Ocenění

Fanouš kontra Tryskošnek – jaká bude budoucnost Dana Černého?

Autor Roman Bílek | Aktuality | Středa 27 Březen 2013 8.00

Dan Černý byl ještě nedávno neprávem opomíjený komiksový tvůrce. Loňským rokem, kdy vyšla jeho debutová komiksová kniha Fanouš: Továrna zkázy, se ale situace radikálně změnila. Člen takzvané Generace nula zprvu publikující převážně na stránkách komiksových fanzinů Sorrel či Bedeman se přes Aargh! a další publikace vyškrábal až ke svým vlastním komiksovým knihám a seriálu na stránkách oblíbeného Čtyřlístku, kde si razí další cestu s pomocí oblíbeného Tryskošneka. Jaká byla cesta nesmělých počátků ve fanzinech až do dnešních dnů a zda se v budoucnu hodlá věnovat spíše Fanoušovi nebo snad Tryskošnekovi se dozvíte v následujícím rozhovoru…

Obligátní otázka na začátek. Na čem zrovna pracuješ a co plánuješ na letošní rok?

Ha! Tak právě teď v tuhle chvíli pracuju na dubnovém Tryskošnekovi (už mám dvě strany), na dalších pokračováních seriálu Jelita do Bravíčka a během toho ilustruju chystanou knížku Deník Baltazara Iks. A co se týče plánů: doufám, že začnu čtvrtou knížku s Fanoušem a v létě procestuju se svým Škoda MB 1000 celou republiku. Jestli mi ji teda brácha dá do kupy. Zatím jenom šroubovákem prorazil podlahu a vysklil přední a zadní sklo.

Minulý rok byl pro tebe díky úspěchu komiksu Fanouš: Továrna zkázy dost možná přelomový. Jak to vnímáš ze svého pohledu?

Uplynulý rok byl dobrý. Pravda, k Továrně zkázy můžu mít hromadu výhrad od ceny přes formát až po vlastní chyby v komiksu, které tam dnes vidím, ale nemůžu je už vzít zpátky, přesto mám z knížečky radost a ohlasy jsou zatím pozitivní. Na www.comicsdb.cz dostal dokonce úžasných 87 %! Ale je to asi hlavně tím, že my jsme tady takový ten pověstný malý český komiksový rybníček. Ve střízlivém srovnání se světem by na tom byl Fanouš podstatně hůř.

Komiks vyšel u pro komiksáře celkem neznámého nakladatelství Novela bohemica, jak ses k této spolupráci dostal?

S Fanoušem jsem obcházel nakladatele a… no… obcházel… Pár jsem jich zkusil, protože abych řekl pravdu, já tohle obíhání a jednání nemám vůbec rád, připadám si, že se někam vtírám a teď oni na mě koukají jako na pobudu, co je chce za pár čmáranic stáhnout o prachy, já jim vyprávím o zombících, o jedenáctiletým smradovi, co je rozsekává mačetou a po kterým letěj polonahý slečny a o Klytoře a na oplátku slyším takové to e-hmmmm… jako když zřízenec poslouchá blázna a v duchu si myslí: jen si plácej kraviny. Novelu bohemicu (nebo jak to mám skloňovat) založil jeden kamarád mýho kamaráda. Slovo dalo slovo a bylo to. Smůla je, že hned po podpisu smlouvy jsem se na Crweconu dověděl, že Crew by mi Fanouše s velkou pravděpodobností vydala (jestli to nebyl kec), ale oslovit takovýho giganta jako je Crew jsem si netroufal.

„My jsme tady takový ten pověstný malý český komiksový rybníček…“

Jak se vlastně Fanouš ve tvé fantazii zrodil?

Už ani nevím. Tenkrát, v době vydávání Sorrelu jsem vymýšlel kdejaký blbosti. Pamatuju si akorát, že jsem ho vymyslel ve škole při vyučování a že jsem měl tehdy na sobě pruhovaný tričko a černý kraťasy a že je v obličeji trošičku podobný mýmu strejdovi Frantovi.

A kde vzala dívka Klytora své jméno?

