Obsah čísla 8/2013

Šéfredaktor: Vlado Ríša

Zástupce šéfredaktora: Jaroslav Jiran

Redaktor: Martin Šust

Datum vydání: 5. 8. 2013

Vydavatel: Konektor XB1 s.r.o.

Pokud narazíte na Youtube videa Scotta M. Fischera, sotva vás napadne, že jde o fantasy výtvarníka. Mnohem spíš vypadá na herce, kterého si zvou na dětské slavnosti, případně na amatérského výzkumníka komunikace s ostatními živočišnými druhy (jeho snímek z aquaparku, ve kterém se baví spolu s běluhou nad pokresleným náčrtníkem, zažilo svých pět minut slávy s počtem zhlédnutí přes 400 000). Ale všechno má svůj důvod. Kdyby nebyl Fischer výtvarníkem, docela dobře by si dokázal představit sám sebe jako moderátora televizního pořadu pro nejmenší diváky. Práce pro děti patří mezi dva hlavní obory, kterým se věnuje. Tím druhým jsou karetní a deskové fantasy hry, obzvlášť ty, co si už dlouhé roky drží nejlepší pověst: Dungeons & Dragons a Magic: The Gathering.

Píše se rok 2593. Lidé koexistují a obchodují s mimozemšťany z planety Össe, využívají jejich technologie pro cestování vesmírem a snaží se nějak vyrovnat s tím, že Össe je tvrdá teokracie a mimozemský hmyzí bůh vyžaduje krvavé oběti. Samozřejmě ne lidské. Tedy, pokud to není nezbytné. K tomu přidejte hrdinu, jako je Lucas Hildebrandt. Svým otcem od malička učený a trénovaný k tomu, aby byl schopen komunikovat s Össeany, žít mezi nimi... a přežít mezi nimi, což není tak snadné. Církev má mezi mimozemšťany neuvěřitelnou moc, může si dovolit téměř cokoli a představuje všechno, co se Lucas naučil nenávidět a zároveň se tomu jízlivě vysmívat. Lucas si předsevzal nemalý cíl – míní podkopat mocenskou pozici, kterou Össeané na Zemi mají...

Dle obsahu dosavadních recenzí by čtenář mohl získat dojem, že se zaměřuji pouze na karetní hry, což není tak úplně pravda. To vám ale dokážu až v další recenzi, pro dnešek mi dovolte ještě jednu hru s kartami, ve které už ovšem dojde i na další komponenty. Herního tvůrce Antoina Bauzu jsem zmiňoval v poslední herní hlídce a nyní vám představím jeho doposud nejvýznamnější hru - 7 divů světa (v angl. orig. 7 Wonders). Dovolím si říct, že máme to štěstí a můžeme si tuto zajímavou civilizační hru už dva roky zahrát v českém jazyce díky vydavatelství Blackfire. Oproti jiným civilizačním hrám, jejichž kvalitu tímto rozhodně nikterak nezpochybňuji, má 7 divů světa velkou výhodu v jednoduchosti pravidel...

Po delším čase se znovu vracíme k naší Bitvě obálek, která některým z vás už jistě chyběla. Tentokrát se krutý boj rozzuří mezi obálkami trojice domácích autorů a jedním polským sousedem. Raději vám připomeneme bitevní pravidla - hodnotíte obálku (lze se vyjádřit nejen k ilustraci, ale i ke grafické úpravě), nikoli knihu či osobu výtvarníka. V bitvě není důležité, zda jste příznivcem akční či politické science fiction či snad epické fantasy. Není důležité, zda fandíte konkrétním autorům, výtvarníkům či nakladatelstvím. Rozhoduje váš výtvarný vkus a pocity, s jakými jednotlivé obálky vnímáte. Neváhejte se o ně s námi i dalšími čtenáři rozdělit. Zároveň vás žádáme, abyste bitvu neovliňovali svými replikanty, každý má pouze jeden hlas. Tak směle do boje!

