Kolik knih za svoji profesní kariéru Alan M. Clark ilustroval nebo pro ně alespoň vytvořil obálku? Podle Internet Speculative Fiction Database je to přes 250 publikací. A také byl za svou píli odměněn řadou ocenění, například v roce 1994 World Fantasy Award pro nejlepšího výtvarníka a během let ještě čtyřmi Chesley Award. Nominací nasbíral mnohem víc, a to nejen za ilustrátorskou práci. Vrhnul se totiž i na psaní – zatím vydal pět románů a jednu výtvarnou knihu The Paint in My Blood. Ta byla nominována v roce 2005 na cenu Locus, ve stejném roce byl jeho román Siren Promised nominován i na Cenu Brama Stokera. Tímto bombastickým (a přesto neúplným) výčtem úspěchů jednoho z nejznámějších současných ilustrátorů a knižních výtvarníků začíná dnešní část seriálu o hororových výtvarnících.

Clark začal ilustrovat v 80. letech, po studiu na vysoké škole, a v 90. letech založil vlastní vydavatelství. Pokročilé digitální technologie už v té době výrazně ovlivnily a zjednodušily publikování knih s barevnými ilustracemi. Opravdový zlom ale přišel až s e-knihami, ze kterých byl a je stále nadšený. Hlavně proto, že umožňují nezávislé vydávání za přístupnou cenu, a to včetně rozsáhlého výtvarného doprovodu ve vysoké kvalitě. Z toho důvodu se coby vydavatel zaměřuje právě na ně.

Zdálo by se, že Clarkova kariéra nemá jedinou chybu. Jako vše na světě, i ona má ale své stinné stránky. Na přelomu 80. a 90. let ji zpomalilo a téměř ukončilo infekční onemocnění mozku. Zdravotní problémy ještě zhoršila Clarkova závislost na alkoholu. V tomto období šla i kvalita jeho děl strmě dolů. Nakonec se dostal do kritického stavu a situaci musel radikálně řešit. Přestal nadobro pít a postupně nabyl zpět ztracený klid, sebedůvěru a sebekontrolu.

Ke svým obrazům přistupuje s mottem: „Chtěl bych, aby moje práce kladly víc otázek než odpovědí.“ Tedy vyhnout se doslovnosti, zabijákovi křehkého světa fantazie. Když si představí sám sebe v roli publika, které stojí před dokonale realistickým dílem, cítil by se podvodně ochuzený o hlubší zážitek (jako na negativní příklad ukazuje na přesné, do detailů zpracované fantasy ilustrace, které všichni velmi dobře známe). Obraz by měl být otevřený – ne v tom smyslu, že by byl nedodělaný, ale aby v něm zůstalo nějaké to tajemství.

Silným rysem Alana M. Clarka je také nadšení pro úzkou spolupráci s ostatními umělci. Tak vznikly například antologie povídek od různých autorů inspirovaných jeho dílem. Jde však dál, mimo profesionální umění, a snaží se překlenout pomyslnou bariéru mezi sebou, coby výtvarníkem/spisovatelem, a čtenářem/divákem. K tomu slouží jeho skvělý The Imagination Fully Dilated Blog. Pravidelně tu nabízí jednu ilustraci a k ní připojí kratičký odstavec textu – zlehka načrtne možný příběh, který se na obraze odehrává. Co s ním udělá čtenář dál, je jen na něm. Zjistil totiž, že velká část jeho příznivců obdivuje kreativní práci, ale sami nikdy nic vytvořit nezkusili. Pro ně vytvořil tyto stránky. Jejich jediným cílem je vyprovokovat fantazii a poskytnout odrazovou plochu pro ty, kdo by rádi popíchli svoji imaginaci a vypravěčský talent, ale nějak nevědí, kde začít.

Čemu se Alan M. Clark aktuálně věnuje? Na konci loňského roku vydal a ilustroval novou knihu F. Paula Wilsona určenou pro děti The Christmas Thingy. Jeho poslední autorskou knížkou je Of Thimble and Threat: The Life of a Ripper Victim, fiktivní osud čtvrté oběti Jacka Rozparovače. Dál plánuje vydavatelské počiny. A nyní, v březnu, probíhá výstava jeho děl v Eugene, oregonském městě, které si zvolil za svůj domov.