Nejen Juraj Herz se svou zvláštní poetikou a mrazivou atmosférou tvořil žánrové snímky v období nejhlubší totality. Připomeňme si českého režiséra, jehož snímky a seriály se nám zapsaly do paměti tak hluboce, že se k nim často vracíme. Ať už ale patříte ke generaci diváků, kteří vyrůstali před pádem železné opony, či k mladším, kteří vyrůstali ve svobodném prostředí a žánrové snímky nevnímají jako vzácnost, věty z filmů režiséra Jindřicha Poláka pravděpodobně znáte. Mezi českými fanoušky audiovizuální fantastiky bychom opravdu nenašli jediného, kterému by nebyl blízký alespoň jeden z jeho snímků. A s jistotou můžeme tvrdit, že bychom ho nenalezli především zde na webových stránkách časopisu XB-1. Byl to totiž právě černobílý počin Jindřicha Poláka, který dal našemu měsíčníku jméno.

Jindřich Polák se stal zaměstnancem filmových studií Barrandov hned po druhé světové válce, kdy se začal věnovat filmové režii jako asistent u Otakara Vávry. Svůj první celovečerní snímek natočil v roce 1958 a k žánru se přiklonil ve filmovém zpracování dobrodružství populární televizní postavičky Klaun Ferdinand a raketa (1962). Název nebyl nikterak náhodný, už tehdy byl totiž dopracován scénář k jeho nejznámějšímu žánrovému snímku a stejně jako v případě pohádek Juraje Herze byly postaveny kulisy a natáčelo se souběžně. Dětmi milovaný klaun se tak ocitl v příběhu s raketou, která později vešla do dějin kinematografie a která je uváděna mezi nejlepšími neamerickými sci-fi snímky všech dob. Dříve než padla první klapka, i scénář k tomuto příběhu musel být přeložen do ruštiny a odvezen do Sovětského svazu ke schválení. Režisér podklady přivezl v kufříku, který si vypůjčil z rekvizit jiného sci-fi snímku, což upoutalo sovětskou komisi mnohem více, a tak se mohlo bez problémů začít točit.

Slavná Ikarie XB-1 (1963) byla natočena volně na motivy románu Stanislawa Lema K mrakům Magellanovým a její rozpočet tehdy dosahoval nevídaných 6 miliónů korun. Na plátně se sešla tehdejší herecká esa a do vedlejších rolí byli angažováni co nejsympatičtější muži a modelky. Původně bylo zamýšleno, že se film bude natáčet na barevný materiál, ale rozpočet by musel být navýšen, a tak se rozhodlo, že snímek bude černobílý. Zajímavým faktem je, že skafandry členů posádky vytvořili tvůrci podle fotek původně určených k dezinformační kampani odborníků v NASA, čímž vlastně v idylicky laděném snímku z budoucnosti nepřímo zobrazili jednu z taktik studené války. Uvedení Ikarie mělo veliký úspěch. Snímek byl prodán do 42 zemí světa, v roce 1963 získal i Zlatou kosmickou loď na Mezinárodním filmovém vědeckofantastickém festivalu v Terstu. Američané dokonce film i sestříhali a dějově upravili, ovšem původní verze je nejen o takřka půlhodinu delší, ale také mnohem zdařilejší. Asi není třeba opakovat, že právě podle tohoto snímku byl pojmenován žánrový literární časopis Ikarie, po jehož zrušení vznikl navazující časopis XB-1.

Konec šedesátých let a přelomový rok 1968 umožnil Jindřichu Polákovi natočit rovnež jeden z nejvýraznějších válečných snímků o letcích v RAF Nebeští jezdci (1968), ale hned poté se na dlouhých deset let věnoval kouzelné postavě, se kterou mnozí z nás zažívali jako děti strasti i radosti. Pan Tau s kouzelnou buřinkou přinesl poetiku laskavých klaunů nejen malým divákům u nás, ale i v západní Evropě. Jindřich Polák, jako ostatně pro všechny své snímky, napsal scénář jak k televizním epizodám, tak k celovečerním příběhům oblíbené kouzelné postavičky. Ačkoliv se věnoval tvorbě Pana Taua opravdu naplno, našel si i čas na přípravu dalších legendárních žánrových počinů. A opět nejen na poli celovečerního filmu, ale i v oblasti seriálové tvorby. Příští týden připomeneme ty následující, které se zapsaly výrazným písmem do českých dějin audiovizuální fantastiky.