Ocenění

Hanina Veselá: Jsem racionální pragmatik… (rozhovor)

Autor Markéta Gajdošová | Aktuality | Neděle 19 Leden 2014 8.30

Autorka Hanina Veselá je známá převážně pro příběhy psioničky Magnólie, odehrávající se v jediném ryze českém RPG světě Asterion, ale čtenáři se mohou s prací této rodilé Pražačky a právničky setkat také na stránkách různých povídkových sborníků. První povídka s názvem Fortuno, toč jí vyšla před deseti lety a od té doby publikovala celou řadu povídek i samostatných knih. Jedním z jejích posledních příběhů, který si mohou čtenáři přečíst, je například povídka Tkáč v Knize bolesti, nebo lehce humorný příběh o Magnólii, novela s názvem Studená krev, kterou si mohou čtenáři stáhnout zdarma na Palmknihách. Kromě povídek píše také knižní recenze a reportáže pro portál Sarden.

Kromě spisovatelky jsi také právničkou se zájmem o historii – to se zdá být jako celkem neslučitelný výběr povolání a koníčků, jak to zvládáš?

Proč? Práva jsem vystudovala, abych si usnadnila život. Historii, abych si ho zkomplikovala, a píšu pro pobavení. Jak to stíhám? Povím ti tajemství: Mám hloupý telefon, ve kterém není příliš podporována aplikace Facebook a už skoro deset let nemám televizi. A samozřejmě nehraju World of Warcraft, World of Tanks ani jinou čas požírající onlinovku.

Jak ses dostala ke psaní fantastiky?

Jako většina normálních lidí žiju v reálném světě plném reálných problémů. Každodenní skutečností jsem obklopena od rána do večera. Přijde mi poněkud nudné o tom ještě psát. Není nad to, po náročném pracovním dni přijít domů a poslat armádu temných stvůr zničit pár říší. Nebo ty říše naopak před stvůrami zachránit. To záleží na náladě a dějové linii. Za blahých let mých studií jsem posílala zombíky do světa při hodině matematiky, kterou jsem nesnášela.

„Každodenní skutečností jsem obklopena od rána do večera.

Přijde mi poněkud nudné o tom ještě psát.“

Tvá novela Studená krev se odehrává stejně jako ostatní příběhy Magnólie ve světě Asterion, je velký rozdíl psát v už vymyšleném světě oproti vytváření svých vlastních? A co tě víc baví?

Svět Asterionu je kolos, stojící na pevných základech více než desetileté práce řady lidí, z nichž bych zmínila aspoň Zbyňka Holuba a Jana Galetu, kteří do něj také přispívají svou literární tvorbou. Je to v podstatě dračák, tak jak ho znám z dob, kdy ještě nebyly rozšířené onlinové počítačové hry a lidem zbýval čas na další zábavu. To ale neznamená, že by neměl svoje pravidla. Například zde neexistují týdny, ale dekády nazvané alden, zombie jsou oživovány nekromanty za pomocí magie a z jejich nekroidních tkání se nešíří pach. Mně se ale nejvíc líbí hlavní asterionská zásada: Cokoliv postava udělá, se nějak promítne v její karmě a postupně i na jejím vzhledu. Kovaný darebák to může dotáhnout až na skřeta s obličejem plným kostěných výrůstků a parádními kly, což jsem použila v novele „Studená krev“. Všechno tohle musím jako autor znát, což je zásadní rozdíl oproti tvorbě vlastního světa. Tam si totiž pravidla stanovím já. Zatím mě baví obě varianty a asi neřeknu, která víc.

Potřebují znát čtenáři reálie Asterionu, než se pustí do čtení příběhů Magnólie?

Ne. Funguje to jako jakákoliv jiná fantasy kniha, k jejíž četbě není třeba žádný další manuál. Stačí mít rád fantasy. Část mých betačtenářů dokonce Asterion zná jen z mých knih.

Který ze svých příběhů považuješ za nejzdařilejší?

Jako všichni autoři ten, který právě píšu: volné pokračování Magnólie „Drak bere vše“. Jsem v poslední třetině a právě řeším, koho zabiju teď a koho až v závěrečném finále.

