Honza „HZA“ Bažant je muž mnoha tváří a uměleckých profesí. Je znám především jako výborný komiksový výtvarník a jím kreslený komiks Pán času: Přízračná tvář vytvořený dle scénáře Filipa Nováka vzbudil v loňském roce zaslouženou pozornost. Realizuje se rovněž ve spolupráci se souborem obřích loutek Echt Street Puppets v pouličních performancích. A je toho samozřejmě mnohem víc, už teď plánuje mnoho dalších projektů včetně pokračování kladně přijatého Pána času. O plánech, obřích loutkách, problémech s autorskými právy, snaze se prosadit i v zahraničí a dalších věcech jsme si povídali v následujícím rozhovoru, kterým se vracíme k seriálu interview se zajímavými komiksovými tvůrci domácího trhu.

Foto Martin Fryč.

Na čem aktuálně pracuješ a na co se od tebe mohou nejen komiksoví fanoušci v nejbližší době těšit?

Mám toho rozdělaného víc, velkou radost mám z práce na mé autorské knize Nusle, bude to trochu netradiční komiks beze slov vyprávěný v celostránkových panelech. Vychází ze sítotiskových grafik a jde o surrealistické střípky příběhů podivných obyvatel ještě podivnějších míst. Ale všechno je to odpozorované z reálných situací z Nuselského údolí. Knihu vydá stejně jako Pána času opět Hura Kolektiv v roce 2014. Ochutnávka je k vidění na www.hygienickastanice.cz v sekci grafika. Taky začínám pracovat na černobílém komiksu pro edici Pika francouzského nakladatelství Hatchet a je to adaptace knihy Mao’s Case, napsal ji Qiu Xiaolong, čínský disident usazený v USA, a je to jedna ze série detektivek, kde šéf inspektor Šanghajské kriminálky Chen Chao řeší případy s politickým pozadím. Takže temná hi-tech verze 1984. Hotové to má být do konce roku 2014. Dále se připravuje komiks podle knihy Jana Nováka o bratřích Mašínech Zatím dobrý pro nakladatelství Argo. A pak je tu premiéra nového představení Man Machine našeho souboru obřích loutek Echt Street Puppets, která proběhla v Roxy/Nod, a to 21. října.

V jednom starším rozhovoru pro magazín Aargh! jsi uvedl něco ve smyslu, že nechceš dělat komiksy po večerech v kuchyni. Jak s odstupem času hodnotíš svůj výrok a jak se ti daří naplňovat svou touhu živit se tím, co tě baví?

Vidím to pořád stejně. Nebudu přece ztrácet čas něčím, co mě nebaví, na to je život moc krátký. A komiksy mě pořád ještě baví.

„No já věřím, že je možný všecko. Když opravdu chceš.“

Máš nějaké ohlasy na své práce ze zahraničí? Myslíš, že by se nějakému tuzemskému komiksovému autorovi mohl podařit opravdový průlom do komiksově atraktivních zemí?

No, tak tady by snad měl být prezentován projekt City Stories, což je antologie, která již devátým rokem vychází v rámci mezinárodního festivalu komiksu a her v Lodži. Jsou to komiksy, které vznikají po týdenním jarním workshopu a vztahují se nějak k městu Lodž. Tvůrci jsou z poloviny Poláci a z poloviny hosté z jiné země, letos to byla Česká republika a vedle Tomáše Prokůpka a Tomáše Kučerovského jsem se ho účastnil také já. Jinak ta smlouva s Hatchet je taky celkem pozitivní ohlas. Potom jezdím se sítotiskovou grafikou na různé Art fairy a tam je rovněž ohlas slušný. Teď začátkem října budeme v Berlíně, v listopadu zas ve Vídni a tak. A průlom? No já věřím, že je možný všecko. Když opravdu chceš.

Není to přece jen z hlediska snahy živit se tady komiksem tak trochu utopie? Nebylo by hypoteticky snazší se narodit ve Francii, Belgii nebo třeba v Americe?

