Fantastické seriály: STRANGER THINGS

Autor Michal Sirotek | Aktuality | Pondělí 8 srpna 2016 14.30

Zábavná nostalgie z dob kultovních žánrových snímků osmdesátých let v moderním kabátě. Tak by se dal popsat nový televizní seriál společnosti Netflix, Stranger Things, který na sebe ihned po uvedení strhl značnou pozornost. V čem tedy tkví kvality osmidílné série bratří Dufferů? Píše se rok 1983, obyvatelé městečka Hawkins ve státě Indiana žijí obyčejné životy amerického buranova, kde se nikdy nic zvláštního neděje. Klidným dnům je ovšem konec v okamžiku, kdy záhadně zmizí chlapec Will Byers. Pátrání se ujímá místní šerif Hopper, tým dobrovolníků a také chlapcovi nejlepší kamarádi (Mike, Dustin a Lucas). Kluci nakonec uprostřed lesa skutečně něco objeví – nikoli Willa, ale velmi zvláštní holku, která vypadá, jako by utekla z psychiatrické léčebny, kterou se rozhodnou vzít k sobě domů. Záhy se dozví, že málomluvná dívka Eleven má nejen nadpřirozené schopnosti, ale také něco ví o Willově zmizení…

Podobný úvod jsme měli možnost vidět už mnohokrát, ale natočit ho tak dobře, jako se to povedlo tady, už tak časté není. Stranger Things hraje s divákem fér hru. To je dobré vědět. Není to další Lost v oldschoolové podobě, kde se vrší otázky a nepřichází žádné odpovědi. Úvod seriálu navodí charakteristický druh atmosféry a stejně se odvíjí i celý zbytek příběhu. Buď vás to chytne, nebo ne. Skvadra děcek zaujme povedeným castingem a zábavnými dialogy. Zprvu jsem se obával, že to s dětmi nebude fungovat, ale na tuhle partičku se prostě fajn kouká. Tím ale výčet herců zdaleka nekončí, protože autoři to tentokrát vzali mnohem obšírněji. Vidíme, jak Willovo zmizení ovlivňuje jeho matku Joyce (Winona Ryder) a staršího bratra Jonathana, sledujeme pátrání šerifa Hoppera (David Harbour) a do toho se ještě připlete příběh náctileté Nancy.

Stranger Things funguje jako film rozstříhaný na osmi episod. Děj se odhaluje pozvolna. Nespěchá se tu do akce ani do vysvětlování. V souladu s žánrovými pravidly buduje atmosféru, hloubku postav a jejich vzájemné vztahy. Tvůrci si dali práci a užívají různých dějových linek a žánrů, aby vše nasměrovali k jedinému ústřednímu tématu. Z pozice chlapců dostanete dobrodružnou story ve stylu E.T. mimozemšťana. Teenageři zastanou typické peripetie na střední škole (klišé, klišé, klišé…) s příchutí béčkového hororu, a skrze Joyce prožijete mrazivý psychoteror deptaného rodiče. Winona Ryder schytala nejtěžší roli a občas v postavě labilní matky přehrává, jenže scénář jí tu nakládá opravdu solidně, takže budete nakonec fandit i jí. Šerif Hopper (velmi dobře obsazená role) vás pak přivede na detektivní linku, při které se odkrývají vládní konspirace připomínající Akta X. Jak vyprávění pokračuje, všechny příběhy se smysluplně protnou do jednoho a díky režii a scénáři to nejen celé drží pohromadě, ale je náramně zábavné to sledovat.

Autoři se otevřeně inspirují vším možným. Jsou zde tuny pop kulturních odkazů, od filmů, knih až po módu a hudbu. Soundtrack se povedl na jedničku s hvězdičkou: hlavní téma, osmdesátkové šlágry, je použito vhodně a nápaditě. Osmdesátkový styl jsem uvítal s otevřenou náručí. Od chvíle, kdy se na obrazovce objevilo retro-logo seriálu, jsem byl polapen. Sledovat Stranger Things je jako vzít to nejlepší z kingovek a staré sci-fi a namíchat z toho výtečný koktejl moderní éry. Chutná povědomě, nemá mnoho nových příchutí, ale je výborný a rádi si ho naservírujete znovu. Celkově mám velkou radost, jak je relativně prostá zápletka zajímavě podaná. Příkladem je užití analogie hry Dungeons & Dragons k událostem, s nimiž se musí hrdinové následně vypořádat. King, Spielberg, nebo filmy Poltergeist a Vetřelec, to a mnoho dalšího vás v rámci sledování Stranger Things napadne. Atmosféra díl od dílu houstne a udržuje si silnou dávku napětí.

