Ocenění

Skleněný aneb Přehlídka nenaplněných očekávání

Autor | Aktuality | Pondělí 21 Leden 2019 16.25

Jedním z nejhorších hodnocení, jehož se film může dnes v době filmových databází a procentuálních cejchů dočkat, je zdánlivě nevinný odsudek „dostal jsem, co jsem čekal“, jenž je doprovázen spokojeným dodatkem o slušné kvalitě akčních scén, vysokém tempu nebo nečekaném závěru. Nebýt filmem, knihou nebo jakýmkoli jiným kulturním požitkem překvapený, ať už pozitivně nebo negativně, je pro obě strany vcelku nepříznivá zpráva, k níž se váže nepříjemný pocit promarněného času, který by bylo možné věnovat něčemu „neotřelejšímu“. Skleněný je filmem vystavěným tak, že se mnohým diváckým očekáváním vzpírá, a to hned na několika úrovních. Je jen na divákovi, zda dokáže završení Shyamalanovy trilogie v této podobě přijmout, nebo zda se jej bude snažit vklínit do obvyklých hodnotících žebříčků…

Glass-plakat

Povrchní přehled filmografie M. Night Shyamalana, indického režiséra s výrazným autorským rukopisem, začíná pro většinu z nás Šestým smyslem, filmem s natolik šokující pointou, že jej viděl pouze jednou jen málokdo. Poté přišel Vyvolený s každým detailem dotaženým k dokonalosti a s kostrou příběhu ukotvenou v komiksu zcela nevídaným způsobem. A od té doby už je to známý příběh o Shyamalanovi, jehož každý další režijní počin je horší než ten předchozí a na jehož konci dosud stál vřele přijatý Rozpolcený s (anti)hrdinou rozštěpeným mezi čtyřiadvacet rozdílných charakterů. Snímky Vyvolený a Rozpolcený se odehrávají ve stejném světě (přestože by tomu tak vůbec být nemuselo) a zachycují dva „originy“, k nimž je možné se vracet díky značnému prostoru pro různé vsuvky a interpretace. Skleněný je tedy završením trilogie sestavené z vnitřně odlišných filmů, jež lze sledovat a vnímat i zcela samostatně.

Skleněný je už podle názvu především příběhem Elijaha – pana Skleněného (Samuel L. Jackson), fanouška komiksů, manipulátora a samozvaného antagonisty s křehkými kostmi, jež mají při sebemenším nárazu tendenci se lámat. Trojlístek superlidí dotváří David (Bruce Willis), ochránce slabých a jednoznačně kladný charakter, a Kevin (James McAvoy) nebo také Horda se všemi svými osobnostmi, mezi nimiž se více a více projevuje animální Netvor. Postavit proti sobě nespoutaného Netvora a nezlomného Davida je pro pana Skleněného natolik lákavý crossover komiksového formátu, že mu nedokáže odolat, jakmile se všichni tři konečně setkají v ústavu pro duševně choré. Hlavních postav je však tentokrát celkem sedm (počítaje všechny instance rozpolceného Kevina jako jednu). Ke každému superhrdinovi náleží jedna osoba blízká, a nutno zdůraznit, že blízká vždy jiným způsobem. To jsou ti, kteří ke svému hrdinovi vzhlíží. A v čele celého souboru stojí doktorka Stapleová (Sarah Paulsonová) řídící výzkum fenoménu superlidství.

Glass-poster

První překvapení a pro někoho možná i zklamání může přijít se zjištěním, že Kevin i David jsou pouhými figurkami v rukách pana Skleněného. Jakkoli se bude do nebes vynášet skvělé herectví Jamese McAvoye, který se mrknutím oka probírá svým výrazovým rejstříkem, bylo by trochu lehkovážné stěžovat si, že Bruce Willis je zde mužem jednoho výrazu. Oběma je přisouzena role bijců zahnaných do klece – jeden z nich se neustále proměňuje, druhý nemá v koho se převtělit a musí trpět šílenství dřímající v okolních zdech. Jedním z dalších očekávání bývá touha po překvapivých zvratech. Když vedle sebe postavíme filmy Vyvolený a Rozpolcený, pak s takovým typem zvratu pracuje jen první jmenovaný, takže chtít něco takového po Skleněném nemá žádné opodstatnění. Vždy když ve Skleněném dojde k události, jež vyžaduje vysvětlení, pak je okamžitě v retrospektivě poskytnuto. Už tady stojí za povšimnutí, jak s formátem trilogie Shyamalan pracuje. Mění se nejen prostředí, vůdčí postavy, ale i forma, která se tentokrát podbízí souboji dvou manipulátorů – pana Skleněného a doktorky Stapleové – takovým způsobem, že se oba předhánějí, kdo bude mít v příběhu poslední slovo.

Možná jste zaznamenali, že se fanoušci předchozích dvou filmů obávali zničení jejich odkazu prostřednictvím Skleněného. Přestože při pokusu o reintepretaci obou filmů mohl pohořet zase jen Skleněný, nic takového se ve skutečnosti nestalo. V tomto bodě přebírá klíčovou roli doktorka Stapleová s vrtkavou hrou zpochybňující podstatu superlidství a snahou o vysvětlení tohoto jevu za pomoci racionálních prostředků. Jedná se o hlavní motiv filmu gradující až do akčního finále, které jde opět proti očekávání. Tentokrát ovšem už proti očekávání, jež se vyprávění snaží v divákovi po nějaký čas vyvolat, což může citlivějším jedincům připadat jako převrácení dosud jakž takž plynoucího příběhu. Pokud se divácká pozornost při sledování Skleněného obrátí k analýze scénáře a poukazování na to, co ve skutečnosti možné je a není, pak se jedná o skok do pasti, z níž není návratu. Hodnotit tempo filmu rovněž nedává valný smysl, protože jej vnímáme každý jinak. A pouštět se do akčních scén a lpět na velkém finále pro velké hrdiny je přesně tím, co zavání očekáváními, která Shyamalan viditelně nechce a nehodlá naplnit. V závěru nastává čas pro závěrečné doporučení a hledání diváka, jemuž je film určený, ale já tuto část tentokrát raději vynechám, protože takový ideální divák by přece dostal to, co čekal…

Skleněný

USA, 2019, 129 min

režie M. Night Shyamalan

scénář M. Night Shyamalan

hrají Samuel L. Jackson, Bruce Willis, James McAvoy, Sarah Paulsonová aj.

Universal-logo

673 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.