Klytoru jsem zamýšlel jako pravý opak Fanouše – hipísácký živel, volnomyšlenkářská, taková do větru. Hledal jsem pro ni nějaký lascivní jméno a napadla mě Klytora. Jenže to mi v tu chvíli přišlo až moc lascivní (zmírnění dojmu výměnou měkkého i za tvrdé y moc nepomohlo), ale zatím mě nic lepšího nenapadlo, tak jsem to nechal jako provizorní možnost s tím, že to později změním. Časem jsem si ale na to už tak zvykl, že Klytora nakonec zůstala Klytorou.

Co bude s Fanoušem dál? Vidíš Fanouše jako svůj hlavní „projekt“ i do budoucna?

Těžko říct. Samozřejmě bych se rád Fanoušovi věnoval dál, ale s těmi postavičkami je to jak na houpačce. V časech vzniku Fanouše byl mým hrdinou č. 1 Šnek, takže Fanoušovi jsem tolik pozornosti nevěnoval. Postupem času se to ale otočilo. Fanouš šel z komiksu do komiksu, zatímco nebohý zahradní plž dlel na smetišti komiksových dějin. V podstatě jsem vůbec nepočítal s tím, že by se z toho smeťáku někdy dostal. A ejhle, je zpátky a dokonce v pravidelným seriálu v legendárním časopise Čtyřlístek. Fanouše předplazil. Zase na druhou stranu Fanouš má vlastní knížku (a brzo knížky). Tak nevím, uvidíme.

„Někteří autoři jsou svým pseudonymem tak posedlí,

že úzkostlivě tají svoje skutečný jméno a to už je skoro na diagnózu…“

Můžeš osvětlit kdo je Dan Černý a kdo Jan Landauer? Který z nich jsi ty sám a který je tvé alterego?

Alterego… To snad ani ne. V roce 2000 jsme natáčeli s Danem Binkem takovou fikci, v níž jsme hráli dva vědátory, kteří se vypravili do afrických džunglí hledat tajemného tvora pelishurru. Hledal jsem pro svou postavu fiktivní jméno a na jedné krabičce zápalek byla reklama na doutníky Landauer (pojmenované podle výrobce vozů a dostavníků). To jméno mi hezky znělo, tak jsem ho použil. A používám ho občas dodnes, když nechci jít tak úplně s kůží na trh. Každý má nějakou přezdívku a nějaký nick. Někteří autoři jsou svým pseudonymem tak posedlí, že úzkostlivě tají svoje skutečný jméno a to už je skoro na diagnózu… Pokud tedy odhalením pravého jména neriskují zápis v trestním rejstříku samozřejmě, to se pak dá pochopit. Landauer je jenom taková legrácka.

Před lety jsi vydával komiksový fanzin Sorrel, je to definitivně uzavřená kapitola? Poslední číslo vyšlo už dokonce oficiálně, mělo své ISSN atd. Není to nakonec škoda?

Škoda je mladý holky. My jsme samozřejmě o ISSN ani tolik nestáli, ale Jára Balvín nám to nabídnul, že to prej umí, že ví jak na to a my jsme si s Danem Binkem řekli, že je to možná dobrá příležitost, jak jít se Sorrelem někam dál, jak z něj udělat druhý Aargh! Jenže těch administrativních volovinek bylo kolem tolik, že nás to otrávilo a další číslo jsme zase chtěli udělat postaru. Jenže už jsme se k tomu nějak nedostali. Zachytávali jsme další komiksové příspěvky, moc jich nebylo, plánovali jsme vlastní komiksy, ke kterým jsme se nakonec nedokopali, takže se to celý rozplizlo do nedodělana. Pár plánů na oživení jsem samozřejmě měl, kreslil jsem i barevnýho dvacetistránkovýho Fanouše a loudil komiksy od současných mistrů, ale výsledek byl hubený. Navíc jsem už na to byl sám, tak jsem to nakonec zabalil.

Přijde mi, že fanziny u nás moc nefrčí, čím to podle tebe může být?

