Začátkem nového roku se sluší nejen bilancovat nad vyprodukovanou filmovou produkcí či testovanými stolními hrami, ale také nad knihami, které jsme četly a nad kterými jsme zažily zajímavé chvíle plné diskusí. Knižní trh zásobil čtenáře v roce 2018 neuvěřitelným počtem nových příběhů, ať už premiérově vydaných, ale i těch, které si pamatujeme jako klasiku, a nebylo tedy snadné udržet krok. Ačkoli by se mohlo zdát, že se jako stmelený rodinný tým shodneme na té jedné jediné nejlepší knize, opak je pravdou. Pro každou byl nakonec nejsilnějším zážitkem zcela jiný svazek, což bylo překvapením i pro nás samotné. Připomeňme si tedy tři příběhy, které nám byly největším potěšením a které k nám promlouvaly nejsilnějšími myšlenkami. Často jsou to právě ty, nad nimiž se rozvinula nejbohatší diskuze.

Dívka, která upíjela měsíc

Kelly Barnhillová, americká autorka knih pro děti, u nás není nijak zvlášť známá, však také její v pořadí páté dílo, které získalo Cenu Johna Newberyho 2017, bylo pro české čtenáře její knižní premiérou. Dívka je příběhem ze světa, kde lidé jednoho města každý rok obětují na usmířenou jedno novorozeně čarodějnici. Xan ovšem není nijak zlá, naopak podivné počínání hloupých lidí nechápe a každoročně na místo spěchá, aby se dětem nic nestalo. Krmí je a odnáší na druhou stranu lesa, kde se o ně s láskou postará nová rodina. A protože už není nejmladší, jednoho dne se stane, že dá omylem děťátku napít z měsíčního svitu a magie se stane jeho součástí. Dívku Lunu proto nemůže nechat u obyčejné rodiny, a tak se ji rozhodne vychovat sama. Přece jen bude další čarodějnice brzy potřeba. Jak ale později vyjde najevo, Luna nebyla nijak obyčejné dítě ani předtím. A jak roste, magie sílí a v lese i ve městě, které je po celé věky zahalené v podivné a dusivé mlze, se začínají dít přelomové věci.

Nejsilnějším zážitkem z příběhu bylo vyprávění samo i neobyčejně sugestivní vykreslení charakterů. Něžnost i víra v boji proti zlobě a závisti, svoboda proti tmářství a postavy, jakými byla zlá Pojídačka smutku mučící uvězněnou Bláznivou ženu proti laskavé Xan, poněkud nezvladatelné Luně i básnícímu bažinnému tvorovi Glerkovi, všechno to skládá a nese originální příběh, jenž dokáže oslovit nejen mládež, pro kterou je určen. Pro mě jednoznačně kniha roku 2018.

Jedinec A – prvorozená z náctiletých dvojčat, je spíše skeptického charakteru, tíhne ke komiksům (a to zejména stripům Peanuts), v oblibě má klasické pohádky, tvorbu Tima Burtona, ale i klasické sci-fi.

V Kalábrii

Kniha známého amerického autora Petera S. Beagla vypráví příběh osaměle žijícího italského farmáře Bianchiho, na jehož statek jednoho dne zabloudí jednorožec. Fantastická událost se ukáže být ještě bláznivější ve chvíli, kdy vyjde najevo, že jednorožec je jednorožka a brzy očekává narození potomka. Jednorožče se na farmě skutečně narodí a Bianchiho statek se stane světoznámým. Přiláká však nejen lidi senzacechtivé, ale i ty zlé.

V čem je Kalábrie lepší než všechny ostatní knihy uplynulého roku? Především mám ráda jednorožce. Příběh je ale také jedinečný i v tom, jakým způsobem v něm autor poukazuje na povahové rysy některých postav. Hlavně na touhu vlastnit. Ve chvíli, kdy se na statku objeví dvě vzácná stvoření, se lidé zachovají jednoduše: Chtějí mít. A nepřipouštějí žádnou jinou volbu.

Jedinec B – druhorozená z dívek dvojčat zcela propadla žánru epické fantasy, který doplňuje četbou Terryho Pratchetta, ovšem nepohrdne ani dobrou hard sci-fi.

Daleká cesta za domovem

Tento rok jsem četla mnoho knížek, ale žádná mě neupoutala tolik, jako příběh o ušatých obyvatelích lesa. Richard Adams v něm popisuje králíky jako samostatně myslící bytosti s vlastním jazykem a mytologií. Kniha je vlastně alegorické dílo pojednávající o ztrátě domova a o daleké cestě za jeho nalezením a vybudováním. Děj si mě získal tím, jak se přeživší skupina králíků vydává za vizí toho nejmladšího z nich, a jaká příkoří a nástrahy jim cesta přinese. Nepotýkají se jen s nepřízní počasí a prostředí či s přirozenými dravci, ale i s jinými králíky, kteří se nechtějí smířit s novou sousední kolonií a nechtějí se s nimi ani jinak přátelit. Na druhou stranu si získají svojí vynalézavostí i několik dosti neobvyklých kamarádů.

Kniha je podle mě lepší než ostatní v tom, že ukazuje, jak se králíci naučili postupně spolupracovat, jak dlouhou cestu ušli a jak i ten nejmenší a nejmladší může být platný, pokud mu ostatní naslouchají.

♦

Ať už s naším výběrem souhlasíte nebo ne, pro nás byla letošní nabídka knižního trhu opravdu hutná a volba krajně obtížná. Všechny tři tituly nesou výrazný společný rys, a to, že je možné je číst skutečně napříč generacemi. U některých reagují dospělí jinak než děti, u všech ale společně prožijete neobyčejná dobrodružství a hlavnímu sdělení porozumíte.