Obsah čísla 2/2014

Šéfredaktor: Vlado Ríša

Zástupce šéfredaktora: Jaroslav Jiran

Redaktor: Martin Šust

Datum vydání: 3. 2. 2014

Vydavatel: XB1 s.r.o.

Nejen Juraj Herz se svou zvláštní poetikou a mrazivou atmosférou tvořil žánrové snímky v období nejhlubší totality. Připomeňme si českého režiséra, jehož snímky a seriály se nám zapsaly do paměti tak hluboce, že se k nim často vracíme. Ať už ale patříte ke generaci diváků, kteří vyrůstali před pádem železné opony, či k mladším, kteří vyrůstali ve svobodném prostředí a žánrové snímky nevnímají jako vzácnost, věty z filmů režiséra Jindřicha Poláka pravděpodobně znáte. Mezi českými fanoušky audiovizuální fantastiky bychom opravdu nenašli jediného, kterému by nebyl blízký alespoň jeden z jeho snímků. A s jistotou můžeme tvrdit, že bychom ho nenalezli především zde na webových stránkách časopisu XB-1.

Myslím, že to znáte. Čtete nějakou knihu nebo komiks a zaseknete se na tom, že vás absolutně dostane nějaký myšlenkový pochod, dedukce nebo bezbřehost autorovy fantazie. Něco vás prostě donutí knihu odložit a přemýšlet o tom, co všechno se může odehrávat v autorově hlavě… a následně dojdete k závěru, že jeho myšlenkové pochody musí být neskutečně složité a zajímavé. Přesně tohle, a to poměrně často, se mi stávalo při čtení komiksové série Zámek a Klíč. Nakladatelství Comics Centrum u nás prozatím vydalo dva souborné svazky a na další se chystá. Autorem scénáře není nikdo jiný než Joe Hill a o kresbu se postaral chilský výtvarník Gabriel Rodriguez.

O prvenství na pozici nejdůležitějšího ruského centra, ať už obchodního, nebo uměleckého, se tradičně přetahují Moskva a Petrohrad. Zatímco v době předinternetové každý, kdo chtěl být úspěšný, musel nutně uvažovat o bydlení v jednom z těchto dvou míst, po rozšíření technologického zázraku zvaného celosvětová síť už to není podmínkou dobré kariéry. Důkazem může být mladý výtvarník Viktor Titov, rodák z Voroněže, který by moc rád, aby jeho domovské město získalo podobný kulturní status jako obě výše zmíněná. Sám tomu napomáhá alespoň tím, že organizuje zdejší výtvarníky, spolužáky a kamarády do profesionálního uskupení, designérského studia Grafit.

Napjatě očekávaný čtyřicátý román ze světa Úžasné Zeměplochy se koncem loňského roku objevil na pultech knihkupectví – jak bych mu mohla odolat? Dlouho jsem však váhala, zda mám knihu recenzovat. Nadělila jsem si ji jako vánoční dárek a nepředpokládala, že bych na ni psala recenzi. Už v průběhu čtení se mi ovšem v mysli neodbytně vynořovaly věty a dokonce i celé odstavce, argumenty a protiargumenty, nápady, srovnání… Nemoc z povolání – ovšem ne u každé knihy se mi stává, že při čtení v duchu sepíšu hned několik kompletních recenzí. A tak jsem neodolala a své dojmy napsala. Recenze se tentokrát mírně protáhla; doufám však, že o to zajímavější pro vás bude…

Daniel Vávra je kromě tvorby výborné hry Mafia znám především svou častou kritikou nevěrohodných detailů, zápletek a technologií ve fantasy hrách. Jeho snem bylo vytvořit realistickou středověkou hru, ve které nebudou draci, magie, ženské válečnice v nepatrných zbrojích připomínajících odvážný model dvoudílných plavek, ani žádné jiné logice odporující věci. Za tímto účelem založil v Praze nové studio Warhorse a začal připravovat ukázku pro vydavatele. Po dvou letech práce se k prezentované představě všichni obraceli zády, ale nebyl by to Dan Vávra a lidé z jeho týmu, aby hodili flintu (v tomto případě spíše meč) do žita a nechali svůj sen rozplynout v nenávratnu. A boj se zřejmě vyplatil.

Máme je rádi a vážíme si jich. Jsou to osobnosti domácí žánrové scény a jejich práce nám přináší jen a jen radost. Jenže co oni sami považují v žánru za to nejpozoruhodnější? Co by nám chtěli doporučit? Půjde o knihy, které bychom od nich nečekali? Půjde o knihy, které jsme snad sami dosud přehlíželi, a přitom bychom moc rádi věděli, co na nich věhlasné osobnosti zaujalo? V dalším článku naší nové série jsme požádali Petru Slovákovou, Jiřího Popiolka a Leonarda Medka o to, aby čtenářům doporučili trojici knih fantastického žánru. Nemuselo jít o tituly, které snad pokládají za nejlepší, každopádně jde ale o knihy, které mají rádi a neváhají se o to s námi podělit…

Podle ankety na serveru Fandom.sk byla zahraniční osobností minulého roku zvolena mladá česká autorka Petra Slováková. Rozhovor s ní a povídku, se kterou zvítězila v literární soutěži Poviedka Istroconu, najdete v nejnovějším čísle elektronického časopisu Jupiter. To lze zadarmo stáhnout na serveru Palkmknihy anebo i přímo a bez registrace. Časopis vydává nově založené slovenské vydavatelství Rogerbooks. To Slovákové vydalo také elektronickou sbírku povídek Železonoc a jiné podivnosti, jejíž tištěnou verzi si zájemci mohou objednat do konce ledna. Stejným způsobem vyšla rovněž kyberpunková sbírka Zuzany Droppové Telo a iné kyberhrôzy.

