Ocenění

Mike Resnick stvořil mýtus daleké budoucnosti (recenze)

Autor Julie Nováková | Aktuality | Úterý 26 Listopad 2013 7.30

Kladli jste si někdy otázku, zda i v době, kdy budou lidé cestovat mezi hvězdami a mít možnosti, o jakých by se nám ani nesnilo, budou existovat novodobé mýty – nebo zůstane jen suchý sled jedniček a nul? Mike Resnick to udělal a jeho odpovědí je román Santiago. Říká se, že jeho otcem byla kometa a matkou kosmický vítr, že žongluje planetami, jako by to byla pouhá peříčka, a zápasí s černými dírami jen z hravosti, aby dostal lepší chuť k jídlu. Říká se, že nikdy nespí, že jeho oči planou zářivěji než nova a že pouhým výkřikem dokáže srovnat se zemí horský masiv. Říkají mu Santiago.

Čtenáři XB-1 už Mika Resnicka pravděpodobně dobře znají díky jeho povídkové tvorbě, která se objevuje na stránkách časopisu a dříve také v Ikarii. V češtině mu vyšla i řada románů, nicméně se jedná jen o drobný výsek z jeho tvorby vydané v originále. Resnick patří mezi neuvěřitelně plodné autory a napsal přes dvě stě románů, většinu z nich na objednávku pod různými pseudonymy, několik set povídek a ještě mnohem více článků (podrobnosti se koneckonců dočtete v obsáhlém profilu). Jeho prvním a zároveň největším bestsellerem byl dobrodružný sci-fi román Santiago, jehož nové vydání se u nás právě objevilo. Resnick v pro české vydaní nově napsané autorské předmluvě vysvětluje, jak na námět přišel – díky kolegově přednášce si položil otázku, zda budou existovat i mýty budoucnosti, a pro jistotu pak rovnou jeden sám napsal. Čtenáře v něm čeká seznámení s celou řadou osobitých postav, kupříkladu se Sebastianem Nightingalem Cainem, lovcem skalpů přezdívaným pro své prostřední jméno Pěvec, Verity MacKenzieovou, novinářkou ochotnou udělat pro získání exkluzivní reportáže všechno, Bodrým Pašerákem bažícím po mimozemských uměleckých artefaktech či obávaným Andělem. A možná i samotným Santiagem, po kterém všichni právě zmínění z nejrůznějších důvodů jdou a o němž slavný Černý Orfeus, bard Vnitřní hranice, jako o jediném napsal ve své slavné baladě, aniž se s ním setkal…

Pointa románu je sice poměrně předvídatelná, nicméně to z hlediska příběhu nevadí; Santiago nestojí na překvapivém závěru, nýbrž na jednotlivých střípcích obrazu Hranice a Demokracie a jejích někdy velmi svérázných obyvatel. Zpočátku jsem k románu přistupovala s mírnou nedůvěrou, trochu jsem se vzhledem k úvodním veršům líčícím Santiaga bála jejich doslovnosti a tím pádem až příliš pohádkově pojaté galaxie. Naštěstí je velmi brzy jasné, že Orfeus při tvorbě své balady použil značnou dávku nadsázky a s neuvěřitelně mocnou kosmickou bytostí nemusíme mít co do činění. Má druhá obava se objevila krátce po rozečtení románu a týkala se přesaditelnosti příběhu do úplně jiných kulis. Tato výhrada mi zůstala až do konce; nepřišla jsem na důvody, proč by se stejný příběh (vyjma osudu jedné vesmírné lodi) nedal snadno zasadit do prostředí Divokého západu, které evokuje nejvíc. Kupodivu ale přesaditelnost v případě knihy příliš nevadí; kulisy sci-fi umožňují vytvořit pestřejší figurky a zajímavější situace. Zasazen na Divoký západ by Santiago v zásadě nebyl nijak výjimečným příběhem; lovci skalpů, pašeráci, falešní hráči, emancipovaná novinářka i banditi by spadli do až příliš známých škatulek. Resnick si s těmito stereotypy díky tomu, že je přenáší do prostředí lidmi osídlené galaxie plné různých mimozemšťanů, hraje a inovuje je.

Tahle nestárnoucí klasika žánru science fiction se samozřejmě dočkala mnoha různých vydání…

Fanouškům seriálů by Santiago mohl vzdáleně připomenout Firefly – westernové kulisy v rámci sci-fi, rozdíly mezi okrajovými světy a Aliancí/Demokracií… Z hlediska pojetí příběhu už ale takovou podobnost nenajdou. Santiago je poměrně osobitou směsicí dobrodružného příběhu, klasického westernu a sci-fi a obtížně by se obsahově přirovnával k jiným dílům. Dá se ovšem říci, že je typicky resnickovský, alespoň podle toho, jak můžeme autora vnímat z u nás vydaných povídek – jednoduše dobrodružný a odlehčený na první pohled, později už hlubší a promyšlenější, ale zároveň stále lehce humorný a laskavý. Od Mika Resnicka mám pořád raději propracovanější povídkový cyklus Kirinyaga nebo některé samostatně stojící povídky, ovšem jeho Santiago mne také potěšil. Jde o čtení, u kterého se jak pobavíte a oddechnete si, tak se možná chvílemi i zamyslíte. Jeho největším kladem jsou postavy – nepříliš originální, ale zajímavé, hodně zábavné a vcelku životné. Hlavním aktérům se dostalo také pocty v podobě krásných ilustrací Lubomíra Kupčíka uvádějících každou část knihy. Sice mne zarazila podoba Měsíční Záře, která mi k její postavě vůbec neseděla, nicméně se i tak jedná o skvělou kresbu (a navíc skici všech ilustrací prošly kontrolou samotného autora, podle jehož připomínek se výsledné ilustrace upravovaly, pozn. redakce). Ilustrace pěkně podtrhují westernový ráz Santiaga a vystihují, čím román je – kvalitně napsaným oddechovým, dobrodružným čtením.

Mike Resnick: Santiago – Mýtus daleké budoucnosti

vázaná, překlad Pavel Medek, obálka Michael Whelan, ilustrace Lubomír Kupčík, 384 stran, 379 Kč

Související články: Vrací se Resnickův legendární SANTIAGO! (ukázka)

281 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.