Ocenění

Pozoruhodné počiny audiovizuální fantastiky 77 – Michel Gondry

Autor Petra Kubátová | Aktuality | Pátek 10 Leden 2014 9.30

O tom, že se zajímavé audiovizuální žánrové počiny točí nejen ve velkých studiích za mořem, jsme se už mohli mnohokrát přesvědčit. Objeví-li se filmařský talent, který je věrný svým vizím, dříve nebo později si ho svět všimne a diváci o jeho kreativitu nezůstanou ochuzeni. Cesta k celovečernímu snímku sice může být dlouhá a vést přes různá filmová odvětví, ovšem dějiny kinematografie (evropské, americké i orientální) jsou plné příběhů tvůrců, kteří si svůj autorský styl podrželi i přes počáteční neúspěchy. Dnešní článek věnujeme Michelu Gondrymu, francouzskému režisérovi s křehkou fantazií. Ačkoliv je jeho jméno známé spíše ve světě reklamy a videoklipů, ani jeho celovečerní žánrové počiny by neměly být opomenuty, zvláště jedná-li se o spolupráci s americkým scenáristou Charliem Kaufmanem.

Francouzský režisér Michel Gondry se do povědomí diváků nejvíce zapsal jako tvůrce úspěšných videoklipů zpěvačky Björk, jejichž spolupráce mu vynesla nejen ocenění, ale i další kontakty ve světě hudby. Vizuálně tak doprovodil nejen její písně, ale i díla The Rolling Stones, Beck, Daft Punk, Chemical Brothers, Foo Fighters, Lennyho Kravitze, Sheryl Crow, Cibo Matto nebo Kylie Minoque. Jaký je ovšem jeho filmový styl?

Bohatá fantazie a jemný vizuální styl, který nestojí na efektech, sice není tak přitažlivý, ovšem příběhy, které Michel Gondry dokáže vyprávět, uchvacují především svou neotřelostí. Úspěch slavil už jeho nežánrový debut Slez z toho stromu (Human Nature, 2001), ale skutečný průlom znamenal pro jeho tvorbu až sci-fi snímek Věčný svit neposkvrněné mysli (Eternal Sunshine of the  Spotless Mind, 2004) s Jimem Carreym a Kate Winslettovou v hlavních rolích. Zvláštním způsobem vyprávěný příběh o lidech, kteří si nechají mazat vzpomínky, byl další spoluprací s vynikajícím scenáristou Charliem Kaufmanem a tato se ukázala jako vskutku úspěšná. Množství cen, které tento počin posbíral, je omračující (připomeňme alespoň Oscara za scénář či našeho Českého lva za nejlepší zahraniční film roku 2005), kladné ohlasy sbíral nejen u kritiky, ale i u diváků. Ačkoliv tedy nepatří mezi akční, efektní či v posledních letech tolik oblíbené temné postapo, dokázal se prosadit a v oblibě se také udržet. Jemná, snová melodramatická rovina potom Michela Gondryho provázela i dalších dílech.

Ve snímku Nauka o snech (La Science des rêves, 2006) opět jitří vědomí citlivého mladého muže představami a sny, které pronikají do reality stižené nudným zaměstnáním a nešťastnou láskou. Hrdina snímku prochází surrealistickým dobrodružstvím a styl vyprávění je zde velmi podobný Věčnému svitu. Na rozdíl od něj ovšem chybí scénář Charlieho Kaufmana, a tak výsledek nebyl tak úspěšný. V mnohém byl ovšem o dost fantasknější a hravější. Divák si sice neodnese tak silně vepsaný příběh zamilovaného páru, ovšem vnímá film více pocitově, což mu přidává další hodnotu.

Poté, co natočil společně s Leos Caraxem a Joon-ho Bongem žánrový povídkový snímek Tokio! (Tokio!, 2008), byla jeho dalším počinem, kterým zabrousil do vod audiovizuální fantastiky, adaptace slavného rádiového pořadu Zelený sršeň (Green Hornet, 2011), kterou mohli fanoušci audiovizuální fantastiky vidět i v našich kinech. Neznalí původní rozhlasové předlohy sice mohli konečně pochopit, odkud se vzal nezničitelný Kato v Růžovém panterovi, jehož jedním z představitelů v televizních seriálech byl i legendární Bruce Lee, ovšem bláznivý humor Michela Gondryho, který superhrdinu spíše de-konstruoval a který se v něčem podobal snímku Kick-Ass, fanoušky mátl. Navzdory televiznímu zpracování i několika seriálům vytvořil Michel Gondry první skutečnou filmovou adaptaci této populární show. Čestnou premiéru v roli Kata na stříbrném plátně získal Jay Chou, který je v Asii velmi úspěšným a slavným zpěvákem a, přes rozporuplné reakce si film získal své zastánce.

Pokud bychom ale měli posoudit nejsilnější stránky režijního stylu Michela Gondryho, rozhodně bychom zůstali u snímků jako Věčný svit či Nauka o snech, jejichž jemnost a poetiku bychom mohli přirovnat například k Amélii z Montmartru. V minulém roce měla premiéru režisérova adaptace románu Borise Viana Pěna dní (Écume des jours, 2013), kde jednu z hlavních rolí ztvárnila i Audrey Tatou. Citlivě převyprávěný snový příběh o milencích byl dlouhá léta považován za nefilmovatelný. Snímek otevíral filmový festival v Karlových Varech a diváky i kritikou byl přijat skutečně vřele. Na otázku, jaká ocenění film získá, by měl odpovědět letošní rok. Dalším ohlášeným projektem Michela Gondryho je povídkový animovaný fantasy snímek Tales from the Hanging Head, na kterém se podílel společně s Alfonsem Cuarónem či Marjane Satrapiovou. Nechme se překvapit, jak se povede.

100 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.