Stejně jako jiné rozvinuté kinematografie i ta japonská udivuje svou bohatostí a množstvím tvůrců, kteří se žánrovému umění věnují. Ať už se jedná o nové styly vyprávění, z Japonska dovezené komiksy či tradiční příšery, které uchvátily americké filmaře. I když je to k nevíře, i tvůrci všeobecně ceněných a úspěšných snímků občas zabrousí k audiovizuální fantastice a uvedou na plátna kin leckdy kuriózní díla, která se stávají kultovními. Přibližme si v letmém pohledu několik žánrových počinů slavného a skutečně významného japonského režiséra Kinji Fukasakuho (1930-2003), jehož nežánrové filmy především z gangsterského prostředí Yakuzy získaly proslulost a jehož legendární válečný Tora! Tora! Tora! (1970) byl oceněn i cenou americké akademie – Oskarem.

Každodenní rituál ranního nástupu do školního autobusu zná každý správný americký školák. I devítiletý Bud, který se ovšem chystá na tuze neoblíbenou zkušenost nástupu do nové školy. Jenže už tak zlořečený zážitek se změní v pořádnou noční můru, když Bud omylem nasedne do autobusu, který bohužel nemíří do místní školy. Jedná se totiž o ztracený meziplanetární autobus, jenž i s celým osazenstvem míří kamsi do hlubin galaxie. A tak začíná Pozemšťan! amerického ilustrátora, kreslíře a animátora Marka Fearinga. To, co se zpočátku jeví jen jako zlý sen, se brzy stává zcela reálným a dosti krutým dobrodružstvím zprvu nic netušícího školáka...

„Jsem tak starý, že si ještě pamatuji, když byly lesy plné goblinů...“ říká o sobě s nadsázkou Gary Chalk. Na druhou stranu, kdoví, třeba skutečně nějaké potkal. Kde jinde na ně také narazit, než ve staré Anglii? Chalk pochází z panství Hertfordshire, které má dodnes venkovský a zemědělský charakter. Příliš se pro něj nezměnilo, ani když se přestěhoval přes kanál na starý kontinent, protože se zabydlel v zemi bohaté na dějiny a legendy, v Normandii. Na kontě má především ilustrace pro deskové hry s historickými a fantasy náměty, a také dobrodružné a dětské knihy. První bitevní hru zkusil v patnácti letech a i dnes, skoro o půl století později, se pořád schází s přáteli, aby usedli ke stolu a pustili se do taktických manévrů.

V současné situaci na trhu se dokončení jakékoli knižní série, zvláště pokud nevychází ze subžánru městské fantasy, může považovat za úspěch. Nakladatelství Brokilon právě vydává román Ostrý dráp, poslední díl tetralogie Do zrcadla autorské dvojice John Ringo a Travis Taylor. Tahle směs vojenské science fiction a space opery nepostrádá ani smysl pro humor, což je jistě směs více než lákavá a pokud máte pro podobné příběhy slabost, pak byste neměli déle váhat. Kompletní série na trhu snad přiláká i poslední váhavce, kteří čekají jen na to, zda se sérii podaří dovydat či ne. Za zmínku samozřejmě stojí i fakt, že celá série je k dispozici i v elektronickém formátu, jak se dnes sluší a patří...

Václav Dort je mezi příznivci komiksu znám jako tvář nakladatelství Comics Centrum, jehož je ředitelem. Po celou řadu let nám jeho prostřednictvím nabízí mnohdy výjimečné a pečlivě vybrané kousky počínaje mytickou Vránu, přes legendární underground Dobrodružství Luthera Arkwrighta až po science fiction vypalovačku Drsná škola. A vedle toho vycházejí v Comics Centru rovněž úspěšné série, z nichž největší pozornost budí především Hellboy a Sin City. Václava Dorta jsme měli možnost vidět mnohokrát i na televizní obrazovce, která je v poslední době komiksu poměrně vstřícná, a dnes jsme ho vyzpovídali i na webových stránkách časopisu XB-1...

