Poválečné období v našich zemích fantastice nepřálo, ovšem i za okolností, kdy byla žánrová kinematografie odsunuta do trezorů a literatura se šířila přepisovanými kopiemi, se mezi tvůrci objevovali lidé, kteří žánr nejen obdivovali, ale také se jím inspirovali nebo se ho pokoušeli dostat až k divákům. Juraj Herz by se bez nadsázky dal označit jako první režisér našich končin, který se nebál psychologicky hororové atmosféry a tento u nás netradiční způsob vedení příběhů uvedl i na stříbrná plátna. Připomeňme si tedy jeho žánrové počiny, které točil v době totality, a jež jsme měli možnost zhlédnout díky obnoveným premiérám po listopadovém převratu, ale i ty porevoluční či natáčené v emigraci.

Se jménem sympatické slovenské spisovatelky Lívie Hlavačkové jste se už museli minimálně jednou setkat. Ať už ve spojitosti s literárními soutěžemi (Cena Karla Čapka, Cena Fantázie), různými sborníky a antologiemi (MLOK, Fantastická 55, Čas hrdinov),  zajímavými přednáškami na žánrových conech, anebo snad neméně známým měsíčníkem o fantastice Pevnost, ve kterém publikovala několik svých povídek různorodé žánrové směsi. Na přelomu loňského léta a podzimu se na knižních pultech objevil její dlouho očekávaný debutový román, který by vás měl vtáhnout do nemilosrdného světa záhadného Společenství nájemných vrahů. Nuže, měl...

Komunikace mezi malíři zaměřenými na fantasy vypadala před nástupem internetu samozřejmě úplně jinak než dnes. Většinou se setkávali na specializovaných akcích, zatímco nyní supluje osobní kontakty celosvětová síť. Spontánně se vytvořily takové komunity jako deviantART s 26 miliony uživatelů, či CG Society zaměřená na digitální umění se sto tisíci registrovanými. Jde o otevřené platformy, kde závisí jen na vlastní šikovnosti a nasazení, zda z jejich služeb dokáže vytěžit maximum. Přístupnost a otevřenost pro všechny zájemce, neustálá aktivita, vzájemná podpora a srovnávání mohou každému pomoci se zlepšovat. Anebo vzbudit staré zájmy, jako se to stalo Jianu Guovi.

PragoFFest, nástupce Pragoconu s historií sahající do roku 1997, se od 30. ledna do 2. února 2014 dočká svého 5. ročníku (v Modré škole, Kupeckého 576, Praha Háje, pár desítek metrů od stanice metra). Největší pražský festival fantasy, science fiction, televizních i filmových seriálů a mnoha různých her pro vás opět připravuje pestrý a bohatý program s několika novinkami. Ve speciálním programu lze najít Večer fantazie s kostýmovou soutěží, křty knih, světelnou show, tombolou a udílením cen Křišťálový Creeper. Kromě toho na PragoFFestu najdete i výstavu obrazů a další speciality. Letošní ročník zkrátka přináší kolem 40 konzolí, 40 počítačů, 40 stolů deskových a karetních her a přes 440 pořadů.

O definici slova hra lze vést spory dlouhé hodiny. Za hru se dá považovat skákání panáka, hudba, tanec nebo stolní hry. My zůstaneme u moderních společenských her, ale ani zde se nevyhneme určitému dělení. Hry můžeme dělit například dle tématu na sci-fi, fantasy, hororové, válečné a mnoho dalších. Možné je rovněž rozlišovat vše dle hlavních herních komponentů, např. na hry karetní, kostkové, nebo s miniaturami. Na základě kombinace použitých mechanismů, komponentů a přístupů lze dělit hry na tři hlavní skupiny – designérské (euro), tematické (ameritrash) a válečné (wargames). V této třídílné sérii článků vám postupně představím všechny tři typy a dnes se zaměříme na hry designérské.

