Shrneme-li posledních několik článků série, musíme upřímně uznat, že rok 1982 byl pro žánrového fanouška rokem nejen podivuhodným, ale především přelomovým. Díky Stevenu Spielbergovi se objevuje hodný mimozemšťan, do kin vtrhlo ztvárnění subžánru fantastiky “meč a magie”, poprvé se tvůrci pokusili podívat do vnitřku počítače a vyrojilo se množství povedených entit, které se snažily obyvatele planety sežrat. Do filmové produkce se nejen odrazil fakt objevení formátu VHS, ale stále častěji se ozývala i televizní studia a do světa audiovizuální zábavy začaly pronikat první hry. A tento rok o sobě také dal znovu vědět jeden z prvních režisérů skutečně děsivé mimozemské existence Ridley Scott, který předložil divákům svou verzi novely P. K. Dicka.

Trvalo 14 let než se studia odhodlala adaptovat literární předlohu Sní androidi o elektronických ovečkách? z roku 1968. Váhání bylo na místě. Příběhy P. K. Dicka rozhodně nepatří mezi jednoduché a přímočaré a jeho vize budoucnosti je velice temná. Práce na snímku Blade Runner rozhodně potvrdila, že není snadným autorem k adaptaci. Natáčení provázelo mnoho těžkostí. Síla Ridleyho Scotta jako režiséra rozhodně spočívá v pečlivě budované atmosféře, ovšem tentokrát do snímku promluvilo hned několik prvků “zvenčí”. Jako kdyby život sám chtěl spoluvytvářet konečnou podobu Blade Runnera, tvůrci několikrát přehodnocovali jak vizuální pojetí tak samotný příběh. Ridley Scott původně zamýšlel, že použije mnohem futurističtěji vyhlížející kulisy a příběh bude složitější, ale producenti nemohli uvolnit dost prostředků. Ve skutečnosti k tomuto projektu v rozpracované fázi muselo přistoupit studio Warner Bros, jinak by snímek zůstal nedokončen.

Aby ušetřil, rozhodl se Ridley Scott vytvořit zvláštní noirovou “retro” vizi budoucnosti. Toto řešení, které zvolil jako náhradní se ovšem ukázalo nejen jako nadčasové, ale jako překvapivě přesné podle vyjádření samotného P. K. Dicka. Je zajímavostí, že když americký autor, který byl prý až šokován přesností, s jakou se s ním Ridley Scott shodoval, přemýšlel o filmové adaptaci své novely na konci šedesátých let, obsadil by do hlavní role Gregory Pecka.. V prvních dnech, kdy byl snímek uváděn, prý také navštívil kino i William Gibson, který právě začínal pracovat na svém Neuromancerovi. Odešel z kinosálu rozčarován, kolik podobností a paralel se svým dosud nenapsaným příběhem našel. (Naštěstí ale svou práci nevzdal.)

Na druhou stranu ovšem sám režisér producentům příliš vstříc nevycházel. Natáčel scény v několika verzích, na některé momenty vyčerpal i několik hodin materiálu a neustálými změnami jen zvyšoval napětí, které ve štábu panovalo. Během natáčení se několikrát spekulovalo i o tom, že bude Ridley Scott vyhozen, ale snímek nakonec dokončil i přes stávku scénáristů, která Hollywood v té době nepříjemně zasáhla. Při dokončování se ovšem opět naplno projevila síla nejednoznačnosti příběhů P. K. Dicka. Přes veškerou snahu a několikeré přestříhání materiálu nebyla první verze dostatečně srozumitelná, a tak museli tvůrci dodatečně natočit hlas vypravěče-hlavního hrdiny, který diváku přibližoval jeho osobní pohnutky. Tento výrazný zásah do příběhu byl již dokončován bez Ridleyho Scotta. Režisér se zpracováním nesouhlasil, a tak byla původní verze Blade Runnera určená pro kina dokončena bez něj.

I přes všechny těžkosti i nepřízeň diváků si snímek vysloužil dvě nominace na Oscara (výprava, vizuální efekty), které ovšem neproměnil. Nepřízeň producentů i diváků ovšem otupil čas a lidé si ke snímku nacházeli cestu stále častěji. Je možné, že sílu atmosféry filmu podpořil fakt, že v něm nebyly použity žádné digitální triky, u kterých se tvůrci právem domnívali, že by zastaraly, nebo svou roli sehrála i vynikající hudba, kterou složil řecký skladatel Evangelos Odyssey Papathanassiou, uměleckým jménem Vangelis. Když v roce 2004 uspořádal mezi předními vědci The Guardian anketu o nejlepší sci-fi film historie, Blade Runner zvítězil a porazil i takové snímky jako 2001: Vesmírná odysea. A tak byl Blade Runner uveden v roce 2007 do kin znovu, tentokrát přestříhaný a dokončený přesně podle představ Ridleyho Scotta.