„Jsem právník, nemohu být hodná. To je a priori vyloučeno.“

Magnólie je celkem svérázná postava, čerpáš při jejím psaní inspiraci v sobě nebo svých známých?

To je ošemetná otázka. Ta postava vznikla tak nějak živelně a původně ani neměla být příliš kladná. V první povídce, kde se objevuje, Derteonský roh (vyšlo ve sborníku nazvaném příznačně Zločin a trest), si ji asi nezamilujete. V románu Magnólie a démon je to ale celkem fajn holka, změní ji až ponuré okolnosti. Ne, nepíšu ji podle sebe. Ona je daleko lepší než já. Já jsem právník, nemohu být hodná. To je a priori vyloučeno. Mám tam však jiného favorita, který je mi blízký (neprozradím, kdo), ale také postavu, kterou spolu s Magnólií strašně nesnáším. Z těch stránek to doslova čiší. Já ale na rozdíl od své hrdinky nemám k nenávisti důvod, dotyčná postava je úplně komplet vymyšlená. Kamarády a známé jako zdroj inspirace raději nepoužívám. Mé postavy nebývají zrovna kladné typy a nebudu riskovat ten tanec, kdyby se někdo náhodou poznal.

Kdyby sis měla vybrat mezi tím, vydat knihu, která se stane bestsellerem, vydělá ti hromadu peněz, ale brzy se na ni zapomene, nebo knihu, kterou lidé ocení až po tvé smrti, co by sis vybrala a proč?

Jsem racionální pragmatik. K čemu je člověku sláva, když leží ve studené hlíně? Ale jsem také realista. Obávám se, že ani jedna z variant nehrozí.

Co chystáš v dohledné době? Máš rozepsaného něco, na co se mohou čtenáři těšit?

Novela Studená krev, která vyšla na Palmknihách jako volně stažitelná e-kniha, letos vyjde také v papírové podobě ve souboru Marellion. Bude tam hostovat spolu s dalšími novelami tří autorů z asterionského světa. Dále vyjde v kolibří edici novela Slza pro dračího pána, která navazuje na Magnólii a démona. Kromě už zmíněného pokračování Magnólie Drak bere vše jsem dokončila román Dračí piráti. Odehrává se v alternativním 17. století, které se od toho našeho liší hlavně existencí magie a draků. Letos by mohl vylétnout z hnízda.

„V povídce není dostatek prostoru rozvinout komplikovanější dějovou linii.“

Co nejlepšího jsi v poslední době četla?

Brent Weeks: Černý arcimág. Hlavní hrdina – geniální čaroděj a mizerný vojevůdce, s postavou Thora a s vlasy stejně rudými, jako většina mých psioniků. Nelze mu nefandit.

Kromě knih slavíš úspěchy i s povídkami, co preferuješ ty osobně?

Spíše knihy. V povídce není dostatek prostoru rozvinout komplikovanější dějovou linii, postavy mají málo času se „vybarvit“ a když to člověka začne bavit, najednou bum a je konec.

A na konec: Je nějaká otázka, kterou jsi vždycky chtěla, aby ti někdo položil, ale nikdy to nikdo neudělal?

Jaká je tvá nejoblíbenější cizí postava? Ve světové literatuře mám hned dvě – Fausta a Mefista. Nějak se nemohu rozhodnout, koho z těch dvou víc, ale vzhledem k tomu, že Faust vyhraje, tak asi jeho. Z brakové literatury pak v poslední době vede Králokat Jamie Lannister. Do klaďase má zatraceně daleko, jsem však zvědavá, jak se s jeho komplikovanou osobností George R. R. Martin vypořádá. (Nejspíš ho zabije, ale to je život. Nebo lépe řečeno G. R. R. Martin.)

Související články:

Osobnosti žánru doporučují (Veselá, Hokr, Kyša)

Hanina Veselá nám znovu představí svou Magnólii

Nekromantka Magnólie znovu na scéně… (ukázka)

Studená krev vás nenechá chladnými (recenze)

510 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Komentáře: 1 »

  1. Comment by Kim — 20.1.2014 @ 8.53

    Hezký usměv

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.