvůrců, které připomeneme, tento způsob vyprávění příběhů není nikterak cizí a využití techniky dokumentárního filmu se věnoval od prvních kratších snímků. Citlivost, s jakou ji včlenil do audiovizuální fantastiky, potom dokázala nejen ohromit diváky, ale i upozornila na další talent...

Osmé číslo komiksového fanzinu BubbleGun ještě voní tiskařskou barvou. Navíc se jedná o číslo speciální. Výjimečné je v tom, že je poprvé v historii věnováno jednomu jedinému kreslíři, kterým je Pavel PaTa Talaš a jeho sérii O sněhu. Jedná se o sto kusů jednostránkových příběhů, které jsou zasvěceny příhodám hlavního hrdiny a všemu co se sněhem jako takovým souvisí včetně pěkně záludných sněhuláků. A navíc poprvé v historii časopisu byla použita dotace a to ne ledajaká. Projekt podpořili sami fanoušci pomocí crowdfundingové služby Startovač. Dostal jsem příležitost tento komiks představit a činím tak s největší radostí.

Digitálně propojený svět má jednu velkou výhodu, o které se přesvědčil na vlastní kůži i nadějný ruský výtvarník Anton Kokarev. Nemusíte žít uprostřed amerického filmařského byznysu, abyste dostali šanci dělat pro tak proslavené společnosti jako například Warner Brothers. Samozřejmě to chce trochu štěstí, ale to jde leckdy připraveným naproti. A Kokarev mu pomohl tím, že spojil nepopiratelný talent s kvalitním vzděláním. Uměleckou školu studoval už v rodném městě Rybinsk, pak v Jaroslavli, aby se nakonec přesunul do Moskvy na státní filmový institut pojmenovaný podle režiséra S. A. Gerasimova, kde se soustředil na počítačovou animaci...

Dnes si uděláme lehce netradiční výlet do světa kostek, ve kterém si představíme čtveřici odlehčených párty her. Hry založené na kostkách jsou obecně velmi vhodné tzv. do hospody, jelikož zde nehrozí poškození herních komponent rozlitým nápojem jako u karet nebo kartonových žetonů a méně šetrné zacházení také vcelku dobře zvládají. Navíc disponují krátkými jednoduchými pravidly a herní doba se povětšinou nedostává nad hranici pár zábavných minut. Pokud se chcete na malou chvíli stát nenasytnou zombií, unášením posedlým mimozemšťanem, kultistou mocného Cthulhu, nebo snad latinskoamerickým tvorem Čupakabra, máte jedinečnou možnost.

Tradiční a nezničitelný Minicon se koná v sobotu už tuto sobotu 30. listopadu. Akce opět proběhne v literatuře nadmíru vstřícných prostorách Městské knihovny v Praze na Mariánském náměstí, tentokrát však nikoli dole v menším sále, nýbrž v klubovně ve zvýšeném přízemí. Cesta do klubovny je snadná – projdete hlavní halou, dáte se vpravo a zamíříte směr divadelní oddělení. A to už najdete velmi snadno. Pokud ne, nejspíš na vás nějaká čarodějnice seslala zlou kletbou. A to je právě i téma Miniconu. V programu se totiž na čarodějnice podíváme hodně zblízka v několika přednáškách, které si letos vzali na starosti Lucie Lukačovičová, Františka Vrbenská či Míla Linc.

Kladli jste si někdy otázku, zda i v době, kdy budou lidé cestovat mezi hvězdami a mít možnosti, o jakých by se nám ani nesnilo, budou existovat novodobé mýty – nebo zůstane jen suchý sled jedniček a nul? Mike Resnick to udělal a jeho odpovědí je román Santiago. Říká se, že jeho otcem byla kometa a matkou kosmický vítr, že žongluje planetami, jako by to byla pouhá peříčka, a zápasí s černými dírami jen z hravosti, aby dostal lepší chuť k jídlu. Říká se, že nikdy nespí, že jeho oči planou zářivěji než nova a že pouhým výkřikem dokáže srovnat se zemí horský masiv. Říkají mu Santiago. Fanouškům seriálů by kniha mohla vzdáleně připomenout Firefly...

Nakladatelství Albatros nám v poslední době přináší klasiku světové hrůzostrašné literatury v krásné vázané úpravě. Spolu se sebranými spisy zakladatele moderního hororu H. P. Lovecrafta vznikla rovněž edice Pandemonium, v níž už jsme se dočkali Strašidelných příběhů od Henryho Jamese a Triumfu noci od Edith Whartonové. A nyní vyšel pod titulem Příběhy sběratele starožitností první svazek souborně vydaných dvoudílných Strašidelných spisů anglického spisovatele Montague R. Jamese. Český čtenář už měl tu čest s autorovými duchařskými příběhy ve sbírce Výstraha zvědavcům (1997) a ještě předtím ve společném souboru Oči plné děsu (1992), kde vyšly rovněž povídky Ambrose Bierce.