Tvrdit, že seriál pouze odkazuje na cizí tvorbu, nebo že je bez nápadu, by nebylo spravedlivé. Pravděpodobně budete po pár dílech schopní předpovědět události, které nastanou, ale v okamžiku, kdy na ně dojde, na tom výrazně nezáleží, protože zde je důležité, jak „proběhnou“ a „v jaké kvalitě“ vám je autoři naservírují. Stranger Things vypráví svůj příběh skutečně dobře a to se cení. První polovina sice zůstává ve výsledku působivější než ta druhá, je to však tím, že odhalené tajemství už není až tak atraktivní. Z děje ovšem více neprozradím, stačí vědět, že napětí dokáže být místy opravdu intenzivní a emocionálně hraje na správné struny – ať už ty mrazivé nebo dojemné. Pravdou je, že i přes hororový žánr to není nijak extra děsivé. Tu a tam se leknete, tu a tam vám přeběhne mráz po zádech. Přes celkově působivý vizuál, záhady a strašení se tu totiž vypráví především příběh o přátelství a rodičovské lásce. Obojí Stranger Things zachycuje uspokojivě a v závěru do sebe vše zapadne bez zbytečných otazníků. No dobře… jeden dva zůstanou, ale to jen proto, aby si Netflix nahrál na další sérii. Těžko jim to mít za zlé.

Skloubení oblíbených žánrů, starosvětská atmosféra, sympatičtí herci a bezkonkurenční soundtrack, který vás přenese do doby, kdy Mulder a Scullyová odkrývali vládní tajemství, kdy se kluci proháněli na kolech s ufonem a všechny děsila Carpenterova Věc. Vytknout se dá jen přítomnost příběhových klišé a celková inspirace známými scénami. Spoustě lidí to ale nebude vadit, protože tenhle namixovaný guláš vede skvělá režie a povedený scénář, který nenechá diváka vydechnout až do patřičně emotivního závěru. Ani ne tak zahraniční recenze, ale především hodnocení diváků dává najevo, že Stranger Things byly trefou do černého. Netflix našel chybějící díru na trhu a spousta diváků svůj seriálový grál.

Názor Martina Šusta:

Přestože mám ze Stranger Things celkově stejné či velmi podobné dojmy, nemohu seriálu vytýkat klišé a inspirace známými scénami, od začátku je jasné, že klišé jsou tu naopak cíleně, alespoň já jsem to tak chápal, a známé scény jsou zpravidla snímány co nejvěrněji těm klasickým z filmů jako E.T. Mimozemšťan, Rošťáci či Vetřelec. Jistě, ne každému to může vyhovovat, avšak fakt, že jde o úmysl, je na místě zmínit. Celkově je dojem více než příjemný, přestože druhá polovina seriálu skutečně nedokázala plně dostát očekáváním, která vzbudil rozjezd. Stranger Things nejsou nijak převratným a už vůbec ne originálním dílem, nicméně nápaditě a vítaně vzbuzují osmdesátkovou nostalgii, kterou kupodivu můžete zčásti sdílet i se svými ratolestmi a pustit jim k tomu staré šlágry, na které seriál notně odkazuje. Souhlas s přípravou druhé série mají tvůrci v kapse a měla by přímo navazovat na děj úvodní a využívat stejných postav, ovšem do budoucna by bratři Dufferové chtěli svůj svět ještě více rozšířit. Uvidíme, zda to i v dalších sériích bude stále fungovat…

USA, 2016, 8×60 min.

režie: Matt Duffer, Ross Duffer, Shawn Levy

scénář: Matt Duffer, Ross Duffer