Komunikace mezi malíři zaměřenými na fantasy vypadala před nástupem internetu samozřejmě úplně jinak než dnes. Většinou se setkávali na specializovaných akcích, zatímco nyní supluje osobní kontakty celosvětová síť. Spontánně se vytvořily takové komunity jako deviantART s 26 miliony uživatelů, či CG Society zaměřená na digitální umění se sto tisíci registrovanými. Jde o otevřené platformy, kde závisí jen na vlastní šikovnosti a nasazení, zda z jejich služeb dokáže vytěžit maximum. Přístupnost a otevřenost pro všechny zájemce, neustálá aktivita, vzájemná podpora a srovnávání mohou každému pomoci se zlepšovat. Anebo vzbudit staré zájmy, jako se to stalo Jianu Guovi.

Tento výtvarník ze Šanghaje je exemplárním příkladem běžné praxe – přestože jeho umění vyvolává pozitivní ohlas, vůbec se jím neživí. Pracuje naplno jako architekt, ale po večerech a víkendech usedá k obrazovce počítače a maluje. Výtvarné disciplíny navíc nikdy nestudoval, pokud se nepočítá doba, kdy ještě navštěvoval mateřskou školu. Vytvořila se tam skupinka nadaných dětí, které si pod vedením učitelů vštěpovaly základy tradiční čínské malby akvarelem. Obrázky dokonce měly i svůj zvláštní účel, protože je dostávali hosté, kteří školku navštívili. Taková drobnost, a přece dokáže ovlivnit člověka na celý život… Ovšem Jian se už od střední školy vydal úplně jiným směrem, kreslil jen pro zábavu a na okraje učebnic a sešitů kopíroval komiksové postavičky. Znovu začal svůj koníček brát trochu seriózněji, s nějakou vizí a ambicemi, až v pětadvaceti (což bylo před dvanácti lety). Zásadní vliv na to měla právě registrace na webu deviantART a povzbuzení od jeho členů.

Přiklonil se k semirealistickým malbám, často s humorným podtónem, a ilustroval především příběhy J.R.R. Tolkiena a oblíbené počítačové hry, obzvláště World of Warcraft. Jeho obrazy sice měly kvalitu a dostatečnou úroveň na to, aby mu přihrály nezávislé zakázky na ilustrace pro karetní hry, ale upřímně řečeno, zpočátku nijak zásadně nevybočovaly z běžného standardu. V poslední době se ovšem do podvědomí dostal novým stylem, pro který jeho fanoušci vynalezli popisek něco mezi skleněnými vitrážemi v oknech a zdobenými rukopisy ze středověku. Nejsou to sice komiksy, ale i tak mají silný dějový náboj. Často jde o pásma, která vyprávějí konkrétní příběh nebo celý cyklus (především u Tolkiena a jeho rozsáhlé mytologie). Na jednom plátně vystihuje zásadní momenty děje, takže ten, kdo jej zná, se může lehce orientovat, protože mluví stejným jazykem jako autor. Guovo kouzlo vězí ve značné stylizaci a odvaze zpracovat i ty nejznámější (myšleno nejčastěji ilustrované) scény po svém.

Přístup k ilustraci jako ke koníčku Guovi nesvazuje ruce, a tak si může dovolit pracovat i na čistě soukromých věcech a experimentovat. Sám svoje díla publikuje na internetu a vydává speciální tisky pro ty, kterým nestačí najít jeho obraz jen v digitální podobě, ale rádi by ho vlastnili nebo darovali přátelům.