Produkce Comics Centra bývá návyková, tohle malé komiksové nakladatelství věnuje své produkci nadstandardní péči, otevírá dveře dokořán před fanoušky a při každé jejich návštěvě navíc nešetří úsměvy a dobrou náladou, přestože je vlastně vytrháváte z práce. Spolu s tím, že vybírají to nejlepší zejména z produkce amerického nakladatelství Dark Horse, jež proslulo nejen příběhy z neustále se rozrůstajícího světa Mika Mignoly, se nelze divit, že si kolem sebe postupem času vytvořilo nemalou komunitu věrných příznivců. Je tak těžké takřka jakékoli jejich novince odolat, přestože knihovna úpí pod návalem titulů, zvláště když do ní tu a tam vložíte nějakou tu jejich monstrózní lahůdku o velikosti knižního Moby Dicka. 

Švédský výtvarník, hudebník a spisovatel Simon Stålenhag je nepřehlédnutelným talentem. Jeho nejznámějším dílem je Smyčka, podzemní komplex největšího částicového urychlovače na světě, jenž po sobě zanechal v nepříliš hustě obydleném okolí zbytky často už rezivějících budov, fantastických strojů, ale i podivných zvířat. V okolí Smyčky je často možné i nemyslitelné, což se samozřejmě neobejde bez zásahů do života místních obyvatel. Smyčka vznikla nejprve jako soubor digitálních maleb zveřejňovaných autorem na internetu. Později byly tyto malby spojené nostalgickým vzpomínkovým příběhem shromážděny ve dvou knihách...

Knižní trh se hroutí a je pravděpodobné, že až budeme všichni beze strachu moci vyjít z našich domovů, bude vypadat zcela jinak, než jsme ho doposud znali. Nakladatelská činnost nikdy nebyla příliš výdělečnou, tedy alespoň pro většinu subjektů. Mnohá nakladatelství žila takzvaně „od výplatě k výplatě“. Také proto značnou část trhu ovládly mediální společnosti postupně skupující zajímavé nakladatelské značky. A protože se málokdo v této džungli vyzná, pokusím se na dalších řádcích letmo nastínit, jak vašim oblíbeným nakladatelům co nejvíce pomoci. Začněme tím, proč se vlastně obávat těžkých ekonomických dopadů na knižní trh, když si dle představ mnohých všichni mohou v dobrovolné izolaci či karanténě číst co duše ráčí...

Po roce se v atraktivních prostorách pražského Cross Clubu opět pořádal Crwecon s bohatým programem, jemuž tradičně vévodily nakladatelské panely Crwe a dalších. Letos odkrývala svá tajemství také nakladatelství Argo, Comics Centrum, Josef Vybíral a Zanir. Těšit se samozřejmě můžeme i na další svazek časopisecké ročenky Aargh. Díky šílenému vedru se účast oproti minulým ročníkům omezila přibližně na polovinu obvyklého zástupu, v úzkých chodbách tak nebylo tak narváno a i u stánku s novinkami nebyl takový nával. Z novinek jste si tu mohli zakoupit především krásného velkoformátového Žoldnéře, evropskou klasiku Indiánské léto / El Gaucho, ale také nového Naruta, třetí svazek omnibusového Soudce Dredda...

Přestože se příběhy ideálně dělí pouze na ty dobré a špatné, pro lepší orientaci se pro čtenáře zavedly žánry, z nichž patrně největší popularity dosáhl žánr fantasy. A zdá se, že právě jeho masová popularita bývá v očích některých zapšklých literárních kritiků tím největším proviněním a důvodem, proč je právě fantasy ze všech žánrů ta nejčastěji zostuzovaná. Společným jmenovatelem takových názorů není jen naprostá neznalost kritizovaného, ale také fakt, že pokud už je nějaké fantasy dílo neoddiskutovatelně kvalitní, bývá z příslušného žánru uměle vyčleněno se slovy, že právě jeho kvalita z něj dělá něco zcela jiného, ať už se dotyční ohánějí magickým realismem či snad alegorií. Jako by základní definice fantasy byla platná...

