Václav Dort je mezi příznivci komiksu znám jako tvář nakladatelství Comics Centrum, jehož je ředitelem. Po celou řadu let nám jeho prostřednictvím nabízí mnohdy výjimečné a pečlivě vybrané kousky počínaje mytickou Vránou, přes legendární underground Dobrodružství Luthera Arkwrighta až po science fiction vypalovačku Drsná škola. A vedle toho vycházejí v Comics Centru rovněž slavné série, z nichž u nás největší pozornost budí především Hellboy a Sin City. Václava Dorta jsme měli možnost vidět mnohokrát i na televizní obrazovce, která je v poslední době komiksu poměrně vstřícná, a dnes jsme ho vyzpovídali i na webových stránkách časopisu XB-1…

Vzpomenete si ještě na začátky svého nakladatelského snažení? V čem se současnost po praktické stránce nejvíc liší od doby, kdy jste jako komiksový nakladatel začínal?

Začátky byly, řekl bych, příjemné. Začínali jsme samostatně fungovat kolem roku 2003 a komiksy u nás stále ještě nebyly tak rozšířeným a oblíbeným zbožím, jako se tomu postupně stává teď. Tehdy bylo jednodušší vybrat, který komiks budeme chtít vydat, protože vlastně byly všechny nové a neotřelé. Mezi první tituly, které jsme vydali, byla například Vrána, která je naprosto jedinečná a je vidět, že má úspěch stále. Zná a chce ji stále více lidí, stále noví lidé. Je prostě neskutečně nadčasová. Takže co se liší od doby našich začátků – hlavně asi lidi. Vědí o komiksech více a více si vybírají. Chtějí číst dobré a kvalitně zpracované věci a to nás opravdu těší. Nicméně se nám do byznysu vloudila i sem tam nějaká krize, a to nejen v knihách, a tak je vlastně celé to obchodování trochu těžší, než to bývalo. Ale nevzdáváme to, chceme dál dostat mezi lidi komiksy, které jsou úspěšné a líbí se nám. Jen musíme teď víc přemýšlet jak to udělat, než jsme museli dříve.

„Mám rád především příběhy a v případě komiksu navíc dobře nakreslené.

Ne líbivě, ale se správnou perspektivou, anatomií postav, kvalitní stylizací.“

Comics Centrum je baštou zahraničního komiksu, patrně ovšem stále dostáváte nabídky na vydání komiksu i od domácích autorů. Přemýšlel jste o nějakém domácím komiksu, nerýsuje se něco podobného? A co takhle něco jiného než anglo-americká tvorba?

Přemýšleli, to víte, že jsme přemýšleli, koukali i jinde. Nakonec jsme ale vždycky skončili právě u anglo-americké tvorby. Mě osobně vždycky oslovila nejvíce. Možná je to dané historií, vývojem, mají za sebou dlouhou štreku, co se komiksů týče. Zakotvil jsem většinou u těch autorských, na které se nevztahují různé cenzury a zákazy a jsou tak plné různých odkazů, narážek, jsou opravdu dobře zpracované, mají zajímavý příběh. A mám rád, když nějaký svůj příběh má i autor komiksu, protože se v jeho díle leckdy autorovy zážitky nějakým způsobem odrážejí. A tohle všechno v mixu s určitou dávkou sarkasmu, vtipu, duchaplnosti a kreativity je zatím ve většině případů právě v americké produkci. Taky jsem i z velké části sáhnul po komiksech, které jsou ve své zemi oceňované a mají svou hodnotu. Mám rád především příběhy a v případě komiksu navíc dobře nakreslené. Ne líbivě, ale se správnou perspektivou, anatomií postav, kvalitní stylizací.

Comics Centrum stále hledá nové postupy ve vydávání komiksů. Zkoušeli jste komiks zároveň v brožovaném i vázaném formátu, v poslední době jste úspěšně zopakovali hned několik akcí s limitovanými edicemi, které jsou atraktivním zdrojem financí. Co si do budoucna myslíte o rozvoji elektronického vydávání komiksů a jak je na tom v tomto směru výhledově český trh?

Zkoušeli jsme hodně věcí a variant, jak bychom vyšli čtenářům vstříc. Brožované a pevné verze jsou jedním z těch pokusů. Limitované edice se nám moc libí, ale není to tak velký zdroj financí, jak se může zdát. Většinou je jejich výroba časově dosti náročná, materiál vybíráme vždy ten nejkvalitnější. Vzhledem k tomu, že si často vymyslíme, co přesně chceme, co ještě nikdo nedělal, předchází finálnímu vydání i hodně pokusů a omylů. Takže práce za tím vším určitě je. Jsme ale moc rádi, že se čtenářům líbí a je o ně takový zájem. Těší nás, že se naše práce líbí. Další limitované edice v nejbližší době nebudou, tedy budou, až zase najdeme titul, ke kterému by se nám limitka líbila. Teď se chceme zaměřit na další díly rozjetých sérií a k těm limitky neplánujeme.

