Po vynuceném přerušení, které rozesmutnilo každého fanouška filmové fantastiky, se vracíme zpět k načatému připomenutí dalšího tvůrce audiovizuálních děl, Richardu Donnerovi. V první části jsme připomněli jeho neúspěšný debut i obdivuhodnou řadu let, kdy se věnoval především televizní tvorbě. Po patnácti letech se blýskl hororem, který ho katapultoval mezi režisérskou elitu a který dodnes neztratil nic ze své děsu plnosti. Ovšem nejen Omen! (Příchází Satan!, 1976) s Gregory Peckem v hlavní roli slavil úspěch, na svou dobu fenomenální návštěvností i prvenstvím ve zpracování slavil s dvoudílnou adaptací Supermana. Jak ovšem později vyšlo najevo, do natáčení nepříliš jemně zasáhli producenti, a tak Richard Donner vydal na závěr své kariéry ještě jednu verzi...

Ačkoliv bychom jako další článek měli dle plánu zařadit pokračování o audiovizuální fantastice v podání Richarda Donnera, zasáhla nás smutná zpráva o odchodu legendárního tvůrce speciálních efektů, který byl nejen velmi blízkým přítelem Raye Bradburyho, ale který byl audiovizuální fantastice skutečně oddán. Muže, který oživil obrovské množství mimozemšťanů, bájných tvorů i vyhynulých zvířat a jehož kariéru odstartovalo jedno z nejstarších zpracování příběhu o King Kongovi – Raye Harryhausena. Pozastavme se tedy a připomeňme si jeho celoživotní dílo, které rozhodně vzbuzuje respekt. A zároveň se zamysleme nad obdobím audiovizuální fantastiky, které s tímto velkým mužem symbolicky odchází také.

Pokud bychom zabrousili do statistiky, v kinosálech jistě najdeme mnoho debutů, které propadnou či zůstanou nepovšimnuty diváky i kritikou a jejichž tvůrci potom horko těžko shánějí prostředky na další snímek. Není to ovšem případ jen dnešní doby, tvrdá a nelítostná pravidla platila ve filmovém světě i v letech dřívějších. Tvůrci často opouštějí branži nebo točí pro televizní obrazovky či se uchytí v reklamním či hudebním průmyslu. Čekají pak na svou další šanci často i desetiletí. Podobným případem je i dnes už legendární režisér Richard Donner, který je znám nejen fanouškům audiovizuální fantastiky, ale i mainstreamovým divákům z kinosálů celého světa.

První dva snímky, které nám představily svět mutantů z marvelovského univerza, odstartovaly pod taktovkou Bryana Singera nejen masivní zájem producentů o komiksové příběhy, ale i popularitu dalších tvůrců a herců. Bez nadsázky by se dalo říci, že pro mnohé z nich byly snímky skutečným předělem v kariéře, pro některé se staly jejich postavy životní rolí. Ačkoliv byl úspěch nečekaně veliký, dal Bryan Singer před dalším dílem X-Menů přednost jinému komiksovému hrdinovi a třetího snímku se ujal Brett Ratner. Jak se tato změna projevila na stříbrném plátně? Jakým směrem se příběh mutantů dál odvíjel a jakou atmosféru nový režisér upřednostnil? Třetím pokračováním se nejen rozpoutala diskuze nad postavami, ale otevřela se i nová témata...

Po celý čas, kdy se věnujeme pozoruhodným počinům, které fantastiku obohatily v audiovizuální podobě, se setkáváme s hrdiny i superhrdiny pocházejícími z komiksových světů. Než se ale rozjela hollywoodská výrobna na komiksové adaptace naplno, na stříbrných plátnech se prohánělo jen pár vyvolených jedinců, kteří opanovali dlouhodobě i televizní obrazovky. Co zapříčinilo tak masivní zájem producentů o kreslená universa? Kdy objevili potenciál příběhů i v jiných postavách? Podívejme se na zrod jednoho z největších fenoménů komiksových adaptací, sérii snímků o lidech s různými superschopnostmi, kteří bojují nejen s těmi špatnými, ale i sami se sebou, mezi sebou, s běžnými starostmi a lidskou společností...