Máme je rádi a vážíme si jich. Jsou to osobnosti domácí žánrové scény a jejich práce nám přináší jen a jen radost. Jenže co oni sami považují v žánru za to nejpozoruhodnější? Co by nám chtěli doporučit? Půjde o knihy, které bychom od nich nečekali? Půjde o knihy, které jsme snad sami dosud přehlíželi, a přitom bychom moc rádi věděli, co na nich věhlasné osobnosti zaujalo? V dalším článku naší nové série jsme požádali Michaela Bronce, Petru Neomillnerovou a Jana Hlávku o to, aby čtenářům doporučili trojici knih fantastického žánru. Nemuselo jít o tituly, které snad pokládají za nejlepší, každopádně jde ale o knihy, které mají rádi a neváhají se o to s námi podělit…

Nakladatelství RandO, které se poprvé představilo temným sociálně zaměřeným sci-fi komiksem E.V.A. Kroniky z podzemí vydalo další titul s italskými kořeny. Noci s Desdemonou svým názvem a mírně lechtivou obálkou evokují známé italské erotické komiksy. Není tomu tak, i když samozřejmě přitažlivé křivky ženských těl tento komiks, věren své dobré tradici, obsahuje. Když se podíváte na podtitul Dětská křížová výprava a opustíte jakékoli spekulace s erotickými motivy, pak vás možná napadne, že to může být něco jako Indiana Jones… Ale ani tentokrát to není tak úplně pravda. Nebudu vás dále napínat, je to spíše akční detektivka věrná duchu klasických italských komiksových sérií...

O tom, že se zajímavé audiovizuální žánrové počiny točí nejen ve velkých studiích za mořem, jsme se už mohli mnohokrát přesvědčit. Objeví-li se filmařský talent, který je věrný svým vizím, dříve nebo později si ho svět všimne a diváci o jeho kreativitu nezůstanou ochuzeni. Cesta k celovečernímu snímku sice může být dlouhá a vést přes různá filmová odvětví, ovšem dějiny kinematografie (evropské, americké i orientální) jsou plné příběhů tvůrců, kteří si svůj autorský styl podrželi i přes počáteční neúspěchy. Dnešní článek věnujeme Michelu Gondrymu, francouzskému režisérovi s křehkou fantazií. Ačkoliv je jeho jméno známé spíše ve světě reklamy a videoklipů, ani jeho celovečerní žánrové počiny by neměly  být opomenuty...

Moderní fantasy nás přesvědčila, že hrdinové bez bázně a hany neexistují. Joe Abercrombie šel ještě dál a přesvědčuje nás, že hrdinové neexistují. Tečka. Jsou jen lidé, kteří jsou hrdiny pro ostatní, ovšem své hrdinské skutky učinili buď v touze po vlastním prospěchu či v obyčejné snaze přežít, anebo jednoduše proto, že už nemohli žít s tou špínou, kterou si v sobě nesou. Protože jak autor ústy jednoho ze svých hrdinů promlouvá, člověk může utéct téměř před vším, ale před sebou samým neuteče nikdy. Marná snaha o únik před krvavou minulostí je přesto jedním z hlavních motivů Abercrombieho nového románu Rudá země, který na konci loňského roku vyšel v českém překladu…

Když se řekne Thajsko, Středoevropanovi se nejspíš vybaví luxusní dovolená, ničivá tsunami z roku 2004, anebo sexuální turistika. Ale kdo zná thajské umělce? A jak je na tom místní fantasy scéna? Bledě, poznamenal by nejspíš Sinad Jaruartjanapat, jeden z mála domácích výtvarníků, jehož jméno není za hranicemi země úplně neznámé. Jeho kolega Skan Srisuwan by nejspíš jen přikývl. Zatímco první jmenovaný neutěšenou situaci řeší hledáním práce v zahraničí (ostatně, jako většina místních výtvarníků), Srisuwan se z ciziny naopak vrátil. Založil studio zaměřené na fantastiku – ilustraci a design – a pokouší se rozhýbat domácí stojaté vody.