Thorgal Aegirsson je jednou z nejznámějších postav frankofonního komiksu, či chcete-li „bande dessinée“, oproti Asterixovi či Tintinovi mu ale chybí mediální sláva podporovaná především animovanými a hranými adaptacemi. Snad proto se mu u nás dlouho nedařilo, vždyť první sešit Thorgala se v českém překladu objevil už v roce 1990 u nakladatelství S-press a následně se mu věnovala nakladatelství Crew (1991–2001, 3 sešity), BB/art (2003–2004, 4 sešity), CooBoo (2010–2012, 5 sešitů) a konečně Egmont (2017–2018, 5 sešitů). V posledních letech sílil tlak fanoušků požadujících místo nekonečného vydávání po jednom sešitu raději knihy souborně shrnující pokud možno ucelené příběhy. Egmont se nechal přesvědčit...

S Romanem Tilcerem se známe od roku 2006 (tehdy mi ještě psal pod přezdívkou Filtr), první povídku jsem mu na překlad zadal jen o něco později a následně vyšla v antologii New Space Opera. Pro nakladatelství Laser následně překládal knihy Scotta Lynche, Kevina Hernea, Blakea Charltona, Henryho Kuttnera a Alana Campbella, mezitím si „odskočil“ do Persea přeložit několik titulů od Davida Gemmella a v současnosti pracuje střídavě pro Euromedii (Joe Abercrombie, Kevin Hearne) a Host (N. K. Jemisinová). Mimo to přeložil řadu povídek pro časopisy XB-1 a Pevnost a několik různých antologií. Pro nakladatelství Argo, Host a MOBA příležitostně překládá i světovou a detektivní literaturu. V minulém roce přispěl na web časopisu XB-1...

Blížící se Vánoce pootevírají peněženky čtenářů i jim blízkých o něco víc, než je tomu obvyklé. S tím se také přirozeně pojí příprava řady finančně náročnějších projektů. Vycházejí například celobarevná obrazová alba ve velkém formátu či obecně knihy, které jinak nejsou příliš běžné a vymykají se svou náročností na přípravu. Podobné projekty se samozřejmě nevyhýbají ani cílové skupině čtenářů fantastiky, ba naopak. Vybrali jsme z nich pět nejzajímavějších, ať už jde o publikace cílené na sice omezenou, přesto více než dostatečně početnou cílovou skupinu (příznivce herních projektů Blizzardu či fanoušky Harryho Pottera), či naopak na tu co nejširší čtenářskou obec. Každá z nich si zaslouží zvýšenou pozornost a můžeme jen doufat, že se jí také dostane…

Dovoluji si vám představit dvanáct nejvýraznějších fantasy titulů zahraniční produkce vydané během roku 2018. A přestože se v jednotlivých knihách mohou názory lišit, je více než pravděpodobné, že řada z nich se bude opakovaně objevovat i v dalších výběrech toho nejlepšího, co u nás v uplynulém roce vyšlo. Pokud jste si dosud stěžovali, že nápaditých, čtivých a výrazných fantasy románů u nás zase tolik nevychází, zde je důkaz, že tomu tak docela není, přestože by mohla být situace jistě i mnohem lepší. Rozhodně se ovšem nebraňte vyjádřit svůj názor na to, co ve výběru chybí či naopak přebývá, ať už přímo u nás na webu či na sociálních sítích, které mezi vás každý den rozhazujeme v naději, že vás naše snahy...

Dovoluji si vám představit dvanáct nejvýraznějších science fiction titulů zahraniční produkce vydané během roku 2018. A přestože se v jednotlivých titulech mohou názory lišit, je více než pravděpodobné, že řada z nich se bude opakovaně objevovat i v dalších výběrech toho nejlepšího, co u nás v uplynulém roce vyšlo. Pokud jste si dosud stěžovali, že nápaditých, čtivých a výrazných science fiction románů u nás zase tolik nevychází, zde je důkaz, že tomu tak docela není, přestože by mohla být situace jistě i mnohem lepší. Rozhodně se ovšem nebraňte vyjádřit svůj názor na to, co ve výběru chybí či naopak přebývá, ať už přímo u nás na webu či na sociálních sítích, které mezi vás každý den rozhazujeme...

