Jak už jsem několikrát uvedl – nakladatelství Crew nám svým cyklem Mistrovská díla evropského komiksu dělá neskonalou radost. Hrdinou posledního svazku této řady je kočičí detektiv z drsné školy Blacksad. Autoři Juan Díaz Canales a Juanjo Guarnido jasně dokazují, že evropský komiks má skvělou tradici a snese jakkoli přísná měřítka komiksového fanouška. Tento opus je dokonale vybroušeným diamantem a jedním z nejlepších komiksů, které tady (nejen) v loňském roce vyšly. Crew si pro Blacksada vytvořila dokonale ornou půdu, tři ze čtyř příběhů už kdysi vyšly v crewním magazínu. Fanoušci tak už jistě znají skvělé příběhy „Kdesi uprostřed stínů“, „Národ ledu“ a „Rudá duše“. V souborném vydání je tedy novinkou pouze poslední a chronologicky nejmladší příběh nazvaný „Peklo; mlčení“ a dva kraťasy jako třešnička na povedeném dortíku.

To však nic nemění na faktu, že si kniha zaslouží pořádnou dávku pozornosti. Blacksadův boom rozhodně nestihl jen naše pole a lány, velmi rychle se mu dostalo i celosvětového uznání. Důvod je opravdu prozaický, komiks si rozhodně zaslouží veškeré ovace a bude jen málo jedinců, kteří nepodlehnou jeho kouzlu. Ale i u těchto jedinců se pak dá polemizovat, zda jejich odpor k všeobecně uznávaným hodnotám snad není jen jakousi postpubertální pózou či něčím podobným. Sudičky Canales a Guarnido totiž daly svému Blacksadovi do vínku jen ty nejlepší vlastnosti a ingredience. Noirové detektivky staré drsné školy jsou pořád žádaným artiklem a pokud se povedou, rychle si získají srdce čtenářů. Zvířecí hrdinové jsou také oblíbeným atributem, po němž nejen komiksový čtenář doslova pase. Když k tomu přidáme i dobré náměty, které často míří do hlubin sociálních problémů společnosti, dostaneme nebezpečný a pořádně třaskavý koktejl. Všechno tohle Blacksad splňuje a navíc je velmi čtivý a excelentně nakreslený. Nemůžeme se tedy divit, že jeho kouzlu propadají nejen komiksoví fanoušci, ale získal si i zájem široké veřejnosti, což se rozhodně nepovede každému komiksovému příběhu.

Blacksad je černý kocour, což mu dodává na eleganci a síle. Živí se jako soukromé očko, ale kolikráte má hluboko do kapsy, a tak musí vzít zavděk i nějakou tou podřadnější prací. Je inteligentní a přemýšlivý, a navíc není žádný přizdisráč, který by se krčil v rohu. Jeho slabostí jsou ovšem krásné kočky, pro které je ochoten riskovat mnohdy více, než je zdrávo. Pořád si ovšem zachovává určitý morální kodex, jenž mu dodává na šarmu a svůdnosti. Případy, které se mu dostanou pod tlapky, jsou často pořádně nepoddajné ořechy, jež musí svou kocouří silou rozlousknout. Hbitě se orientuje ve světě mafiánské galérky, svinstev, podrazů, záludností, podlostí a vražd. Vzhledem k tomu, že to není žádný rytíř ve spanilé zbroji, často se mu povede si u svých případů patřičně umazat ruce. Ovšem i Blacksad má své konexe, které mu stejně často pomohou z nějaké té šlamastyky ven. Život soukromého očka na plný úvazek totiž není žádný med a osud mu často připraví velké překvápko a schytá nejednu dobře mířenou ránu.

Byť Blacksad vyšel až v prosinci loňského roku, zcela jistě zasáhne do všech komiksových žebříčků roku 2012 (však už se objevil i v tom našem a nejen v něm). A nikdo se nemůže nějak zvlášť divit. Blacksad si jistě získá množství čtenářů a bude horečnatě doporučován, což je jedině dobře. Není zrovna moc komiksů, jež by si zasloužily pořádně zpropagovat a u kterých se nebude jednat jen o jakousi nafouklou mediální bublinu. Blacksad je třešnička na pořádně vypečeném komiksovém roku 2012 a mně (s radostí) nezbývá nic jiného než zvednout palec hodně vysoko nahoru.