Určitě obsahem. Máme spoustu nadšenců a málo řemeslníků. A ti, kteří komiks dělat umí, se snaží uplatnit někde, kde je honorář. Nebo aspoň kvalitní tisk a dobrá distribuce. Fanziny jsou skvělá věc, ale je to naprosto jiný vesmír než pravidelně vycházející a prosperující časopis. Každý vydavatel fanzinu doufá, že se jednou jeho papírový dítě promění v plnohodnotný plátek, v časopis na pultech trafik s půlmilionovým nákladem. Jenže fanziny zpravidla končí zase u fanzinů. Proto asi moc nelákají zaběhnuté a kvalitní autory, kteří (naprosto přirozeně) dávají přednost zajímavějším možnostem publikování. Samozřejmě, čas od času nějaká „celebrita“ do fanzinu přispěje, ale je to kapka v moři vaty experimentů drápky si brousících nadšenců a začátečníků. To odrazuje většinového čtenáře. Ale zase naopak přitahuje zvědavce, kteří rádi sledují kulturní dění a zajímá je, kdo nový u nás zkouší koketovat s komiksem a co nového zkouší. A pro začínající autory je to zase obrovské povzbuzení pro další tvorbu. Ale běžného čtenáře může roztříštěný obsah s velikým výkyvem kvalit jednotlivých příspěvků mírně řečeno dostat do rozpaků. Pokud se ovšem chytnou fanzinu šikovní a vytrvalí chlapci (nebo slečny, to je fuk), stane se takový plátek, když ne komerčně úspěšným periodikem, tak aspoň pojmem, který sjednocuje celou komunitu.

„Máme spoustu nadšenců a málo řemeslníků.

A ti, kteří komiks dělat umí, se snaží uplatnit někde, kde je honorář.“

Nedávno jsi začal psát recenze na komiksy pro portál Komiksárium, jak ses k tomu dostal? Chceš snad svými recenzemi zatopit pod kotlem svým konkurentům?

Eh! Nevím, jestli si můžu dovolit být upřímný… Zatápět pod kotlem nikomu nechci, vedla mě k tomu ryze sobecká a materiální touha. Takový recenzent dostane za recenzi recenzentský výtisk, a to pohodlně poštou až do domu (na honoráře se dneska už nehraje). Když napíše recenzi, může si ho pak nechat. Jelikož má drahá polovička začala nenápadně naznačovat, že za komiksy začínám poslední dobou utrácet víc, než je domácnosti milo, a Martin Přibyl shodou okolností ve stejné době rozeslal výzvu ke spolupodílení se na stránkách Komiksária, chopil jsem se hozených komiksů.

Nepoužitý Šnek ještě než se z něho stal Tryskošnek….

Vyšla ti také kniha nazvaná Kejda, můžeš přiblížit, o čem tato knížka pojednává?

O zombících, lesbách, ufonech, Ukrajině a samozřejmě poodhaluje tajemství, jak obyčejný člověk může dosáhnout vševědoucnosti objímající celý vesmír. Někde na internetu bude několik anotací. V podstatě je to absolutní brak, v našich končinách věc vzácná, ba přímo nedostatková.

Máš v šuplíku další semeniště brakové literatury nebo se jednalo o nějakou chvilkovou indispozici?

Vlastně se jednalo o chvilkovou indispozici. Občas jsem ilustrovával (za časů Tomáše Němce) science fiction povídky pro Pevnost. Ani nevím, jak je to možný, ale skoro nikdy se mi ty ilustrace nepovedly, jak jsem chtěl, i když jsem se o to všemožně snažil. Každopádně se mi ty povídky většinou moc nelíbily. Jakožto do komunity sci-fifilů nevzatý a nezasvěcený laik jsem si vědeckofantastickou literaturu vždycky představoval jako s ufounama, obludama, nahýma ženštinama s bisexuálními sklony, akcí a krví napěchovanou jízdu na horský dráze. Prostě to nejvulgárnější, co si může pravý znalec a obdivovatel sci-fi představit. A tak jsem se vždycky těšil, když mi přišla nějaká nová povídka, že teď se na těch ilustracích vyřádím, na všech těch bestiích, kterak rvou z plných tvarů lepé děvy poslední zbytky kožešinových bikin…

No a ono to zase bylo takové rozjímavé, zádumčivé, netekoucí, neřku-li přímo nudné počtení na dlouhé večery na odvrácené straně Měsíce. Tak jsem si řek: „To není možný, to tu nikdo (kromě Pavlovskýho a Kotlety) nepíše něco, co má trochu šťávu a život?“ Tak jsem sedl a za dva měsíce napsal Kejdu. Abych tam přece jenom vnesl špetku umění, pojal jsem ji tak trošku jako experiment; vůbec jsem totiž nevěděl, co se stane na následující stránce a jak to vlastně celé dopadne. Tím odpadlo i zdržování se s osnovou a přípravami. Pak jsem strašně prosil Tomáše, aby to Pevnost vydala, loudil jsem, kňučel jsem, otravoval jsem, až ho to asi přestalo bavit, protože to nakonec skutečně v září vyšlo jako příloha časopisu Pevnost.

