Fantastické seriály: SEE

Autor Michal Sirotek | Aktuality | Pondělí 16 prosince 2019 21.00

Seriál See je pravděpodobně nejambicióznější počin nové streamovací platformy Apple TV+. Produkce tohoto postapokalyptického dobrodružství je obrovská, podle všeho bylo za každou epizodu utraceno neskutečných patnáct milionů dolarů! Seriál tak lze v rámci výpravy srovnávat i s těmi největšími hity současnosti a je skvělé, že peníze jsou na zpracování opravdu vidět. Příběh seriálu se odehrává ve vzdálené budoucnosti po virové epidemii, která v 21. století vyhladila prakticky celou lidskou populaci. Ti, co přežili, navíc přišli o smysl zraku a jejich děti se po celé generace rodí slepé. Civilizace šla do kytek a lidé tak žijí v drsném světě v nepočetných kmenech prakticky na úrovni pralidí. Schopnost vidět se pro lidstvo stala už tak neuchopitelnou, že se změnila v cosi magického, nepřirozeného, a také potenciálně nebezpečného. Mnozí věří, že zrak byl lidem odebrán bohem, aby zabránil záhubě planety…

Hned v úvodu nás děj vrhne do situace, kdy malý kmen Alkennyů, který vede náčelník Baba Voss (Jason Momoa), čelí velkému nebezpečí. Zatímco jeho žena Maghra (Hera Hilmarová) zrovna přivádí na svět dvojčata, údolím se blíží armáda Witchfinders královny Kane (Sylvia Hoeksová). Ta hledá ve vsi kacíře, jímž by mohla být právě Vossova žena, která do osady přišla teprve před několika měsíci už těhotná, tedy dříve než ji náčelník pojal za manželku. Voss se s celou vesnicí brání útoku, ale přesila je obrovská a přinutí klan vzdát se ochranného valu. Získají tím trochu času, ale Witchfinder se blíží. Alkennyům nezbývá nic jiného než opustit půdu svých předků a vydat se na nebezpečnou cestu do neznámých krajů.

Téměř celý pilot See je v podstatě jeden dlouhý survival film, který skvěle buduje atmosféru, dobře pracuje s napětím a divák si u něho uvědomí podstatné: řemeslně jde o skvěle zvládnuté dílo. Předhazuje divákovi kvalitně natočenou akci, napínavé momenty a jako start série funguje bezvadně. Poměrně brzy vychází najevo, že děti ústředního páru jsou něčím jiné. Obě totiž byly obdarovány zrakem. Je to požehnání? Prokletí? Ve světě, kde jsou považováni za čaroděje k upálení spíš to druhé. Rodiče se proto rozhodnou jejich výjimečnost utajit, jenže jak děti rostou a dostávají rozum, dochází k nevyhnutelnému. Zatímco umírněnější Kofun by nejraději zůstal v ústraní, živelnější Haniwa je jiného smýšlení. Uvědomuje si svou moc nad ostatními, což reprezentuje i tím, že si vyrobí luk a šípy – v tomto světě mocnou zbraň. A také potřebnou. Královna Kane se totiž nechce pátrání vzdát a nehodlá připustit, aby dvojčata zvrátila rovnováhu světa.

Je dobré vědět, že See je ztvárněn hodně zemitě. Vizuál má naturalistickou podobu a stylem (i některými tématy) trochu připomíná novou trilogii Planety opic (což berte jako velkou pochvalu). Děj se převážně odehrává v nádherných exteriérech kanadských hor a zdejší svět je hodně syrový, neutěšený a brutální. U některých scén si znalý divák vzpomene na Šíleného Maxe, v potyčkách se rozhodně nešetří krví (seriál je určen dospělému publiku). Celý příběh navíc doprovází skvělý soundtrack, který je třeba pochválit. Výborně podkresluje děj, zvolenými nástroji je tematicky blízký primitivnímu prostředí a má ve správných chvílích potřebnou epičnost a citlivost.

