Ocenění

BubbleGun, střelba do komiksových davů ostrými bublinami

Autor Roman Bílek | Aktuality | Čtvrtek 23 Květen 2013 8.15

BubbleGun je nezávislý komiksový fanzin, který vychází od roku 2007. Původně se zrodil v Brně, ale v současné době už v tomto městě ani jeden ze zakladatelů nebydlí. Nedávno fanzin oslavil pět let své existence, což je vhodný čas na menší ohlédnutí zpátky. I když je třeba se dívat i zasněně kupředu. V tomto netradičním rozhovoru se snad dozvíte vše podstatné, co tento komiksový samizdat provází a pravděpodobně přijmete i informace, které jste snad ani vědět nechtěli. Na následujících řádcích se totiž navzájem zpovídají oba duchovní otcové (pořád se totiž ještě nerozhodli, kdo bude hrát mamku), známí pod indiánskými jmény Toe a BeeSee.

BeeSee: Nedávno vyšlo nové, už sedmé, číslo BubbleGunu, jak jsi s ním po krátkém časovém odstupu spokojen? Čekal jsi vůbec takový zájem, když jsme vyhlásili, že to bude speciální hororové číslo?

Toe: Zájem? Samozřejmě že čekal! Horor je zvláště u českých komiksových tvůrců společně se science fiction celkem vyhledávaný žánr, tedy v porovnání s jinými. Ve světovém měřítku je to samozřejmě bída a český komiks pořád válcují existencionální, experimentální, snová… a jim podobná témata, každopádně v mainstreamových vodách u nás vede (tedy ony jsou to spíš mainstreamové kaluže). U čtenářů je tohle téma zdá se též populární, když nám Bubláčka sedmičku vykoupili pomalu dřív, než jsme oficiálně vyhlásili, že je venku. Neříkej, že jsi to taky nečekal. A spokojenost? No, každé číslo je pro nás přece takovým děťátkem (musíme se už konečně rozhodnout jak si rozdělit rodičovské role), takže já jsem spokojený s každým vydáním, nicméně musím přiznat, že jsem u tohoto čísla čekal větší uvolněnost autorů, že se víc rozjedou, víc krve, víc vnitřností, víc masakrálních megamasoidních scén… a více sexu! Nezdá se ti, že čeští autoři mají v tomhle žánru na víc?

„Prostě pod tři penisy, šest bradavek atd. rozhodně nepůjdeme…“

BeeSee: To je těžká otázka, protože toho sexu tady opravdu moc není… Z poslední doby mě napadá akorát ta předorální scéna ve Volemanovi, akorát nevím, jestli bych dívce pod dekou s falusem v ruce říkal: Co to tam kutíš? Pak mě napadá výstava PhantastyX, ale podle ukázek to bylo takové snové, astrální, fantastické… prostě žádné extra bukkake, haha… Moc toho u nás zkrátka není… XXX Comix taky skončil někde v propadlišti dějin… Netvrdím, že potřebuju nějaké ty japonské latexy, chapadla a jiné hentai lahůdky, ale třeba Milo Manara je můj oblíbený autor a jeho ženské jsou jednoduše k nakousnutí… akorát, že papír moc nejím… Možná bychom se na to mohli v příštím čísle více zaměřit, nemyslíš? Prostě pod tři penisy, šest bradavek atd. rozhodně nepůjdeme…

Toe: Tak tak, šest bradavek je myslím dostačující… Tak zas aby si lidi nemysleli, že jsme nějací nadržení úchyláci, každý nemusí znát naše pravá já. Chtělo by to prostě pořádné béčkové příběhy, něco jako měl za starých časů magazín Kometa, Aréna, Bublinky… To by byla parádička! Jenže to by taky nejdřív chtělo formát A4. A barvu alespoň na každé druhé stránce. A jinou pravidelnost než občasník… Krásný sen.

BeeSee: Jasně, to by bylo fajn… Nepřemýšlel jsi někdy nad tím BubbleGun zprofesionalizovat? Jak vůbec vidíš pro a proti mezi fanzinem vydávaným na koleně a placeným z vlastní kapsy, a časákem, který normálně koupíš v trafikách nebo alespoň ve speciálkách, který je třeba financovaný z nějakých grantů apod.?