„To není možný, to tu nikdo (kromě Pavlovskýho a Kotlety)

nepíše něco, co má trochu šťávu a život?“

Paranormální jevy, černý humor, zombárny, scifíčko, sex – charakterizuje to tvorbu Dana Černého? Nebo bys něco ubral či přidal?

Takhle jsem spokojený. Jo, akorát bych možná ještě do té pěkné společnosti přidal tvorbu pro děti.

Vystudoval jsi Vyšší odbornou školu filmovou ve Zlíně coby animátor, živíš se animátorským řemeslem nebo něčím jiným?

Živím se animací tak napůl. Učím animaci na ZUŠ ve Františkových Lázních, takže praxi si udržuju. Hlavním živením je pro mě ovšem kreslení komiksů. Jsem asi jeden z mála komiksáků u nás, co se kreslením komiksů živí. V podstatě se mi splnil sen. Tedy můj sen životního plánu B. Plán A byl filmový režisér. Škoda, že se (zatím) nepovedl, současný český film by kvalitní zombie western potřeboval jako sůl.

Může u nás v současné době prorazit někdo, kdo bude mít celosvětový věhlas třeba jako Jiří Trnka nebo třeba Jan Švankmajer? Je u nás pro animovaný film orná půda nebo je to undergroundové podhoubí, které zvysoka válcuje braková produkce bezduchých seriálů?

U nás je animovaný film zdecimován a zničen. Co nedokázalo odtržení filmu od státu a divoká privatizace v devadesátých letech, to domlátil nesmyslný 3D trend. Všichni chtějí dělat Pixar, ale skoro nikdo na to nemá. Proto zelení ufounci a lišky a pošťáci a já nevím co v reklamách vypadají jako světová špička digitální 3D animace v roce 1993. Když vyráběli teďka ten celovečerní Čtyřlístek, tak ho původně chtěli udělat klasickou ručně kreslenou animací, jenže u nás nesehnali animátory, kteří by to uměli. Plánovali to animovat v Polsku! Bóže! A to byly časy, kdy naše animovaná kinematografie udávala světový směr. Kvůli Trnkovým filmům se u Disneye bouřili animátoři! Mám obavu, že už ani to undergroundové podhoubí nefunguje. Fimfárum byla nejspíš labutí píseň českého animovaného filmu. Teď nastal hadeán!

„Současný český film by kvalitní zombie western potřeboval jako sůl.“

Tvůj absolventský film Dotěrové vznikl na motivy komiksu Šnek versus Komár a jako první český animovaný film pro mobilní telefony uspěl na filmovém festivalu v Uherském Hradišti a několikrát běžel i v České televizi. Otevřelo ti to cestu k jiným projektům?

Cestu mi to tenkrát nikam neotevřelo. Chtěl jsem se s tímhle filmem zkusit dostat na FAMU, ale ve Zlíně mi řekli: „Zůstaň s náma, pojď na Baťovku (Univerzita Tomáše Bati), my tě známe, přijímačky uděláš jako nic a můžeš si tady na Kudlově (filmové ateliéry) vesele točit dál.“ No, jenže pak se na Baťovce udály velký personální změny, animátoři profesoři byli odejiti, nahradili je sice titulovaní, ale jinak praxí téměř nedotčení pánové a já už si natočil tak maximálně špagety na vidličku. Ale od filmu mě to neodradilo, amatérský kousky jsme točili dál a některé se i povedly. Ondřej Vosmík si tehdy chválil film Čundrák; dá se najít na Streamu i na Youtube.

Taky mě zaujalo, že jsi maturoval jako malíř skla, provozuješ to stále? Byla to dobrá průprava? Jaké technické dovednosti se při studiu takovéhoto oboru učí?