Elektronické verze komiksů zatím dělat neplánujeme. Jednak si hodně lidí myslí, že kniha v elektronické podobě by měla stát jen zlomek ceny tištěné knihy, což není tak úplně pravda. Je to vidět třeba na Amazonu. Navíc u komiksů není tak jednoduché převést tištěná data do elektronické knihy tak, aby to vypadalo dobře. Různé rozlišení, různé vykreslení barev na displejích, monitorech, různé formáty… prostě technické řešení, které by třeba mě jako čtenáře uspokojilo, zatím není, možná v budoucnu. Navíc soubory naprosto ztrácejí sběratelskou hodnotu, nedají se podepsat autorem a tak podobně.

„Limitované edice jinak mají určitě velkou sílu, ale je potřeba s nimi šetřit.

Musíme s nimi pracovat limitovaně, aby byly pořád limitované.“

Máte i po těch letech někde v skrytu duše projekt či projekty, na které se z různých důvodů nedostalo? Myslím např. komiks, který by nebyl pro domácí čtenáře stravitelný, či se obáváte o jeho komerční úspěšnost? Možná by limitované edice mohly otevřít dveře i podobným věcem?

To víte, že máme takové tituly. Mně by se hrozně líbil – Bryan Talbot: Alenka ze Sunderlandu, Dave McKean: Klece (Cages), Ashley Wood: PopBot, další pokračování 30 dní dlouhé noci, Gaiman/McKean: Signal to Noise a spousta dalších. Velmi oceňuju třeba přepracovanou operu Prsten Niebelungů do komiksu od P. Craiga Russella a ještě mnoho dalších. Zatím o nich ještě neuvažujeme z různých důvodů. U některých titulů u nás prozatím jejich autor neměl takový úspěch, některé jsou spíš takovou mou srdcovou záležitostí a těžko říct, jestli by se mohly vydat na cestu k masovější oblibě. Limitované edice jinak mají určitě velkou sílu, ale je potřeba s nimi šetřit. Musíme s nimi pracovat limitovaně, aby byly pořád limitované.

Jste známi tím, že své komiksy rádi a kvalitně upravujete a renovujete do digitální podoby, kterou poté často přejímají i v zahraničí. Asi největším či alespoň zlomovým úspěchem byl v tomto směru první Luther Arkwright, jenž se stal v tomto směru patrně i nejambicióznějším projektem. Jaký je to pocit, když vaše práce dojde uplatnění i v zahraničí? Usnadňuje vám to jednání s majiteli práv?

České verze komiksů, které vydáme, mají jejich autoři většinou rádi a cení si jich. Ocenil nás Mike Mignola, víme to i o Millerovi. Když tu byl na návštěvě OʼBarr a prohlížel si naši verzi svého komiksu, moc se mu líbilo české zpracování a chválil naši práci. Dává nám to pak možnost lépe vyjednávat, povolí nám poměrně dost věcí, které by asi jinde neprošly, nebo s obtížemi. Například modifikace obálky k Hellboy: Probuzení ďábla, kam jsme logicky chtěli i Karlštejn, když se o něm píše. Obálku jsme modifikovali a s napětím čekali, jestli to projde. Povolení jsme měli přes noc a Mignola se smajlíkem napsal, že si myslel, že to tak sám namaloval.

Úspěch nás samozřejmě velmi těší, velmi si vážíme toho, když vycházejí knížky vycházející z našich restaurací ve světě. Je to neskutečně skvělé ocenění naší práce, takže není ani možnost, aby nás to netěšilo. Další knihy, které z našich dat vycházejí, jsou: Grandville, Pohádka o zlobivé kryse, Drsná škola, momentálně jednáme o Vráně a Darebákovi. Darebáka jsme museli také restaurovat z podobných důvodů jako Drsnou školu, takže práce je na komiksech pořád. Ne vždy jsou k dispozici dokonale kvalitní podklady.

„Apelujeme tedy na všechny, aby podpořili vydavatele

a nakupovali přímo u nich. Nejjednodušší cestou.“

V poslední době čtenáře z vaší produkce vedle samostatných projektů jako Drsná škola a Ragemoor zaujala rovněž série Goon, která geniálním způsobem přenáší gangsterskou grotesku na stránky komiksu. Jak si série vedla po ekonomické stránce? Můžeme se v příštím roce těšit na jedno či dvě pokračování?

V tuhle chvíli je to složitá otázka, pokud bych měl vycházet z čísel, která mám právě k dispozici, tak další díly nevydáme. Všechno to vychází z problémů plynoucích ze systému prodeje knih u nás. Od knihkupců dostáváme žádná, nebo zkreslená čísla a nejsme pak schopni správně odhadnout, jestli se tedy titul prodává, nebo ne. Momentálně se snažíme ona omezení obejít, zatím je nejjednodušší cesta prodej od nás přímo čtenáři. Snažíme se na to upozornit, máme na e-shopu výhody k nákupu našich komiksů. Jedině když prodáváme sami, tak víme, kolik toho prodáme, a můžeme pak přemýšlet dál. Tak dokážeme pružně reagovat na poptávku a plnit mnohem lépe skutečná přání našich čtenářů, nezkreslená prodejním systémem. Apelujeme tedy na všechny, aby podpořili vydavatele a nakupovali přímo u nich. Nejjednodušší cestou. A pak se snad dočkáme i více pokračování sérií, nejen Goona.

