Dalo by se říci, že natočit kultovní žánrový snímek, ve kterém hraje jednu z důležitých rolí i obří králík, je parketou spíše recesistické skupiny Monty Python, ovšem další z tvůrců, kterému se budeme věnovat, dokázal nejen, že to jde, ale dokonce si poradil i bez absurdního humoru. Je ovšem třeba připomenout, že to byl Terry Gilliam, který ho, jak sám přiznal, ve filmové kariéře nejvíc inspiroval. Připomeňme si prozatím krátkou kariéru mladého všestranného umělce Richarda Kellyho. Producent, scenárista i režisér v jedné osobě na sebe upozornil nejen zajímavými žánrovými krátkometrážními snímky, které točil ještě jako student filmové školy, obrovskou popularitu si zajistil především svým celovečerním debutem. Málokomu se podaří stát se kultovním režisérem pro žánrové publikum hned po dokončení studií, Richard Kelly to přesto dokázal. A s ním i onen veliký králík.

I přes krátkou režijní kariéru je u Richarda Kellyho na co koukat a o čem přemýšlet. Studia dokončil na USC School of Cinema – Television v jižní Kalifornii v roce 1997 a u filmařského řemesla nejdříve začínal jako scenárista, ovšem nepříliš úspěšný. Ačkoliv byly jeho texty přijaty, projekty nakonec byly z různých důvodů ukončeny ještě před první klapkou. Richard Kelly ovšem patří nejen mezi talentované, ale rovněž houževnaté mladé muže. Čtyři roky pracoval na svém vlastním scénáři, ve kterém je citlivý mladík pronásledován podivnými vizemi a postavou králíka. Zvláštní, hororový a atmosférický příběh Donnie Darko (Donnie Darko, 2001), jenž je natolik neuchopitelný, že měl ve své finální podobě problém s distributory, kteří nevěděli, na co vlastně lákat diváky do kina, neměl nijak oslnivý rozpočet. Natáčel se v Kalifornii jen dvacet osm dní a jeho cestu do kin zpozdily teroristické útoky z jedenáctého září.

Příběh, který vlastně nemá ani podle režiséra jednoznačný výklad, je protkán množstvím odkazů i šifer. Mnoho nadšenců po celém světě, kteří si říkají darkologové, se znovu a znovu pouští do jejich objevování. Objevem pro svět fantastického filmu ale rozhodně byla i postava Richarda Kellyho, byť se Donnie Darko nijak nevyznamenal u producentů, kterým jen tak tak zaplatil náklady. Tlak fanoušků byl ovšem tak velký, že byla o tři roky později vydána rozšířená director’s cut verze. I když si tedy snímek nevybojoval masovou návštěvnost v kinosálech, o to větší uznání našel na žánrových festivalech a u publika věrného audiovizuální fantastice.

Výrazným stylem, který byl ve značně propracovaném vyprávění režijního debutu Richarda Kellyho znát, se zapsal do povědomí a získal si nepřehlédnutelnou popularitu. Přesto se Kelly vrátil zpět k práci scenáristy a v dalších letech se podílel na akčním snímku Tonyho Scotta Domino (Domino, 2005). Na režisérský post se vrátil až o rok později, aby uvedl na plátna svůj scénář Apokalypsa (Southland Tales, 2006).

Snímek, ke kterému tradičně napsal i scénář, se opět pouští do odvážného porušování pravidel žánru a potvrdil Richardu Kellymu pověst velmi složitého tvůrce. Rozporuplné reakce nezachránila ani nominace na Zlatou palmu v Cannes či zvučná herecká jména, která si ovšem vybral z mnohem přímočařeji pojatých snímků. Za všechny jmenujme Dwayne Johnsona zvaného The Rock, Justina Timberlakea či Christophera Lamberta. Bohužel tak zůstal tento projekt hluboko v červených číslech, a tak nebylo pro Richarda Kellyho jednoduché najít prostředky k dalšímu filmu.

Dalším projektem, jenž už naštěstí nebyl přijat tak rozporuplně, byla adaptace povídky Richarda Mathesona Button, Button. Snímkem Box (The Box, 2009) si Richard Kelly sice napravil reputaci, alespoň co se týče kasovní úspěšnosti, získal dokonce zpět i část svých fanoušků, které odradilo příliš náznakové vyprávění Apokalypsy, úspěchu Donnieho Darka se mu ovšem opět dosáhnout nepodařilo. Ve filmu, který má prostou zápletku (zmáčkni tlačítko, někdo zemře a ty dostaneš balík peněz), rozehraje množství psychologických, etických i žánrových motivů. Atmosféru sedmdesátých let podporují nejen skvělé herecké výkony, ale i vynikající soundtrack a výrazný režijní rukopis, Franka Langellu ve vedlejší roli moderního Mefistofela prostě nelze zapomenout. I přes úspěch, kterým se znovu připomenul, zůstává Richard Kelly nadále spíše v pozadí tvůrčího světa audiovizuální fantastiky a jeho další projekty (pokud existují) jsou opředeny tajemstvím. Doufejme, že se opět vrátí a potvrdí svůj talent v dalším žánrovém počinu.