„Děláme si to po svém a nikdy nebudeme normální.“

Toe: Tož jasně, že přemýšlel. Sehnat si ISBN, grant, živnost, distribuce, kalkulace a doporučenou cenu, přesný termín uzávěrky a vydání, komandovat autory, korekturu, profesionální tisk, hlídání tiskárny, reklamu, dohled nad prodejem, vedení účetnictví, odměny autorům… A pro vlastnoruční samizdat jsem si vždy argumentoval tím, že bych se kvůli tomu všemu cítil moc svázaný, že by se nám vytratila ta hravost a svoboda… Což by se v případě profesionálnějšího levelu asi opravdu stalo a nevím, jak moc to tak vidíš ty, ale já jsem časem zjistil, že to hlavní, proč nechci jít do oficiálního, nedej bože placeného, magazínu, je ZODPOVĚDNOST. ISBN, grant, živnost, distribuce, kalkulace termíny, korektura… tohle všechno by se muselo hlídat a pak by měl každý právo říct tak protože máte tohle, tak si přece nemůžete dovolit udělat tamto a takto to přece nejde! Takhle nám do toho nemůže nikdo moc kecat. Děláme si to po svém a nikdy nebudeme normální. Autor nestíhá dokreslit? OK, posouváme vydání o měsíc. BeeSee nestíhá článek? OK, posouváme vydání o měsíc. Kocour nestíhá DTP? OK… Je fakt, že v tomhle se od nás třebas taková CREW moc neliší (úsměv).

A samozřejmě by na to ani nebyl čas. Na profi časáku dělá mnohem víc lidí, kteří za to dostávají, chtěl jsem říct zaplaceno, ale to si pořád nedokážu u komiksového magazínu v ČR nějak představit, což jim částečně vynahrazuje vynaložený čas. Na Bubláčku už sice taky neděláme jen ty a já (ale i plno kluků a děvčat z Kocogelu), nicméně nás pohání jen hřejivý pocit z dobře odvedené práce pro fanoušky a podílení se na něčem speciálním. A tohle tě, na rozdíl od vidiny možné platby, nedonutí udělat korekturu pěti stránek textu do BubbleGunu, když máš zrovna chuť zapařit oblíbenou gamesku, skouknout nový díl napínavého seriálu, dočíst si nového Kopřivu, přelouskat dalšího Ennise od BB/Artu, obšťastnit svou přítelkyni, natáhnout se, poležet si, napapkat se… To platí i pro samotné komiksové autory. Zadarmo ani kuře nehrabe, nedej bože, když se do toho musíš nutit po celém dni v práci, ze kterého máš pocit, že si zase musel zahrabat až moc… V ne-profi sféře je na všechno času dost. Na korekturu i na leháro.

Jo a taky bychom se stali moc slavní, vyhráli bychom Muriel (prestižní české komiksové ceny udělované zpravidla na Komiksfestu – pozn. autora) a Fabulu Rasu (už ne tak prestižní, ale o to oblíbenější, komiksové ceny vyhlašované serverem ComicsDB.cz). Já bych moc chlastal, ty bys bral drogy. Tedy náš nynější stav. Ale začalo by se o tom psát v bulváru. Já bych se objevoval po boku Ivetky Bartošovic, ty bys nazpíval nový hit s Majklem Dejvidem… a víš, jak tyhle věci končí. Prostě ne.

BeeSee: Máš pravdu, vytratilo by se to fanoušci fanouškům a zbylo jen něco, co děláš, ani ne za účelem zisku, ale spíše za účelem, aby to nedopadlo defraudací. Taky tohle moc nechci, ale zase si dovedu představit to, že se ti práce nějakým způsobem stane koníčkem. Už jsem to zažil a upřímně – je to dost dobré! Každopádně zpívat neumím a Majkla Dejvida bych raději odstranil na dobro. Jenže by se z něho pak stal ještě větší kult a to by mě pak omyli už nadobro… A pro tebe je práce koníčkem, ne? Jaké to je, když komiksový nerd dostane laso od Comicspointu? Poděl se o to a přihoď nějaké veselé historky z natáčení!

