Určitě má každý z nás ve svých dětských vzpomínkách uchován alespoň jeden film obestřený nevšedním pocitem přímo magického zážitku. Název už je většinou zapomenutý, ale vzpomínky zůstávají. V dobách internetových vyhledávačů už bohužel není problém takový titul dohledat, odhalit jeho časem zahalená tajemství a zároveň ono kouzlo zlomit a nadobro ztratit. Zůstane pak princezna z Nekonečného příběhu tou nejkrásnější bytostí na světě? Najde se snad úžasnější pes než ten, jenž za svou paní dokáže přeběhnout Japonsko? Bude i nadále Ren a Stimpy nejšílenějším seriálem všech dob? Máte odvahu to zjistit? Zkusme si vyhledat jeden takový film podle následujících vodítek: strašidelný dům – vypadané vlasy – kouzelné štětce. Vzpomínáte?

S největší pravděpodobností se vám objeví hned několik odkazů na kanadský film Dům plný strachu, v současnosti známější pod originálním názvem The Peanut Butter Solution, který se pro celou generaci diváků stal jedním ze zásadních snímků počátku devadesátých let. Film natočený roku 1985 se československé televizní premiéry dočkal o pět let později a jeho tehdejší diváci, kterým je dnes něco mezi pětatřiceti a čtyřiceti lety, ho mají často hluboko vrytý do paměti. Zřejmě už zapomněli na větší část hlavní dějové linie, ale určitě nezapomněli na vyhořelý dům, jehož návštěvníkům děsem vypadají vlasy. Možná zapomněli na nechutnou směs, kterou si oplešatělý chlapec napatlá na hlavu a jejíž nejdůležitější ingrediencí je arašídové máslo, ale určitě nezapomněli na nezastavitelně rostoucí vlasy, kvůli nimž se spustí celý kolotoč fantastických událostí. Nezapomněli na vcházení do kouzelných obrazů a na pocit spjatý s jedním z nejstrašidelnějších dětských filmů vůbec.

A dnes se tomu kdekdo diví. Dům plný strachu pravidelně vysílají všemožné televizní stanice a celkem běžně se nachází v povědomí široké skupiny filmožroutů konzumujících alespoň jeden film denně. Hodnotí se herecké výkony, kamera, hudba, způsob vyprávění. Analyzuje se způsob, jakým se mohl tento film tak výrazně zapsat do paměti široké obce dětských diváků, když pro dospělého nenabízí prakticky nic, proč by se na něj měl dívat. Je to snad dáno traumatem ze ztráty vlasů? Nebo k tomu postačil jen strašidelný dům? Nebo to snad bylo vší tou nadpřirozenou podivností, malováním třpytících se obrazů a postavou Seňora, hlavního záporáka? Možná je to vším dohromady anebo také ničím z toho, každopádně o výjimečné děsivosti filmu hovoří i lidé, kteří v té době už potajmu sledovali klasickou hororovou nabídku osmdesátých let.

Sluší se zmínit, že ke znovuobjevení snímku mě osobně před devíti lety přivedl článek Petra Cífky na serveru Moviezone. Středobodem onoho článku byla ta samá věc – jeho podivuhodný vliv na lidskou paměť. Dům plný strachu nejspíš nijak neformuje ani nemění náhled diváka na filmový svět, ale přesto po sobě zanechává nesmazatelnou stopu, díky níž se vymyká jakýmkoli hodnocením, jimž by ho chtěl někdo podrobit. Nakonec zbývá otázka směřující k těm, kteří film kdysi viděli a nyní už mají vlastní potomky: Pustíte Dům plný strachu svým dětem?

Dům plný strachu

Kanada, 1985, 94 min

režie Michael Rubbo

hrají Mathew Mackay, Siluck Saysanasy, Alison Darcy, Michael Hogan aj.

♦