V knihách Scotta Lynche o Lockem Lamorovi jsem si něčeho všimla. Nikdo nezachraňuje svět. Jistě, nejsou to první fantasy romány, ve kterých nikdo nezachraňuje svět, ale po Tolkienovi se to dlouho bralo jako samozřejmost, a kdybyste mi v určité době řekli o fantasy románu, kde nikdo nezachraňuje svět, divila bych se, jak by něco takového vůbec mohlo fungovat. Ve stínu Martinovy Písně ledu a ohně vznikla celá paleta fantasy sérií, které stavějí na jistém realismu a do jisté míry se od Martina odchylují. Jenže v Martinově Písni je svět bezpochyby vyvážený. Blíží se zima, a právě proto, že se blíží zima, proto, že nás čeká led a oheň, nás zajímají osudy všech těch rytířů, co nestydí kurvovat.

Vánoční svátky i oslavy Nového roku jsou za námi, mnozí si lámou hlavu s novoročními předsevzetími a pomalu utichají také na každém kroku propagované povánoční výprodejové akce. Ani přes tyto dny klidu a míru jsme však nezaháleli a vyzkoušeli pro vás několik novinek, které v posledních dnech a týdnech dorazily na pulty českých obchodů. Které z nich stojí za koupi a co by vám mohly přinést? Pojďme se společně podívat na zajímavé kousky z konce roku 2013, než se plně přesuneme do nového roku, ve kterém nebudou chybět další zprávy o nejnovějších přírůstcích do herní rodiny, jejich zhodnocení nebo zajímavosti ze světa společenských, příležitostně počítačových a dalších her.

Máme je rádi a vážíme si jich. Jsou to osobnosti domácí žánrové scény a jejich práce nám přináší jen a jen radost. Jenže co oni sami považují v žánru za to nejpozoruhodnější? Co by nám chtěli doporučit? Půjde o knihy, které bychom od nich nečekali? Půjde o knihy, které jsme snad sami dosud přehlíželi, a přitom bychom moc rádi věděli, co na nich věhlasné osobnosti zaujalo? V dalším článku naší nové série jsme požádali Vlada Ríšu, Lucii Lukačovičovou a Jiřího Pavlovského o to, aby čtenářům doporučili trojici knih fantastického žánru. Nemuselo jít o tituly, které snad pokládají za nejlepší, každopádně jde ale o knihy, které mají rádi a neváhají se o to s námi podělit…

Někdy v říjnu mi Jan Vojtíšek (jeden z tvůrců hororového časopisu Howard) napsal celkem vyčerpávající email o hororovém festivalu Marka Dobeše Bloody Xmas, který se má konat 15. listopadu 2013 v Chotěboři, a nabídl mi autorské čtení. A tak jsem i přes vyčerpávající dálku, kterou jsem s ním absolvovala (a že ten člověk pusu nezavře) nabídku přijala. Jako úplný nováček jsem si nedokázala představit, jak takový festival může vůbec vypadat a realita mě dokonale usadila na zadek. Budova, která se nachází až na samém konci Chotěboře, by se klidně mohla zařadit mezi pět nejstrašidelnějších hotelů světa. Myslím si, že pro tenhle festival byla nejlepší volbou...

Dalo by se říci, že natočit kultovní žánrový snímek, ve kterém hraje jednu z důležitých rolí i obří králík, je parketou spíše recesistické skupiny Monty Python, ovšem další z tvůrců, kterému se budeme věnovat, dokázal nejen, že to jde, ale dokonce si poradil i bez absurdního humoru. Je ovšem třeba připomenout, že to byl Terry Gilliam, který ho, jak sám přiznal, ve filmové kariéře nejvíc inspiroval. Připomeňme si prozatím krátkou kariéru mladého všestranného umělce Richarda Kellyho. Producent, scenárista i režisér v jedné osobě na sebe upozornil nejen zajímavými žánrovými krátkometrážními snímky, které točil ještě jako student filmové školy...