Osmdesátá léta, vyznačující se tvůrčí odvahou, vděčila za svou otevřenost ve filmovém průmyslu nejen nástupu VHS, ale i prvním velkým „blockbusterům“, které ve svých spanilých jízdách kinosály předváděly producentům, kolik je možné na audiovizuálním umění vydělat. Byla to éra Nového Hollywoodu, odvážné evropské produkce, ale i tvůrců z destinací, kde se filmový průmysl teprve rozvíjel. Na retrospektivní cestě Pozoruhodných počinů jsme vysledovali nejen začátky různých subžánrů, zmínili jsme i počátky fantastiky na televizních obrazovkách, ale i ojedinělá díla, která posouvala filmový jazyk nejen v technických řešeních o krok dál. V osmdesátých letech ovšem vrcholilo také „zlaté“ období pro žánr hororu, a tak je na čase, abychom se pozastavili nad snímky tvůrců, kteří se jim věnovali.

Ačkoliv se mu v posledních letech nedařilo diváky zaujmout, patří John Carpenter bezesporu mezi klasiky žánru. Svou lásku k hororům dal najevo takřka hned, jak se ocitl za kamerou. Názvy jeho krátkometrážních snímků, které coby mladík natočil, mluví samy za sebe a lehce odkazují k „nejhoršímu režisérovi všech dob“ Edwardu D. Woodovi – Revenge of the Colossal Beasts (1962), Terror from Space (1963) a Gorgon, the Space Monster (1969). A z vesmíru pochází i debutový snímek Johna Carpentera Temná Hvězda (Dark Star, 1974).

Příběh několika astronautů, kteří na monotónní cestě vesmírem ničí nestabilní planety inteligentními mluvícími bombami, diváky ale nijak neohromil. Po trikové stránce se nedal srovnávat s jinými úspěšnějšími tituly a příběh byl pro fanoušky leckdy nečitelný. I když je nízký rozpočet patrný na první pohled, přeci jen tu místy probleskuje silná stránka režijního umění Johna Carpentera, navození silné atmosféry. Pozoruhodný je na snímku také fakt, že jak střih, režii, ale i samotnou hudbu složil právě John Carpenter. Talent podědil zjevně po otci, který byl ředitelem hudebního oddělení na Western Kentucky University. O tom, že je mistr nízkých rozpočtů přesvědčil znovu v dalším, tentokráte nežánrovém snímku Přepadení 13. okrsku (Assault on Precinct 13, 1976), a hned o dva roky později vystřihl s neuvěřitelně nízkým rozpočtem hororový hit, který je považován za zakládající dílo subžánru „slasher“ Předvečer svátku Všech svatých (Halloween, 1978).

Co se týče filmových postupů, je John Carpenter překvapivě minimalistický. Nepoužívá žádné dramatické pohyby kamerou, žádné složité triky, jeho scény jsou potemnělé a hudbu neobstarává symfonický orchestr, ale klávesy a syntezátory. Velmi citlivě ovšem pracuje se střihem a vedením samotných herců (jedná se o filmový debut Jamie Lee Curtisové). Zrod tohoto snímku je skutečně plný odhodlání a osobního nasazení. S mizivým rozpočtem, bez kostýmů (herci měli vlastní šaty), s nejlevnějšími rekvizitami a hudbou složenou samotným režisérem za pouhé čtyři dny se rozhodně řadí mezi rekordmany, počítáme-li vstupní investice a následující úspěch. Úspěšný ovšem nebyl jen u diváků, ale své stoupence našel i mezi odborníky. V roce 2006 byl dokonce zařazen jako kulturně a esteticky významný film do United States National Film Registry by the Library of Congress.

Samotná postava Michaela Myerse je jednou z nejtajemnějších a nejděsivějších hororových postav filmové historie. Tvůrci kult masového vraha s maskou podpořili záměrně i tím, že neuvedli do závěrečných titulků jméno herce, který postavu ztvárnil. Bylo by zbytečné vypočítávat množství filmů, které ovlivnil. Dalších snímků s podtitulem Halloween bylo natočeno rovných devět. (John Carpenter ovšem spolupracoval, coby autor hudby, jen na dvou dalších.) Na motivy filmu vyšly i komiksové příběhy. Na další řádění Michaela Myerse na stříbrných plátnech se podle předběžných plánů můžeme těšit v roce 2014, na druhou část Pozoruhodných počinů věnovanou Johnu Carpenterovi už příští pátek.