Ocenění

Pozoruhodné počiny audiovizuální fantastiky 19 – Blade Runner

Autor | Aktuality | Pátek 16 Prosinec 2011 9.30

Shrneme-li posledních několik článků série, musíme upřímně uznat, že rok 1982 byl pro žánrového fanouška rokem nejen podivuhodným, ale především přelomovým. Díky Stevenu Spielbergovi se objevuje hodný mimozemšťan, do kin vtrhlo ztvárnění subžánru fantastiky “meč a magie”, poprvé se tvůrci pokusili podívat do vnitřku počítače a vyrojilo se množství povedených entit, které se snažily obyvatele planety sežrat. Do filmové produkce se nejen odrazil fakt objevení formátu VHS, ale stále častěji se ozývala i televizní studia a do světa audiovizuální zábavy začaly pronikat první hry. A tento rok o sobě také dal znovu vědět jeden z prvních režisérů skutečně děsivé mimozemské existence Ridley Scott, který předložil divákům svou verzi novely P. K. Dicka.

Trvalo 14 let než se studia odhodlala adaptovat literární předlohu Sní androidi o elektronických ovečkách? z roku 1968. Váhání bylo na místě. Příběhy P. K. Dicka rozhodně nepatří mezi jednoduché a přímočaré a jeho vize budoucnosti je velice temná. Práce na snímku Blade Runner rozhodně potvrdila, že není snadným autorem k adaptaci. Natáčení provázelo mnoho těžkostí. Síla Ridleyho Scotta jako režiséra rozhodně spočívá v pečlivě budované atmosféře, ovšem tentokrát do snímku promluvilo hned několik prvků “zvenčí”. Jako kdyby život sám chtěl spoluvytvářet konečnou podobu Blade Runnera, tvůrci několikrát přehodnocovali jak vizuální pojetí tak samotný příběh. Ridley Scott původně zamýšlel, že použije mnohem futurističtěji vyhlížející kulisy a příběh bude složitější, ale producenti nemohli uvolnit dost prostředků. Ve skutečnosti k tomuto projektu v rozpracované fázi muselo přistoupit studio Warner Bros, jinak by snímek zůstal nedokončen.

Aby ušetřil, rozhodl se Ridley Scott vytvořit zvláštní noirovou “retro” vizi budoucnosti. Toto řešení, které zvolil jako náhradní se ovšem ukázalo nejen jako nadčasové, ale jako překvapivě přesné podle vyjádření samotného P. K. Dicka. Je zajímavostí, že když americký autor, který byl prý až šokován přesností, s jakou se s ním Ridley Scott shodoval, přemýšlel o filmové adaptaci své novely na konci šedesátých let, obsadil by do hlavní role Gregory Pecka.. V prvních dnech, kdy byl snímek uváděn, prý také navštívil kino i William Gibson, který právě začínal pracovat na svém Neuromancerovi. Odešel z kinosálu rozčarován, kolik podobností a paralel se svým dosud nenapsaným příběhem našel. (Naštěstí ale svou práci nevzdal.)

Na druhou stranu ovšem sám režisér producentům příliš vstříc nevycházel. Natáčel scény v několika verzích, na některé momenty vyčerpal i několik hodin materiálu a neustálými změnami jen zvyšoval napětí, které ve štábu panovalo. Během natáčení se několikrát spekulovalo i o tom, že bude Ridley Scott vyhozen, ale snímek nakonec dokončil i přes stávku scénáristů, která Hollywood v té době nepříjemně zasáhla. Při dokončování se ovšem opět naplno projevila síla nejednoznačnosti příběhů P. K. Dicka. Přes veškerou snahu a několikeré přestříhání materiálu nebyla první verze dostatečně srozumitelná, a tak museli tvůrci dodatečně natočit hlas vypravěče-hlavního hrdiny, který diváku přibližoval jeho osobní pohnutky. Tento výrazný zásah do příběhu byl již dokončován bez Ridleyho Scotta. Režisér se zpracováním nesouhlasil, a tak byla původní verze Blade Runnera určená pro kina dokončena bez něj.

I přes všechny těžkosti i nepřízeň diváků si snímek vysloužil dvě nominace na Oscara (výprava, vizuální efekty), které ovšem neproměnil. Nepřízeň producentů i diváků ovšem otupil čas a lidé si ke snímku nacházeli cestu stále častěji. Je možné, že sílu atmosféry filmu podpořil fakt, že v něm nebyly použity žádné digitální triky, u kterých se tvůrci právem domnívali, že by zastaraly, nebo svou roli sehrála i vynikající hudba, kterou složil řecký skladatel Evangelos Odyssey Papathanassiou, uměleckým jménem Vangelis. Když v roce 2004 uspořádal mezi předními vědci The Guardian anketu o nejlepší sci-fi film historie, Blade Runner zvítězil a porazil i takové snímky jako 2001: Vesmírná odysea. A tak byl Blade Runner uveden v roce 2007 do kin znovu, tentokrát přestříhaný a dokončený přesně podle představ Ridleyho Scotta.