„A samozřejmě se nic nevyrovná pohledu na zatoulaného mudla,

který s hrůzou zjistí, že to okolo něj nejsou jenom filmy, ani hry, ani…“

Toe: Tož práce je práce, zábava je zábava. Práce, která tě baví je samozřejmě super, nemusíš se do ní každé ráno přemlouvat, jenže pořád je to práce a zatím co na pro tebe nezajímavou práci po dni zapomeneš a o víkendu si ani nevzpomeneš, práce co ti je koníčkem je s tebou pořád a po čase už ji vidíš všude. Mít svůj komiksový krámek zní pro nerda jako ráj a asi by i byl, alespoň v amerických filmech to tak vypadá, jen kdyby pořád nechodili ti zatracení zákazníci! Prodej komiksů a těch serepetiček okolo je práce jako každá jiná, jen tahle tě totálně obere o čas a nepřinese moc koláčů. Nechci ale odradit naše potencionální otrok… chtěl jsem říct možné budoucí zaměstnance, takže ano, práce s komiksy je to nejlepší, co vás může potkat! A samozřejmě se nic nevyrovná pohledu na zatoulaného mudla (rozuměj do sci-fi, fantasy, komiksu nezasvěceného člověka), který s hrůzou zjistí, že to okolo něj nejsou jenom filmy, ani hry, ani… no dál už většinou jeho představivost nedosahuje, takže se takový člověk musí vyrovnat s nabouráním své běžné reality a dostává se do střetu s něčím pro něj naprosto nepochopitelným. To se projevuje ztrátou řeči a enormně zvětšenými bulvami. Následuje koktání, u slabších jedinců, zvláště maminek s malým děckem, nastupuje fáze úprku. U silnějších nebo pomalejších jedinců nastává fáze průzkumu, ve kterém se přepnou do tzv. výstavního módu, při kterém vzdáleně připomínají duchy bloumající po prodejně neschopné se čehokoli dotknout. Mozek běžného člověka není schopný zvládnout příjem takovéhoto množství nových informací, začíná být silně přeplněn a v kritickou chvíli instinktivně převezme řízení pud sebezáchovy, díky kterému se vracíme k fázi úprku, mozek vypustí obranou hlášku na, na, nashledanou a dochází k zakopnutí o práh exitu. Takže zábava každý den!

Jsme ale nějak moc odbočili od Bubláčka, toho klučiny papírového. Už nějaký čas, vlastně jsme o tom tuším kecali už u prvního čísla, uvažuju o magazínu v elektronické podobě. Klidně zároveň s tištěnou verzí. Jak to vidíš ty? Jaký máš vlastně názor na digitální knihu nebo komiks?

„Pokud komiksy sbíráš, tak si nedovedu přestavit,

že pohled na knihovnu naplněnou tvou sbírkou

ti nahradí zíraní do složky Comics v PC…“

BeeSee: Uff… to je přesně téma, kterého jsem se bál… Je mi jasné, že žijeme v třetím tisíciletí a od té doby, co strejda Gutenberg vynalezl knihtisk, už uplynulo drahně let. Moderní doba přináší spousty vymožeností, robotizace a automatizace jsou už teď zastaralá slova. K těm moderním technologiím samozřejmě patří i digitální čtečky, knihy, komiksy atd. Jenže mě to jednoduše moc neuspokojuje. Nemůžeš (no, vlastně můžeš, ale není to ono) si s tím lehnout do vany, číst v buse, vlaku, hladit stránky, čichat si k tiskařské barvě atd. Tohle jsou věci, které k papírovému čtivu podle mě patří a nějak nejsem schopen se jich vzdát. Možná je to konzervatismus, staromilectví, tradicionalismus nebo jak to nazvat, ale tohle je věc, které se opravdu nechci vzdát. Nechci nahrazovat dotek papíru a vůni tiskařské barvy souborem jedniček a nul. Navíc pokud trávíš nadměrně času u monitoru, tak opravdu nepovažuju za relax si číst třeba z jiného monitoru něco, co tě naplňuje. Asi tak… ovšem digitální časopis jako platformu papírového nezavrhuji, protože mi je jasné, že těch uctívačů jedniček a nul stále přibývá a bude tomu tak i nadále. Ale komiks na monitoru není pro mě jednoduše ono. Už jen třeba proto, že kreslíř zahrne do obrázku množství námahy a informací, které se pak zjevují pouze jako pixely. Pokud komiksy sbíráš, tak si nedovedu přestavit, že pohled na knihovnu naplněnou tvou sbírkou ti nahradí zíraní do složky Comics v PC, kde máš uloženo spousty giga obrázkových příběhů. Tohle je dobré tak pro nějaký přehled, proto, abys byl v obraze a taky, abys neprodal všechno, co máš, protože si na ebayi potřebuješ za nekřesťanské peníze koupit první číslo svého oblíbeného elasťáka. Líbí se mi některá americká nakladatelství, která třeba dávají v digi formě volně ke stažení první sešit nové série, kterou začínají vydávat. Fanoušek má pak jakýs takýs přehled, o čem to bude, a nejde poslepu kupovat zajíce v pytli. Navíc za oceánem je konkurence, kterou si tady jen stěží dovedeme představit. Nejsem proti tomu dát starší a nesehnatelná čísla BubbleGunu volně ke stažení, nejsem ani proti tomu vydat současně papírovou a digitální formu. Ale v případě čisté digitalizace by mě to asi už nebavilo a ztratilo by to veškeré kouzlo, které to pro mě osobně má… Možná tahle doba (všeobecně) brzo přijde, ale já pak budu raději ten vousatý strejda, který šmejdí po antikvariátech a hledá ztracené poklady. Jednoduše mám rád papírové knihy, komiksy a vinylové desky. Tohle jsem já a jsem už dost starý na to, abych to měnil.

