Éra Nového Hollywoodu přinesla žánrovým fanouškům nejen mnoho nových postupů, koncepcí i způsobů, jak vyprávět příběh. Její vlna vynesla do předních řad nové talenty, kteří přepsali definice “trháku” a jejichž snímky otevíraly dveře novým subžánrům. Samozřejmý vliv na produkci filmových studií měl již velice rozvinutý trh s televizním materiálem i nástup nových technologií, které otevřely snímkům novou cestu k divákům. A dalšímu novému jménu se budeme věnovat v této části série. Jménu, které bývá spojeno s objevením prvních příběhů subžánru techno-thriller. Jménu jednoho z nejpřekládanějších tvůrců příběhů z blízké budoucnosti, který dokázal velice uvěřitelně nastínit vývoj vědy a poukázat na možnosti jejího zneužití.

Michael Crichton (1942-2008) byl nejen otec “dinosaurománie”. Na svém kontě má mnoho prvenství. Publikoval v prvopočátcích pod pseudonymy John Lange, Jeffery Hudson či Michael Douglas, pod kterými se dočkal i prvních ocenění. Jako například za Case of Need v roce 1968, která získala cenu E. A. Poea a kterou podepsal jako Jeffery Hudson (později znovu vydáno pod pravým jménem). Díky tomuto úspěchu se začal věnovat psaní naplno a výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Hned o rok později byl vydán příběh The Andromeda Strain (1969, Kmen Andromeda, Odeon 1973), jehož zfilmovanou podobu bylo možné poprvé vidět o dva roky později.

Podivuhodné na první filmové adaptaci je to, že nezestárla. Michael Crichton staví svůj příběh na hutné atmosféře, kterou v této vědní oblasti brilantně buduje nejen díky tomu, že vystudoval lékařskou fakultu. Nejen kniha, ale i filmová adaptace je potom ceněna právě pro svou uvěřitelnost, s jakou vtahuje diváka do děje. Rozkročen mezi věcmi, které jsou skutečné a které budou teprve objeveny či se stanou, Michael Crichton vede pozornost diváka tak, že je napnutá k prasknutí až do konce. Filmová adaptace se dočkala v roce 2008 remaku, ale navzdory větším trikovým možnostem nebývá tak oceňovaná jako první zpracování.

Výrazným a úspěšným příběhem na sebe Michael Crichton natolik upozornil, že dostal šanci natočit vlastní snímek Westworld (1973). Pro tuto příležitost stvořil první ze svých “zábavních parků” izolovaných od světa a angažoval zvučná herecká jména jako Yul Brynner, James Brolin či Victoria Shaw. Tento snímek je pro fanouška žánrového filmu nesmírně zajímavý. Ačkoliv byl natočen v roce 1973, neubrání se srovnávání s mnohem mladším opusem Terminátor (1984). Dva mladí muži se v příběhu ocitají v zábavním parku plném robotů, který simuluje určitá historická období. A jak už to bývá, něco se pokazí…

Ačkoliv tento snímek později zapadl a u nás není tak známý, pozornost rozhodně zaslouží. Scény s robotem-pistolníkem, který pronásleduje živého člověka, jsou díky Yul Brynnerovi nezapomenutelné a srovnání s mnohem slavnějším Terminátorem si rozhodně zasluhují.

V osmdesátých letech a v pozdějších filmových opusech Michael Crichton neslavil tak výrazné úspěchy, a tak se plně věnoval spíše psaní. Dál publikoval knihy, které měly u čtenářů úspěch, a čekal na veliký návrat na stříbrná plátna. Když se vrátil ke svému nápadu zábavního parku, který se vymkne kontrole, a nabídl nepublikovanou knihu filmovým studií, netušil, že v devadesátých letech vyvolá doslova mánii, na jejímž konci bude i dinosaurus pojmenovaný na jeho počest – Crichtonsaurus bohlini. Příběh se jmenoval Jurský park (Jurassic Park) a jeho adaptace se ujal v roce 1993 Steven Spielberg. To, co je Michaelu Crichtonovi asi nejčastěji v knižní podobě vytýkáno, je určitá plochost charakterů, kterou autor zručně maskuje strhujícím příběhem z propracovaného prostředí. Tento nedostatek byl odstraněn precizním Steven Spielbergem a propukla dinosauří horečka, která trvá ve vlnách dodnes.

I když na jméno Michaela Crichtona narazíme ve filmovém světě devadesátých let skutečně často (Kongo, Vikingové, Vycházející slunce, ser. Pohotovost, Twister…), nesmí být opomenuto, že se nevěnoval jen psaní. V osmdesátých letech založil společnost FilmTrack, která se specializovala na výrobu softwaru potřebného pro filmovou animaci. Tento nezávislý počin mu pak vynesl v roce 1995 i Oskara za technický přínos audiovizuálnímu umění.

Ač některými neoblíben, přinesl Michael Crichton do žánrových vod další ze subžánrů a precizním vypracováním odborné části příběhu nad ostatními vynikl a posbíral za svůj život množství ocenění. Tím, že se nepouštěl do příliš vzdálené budoucnosti, působil na čtenáře i filmové diváky sugestivně a každý z fanoušků audiovizuální fantastiky si v jeho bohaté tvorbě rozhodně vybere.