Prvním finalistou letošní mohutné Bitvy knižních obálek je Vojtěch Kybal s obálkou k románu Soumrak, která se tak stala jednou ze tří výtvarných prací postupujících do finále dle dosavadního hlasování návštěvníků webu časopisu XB-1. Ale není čas na oslavy, vždyť už tu máme druhé semifinálové kolo, které nebude o nic lehčí pro všechny zúčastněné výtvarníky a především pak pro porotce v řadách našich čtenářů. Vzhledem k tomu, že závěr soutěže je takřka za dveřmi, znovu vás žádáme o co největší účast, ať jsou vrcholná kola naší ankety hodna úsilí a umu našich domácích umělců. Pravidla jsou jistě všem dobře známá – hodnotíte obálku, nikoli knihu či osobu výtvarníka...

Máme je rádi a vážíme si jich. Jsou to osobnosti domácí žánrové scény a jejich práce nám přináší jen a jen radost. Jenže co oni sami považují v žánru za to nejpozoruhodnější? Co by nám chtěli doporučit? Půjde o knihy, které bychom od nich nečekali? Půjde o knihy, které jsme snad sami dosud přehlíželi, a přitom bychom moc rádi věděli, co na nich věhlasné osobnosti zaujalo? V dalším článku naší nové série jsme požádali Haninu Veselou, Borise Hokra a Leoše Kyšu o to, aby čtenářům doporučili trojici knih fantastického žánru. Nemuselo jít o tituly, které snad pokládají za nejlepší, každopádně jde ale o knihy, které mají rádi a neváhají se o to s námi podělit…

Jméno dalšího tvůrce, kterému věnujeme díl série Pozoruhodných počinů, je širšímu publiku spíše neznámé. Kdo z nás diváků totiž čte titulky až ke konci a zajímá se o jméno, které vidíme v kolonce scenárista? Většinový fanoušek audiovizuální fantastiky zná sice dokonale jména knižních (či jiných) předloh i jejich autorů, ale scenáristé zůstávají bohužel mimo obvyklou pozornost. David Twohy sice za svou kariéru více filmů napsal, než natočil, rozhodně ale dokázal, že se nebojí posadit do režisérské židle a směle konkurovat i zavedeným žánrovým borcům. Zdánlivě nenápadné jméno má tedy na kontě nejen několik zhlédnutí hodných filmů, ale i překvapivou kultovní záležitost...

Pro čtenáře XB-1 je Martin Šust už od založení časopisu především editorem zahraniční sekce a v neposlední řadě rovněž denně aktualizovaných internetových stránek. Mimo to je však rovněž knižním editorem a v minulosti sestavil hned několik žánrových antologií, z nichž si největší pozornost vydobyla řada Trochu divných kusů. Ve své nové antologii nazvané Plnou parou se pustil do dýmem zahalené krajiny retrofuturistické fantastiky v česky vůbec prvním souboru zahraničních prací, jenž se pokouší čtenářům uceleně představit tento v současnosti značně populární fenomén. A jak je editorovým zvykem, vedle dobře známých jmen se v knize vůbec poprvé objevují v českém překladu dosud neznámí spisovatelé...

Co je snem každého komiksového fanouška v našich končinách? Podle mě to, když série s jeho oblíbeným hrdinou vychází tak pravidelně, že si ani nestihne říct, že další díl už dlouho nevyšel! A co je ještě lepší? Když se jedná o původní tuzemskou komiksovou sérii s originálním hrdinou, který má v sobě klasickou českou zapšklost a hlášky ostré jako břitva Sweeneyho Todda. O čemže to melu? O tom, že vyšel další díl Fanouše přeci! Dan Černý je jedním z nejplodnějších tuzemských komiksových tvůrců, takže vydání už třetí jeho knihy v krátkém sledu určitě potěšilo nejen mě. Fanouš: Po záhadných stopách tajuplna je dalším ohňostrojem absurdně trhlých dobrodružství jedenáctiletého chlapce...

Parcon – setkání přátel a příznivců fantastiky, tj. žánrů science-fiction, fantasy, hororu, komiksu, PC her, mangy, larpu, hudby a všech dalších odnoží zábavy, či chcete-li raději moderního životního stylu současného člověka se letos poprvé koná v Brně. Řady škarohlídů tvrdí, že fandom (správně Fandom), čili hnutí fanoušků a fanynek, je v současné době již mrtev, ovšem my, fanoušci a fanynky z Brna, si podle starého rčení: „Král je mrtev! Ať žije král!“ dovolujeme nejen tvrdit, ale i dokázat, že opak je pravdou (nikoli Pravdou). Pročež si Vás dovolujeme pozvat na toto ojedinělé setkání (srovnatelné s Worldconem, tj. setkáním povětšinou anglofonní části příznivců ze světa).