Ale řekni mi ještě dvě věci: 1) Co můžeme od BubbleGunu čekat do budoucna? 2) Kteří autoři, z těch co se v BG kdykoli objevili, ti přirostli k srdci a proč?

Toe: OK, tak co můžeme očekávat od BubbleGunu do budoucna? Určitě nějaké limitované speciály zaměřené pouze na jednoho autora a jeho práce. Prvním s hlavou na špalku bude pravděpodobně Pavel Pata Talaš a jeho série O sněhu. Co se týká konceptu samotného zinu, tam nic převratného neplánuju, ono už tam vše převratné je (nebo převrácené?). Možná se časem zase ukáže nějaká ta barevná stránečka, plakát, samolepky, placky a už dlouho chci udělat speciální edici pivních podtácků, na nichž by byla z jedné strany kresba nějakého komiksového autora a z druhé strany jeho profil. Nedělám si srandu, bude to úžasná věc! (ďábelské pousmání). A samozřejmě plánuji tu digitální podobu, resp. se možná bude jednat o nějaký speciál, kde budou vybrané příběhy přeloženy do angličtiny. Překlad do angličtiny už mám v seznamu také od prvního čísla, tak uvidíme, kdy k tomu konečně někoho zlanařím…

A k druhé otázce – k srdci mi jich přirostlo hodně, tak namátkou od prvního čísla po současnost: Slovenský kreslíř Andrej Ace Majdak za jeho perfektně se hodící kresbu k tvojí sérii ComixShop, opět slovák Andrej Wsól, páč je to velký pohodář a Dan Mihálik, dle mého největší slovenský komiksový talent současnosti. Jeden rok na Bratislavském Comics Salónu alias IstroConu se sešli skoro všichni v současné době aktivní slovenští komiksoví autoři (tak jako v ČR je spočítáme na prstech ruky) a bylo to epic! (rozuměj nezapomenutelné).

Z českých autorů je to samozřejmě Pavel Pata Talaš, který už je spíš takovým členem naší redakce, Michael DevCageR Petrus, který nám též kromě komiksů sem tam vypomohl a kterému často sekunduje jeden z toho mála lepších českých komiksových scénáristů, a to Viktor Šauer. Když zůstanu u scénáristů, tak to bude Tonda Tesař s jeho bratrem Jirkou, kteří jsou svěžím větrem hlavně do české mangy. A pak dle mého velký objev BubbleGunu a to Brňák Lukáš Divácký, u kterého pořád žasnu, co dokáže vyplodit jeho zvrácená mysl. To stejné platí u Vaška Šlajcha, který, dobře, není až tak zvrácený, přesto mě jeho kresby fascinují. A v neposlední řadě Lenka Šimečková, vycházejí česká komiksová hvězda a hlavně jedna z mála autorek, možná ještě se Zuzkou Málkovou, tedy holek(!), které se věnují hororu a sci-fi!

Těch autorů, kterých si opravdu vážím, je fakt hodně a páč místa tu není, nahodím do placu ještě pár přezdívek, u kterých se zaručeně vyplatí dohledat si jejich tvorbu, ne jenom v BubbleGunu: Andraste, Dottwing, Unseen, Líná Edna, Rawen, Koudelka, Butch, Cuco, K-Os, Slakinglizard, Kjon a samozřejmě Landauer, tedy Dan Černý, protože to je pravý komiksák srdcař a jeden z mála českých mainstreamáků.

Více o BubbleGunu na webovkách http://bubble.kocogel.info/

nebo na facebooku https://www.facebook.com/bubblegunczsk.

339 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.