Technické dovednosti? No, tak třeba tě naučí opírat si ruku při malování o malíček, dobře rozetřít barvu, aby v ní nebyly hrudky, malovat pěkně lístky kopretinek a dělat zlatý ráfky. Vysoký smalt a arabesky, které se učí ve vyšších ročnících, už za mě dělaly holky. Průprava to byla vynikající, protože zatímco za mě holky malovaly smalty a arabesky a ráfky a podobný voloviny, já kreslil komiksy do Sorrelu. Dneska na sklo maluju jenom velmi vzácně, to když chce můj kamarád Miloš, jehož rodiče mají ryteckou a malířskou dílnu, pomoct s nějakými perokresbami. Ale to je tak výjimečné, až je to téměř rekreace.

„V seriálu Jelita jsem vlastně zkoušel, kam až můžu zajít…“

Jak se člověk dostane k pravidelné spolupráci se Čtyřlístkem a budeš v ní pokračovat i do budoucna?

Do Čtyřlístku jsem se dostal přes Tomáše Chluda a k Tomášovi Chludovi zase přes Tomáše Prokůpka. Tomáš Chlud řekl, že se o mně ve Čtyřlístku zmíní, ať tam něco pošlu. Tak jsem jim tam poslal šestistránkový komiks se Šnekem, který jsem speciálně pro tuhle příležitost nakreslil a jim se líbila kresba, ale scénář už ne. Byl moc výchovný. Tak jsme s panem Endrýsem z obyčejného Šneka udělali Tryskošneka a bylo to. A dokud je ve Čtyřlístku bude tenhle plž bavit, tak ho budu kreslit. Je to moc příjemná spolupráce, protože mi nechávají volnou ruku a mě to baví. Představuju si, že jsem Peyo a pro časopis Spirou kreslím Šmouly.

Pro českou mutaci teenagerovského časopisu Bravo kreslíš komiks Jelita. Jaká je spolupráce s tímto plátkem? Vím, že ti zcenzurovali jeden díl, kde se nakupoval vibrátor pod stromeček…

Cenzurou bych to nenazval. Dodal jsem prostě výrobek, se kterým zákazník nebyl spokojený, tak ho reklamoval. Naštěstí jsem se tím zmetkem mohl pochlubit jinde, což by v případě skutečné cenzury shůry nešlo. V seriálu Jelita jsem vlastně zkoušel, kam až můžu zajít. Prošly lesbické hrátky, nazí hrdinové, odhalené bradavky, žralok žvýkající střeva, sexuální harašení, masturbace (sice nepravá, ale přece), marihuana, lysohlávky, uříznutá ruka… no a u vibrátoru spadla klec. Jaká je to zkušenost, když cenzor zasáhne shůry, to nevím, ale vím jaký to je, když ti vrátí práci.

U Jelit to naprosto chápu, ale stávalo se mi, a docela často, hlavně u všelijakých manažerů, že vlastně ani nevěděli, co chtějí, ale věděli, že to, co jim předkládám, ne. To byly případy, kdy mi posílali připomínky jako: o 10 % více roztomilosti, 20 % krteček od Milera, 30 % Maxipes Fík. To byly chvíle, kdy jsem se možná trošičku dotkl toho pocitu, jaký zažívali tvůrci před schvalovací komisí za minulýho režimu. Jinak spolupráce s časopisem Bravo je vynikající, projde mi skoro vše… až na ten vibrátor… A teď jsem zase trošičku na hraně s dvoj-epizodou „Tenkrát poprvé“, ale ta se snad do tisku dostane. Uvidíme. Kupujte Bravo!

A máme tady poslední otázku, sám jsi mě prosil, abych ji nepokládal, takže: Co říkáš na současnou komiksovou situaci u nás?

Myslím, že je nejlepší za posledních tisíc let.

Bonus na závěr: Legendární zakázaná JELITA!

898 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Komentáře: 1 »

  1. Comment by DanBlack — 29.3.2013 @ 12.45

    Šnek! My chceme víc Šneka…! :-D
    PS: Jmenovec, navíc taky nosím brýle, knír a bradku. 8-)

    Líbí/nelíbí: Thumb up 1 Thumb down 0

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.