Námět See je z počátku jednoduchý a nijak výrazně to nemění ani několik zvratů a odhalení. Přesto dokáže příběh vytasit zajímavé úvahy. Stanou se lidé, kteří vidí, novodobými bohy (případně tyrany) pro nevidomý svět? Nebo dokážou vytvořit civilizaci, v níž bude místo pro všechny? A co volba Vossových dětí? Dají přednost muži, který je vychoval a chránil, nebo pravému otci, který jim může nabídnout místo, v němž se nemusí bát? Téma rodiny a pospolitosti je v See hodně významné. Po úvodní akci se děj promění v „road-movie“ s občasnou potyčkou, kde jsou nejdůležitěji mezilidské vztahy. Trochu tím trpí tempo a relativní jednoduchost vyprávění také nepomáhá. Říci však, že jde o primitivní podívanou, by nebylo trefné. Charaktery jsou uchopeny zajímavě, a i když se nehraje na hlubokou psychologii, předložená témata dávají příběhu hlubší význam, než pouhé mlácení lidí po palici. Zklamáni budou ti, co čekají řež, protože bojových scén ve výsledku není nejvíc. Jsou však pojaty atraktivně. Každá je něčím jiná, nápaditě natočená a na divoké zvířecí pohyby Momoa, když mačetou či sekerou kosí protivníky, se skvěle dívá.

Scénář je v rámci příběhu v pořádku a autoři umí vytáhnout také příjemně komorní scény, kupříkladu když matka vypráví dětem pohádku o pěti sourozencích (smyslech). Významné momenty pracují s emotivní rovinou, fungují dobře a casting se vesměs také vydařil. Má pár slabších prvků, ale ústřední postavy uhrají, co je třeba. Jason Momoa ukazuje svůj standard (vlastně dost sympatický) a jeho Baba Voss trochu připomíná Khala Droga ze Hry o trůny. Jen tu toho víc namluví a má i bohatší repertoár. Jeho žena Maghra pak není jen pěknou tvářičkou na pohled, ale funkčním prvkem děje a duo dětiček s odlišným náhledem na svět možná nenadchne, ale ani neurazí. Svědomí a moudro hrdinů pak zastupuje Alfre Woodar jako stařešina Paris. Výraznou postavu si střihne i Christian Camargo jako generál Tamacti Jun, který Voosovu rodinu neúprosně pronásleduje. Největším přešlapem zůstává Sylvia Hoeksová. Ačkoli ji máme na straně největšího zla, takhle odpornou herečku jsem už dlouho neviděl a make-up a podivná intonace tomu rozhodně napomáhá. Z každé její scény mi bylo až fyzicky nepříjemně. Účel? Možná.

Námět s omezením nějakého smyslu není v žánru SF samozřejmě nový (Den Trifidů, Simon Clark, 1951), jenže podobně jako komiksová série Walking Dead, i zde se tvůrci zabývají otázkou, jak by lidé přežívali za nestandardních podmínek dlouhodobě. A to přináší poměrně originální universum. Tvůrci nás za běhu seznamují také s určitými zákonitostmi. Někteří jednotlivci mají např. výrazně vyvinutý čich (Větřiči), jiní sluch (Ayurové), nebo se dokážou pohybovat tišeji než většina ostatních (Stíny). A svoje schopnosti názorně prezentují. V rámci logiky si ale bere See možná příliš velké sousto, pro některé diváky těžko stravitelné. Mantinely tohoto universa jsou poměrně sevřené a vyvstává hodně otazníků, na něž tvůrci dostatečně neodpovídají. Proč by si například nevidomá společnost zakládala na vizuálním zdobení? Ano, některé materiály jsou příjemné na dotek, nebo mohou prezentovat zručnost (zuby či pera ulovených zvířat), ale jiné zde skutečně nedávají smysl. A jak to že jsou slepí lidé v bojích tak dobří? Nebo mohou ovládat koně? Sice se na to fajn kouká, ale podobné otazníky se vám budou hlavou honit často. Je tak jen na divákovi, aby podobné rozpaky hodil za hlavu a užíval si představu autorů. V opačném případě tvrdě narazí. Přesto může divák ocenit některé nápady a drobné detaily (např. když Voss podřezává nepřátele, netne čepelí do hrdla, ale obkružuje čepelí celý krk). Jsou to drobnosti, ale sympatické.

See je v nejednom směru nadprůměrnou podívanou a byla by chyba ho házet na druhou kolej. Příběh klanu Alkennyů má divákovi co nabídnout. Pokud neočekáváte složitější děj plný zvratů a jste schopni si užít i přímočařejší dobrodružství, See vám to splní. Pomůže mu k tomu opojný audiovizuál, kvalitní práce s napětím, zajímavý námět i fajn hrdinové, kterým ve finále budou držet pěsti.