Možná nejúspěšnějším komiksem vašeho vydavatelství je Vrána, za kterou stojí právě vámi výše zmíněný silný autorský příběh, bez něhož by patrně nebyla ani z poloviny tak výjimečná. V současnosti vychází její komiksové „pokračování“, ze kterého mohou mít čtenáři jisté obavy, přece jen přísloví „nevstoupíš dvakrát do stejné řeky“ má mnohdy své opodstatnění. Máme se tedy těšit nebo spíše obávat?

Řekl bych, že spíš těšit, protože tady nejde o novou Vránu. Ta je jen jedna a v tom máte pravdu. Ale O‘Barr sám nad tvorbou pokračování dohlíží a chce je mít hodně emotivní, dobře namalované a zacílené na stejné čtenáře. To je poměrně slušný příslib kvality. Budou to ale spíše nové příběhy na motivy Vrány, s Vránou zase jako hlavním hrdinou. Pokud nebudete očekávat stejnou Vránu, jistě se můžete těšit.

Řada vámi vydávaných komiksů se dočkala filmového zpracování. Vrána, Hellboy, Sin City, 300, Cesta do pekel… Jaký máte obecně názor na kvalitu těchto snímků a máte mezi nimi svého favorita, jenž vás opravdu překvapil a vtiskl původnímu komiksu něco navíc?

Nejraději mám adaptaci 300, ta se podařila opravdu skvěle. Zrovna tak se mi celkem líbila adaptace 30 dní dlouhé noci. S čím nejsem naprosto spokojen je adaptace Cesty do pekel, která je fikcí podle skutečných událostí. A jelikož se produkci skutečnost zdála příliš „komiksová“, tak některé postavy přejmenovali, změnili motivy jejich chování a dosadili figuru zabijáka, která je jak z nepovedeného komiksu. Navíc obsazení je podle mě poněkud nevhodné.

K Sin City mám spoustu výhrad. Z filmu nejlépe vychází Velká tučná zabíjačka a povídka Náš zákazník, náš pán. Ostatní je příliš rychlé, pro člověka, který předlohy nečetl, zmatečné. Rodriguez s Millerem se báli, že už na další díl neseženou peníze, a tak tam nacpali všechno. Je to škoda. Naopak Hellboy se mi líbí, že jde vlastní cestou a může existovat vedle comicsu samostatně. Navíc Perlman je Hellboy!

„Na komiksech i na ostatním pracujeme sami a pořád nás to baví,

takže se určitě ještě nějakých pěkných komiksů dočkáte.“

Vaše nakladatelství rozjelo poměrně slušné množství komiksových řad. Jmenujme kupříkladu Conana, Grandville, Kazatele, Parchanty, Ú. P. V. O. či Zámek a klíč. Ovšem až na Hellboye a Sin City se prozatím všechny dočkaly pouze jednoho či dvou svazků a přitom šlo o leckdy více než slušné a atraktivní tituly. Čím si to vysvětlujete? Není to pro vás znamení, že byste se v budoucnu měli raději věnovat raději samostatným albům? Dočkáme se v blízké budoucnosti pokračování některé z těchto sérií? A naopak, jsou některé z těchto sérií definitivně uzavřeny?

Jsou komiksy, které jsou skvělé, ale hledají si svou cestu ke čtenáři déle. Jsme vydavatelství a musíme se řídit prodeji jako kterýkoliv jiný ekonomický subjekt. Každá série si na sebe musí vydělat, abychom se mohli pouštět do dalších a dalších dílů. U některých to jde pozvolna, u některých jako Hellboy nebo Sin City byl úspěch jasný. U některých si to vysvětlujeme i tím, že to jsou komiksy zahraniční a mají jinou atmosféru, jiné reálie, které ne každému sedí. Většinou si je právě kvůli jejich výjimečnosti vybereme. Češi ale nejsou Američani, a každý národ má svůj vkus a představy, a to není míněno špatně ani na jeden z národů, to je prostě fakt.

Nechtěli jsme ukončovat žádnou sérii, ale nakonec to bohužel vypadá tak, že série Parchanti a Jonah Hex budou právě ty, ve kterých už nebudeme pokračovat. Je pravda, že některým sériím může trvat dlouho, než se dočkají pokračování. Bohužel u těchto dvou sérií by se další díly nevyplatily. Nicméně to není tím, že bychom je vydat nechtěli, nebo že by se nám přestali líbit, musíme ale myslet i obchodně, abychom mohli vydávat dál a dál. Teď právě pracujeme na upraveném vydání Hellboye 2. Chtěli bychom vydat i další Zámek a klíč, ten máme plánovaný na léto, pak i Ú. P. V. O. a také bychom se chtěli vrátit ke Conanovi. V plánu toho máme dost, jedině čas je proti nám, protože nejsme nijak velké vydavatelství. Na komiksech i na ostatním pracujeme sami a pořád nás to baví, takže se určitě ještě nějakých pěkných komiksů dočkáte.