Fantastické seriály: TALES FROM THE LOOP

Autor Martin Šust | Aktuality | Pátek 3 dubna 2020 17.35

Švédský výtvarník, hudebník a spisovatel Simon Stålenhag je nepřehlédnutelným talentem. Jeho nejznámějším dílem je Smyčka, podzemní komplex největšího částicového urychlovače na světě, jenž po sobě zanechal v nepříliš hustě obydleném okolí zbytky často už rezivějících budov, fantastických strojů, ale i podivných zvířat. V okolí Smyčky je často možné i nemyslitelné, což se samozřejmě neobejde bez zásahů do života místních obyvatel…

Smyčka vznikla nejprve jako soubor digitálních maleb zveřejňovaných autorem na internetu. Později byly tyto malby spojené nostalgickým vzpomínkovým příběhem shromážděny ve dvou knihách vydaných pod názvy Tales from the Loop (2014, česky jako Smyčka, Argo, 2018) a Things from the Flood (2016). Za zmínku jistě stojí rovněž stolní RPG hra Tales from the Loop (2016), v níž se s rozmanitými projevy Smyčky potýká skupina teenagerů, přičemž děj zasazený do osmdesátých let vynesl hře srovnání s netflixovským seriálem Stranger Things. Ostatně toto srovnání se objevilo ještě před uvedením seriálu Tales from the Loop (2020) od společnosti Amazon Prime, kde také od dnešního dne najdete všech osm epizod. Po zhlédnutí seriálu nelze než konstatovat, že i přes jistou podobnost se seriál vytvořený scenáristou Nathanielem Halpernem od Stranger Things v mnohém liší…

Především, Smyčka není pestrobarevný popcornový koktejl prodchnutý všemožnými odkazy na popkulturní ikony let osmdesátých. Namísto toho se můžete těšit na maličko nostalgické, v chladnějších tónech vyprávěné retrofuturistické příběhy, z nichž se většina soustředí na členy nedobrovolně propojené dvojice rodin. Pokud jde o fantastické prvky, každá epizoda (snad až na jedinou) nějaký nezanedbatelný má, nicméně příběhy se zabývají takřka pouze jejich dopady. Záhadné události se zde odehrávají víceméně mimovolně, často nejprve bez vědomí daných postav. Pomineme-li antigravitační kombajn, robotickou protézu či po lesích se potulující roboty, prostředí je víceméně shodné s tím, jak známe svět osmdesátých let z naší historie. Seriál se navíc nebojí špatných konců či přinejmenším těch smutných, které zde jednoznačně převažují. Pokud jde o postavy, nejde pouze o ty dětské, poznáme rovněž osudy dospělých, přinejmenším retrospektivně z dob, kdy sami byli dětmi.

Seriál lze doporučit především těm, kdo si nepotrpí na akční sekvence, popkulturní odkazy, silnou přítomnost fantastických prvků a barvitou zábavu. Vhodný je spíše pro dospělejší, přemýšlivější publikum. Jde o příběhy hluboce lidské, v tomhle v současnosti těžko hledá v rámci žánru konkurenci. Jde o příběhy, které vám možná připomenou křehké povídky Raye Bradburyho či Jeffreyho Forda, anebo některé povedenější epizody ze Zóny soumraku či Spielbergových Neuvěřitelných příběhů. Jednoznačnou výhodou je tu však propojení hrdinů poutavým prostředím Smyčky, nemluvě o rodinných vazbách jednotlivých hrdinů, které postupně poznáváme od úvodního dílu až po ten závěrečný v režii Jodie Fosterové. Jistou výhodu budou mít ti, co znají i v českém překladu vydanou knižní Smyčku, protože v některých scénách poznají původní Stålenhagovy obrazy, přestože se scény mohou příběhovým pozadím lišit. Znalost knihy ovšem není v žádném případě nutná.

Některé z prvních recenzí pasují seriálovou Smyčku na nejlepší sci-fi seriál od Amazonu, což nemohu posoudit, přesto ji lze označit za událost, která by neměla zůstat bez pozornosti fanoušků fantastického žánru. Popularity Stranger Things patrně nedosáhne, na to je tempo vyprávění mnohdy až příliš pomalé a v očích dnešních diváků možná místy až nezáživné. Máte-li však v oblibě příběhy, kde se fantastické události hluboce dotýkají lidských osudů, aniž by vás přitom zahltily oslnivými efekty, pak se Smyčce, ať už knižní či seriálové, rozhodně nevyhýbejte. Kvalita předlohy se zde díkybohu odráží v seriálové adaptaci.