V minulé herní hlídce jsem zmiňoval prestižní herní ocenění Spiel des Jahres a než vám představím novinky, podíváme se, jaké hry ocenila porota tento rok. Hlavní ocenění Spiel des Jahres 2013 získala malá karetní hra Hanabi od Antoina Bauzy (např. 7 divů světa), ve které hráči společnými silami vytvářejí ohňostroj. Cenu kritiky Kennerspiel des Jahres 2013 si odnáší hra Andor - Dobrodružné legendy od Michaela Menzela. Toto ocenění je obzvláště zajímavé, protože Menzel je především herní ilustrátor, jehož kresbu můžete vidět v bezmála dvou stech titulů. Andor je jeho designérskou prvotinou a hned si vysloužil prestižní ocenění. Obě výše zmíněné hry si odnášejí kladná hodnocení nejenom kritiků, ale také hráčů...

I přes velký počet článků, které jsme věnovali japonským tvůrcům a jejich příběhům ve stylu tradičních strašidelných historek kaidan, jsme stále ještě nevyčerpali všechny významné představitele tohoto hororového subžánru. Dnes si připomeneme jednoho z režisérů, kteří byli po druhé světové válce průkopníky audiovizuální autorské tvorby a nepřímo tak v těžké poválečné době inspirovali své následovníky. Kaneto Shindo (1912-2012) byl jedním z prvních, co za tímto účelem dokonce založili i vlastní produkční společnost. Nejen jeho žánrové snímky poté posbíraly mnohá ocenění, ale dostalo se jim i pozornosti diváků po celém světě. Za svůj vskutku požehnaně dlouhý tvůrčí život uvedl na plátna kin více jak čtyřicet snímků...

Když se Grant Morrison v batmanovské řadě provázané s událostmi z Final Crisis vypořádal se skonem Temného rytíře, zavládl v ulicích Gothamu chaos a bezpráví (viz Batman: Battle for the Cowl). A tak nezbývalo, než aby si Dick Grayson, původní Robin, oblékl batmanovskou masku a plášť a za pomoci nového Robina, Brucova syna Damiana, obnovil v ulicích města pořádek. Ano, v souboru nazvaném Batman znovuzrozený se nám alespoň knižně poprvé představí Batman, pod jehož maskou se neskrývá dobře známý Bruce Wayne! Vzhledem k tomu, že BB art souběžně rozjel další batmanovské řady z New 52, se sluší upozornit, že tohle je původní řada odstartovaná Morrisonem v roce 2009 a završená v roce 2011.

Sláine je zpět! Stejně jako crewní komiksová série Mistrovská díla evropského komiksu. Neohrožený irský hrdina Sláine, který prochází dějinami, aby po sobě zanechal jen krvavou spoušť. Jeho sekyra, zvaná mozkohryz, nemilosrdně tupí své ostří v tělech nepřátel. Po boku mu kráčí zbabělý a zlodějský trpaslík, jehož jediným životním přínosem je skutečnost, že píše kroniku osudů nezlomného barbarského bojovníka. Na osud oblíbeného reka dohlíží bohyně, která jej vede k tomu, aby vší silou udržel staré pořádky. Kontakt s přírodou a zachování nespoutanosti života jsou v ostrém protikladu s nastupujícími ideami křesťanství. A nepřátele je třeba vymýtit za každou cenu, byť bude pěkně krvavá!

Gerald Scarfe, narozený 1. června 1936 v Londýně, začal pracovat na počátku šedesátých let jako satirický kreslíř komiksů pro časopisy Punch Magazine a Private Eye Magazine. Jako válečný zpravodaj spolupracoval s novinami Daily Mail, dlouhodobě se profiloval jako kulturní a politický karikaturista v London Sunday Times, New Yorker Magazine aj. Jeho filmová tvorba zahrnuje především návrhy a režii animací pro The Wall skupiny Pink Floyd. Scarfe spolupracoval také jako produkční designér na animovaném celovečerním filmu Walta Disneyeho Hercules. Napsal, režíroval a podílel se na mnoha filmových scénářích a dokumentech pro BBC a Channel 4. Rovněž vytvořil titulní animaci pro slavný britský seriál Jistě, pane ministře a Jistě, pane premiére.