Éra Nového Hollywoodu přinesla žánrovým fanouškům nejen mnoho nových postupů, koncepcí i způsobů, jak vyprávět příběh. Její vlna vynesla do předních řad nové talenty, kteří přepsali definice “trháku” a jejichž snímky otevíraly dveře novým subžánrům. Samozřejmý vliv na produkci filmových studií měl již velice rozvinutý trh s televizním materiálem i nástup nových technologií, které otevřely snímkům novou cestu k divákům. A dalšímu novému jménu se budeme věnovat v této části série. Jménu, které bývá spojeno s objevením prvních příběhů subžánru techno-thriller. Jménu jednoho z nejpřekládanějších tvůrců příběhů z blízké budoucnosti, který dokázal velice uvěřitelně nastínit vývoj vědy a poukázat na možnosti jejího zneužití.

Obsah čísla 1/2012

Šéfredaktor: Vlado Ríša

Zástupce šéfredaktora: Jaroslav Jiran

Redaktor: Martin Šust

Datum vydání: 5. 1. 2012

Vydavatel: Konektor XB1 s.r.o.

Režisér Peter Jackson se po King Kongovi a Pevném poutu znovu vrací do své oblíbené Středozemě a k dílu J. R. R. Tolkiena. To jistě není nic, co by vás nějak překvapilo, a novinkou není ani fakt, že půjde o zpracování dětem určené fantasy Hobit, jejíž děj se odehrává před událostmi Pána prstenů. Nijak obsáhlá kniha se dočká hned dvoudílného zpracování ve snímcích The Hobbit: The Unexpected Journey (2012) a The Hobbit: There and Back Again (2013). Diváci se tak znovu setkají s některými starými známými v čele s čarodějem Gandalfem a hobitem Bilbem Pytlíkem. A vrátí se i milášek Prsten v rukou chtivého Gluma... Oproti předloze se objeví i další hrdinové filmové trilogie a bude zajímavé sledovat, jak si s tím scénář poradí.

Současní výtvarníci se často potýkají s tím, že jejich díla nejsou pro publikum srozumitelná. Divák u nich ztrácí dojem sounáležitosti s autorem a nezdá se mu, že by se dotýkaly věcí, které sám zná. To však není případ Cheta Zara. Jeho obrazy jsou přístupné, přímé a hlavně bez oklik, jejichž prostřednictvím se mnozí snaží vytvářet tzv. vysoké umění. Pokud se ho někdo zeptá, jak by popsal svoji tvorbu, říká jednoduše: „Maluji monstra“. Možná se tato koncepce zdá jednoduchá, ale Zar ji považuje za prospěšnou konfrontaci s různými strachy a obavami, ať už diváka, nebo jeho samotného. Temná témata navíc mají tu schopnost, že udržují vazbu s tajemnem a mystičnem. Vždyť lidé mají stále potřebu je hledat a umění jim nabízí jednu z cest, jak se jich alespoň dotknout.

Na českém trhu se začíná objevovat čím dál více projektů, na nichž se podílí více autorů. Po zahraničím inspirovaných záležitostech (Conan, Mark Stone) se díky úspěchu dnes už značně obsáhlé řady JFK v poslední době objevují i další řady. Kupříkladu nedávno ohlášený projekt Kladivo na čaroděje vytvořený za podpory nakladatelství Epocha a časopisu Pevnost spisovatelem Jiřím Pavlovským. Anebo ambiciózní Kroniky karmínových kamenů z nakladatelství Zoner Press, nedávno odstartované knihou Prsten od vévodkyně od Františka Novotného. Druhý svazek volně propojené řady si nevzal na starost nikdo jiný než sám šéfredaktor časopisu XB-1 Vlado Ríša a neváhal se znovu podívat do svého oblíbeného prostředí leteckých soubojů 1. světové války.

Napadlo vás někdy, co byste dělali, kdyby se do domu vedle vás nastěhoval čtyři sta let starý upír a začal postupně vysávat vaše vrstevníky? Inu, asi ano, pokud jste tedy viděli hororovou komedii Noc hrůzy z roku 1985, ve které se teenager Charley, společně s hercem a televizním moderátorem Peterem Vincentem, musel vypořádat s podobným problémem. Po bezmála třiceti letech jsme se dočkali remaku, za kterým stojí mimo jiných i režisér a scénárista původního filmu, což se znatelně podepsalo na kvalitě snímku. Samozřejmě jen v dobrém slova smyslu. Tom Holland si je zdá se dobře vědom toho, jak by měla vypadat moderní upířina a ne, rozhodně v jeho očích nejde o variaci na třpytící se rádoby vampíry ze Stmívání.

Shrneme-li posledních několik článků série, musíme upřímně uznat, že rok 1982 byl pro žánrového fanouška rokem nejen podivuhodným, ale především přelomovým. Díky Stevenu Spielbergovi se objevuje hodný mimozemšťan, do kin vtrhlo ztvárnění subžánru fantastiky “meč a magie”, poprvé se tvůrci pokusili podívat do vnitřku počítače a vyrojilo se množství povedených entit, které se snažily obyvatele planety sežrat. Do filmové produkce se nejen odrazil fakt objevení formátu VHS, ale stále častěji se ozývala i televizní studia a do světa audiovizuální zábavy začaly pronikat první hry. A tento rok o sobě také dal znovu vědět jeden z prvních režisérů skutečně děsivé mimozemské existence Ridley Scott, který předložil divákům svou verzi novely P. K. Dicka.

Superhrdinských filmů už bylo dost, tak proč to pro jednou nevzít z druhé strany? Jistě, je trochu klišé obdařit nadlidskými schopnostmi bandu lidí, kteří „se o ně nikoho neprosili a vlastně jimi strašně trpí“, ale, no, když se vynechá text v uvozovkách, jak to ostatně Kronika (2012) dělá, dost možná se dozvíme, jak by stokrát ohraný příběh dopadl, kdyby hlavní hrdina, potažmo hrdinové, neměli smysl pro to, co je správné a dobrý úsudek. Čili, jak by se asi zachovala většina lidí, kdyby je zčistajasna něco obdařilo například schopností telekineze. Samozřejmě! Vzali by kameru a šli na Youtube nahrávat veselá videa, ve kterých by si stříleli z obyčejných občanů. Jenže ona taková moc jednomu dřív nebo později na mozek vlézt prostě musí...

Duchařské historky představují velmi variabilní zdroj vyprávění. Dají se na nich stavět hrůzostrašné příběhy, komedie, romantické zápletky nebo klasická divadelní dramata, jak to blahé paměti provedl Shakespeare Hamletovi. Zjevení ducha automaticky vyvolá strach, který vychází z předpokladu, že může škodit živým lidem nebo že přichází jako předzvěst tragických událostí. Proto se tyto příběhy tradičně obejdou bez násilných scén i nákladných filmových triků, jejich základ tvoří atmosféra místa, tajemno a znepokojivé náznaky. Víra v existenci duchů přetrvává i dnes, média zásobují s nepřetržitelnou pravidelností informacemi o strašidelných domech a prokletých lidech, kteří se opakovaně vracejí do pozemského světa. Mohou páchat zlo, mohou pomáhat a mohou se i zamilovat...