Audiovizuální fantastika v našich zemích sice nikdy neměla k dispozici obří rozpočty ani technické vybavení zámořských studií, kreativita podpořená silnou filmařskou tradicí ovšem tvůrcům rozhodně nechyběla. I přes těžké podmínky podpořené nepříznivou politickou situací se leckteří dokázali zapsat do povědomí kritiků a fanoušků i v ostré zahraniční konkurenci. Juraj Herz bohužel patřil mezi ty, kteří sbírali ocenění především za hranicemi a jejichž dílo nebylo pro domácího diváka z větší části přístupné. Paradoxem jeho tvorby tedy zůstává, že se jeho jméno častěji cituje v zahraničí než u nás. I přes to se ale zapsal do paměti širší domácí veřejnosti. Nejen tradičně k režimu nekonfliktními komediemi...

Možná se vám to může zdát poněkud přestřelené, ale s tvorbou spisovatele, ilustrátora, autora knih pro děti a komiksového tvůrce Vojtěcha Juríka, který si říká Vhrsti, se můžete setkat skoro na každém rohu. O spoustě jeho aktivit se můžete dočíst v následujících řádcích a třeba vás napadne, že jste se s jeho tvorbou už také někdy setkali. Navíc jeho velkou devízou je, že se věnuje především tvorbě pro děti a to s velkým úspěchem. Ta nejmladší generace si jistě zaslouží vyrůst na něčem kvalitním, co bude přínosem a rozvine jejich osobnost i literární vkus. Posledním jeho majstrštykem je večerníček z produkce České televize Bílá paní na hlídání.

Když už se rozhlížíme po východní fantastice, pak nemůžeme ignorovat skutečnost, že tu vládne především žánr manga. Tento vysoce stylizovaný typ komiksu se rychle stal oblíbeným i mimo svou domovinu, Japonsko. Ale není jediný, vedle něj vyrostly i další, které můžeme nazvat národními odpověďmi na jeho úspěch. Z podobných kořenů, které sahají až do začátku dvacátého století, k politické novinové karikatuře, vznikla korejská obdoba nazývaná manhwa. Nejznámějším a nejvlivnějším korejským výtvarníkem, jenž tvoří v tomto stylu, je pak Hyung-Tae Kim, jehož specifické pojetí fantasy se snaží kopírovat kdejaký adept ilustrátorského řemesla.

Jedna skutečně výjimečná povídka, několik nadprůměrných prací a většina přinejmenším slušných povídek – takové je složení zatím posledního sborníku soutěžních prací Ceny Karla Čapka - Mloka 2013. Zkušení i začínající autoři se tentokrát věnovali humoristické science fiction, steampunku, kyberpunku, noiru, historické fantasy, science fiction ze současnosti i blízké budoucnosti, postapokalyptickým příběhům i městské fantasy. Jednoduše pro každého čtenáře se tu něco najde. Zjevných chyb se v uplynulém ročníku našlo minimum – a pokud už se tak stalo, spočívaly spíše v nedostatku originality a zapamatovatelnosti. Některé kousky to ovšem bohatě vynahrazovaly…

Když v roce 1803 odkoupily Spojené státy od císaře Napoleona území Louisiany, vyslal tehdejší americký prezident Thomas Jefferson dvojici průzkumníků, aby toto ohromné a dosud neprozkoumané území řádně zmapovali. Těmi průzkumníky byli slavní cestovatelé Meriwether Lewis a William Clark a ve hře Lewis & Clark od francouzské společnosti Ludonaute se můžete v jednom až pěti hráčích vydat v jejich stopách na cestě napříč divokou severní Amerikou. V dnešním článku se důkladně podíváme na novou hru, která si zcela oprávněně vysloužila značnou pozornost na veletrhu Essen SPIEL 2013 i po něm. A díky úspěchu se pomalu objevuje naděje na české vydání...

Autorka Hanina Veselá je známá převážně pro příběhy psioničky Magnólie, odehrávající se v jediném ryze českém RPG světě Asterion, ale čtenáři se mohou s prací této rodilé Pražačky a právničky setkat také na stránkách různých povídkových sborníků. První povídka s názvem Fortuno, toč jí vyšla před deseti lety a od té doby publikovala celou řadu povídek i samostatných knih. Jedním z jejích posledních příběhů, který si mohou čtenáři přečíst, je například povídka Tkáč v Knize bolesti, nebo lehce humorný příběh o Magnólii, novela s názvem Studená krev, kterou si mohou čtenáři stáhnout zdarma na Palmknihách. Kromě povídek píše také knižní recenze a reportáže pro portál Sarden.

Dosavadními finalisty letošní mohutné Bitvy knižních obálek jsou Vojtěch Kybal s obálkou k románu Soumrak a Milan Malík s obálkou k románu Prachožrouti. O třetím a posledním finalistovi rozhodnete nyní a nebude to vůbec lehká volba.A protože už se opravdu blížíme k závěru, k tomu, znovu vás žádáme o co největší účast, ať jsou vrcholná kola naší ankety hodna úsilí a umu našich domácích umělců. Pravidla jsou jistě všem dobře známá – hodnotíte obálku, nikoli knihu či osobu výtvarníka. Rozhoduje jen váš výtvarný vkus a pocity, s jakými jednotlivé obálky vnímáte. A neváhejte se o ně při hlasování podělit. Tak směle do boje!