S uživením to není zas tak špatné, utopie ovšem asi je čekat, že kreslením komiksů jenom pro Čechy nějak závratně zbohatneš. I když nevím, jak je na tom třeba Jaroslav Němeček. A taky jsou samozřejmě komiksy mainstreamové a alternativa. A pokud máš to štěstí nebo tu smůlu, že tě baví nejvíc ta alternativa, tak se musíš smířit, že na tom holt moc nezbohatneš nikde. Což platí i v Evropě nebo v Americe. Myslím, že v porovnání s ostatními zeměmi je práce na komiksu oceněná celkem dobře. Zahraniční nakladatelé mohou nabídnout autorům procenta z prodeje, můžeš doufat, že se titul chytne a bude to pak stát opravdu za to. V Česku to však vždycky bude pakatel, i kdyby to byl úspěšný titul. A o tom to je, o té vizi. Náš trh je samozřejmě malý, ale jde o to, že můžeš vytvářet komiksy tady a vydávat je i jinde než doma. Tím chci říct, že v našem případě moc nezáleží na tom, kde se narodíš, ale spíš na tom, kam se chceš dostat, ty možnosti zaplaťpánbůh jsou. A buďme vděční za to, že žijeme, kde žijeme, není to zdaleka všude samozřejmé. V současné době můžeš kreslit komiks pro nakladatele v Austrálii a bydlet stejně tak v Zadní Třebani jako třeba na Havaji. Tenhle aspekt práce na komiksu se mi moc líbí, člověk není vázaný na konkrétním místě.

Jedním z tvých nejznámějších komiksů je určitě Pán času, jak pokračují práce na jeho pokračovaní?

Zatím moc nepokračují, mám hodně práce jinde, ale pokračování bude! V pravý čas…

„Ano, je to tak, Pán času je divoká jízda plná

zrádných propastí a kapes plných zatuchlého času.“

Máš nějaké odezvy na první knihu Pán času: Přízračná tvář jak od fanoušků, tak recenzentů nebo třeba i ohledně prodejnosti knihy?

Odezvy jsou, recenze také. Těší mne ty pozitivní, respektuji ty negativní. Někteří čtenáři a recenzenti vytýkají, že příběh je zmatený, skáče se v časových rovinách a oni se v tom ztrácí. Ano, je to tak, Pán času je divoká jízda plná zrádných propastí a kapes plných zatuchlého času. A tak se nám to líbí. Komiks o zastaveném čase je samozřejmě výzva a to dost náročná, proto uznávám, že pro úplné ozřejmění všech linií by bylo potřeba dalších sto stran.

Je Pán času běh na dlouhou trať? První ukázky se objevily v Aarghu! někdy v roce 2005 a samotný první díl pak vyšel loni…

Původně měl mít celý první díl jen 24 stran. Mělo jít o sešit publikovaný v Aarghu!. Nakonec tam vyšel pouze prolog a sešit jsme vydali s pomocí Martina Přibyla sami v roce 2006. Vydávali jsme ho s představou amerických sérií, které vycházejí každý týden. Což se ukázalo jako scestná představa z mnoha důvodů. Tuzemský trh není tak obsáhlý, pro vydávání tímhle stylem je potřeba silný nakladatel a Pán času je dost bizarní příběh na to, aby se z něj stala masovka.

Mezi tím se objevil i první útlý svazeček vydaný ve spolupráci s fanzinem Zkrat. Proč se nakonec tato verze úvodu příběhu liší od verze vydané v knize Pán času: Přízračná tvář?

Liší se v podstatě jenom v textu, právě kvůli jinému formátu publikací.

Samotná kniha Pán času: Přízračná tvář je výborně zpracována i po designové a vydavatelské stránce. Čí to byl nápad a jak jsi spokojený s finální podobou?

Všechno na knize jsem dělal sám a díky grantu MKČR, který se na knihu podařilo získat, bylo možné udělat to tak, jak jsem chtěl. Byla to první kniha, kterou jsem dělal sám od A do Z a hodně mě bavilo objevovat, co všechno offset dokáže. Hodně mi s tím pomohl Pavel Růt. Spokojený s tím, jak to dopadlo, jsem, pěkně to v Akcentu vytiskli. Teď po roce je mi trochu líto, že přebal zakrývá úplně desky knihy, které se docela povedly.

„Během přípravy do tisku vyšla na světlo skutečnost,

že vlastníci autorských práv si nepřejí komiksové zpracování, a zároveň,

že by bylo velice drahé přesvědčit je, aby změnili názor.“

Dalším tvým komiksem, kterému dlouho trvalo, než se dostal na knižní pulty, bylo zpracování románu Karla Čapka Krakatit. Jak to vlastně tehdy bylo se sporem ohledně autorských práv?

Krakatit chtěl tehdy vydat Talpress napůl s tehdejším knihkupectvím Krakatit v Jungmance. Komiks jsem začal kreslit v roce 2001 a byl hotový za rok. Během přípravy do tisku vyšla na světlo skutečnost, že si vlastníci autorských práv nepřejí komiksové zpracování, a zároveň, že by bylo velice drahé přesvědčit je, aby změnili názor. Tím pádem byl komiks u ledu až do roku 2009, kdy ho vydal už samotný Talpress, protože knihkupectví Krakatit mezitím zaniklo.

