Když se řekne Thajsko, Středoevropanovi se nejspíš vybaví luxusní dovolená, ničivá tsunami z roku 2004, anebo sexuální turistika. Ale kdo zná thajské umělce? A jak je na tom místní fantasy scéna? Bledě, poznamenal by nejspíš Sinad Jaruartjanapat, jeden z mála domácích výtvarníků, jehož jméno není za hranicemi země úplně neznámé. Jeho kolega Skan Srisuwan by nejspíš jen přikývl. Zatímco první jmenovaný neutěšenou situaci řeší hledáním práce v zahraničí (ostatně, jako většina místních výtvarníků), Srisuwan se z ciziny naopak vrátil. Založil studio zaměřené na fantastiku – ilustraci a design – a pokouší se rozhýbat domácí stojaté vody. Třebaže mají výše jmenovaní výtvarníci diametrálně odlišné styly, oba v dosavadní kariéře pracovali především na karetních hrách, což je jedna z mála příležitostí, jak se uplatnit ve fantastice i na thajském trhu. Umělci raději pokouší štěstí v jiných asijských zemích, protože doma jednak chybí rozsáhlejší produkce a také neustále bojují se skepsí ze strany vydavatelů, ale potažmo i čtenářů a hráčů, kteří se na svoje výtvarníky dívají s despektem. I tady platí smutně otřepané heslo: co je z ciziny, je vždycky lepší.

Srisuwan nikdy neváhal nad tím, co by chtěl dělat. Proto zamířil na známou Silpakornskou univerzitu v Bangkoku, kterou založil v roce 1943 otec moderního thajského umění Silpa Bhirasri (je jen příznačné, že tento muž vůbec není Thajec, ale Ital Corrado Feroci, který thajské jméno přijal za své stejně jako novou vlast v průběhu druhé světové války).  Už během pěti let studií vytvořil na tři sta ilustrací. První roky se věnoval výhradně malbě olejovými barvami, než definitivně přešel k digitálním nástrojům. Od naprosté většiny kolegů se odlišil tím, že tablet nebo dotykové obrazovky používal spíše výjimečně a dával přednost klasické myši (dlouhé tahy s ní mu prý víc připomínají rozmáchlé tahy štětcem). Spolu s hledáním techniky přišla na řadu i otázka stylu. Na první pohled mu vévodí mechanické prvky, přesto většina Srisuwanovy tvorby patří do fantasy, nikoli do science fiction. Základním stavebním prvkem všech jeho obrazů je anatomie – kostra a svaly tvoří úžasný stavební výtvor přírody a jejich dokonalostí se nechává rád unášet, zdůrazňuje a rozvíjí je (trochu v pojetí evropského 18. století, kdy někteří myslitelé přirovnávali člověka ke stroji). Prvním oficiálním dílem ve stylu, který ho proslavil, byl obraz Pepper Tundra.

Už jsme řekli výše, že thajští umělci často odcházejí do zahraničí a také Srisuwan prošel touto etapou, když odjel do Singapuru a Jakarty, významných produkčních center asijské komerční fantasy. Pracoval pro společnosti Imaginary Friends Studio, Square-Enix, či Storm Lion. Jenže mu osud domácích umělců není lhostejný, proto se vrátil a založil Studio Hive, do něhož přizval další profesionály. Jako hlavní představitel této tvůrčí skupiny se pokouší změnit renomé thajských výtvarníků a nabízet komplexní a profesionální služby pro zábavní průmysl. Zatím úspěšně zvládli zakázky na ilustrace, na design pro počítačové hry, komiksy, ale i hudební videoklipy nebo televizní znělky. Mají všechny předpoklady pro to, aby si udrželi nezávislost a zároveň výrazně promluvili do rozložení sil v rámci asijské produkce fantasy.