Ocenění

2116: Příjemné oživení muzikálové scény (recenze)

Autor Dušan Vindiš | Aktuality | Středa 24 Srpen 2016 8.55

Už v padesátých letech se Ray Bradbury rozhodl vytvořit muzikál, nutno podotknout, že tehdy šlo o dílo psané na zakázku. Ale až v roce 2009 se po mnoha odkladech ke hře dostal jeho přítel a spoluautor Steven Josephson a zdárně ji dovedl k realizaci. Ray Bradbury se už splnění svého snu, premiéry v Praze, kterou si zamiloval, bohužel nedožil. V roce 2016, jen pár dní před šestadevadesátým výročím narození stále populárního velmistra vědecko-fantastického žánru proběhla v divadle Semafor světová premiéra vytouženého muzikálu 2116. O sto let později, v roce 2116, se odehrává příběh pojednávající o skupině „zločinců“, jež pronásleduje krutá bezpečnostní organizace Universal Security Agency. Vítejte v mrazivé budoucnosti, která odkazuje na současné světové problémy, varuje před technokracií a neustálým dohledem bezpečnosti a přináší poselství dnešním i budoucím generacím, ne nepodobné dílům George Orwella…

2116-01

Muzikálem se proplétají dvě navzájem se prolínající dějové linie – osudy herců cirkusové společnosti Mr. Marionetteʼs Shadow Show, mezi nimiž nechybí ani kapitán Wilder z Marťanské kroniky, Clarissa McClellanová ze 451 stupňů Fahrenheita, nebo Albert Brock z povídky Vrah, a příběh manželů Wycherlyových, toužících po iluzi mládí. A aby tomu nebylo málo, na ploše vcelku skromné scény představitelé těchto rolí, mezi nimiž nechybí například známá zpěvačka Olga Lounová, v působivých kostýmech a maskách zpívají, vedou dialogy, tančí, předvádí akrobacii a dokonce dojde i na loutkoherectví a stínohru.

2116-02

„Co se děje?“ Zřídkakdy viděl Montag v domě tolik světel.
„Nic, to jenom moje máti, otec a strýček vysedávají a hovoří. Je to skoro jako když někdo chodí pěšky, jenomže je to vzácnější. Strýčka zavřeli ještě jednou – neříkala jsem vám to už? – protože chodil pěšky. My jsme strašně zvláštní rodina.“

- Ray Bradbury: 451° Fahrenheita

2116-03

Jako u každého muzikálu je důležitým aspektem zpěv a hudba, kterou v tomto případě vskutku zdařile složil John Hoke. Namísto tuctového popu, kterým je přecpaná většina tuzemských muzikálů, vás čeká originální směs různých žánrů od rocku, jenž připomíná Repo: Genetická opera!, až po vyloženě soundtrackově znějící melodie, které dají vzpomenout kupříkladu na Dannyho Elfmana. Na scéně se tak střídají zpěv bez hudebního doprovodu (Shout, shout) s rytmickými melodiemi (The Order) či s klasičtějšími motivy (Forty Years), jež výborně doplňují příběh v jednotlivých částech tu mrazivý, jindy dokonce vtipný. Texty v anglickém jazyce jsou přeloženy na obrazovce s českými titulky po straně jeviště, což zkušené čtenáře z webu XB-1 jistě nemůže rozházet, ani jim znesnadnit sledování a vychutnávání děje.

2116-04

2116 je nadmíru příjemným překvapením na současné, nepříliš rozmanité a lákavé muzikálové scéně, nemluvě o povinnosti pro každého příznivce nezapomenutelné tvorby spisovatele Raye Bradburyho. S návštěvou však neváhejte, v České republice se uskuteční pouze dvanáct exkluzivních představení, což věru není mnoho a na každého se určitě nedostane…

Foto: Marián Juskanin

2116-logo

275 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Komentáře: 1 »

  1. Comment by Julianne — 4.9.2016 @ 22.02

    Dnes jsem byla na derniéře a muzikál mě moc potěšil. Ansámbl dokonce připravuje českou verzi a dnes jsme si pomohli poslechnout překlad Joyful Anarchy: Vlídné rebelství. K překladům písní, které znám v originále, vždycky bývám skeptická, a o to víc mě tentokrát překlad potěšil. Určitě bych zašla i na českou verzi.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.