Důsledná, pečlivá a originální práce, kterou předvedl Guillermo del Toro na scénářích svých prvních snímků, ho vyhoupla do hledáčku velikých producentů, kteří rozjížděli ve velkém adaptace všech možných komiksových předloh a příběhů. Mexický tvůrce, který na sebe asi nejvíc upozornil pod producentskými křídly slavného Pablo Almódovara, poté vzkřísil a osvěžil upírobijce Bladea, zavítal do Prahy, zamiloval si ji a stačil se zde seznámit s herci, z nichž jeden si ho získal natolik, že mu příští roli psal přímo na tělo. Úspěch Bladea otevřel Guillermu del Torovi nejen velké rozpočty hollywoodských studií, díky důvěře, kterou získal, mu i uvolnil ruce v další tvorbě...

Nejen Evropa je líhní zajímavých talentů, které dříve či později uchvátí hollywoodští producenti a zařadí je do svých týmů. Spolu se svobodou se otevřel svět i tvůrcům z méně známých zemí, kde rozvoj kinematografie není na takové úrovni. Ačkoliv se o destinacích jako je Indie, Pákistán či Mexiko mluvilo jen velmi zřídka, během osmdesátých let chytil zábavní průmysl úctyhodný dech i zde, a tak se můžeme setkat s orientálními či neanglosaskými jmény v audiovizuální fantastice čím dál častěji. A je to rozhodně ku prospěchu věci. Méně unifikované kultury obohacují sterilní fantastiku Hollywoodu o nové pohledy, nová výtvarná řešení či o pozoruhodné vidění světa. Představme si teď jednoho z nejznámějších a v současnosti i nejžádanějších žánrových režisérů Gullierma del Tora.

V minulém článku jsme zmínili legendárního tvůrce loutek Franka Oze, dnešní část Pozoruhodných počinů věnujeme režisérovi, jehož nejznámější žánrový snímek loutkami i modely přímo přetéká. Ovšem ačkoliv by se mohlo zdát, že je Wolfgang Petersen jen další z tvůrců, kteří se vypracovali z evropských poměrů k hollywoodským trhákům, faktem zůstává, že u nás je znám především touto svou žánrovou prvotinou, kterou točil právě v Německu. Pojďme si tedy připomenout, co natáčení předcházelo, jak adaptace knihy Michaela Endeho Nekonečný příběh vznikala i jaké úspěchy přinesla všem členům štábu. Fantasy příběh pro celou rodinu totiž navzdory ostré konkurenci oslovil nejen žánrové publikum...

Na tvorbě žánrových audiovizuálních děl se nepodílejí jen režiséři a scenáristé. Neopomenutelnou složkou jsou v případě filmové fantastiky i lidé, kteří vymýšlejí a posouvají technická řešení natáčení, či přímo vytvářejí efekty a triky. Nedílnou součástí žánrových snímků jsou potom nejen jejich vychytávky, ale také monstra či příšery a příšerky. Někteří návštěvníci z jiných galaxií se potom dočkají nejen vlastních televizních show, ale i samostatných snímků či fanklubů. Zajímavé je potom nejen sledovat tvorbu tohoto odvětví, ale také to, jakým způsobem specialisté postupují, jak se vyvíjí jejich obor či jak v důsledku digitálních efektů různé profese zanikají...

Razantním a značně originálním nástupem do vod žánrového velkofilmu na sebe sourozenci Wachowští strhli pozornost většiny fanoušků audiovizuální fantastiky a příznivců kinematografie vůbec. Trilogie ze světa Matrixu bylo nejen povedenou syntézou hned několika žánrových proudů, ale i precizně provedenou vizuální a trikovou akcí. Ovšem i když byl jejich originální svět, který v sobě slučoval japonský komiks, hongkongské akční snímky a prvky kyberpunku, pečlivě koncipován po mnoho let, pokračování prvního dílu rozdělilo příznivce na dva nesmiřitelné tábory. Ani animované snímky, ke kterým sourozenci psali scénáře, následně nedokázaly jejich universum více osvětlit...