390 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Komentáře: 2 »

  1. Comment by petata — 20.12.2011 @ 10.44

    Dicka mám rád (myslím Philipa K., nie že by som mal rád K. :)
    Poviedkovo som od neho zatiaľ čítal Planeta, která neexistovala I a II a Výplatu, romány Počkej si na loňský rok, Muž z vysokého zámku, Hráči z Titanu a Dr. Krvemsta. S naprostou väčšinou jeho poviedok som absolútne spokojný, s románmi taktiež, len z Muža z vysokého zámku som bol sklamaný. Môžem ale povedať, že to bol pán spisovateľ a občasné narážky o najlepšom sci-fi spisovateľovi všetkých čias asi tiež nie sú scestné. Snažím sa to brať pokiaľ možno chronologicky, takže Ovečky ma ešte s kopou ďalších románov len čakajú vo vitrínke, ak si mimo XB-1 dokážem nájsť čas.
    Film samotný som jedinýkrát pozeral s kamarátom v studenej kuchyni na 15 palcovom notebooku, takže o nejakom kinozážitku asi hovoriť nemôžem. Čo spomenúť môžem bol otrasný český dabing a nejaké divné nesynchrónne ozvučenie (čo ale mohol byť aj problém kódovania filmu či podobne). Takisto Vangelisovu hudbu mám rád, ale sem podľa mňa tie jeho utlmováky absolútne nesedeli. Harrison Ford, Darryl Hannah a Rutger Hauer sú asi výber najnesympatickejších hercov Holého Údu (môj názor), ich chabé herecké výkony ma veru do kolien nedostali – hlavne H. Ford s jeho kamenným ksichtom + jednou vyhúkanou grimasou a jedným úškľabkom, z čoho žije celé roky svojej kariéry. Dej mi pripadal nudný a o ničom (v tom asi kniha vedie) a koniec stupídny. A z tých efektov z 82-hého a noir atmosféry (nikde som ju nepostrehol) som si tiež trenky nevyfarbil (ani spredu, ani zozadu). Teda žiadne pohltenie kultom sa u mňa nekonalo.
    Takže možná příště – bez spoludiváka, čaju s rumom na zahriatie a stvrdnutého sedacieho svalstva z drevennej stoličky; ale v lepšej kvalite obrazu aj zvuku – a možno zmením názor. Alebo si radšej prečítam tú knihu a hotovo.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

  2. Comment by standa.e — 22.12.2011 @ 23.42

    Heh, nechci zakládat na Flame… Každému co jeho jest a je to tak v pořádku.
    P.K.Dicka mám moc rád. Muž z vysokého zámku je pro mě jedna z nejzásadnějších knih, která mě donutila přemýšlet. A potom hned Temný obraz a Ubik a samozřejmě Elektronické ovečky… A moc mě překvapil nonSF Král úletů…
    Bladerunnera mám nasledovaného snad jako žádný jiný film (u třicítky jsem to přestal počítat) od pirátských VHS z dob pravěku, přes oficiální VHS, přes uvedení v ČT s titulky, přes výpravu za Directors Cutem do Varů i Prahy (jež se proměnily ve výpravu za stereozvukem a Vangelisovou úžasně pasující hudbou – film jsem už znal ;-)) až po poslední pětidisková BD vydání. A prostě je to STÁLE stejně silné.

    Hm, ta fascinace se ovšem zrodila dřív, než jsem se o nějakém „kultu vůbec dozvěděl“. Osobně mne na tomhle filmu nejvíc baví, jak odlišně interpretuje Dicka a PŘESTO to filmu neškodí a vlastně jen knize (sebralo jí to název). Kniha je mnohem „chladnější“, Dick prostě NEMÁ rád roboty, kteří vypadají jako lidé. U Dicka pro nějakou relativizaci „ve prospěch umělých bytostí“ není místo. To všichni víme. V čem je ale Dick na míle daleko před filmem je „finální souboj“ s Royem. Nebudu zde vyzrazovat pro ty, kteří snad ještě nečetli, neb se teprve seznamují, ale knižní řešení je omračující, šokující – svým provedením a právě v kontextu s jeho podobou z filmu. Dost mi to připomnělo jednu slavnou scénu z Indiana Jonese, jež byla zrozena z průjmu ;-).

    Každopádně přistupovat k tomuto filmu jako ke zfilmování knihy asi nejde. Je to prostě jiný popis téže věci. A stejně kvalitní a regulérní. Žádná rozhýbaná ilustrace.

    (Noir atmosféra – no, mně už víc noir přijít nemůže, když začneme u Maltézského sokola a dojdem ke Francouzům, přijde mi Bladerunner VELMI odpovídající…)

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.