Dnes už pozapomenutý severoirský spisovatel Bob Shaw je znám zejména díky svým románovým trilogiím Orbitsville a Land and Overland. Děj první z nich se točí kolem objevu artefaktu v podobě Dysonovy sféry, druhá se odehrává v obdobně zajímavém systému dvou planet, které spojuje společná atmosféra umožňující meziplanetární cesty v horkovzdušných balónech. U nás proslul především právě díky dvěma románům z Landu a Overlandu, mimo to napsal přes patnáct samostatných románů a řadu povídek, přičemž většinu z těch česky vydaných si můžete přečíst ve sbírce Temná noc v říši hraček. Asi nejznámější Shawovou povídkou je pak na Huga a Nebulu nominovaná „Světlo jiných dnů“ z roku 1966, v níž zaujal fiktivním vynálezem tzv. pomalého skla…

Crwecon je dnes už zažitá a úspěšná jednodenní akce pořádaná nakladatelstvím Crew v čele s Jiřím Pavlovským a Petrem Litošem (všimli jste si, že jsi jsou postupem času stále víc a víc podobní?). Tradiční je rovněž místo konání, pražský klub Cross, které je nejen jedinečné svou atmosférou, ale také skvěle přístupné, což se také rok co rok projevuje ve vzrůstající návštěvnosti. Letos Crwecon přišel s novinkou v podobě prostorného stanu, v němž naštěstí proběhly nejnavštěvovanější pořady v čele s předáváním cen Fabula Rasa a nakladatelskými panely, na kterých se povětšinou odtajňují některé dosud pečlivě střežené plány do budoucna. Ale bylo toho mnohem, mnohem víc, protože program probíhal souběžně hned v několika různých liniích...

Odchod Jany Rečkové, jakkoli snad očekávaný, nás všechny zastihl nepřipravené. Na něco takového se lze připravit jen stěží. Jana byla báječný člověk, silný, vytrvalý a odvážný. Její knihy a povídky vždy vybočovaly ze zajetých kolejí, mísily různé žánry a postupy, hledaly nová území, která si jejich autorka přála podmanit. Snad proto je bohužel nikdy nepotkal bouřlivý úspěch, přestože si Jana jistě získala srdce mnoha čtenářů. Kvalitu její tvorby, ať už autorské či překladatelské, však popírat nelze. Právem si tak v roce 2017 vysloužila cenu pro velmistryni žánru a letos i nominaci na Cenu Akademie SFFH za zásluhy, kterou snad obdrží alespoň posmrtně, jak pevně doufáme. Jana nás v našich myšlenkách ještě dlouhá léta neopustí...

Jsou lidé, kteří po sobě zanechají nesmazatelnou stopu. Nemusí se přímo zapsat do té „velké“ historie. Stačí, když se zapíšou do srdcí tisíců. Čtenáři potrhlých a sarkastických příhod ze Zeměplochy, dobrodružných výprav barbara Conana za bohatstvím a ženami, početných bitek ďábelského Hellboye se zlem a mnoha dalších příběhů jistě nezapomenou na mistra překladatele Jana Kantůrka (4. května 1948 – 22. března 2018). Sály početných conů už nikdy neuslyší zběsilé salvy smíchu, které doprovázely jen a pouze jeho čtenářské kreace nad díly Terryho Pratchetta. Pokud Zeměplochu milujete jako jednu z nejzdařilejších děl humoristické literatury, vynásobte si její schopnost probouzet úsměvy a smích tisíckrát a budete mít stěží mlhavou představu

Ukryti v knižních tirážích nejsou pouze překladatelé, které se vám snažíme pravidelně představovat v rámci našeho projektu Tváře překladu. Najdete v nich i řadu dalších profesí, kterým se chceme věnovat v rozhovorech vydávaných pod názvem Pohled za scénu. Albert Balatka (*1985, Jablonec nad Nisou) se po absolvování Obchodní a právní akademie dle svých slov „nechal semlít“ korporátním prostředím v Telefónice O2 a UPC, odkud raději utekl k práci v Jabloneckém deníku, a když už měl i lokálních tahanic plné zuby, našel konečně duševní uspokojení v práci s knihami. Vedle science fiction vášnivě miluje fotografování přírody, ale učarovala mu i skotská whisky, zralé karibské rumy a různé druhy exotické kuchyně. Má dvouletého syna a druhé dítě na cestě...