Jak se vlastně na tohle své dílo díváš nyní s odstupem několika let a s věkem nabytou profesní zkušeností?

Byla to krásná práce, i když bych to celé udělal dnes samozřejmě jinak. Teď zrovna se v tom po volných chvílích hrabu a dávám dohromady poškozená, jedenáct let stará data kvůli vydání u BigBookBrotherhood a je to hrozná práce udržet se, abych se to nesnažil předělávat, to by totiž nikdy neskončilo. Byla to první delší věc, kterou jsem dělal, mrzí mě, že nevyšla tehdy, kdy žádný současný český komiksy nebyly. To čekání kvůli autorským právům mě docela poučilo.

Jiným dlouho očekávaným komisem je Pérák, jak to s ním vlastně vypadá?

No zatím vyšlo třicet stran v Komiksfest! Revue a práce na komiksu dál nepokračují, jinak vzniklo představení s divadla Vosto5 Pérák – na jméně nezáleží, které teď v létě na Colours of Ostrava vyprodalo Gong. Snad můžu taky prozradit, že přes léto vznikl materiál, ze kterého vzniká trailer filmu Pérák, bude to noir vyrobený čistě analogovým způsobem v duchu filmů Karla Zemana. A co zatím máme, vypadá moc dobře.

I tento projekt má svou dlouhodobou historii, můžeš nezasvěceným sdělit svůj pohled na věc?

Komiksových Péráků je víc, jeden z padesátých let, jenž vychází z Trnkova filmu Pérák a SS, anebo Pérák Ondřeje Neffa. Ten náš původně začal podle scénáře, jehož autory jsou Morten & Monge a kreslil ho Adolf Lachman. Přišla mi nabídka z nakladatelství Labyrint na zpracování komiksu jako součásti knihy o fenoménu Péraka. Vrhl jsem se do toho, ale s tím, jak byl nastavený rozpočet a jak jsme si nastavili náročnost kresby, pokračovaly práce velice pomalu. V té době jsem žil v Berlíně a měl docela jiné starosti. Nakonec mě dorazila zpráva, podle které jsem skončil na třiceti stranách, které vyšly v Komiksfest! Revue č. 3. Další pokračování je zatím ve vzduchoprázdnu. Měl jsem pocit, že komiksový Pérák se čím dál tím víc stává prokletým, ubíjejí ho očekávání, která jsou kladena na prvního českého superhrdinu. Očekávání jak tvůrců, tak publika. Přijde mi to hodně příznačný, stejně jako u těch zmiňovaných Mašínů. Češi mají obecně problém s potencionálními hrdiny, národní ikona je tu Svatý Václav, v podstatě pasivní panovník. Proto mě tohle téma hodně zajímá.

Velmi oceňovaným projektem byl komiksový sborník historicko-politického charakteru Ještě jsme ve válce. Jak ses vlastně k tomuto projektu dostal?

Oslovila mě Janka Fantová ze Sequence.

„Jsem přesvědčený, že není možné vytvářet komiks bez určitého osobního vkladu,

seberealizace, nejde to udělat nestranně.“

Jaká byla spolupráce se scenáristou Mikulášem Kroupou? Měli všichni tři zainteresovaní scenáristé pevně dané a neměnné náměty, nebo tam byl pro kreslíře prostor k nějaké seberealizaci?

V tomhle projektu vidím osobně určitý rozpor, projekt paměti národa, ze kterého sborník Ještě jsme ve válce vychází, je založený na autentických orálních výpovědích pamětníků. Když tenhle záznam osobní výpovědi adaptuješ, stylizuješ do komiksu, tak to zákonitě jistým způsobem posouváš. Jsem přesvědčený, že není možné vytvářet komiks bez určitého osobního vkladu, seberealizace, nejde to udělat nestranně. Tím pádem se vytrácí autenticita. Jinak je samozřejmě nutné o těchhle věcech mluvit, neustále lidem připomínat jejich historii, a právě v tomhle případě to platí dvojnásob. Proto si myslím, že je knížka právem ceněná.

Můžeš nám vysvětlit co je občanské sdružení Hura a jak vzniklo, co je jeho náplní a jak ses k němu dostal ty osobně?

Hura Kolektiv vznikl v roce 2001. Skupina se už od začátku svého působení výrazně odlišuje od konceptuálního trendu převažujícího na české výtvarné scéně. Hledáme způsob vyjádření našeho náhledu na svět především vizuální cestou. Členové kolektivu stále zkouší nové postupy a často mění žánr i média. Díla spojuje touha pobídnout diváka k tvoření příběhů spolu s autory, za plátny a grafikami pokračují další a další varianty světů. Společné výstavy kolektivu usilují o zážitek, který by se charakterem rovnal návštěvě divadla, filmu, a cirkusu zároveň. Baví nás vzájemně sdílet naše vnitřní světy. To je oficiální definice. Taky jsme naší práci definovali heslem to bych si do obýváku nepověsil. I když věci od nás už visí v mnoha obývácích. A jak jsem se k Hura kolektivu dostal? Spoluzakládal jsem ho v tom památném roce 01.

