Ocenění

Procházka noční můrou (recenze)

Autor | Aktuality | Čtvrtek 26 Leden 2017 11.00

Na sklonku roku 2016 nám nakladatelství Labyrint přineslo zajímavý komiksový počin jednoho z nejvýznamnějších švédských tvůrců Maxe Anderssona. A vězte, že Vykopávka není kniha jen tak ledajaká. Nepředstavujte si žádný superhrdinský komiks, noirovou detektivku nebo dětem určené příběhy, společně s Maxem Anderssonem zavítáme do zcela jiné roviny tvorby. Do temného a zvrhlého světa brutality, erotických představ a bizarních situací jak vytržených z nočních můr. Však také Max Andersson patří mezi výrazné švédské umělce a kromě komiksové tvorby se věnuje i filmu či ilustraci. Čeští čtenáři se s jeho tvorbou mohli setkat v komiksu Pixy, který mu vybudoval po celém světě značné renomé, dále v roce 2003 ve výboru Kontejner nebo v roce 2009 vyšlém Bosenském plackopsovi, na němž spolupracoval s Larsem Sjunnessonem. Vykopávka představuje autorův návrat na undergroundovou scénu a slibuje pořádný nářez v ujetém a nezapomenutelném stylu…

andersson-vykopávka

Příběh začíná jako rodinná historka o tom, jak jede syn se svou přítelkyní navštívit rodiče… a tím asi veškerá normálnost této knihy také záhy po prvních stranách končí. Na místě, kam dvojice dorazí, je naleziště, kde tým podivných koček vykopává zbytky jejich domu a synovi rodiče jsou také nějací divní. Otec zrovna sešívá lidi, máma je trochu mimo a děti jsou kdoví od koho a poskládáni z kdovíkoho. Dvojice se tak dostává do změti šílených událostí, která je pronásleduje až domů. Objevují se podivní lidé, podivná místa a ještě podivnější, mnohdy až absurdní situace. Vykopávka si zakládá a těží z toho, že je divná, a nechává ve vás spousty rozporuplných a ne vždy příjemných pocitů. Je třeba podotknout, že fantaskní stránka je tu trochu umírněnější než v autorových předchozích pracích. Vykopávka je temnější a hraje na hororovější, ze začátku také vážnější a přesto notně zajímavou notu. Nechybí autorova charakteristická undergroundová kresba, která mnohdy balancuje mezi uměním a naivními dětskými obrázky. Stránky knihy bývají převážně černé a kresba bílá, což ještě umocňuje dojem temného příběhu a zlověstné atmosféry.

Vykopávka povětšinou působí spíše jako změť zlých snů než ucelené vyprávění, ale vzhledem k tomu, jak sugestivně jsou zde míchány nápady a podivnosti, nejspíše si řeknete, že o příběh v tomto případě až tak moc nejde. Znatelný je tu sexuální podtext, který je někde vyveden do vtipné situace, jinde až do absurdna. Autor si pohrává s vrstvením obrazů, jimiž zaplňuje rámec vyprávění, bohužel ale většina souvislostí se zvláště ke konci ztrácí pod hladinou marastu. Jedinou slabinou je tedy, že příběh ve výsledku působí jako změť střípků, bizarních situací a výjevů, přičemž se vyprávění posléze utápí ve vodách šílenství, a i když je zde dostatečná gradace, chybí ucelenější pointa.

Přes veškeré výtky je Anderssonovo dílo nezapomenutelným zážitkem, zvláště pokud vyhledáváte spíše umělečtější komiks pro dospělé čtenáře. A jestli jste se už s autorovou tvorbou setkali a byli jste spokojeni, pak knihu rozhodně nesmíte minout, protože přináší znovu to, co na jeho tvorbě máme rádi, a na druhou stranu také několik inovací. Pokud jste snad ještě neměli tu čest, vězte, že specifická a také značně fantasmagorická Vykopávka není pro každého a doporučuji minimálně přečíst si kousek na ukázku, abyste zjistili, zda vám tento styl bude vyhovovat. Na závěr pak ještě malý soukromý tip – jestli se vám Anderssonův styl líbí a nevadí vám bizarní a šílené příběhy, sáhněte také po sbírce Nezahrada z pera českého autora Reného Vaňka, prodloužíte si tak zážitek ze zvrhlé lidské fantazie.

Max Andersson: Vykopávka

brožovaná, překlad Jonáš Thál, 380 stran, 395 Kč

labyrint-logo-male

210 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.