Čím vším se od doby vzniku může Hura kolektiv pochlubit?

Původně se naše činnost soustředila na skupinové výstavy. Postupem času se přidružovaly další aktivity a tím rostl i záběr sdružení. Loutky Echt Street Puppets jsou Hura kolektiv. Publikace Pán času je Hura kolektiv. Psí království United Kingdog je Hura kolektiv. Galerie Hygienická Stanice je Hura kolektiv. Shoping Aid je Hura Kolektiv.

S projektem Hura se tedy nějak prolíná i galerie Hygienická stanice, můžeš i tento projekt nějak představit pro nezasvěcené?

Galerie a sítotisková dílna Hygienická stanice vznikla jako prostor, který měl za cíl zastřešit naše aktivity. Vrátili jsme se s Leonou v roce 2008 po dvou letech z Berlína, kde je takových popup galerií spousta, a chtěli jsme něco podobného udělat i v Praze. Pronajali jsme od města prostory bývalé Hygienické stanice pro Prahu 2 v Italské ulici na Vinohradech. Shodou okolností mám v tom samém baráku nahoře ateliér. Pustili jsme se s nasazením do práce, měli jsme každé tři týdny novou skupinovou výstavu, čtení, večírky, sítotiskové party. Měli jsme na akcích pořád plno, lidé stáli na ulici, atmosféra tam byla výborná. Dohnala nás nastupující krize, vysoký nájem a celkové vyčerpání z projektu, na kterém pracovali tři lidé na plný úvazek a který vydělával v podstatě na náklady. Tak jsme museli po roce zavřít. Ale přesto, že jsme se všichni do krve rozhádali a utopili v tom spoustu peněz, na to se slzou v oku vzpomínám a zanic bych si to nenechal ujít. Pokračovali jsme potom v produkování výstav v spřátelených prostorech, jako je třeba galerie Tribo, kam jsme přivezli Berlínské Bongout a teď pod hlavičkou www.hygienickastanice.cz běží internetový obchod s věcmi z naší sítotiskové dílny, která se přesunula zpět nahoru do mého ateliéru.

Mám pocit, že jsem někde četl, že jsi začínal jako tvůrce graffiti, věnuješ se ještě tomuto druhu umění?

Už ne přímo graffiti, ale dalo by se říct, že to co děláme s Echt Street Puppets je určitý druh street artu.

„Začínal jsem někdy v patnácti, takže to bylo dost divoký a i dost zmatený období :).“

Jak se teď sám na sebe díváš jako na začínajícího writera? A jak vidíš ty osobní spojení či prolínání graffiti a komiksu?

Myslíš, jak se vidím zpětně jako puberťáka? Začínal sem někdy v patnácti, takže to bylo dost divoký a i dost zmatený období. Bavilo mě bejt venku po nocích, adrenalin, ale taky už tehdy jsme dělali hodně obrázky spíš než písmo, který tehdy kolem roku 95–96 drtivě převládalo. Nechal sem toho, když mi začalo vadit, že ty věci mizí, vydrží na zdi týden, měsíc, pak přes ně někdo jiný namaluje další věc. Ten pomíjivý princip sám o sobě se mi líbí, ale ve vztahu ke své vlastní grafické práci jsem hledal něco trvanlivějšího a komplexnějšího. Taky mně chyběla přímá zpětná vazba. Proto jsem se kvůli grafickému vyjádření ponořil do komiksu a kvůli zpětný vazbě do produkcí obřích loutek. Myslím, že to spojení graffiti a komiksu je ideální, propojování obrázků a písma, taky je graffiti dobrej tréning na kreslení komiksů, jak neustále taguješ, propojení mozek ruka se utužuje a člověk získá jistotu. Potom se stačí naučit kreslit a je to.

Vystudoval jsi DAMU. Máš i v současnosti blízko k prknům, která znamenají svět?

K prknům moc ne, děláme hlavně pouliční performance. Máme soubor obřích loutek Echt Street Puppets, ve kterém se mi daří nacházet tu přímou zpětnou vazbu, o které jsem mluvil předtím. Nasáváme energii z davu. S loutkami nehrajeme moc po Čechách, hlavně cestujeme. Pravidelně hrajeme v Berlíně, asi nejdál jsme byli na Taiwanu. V současný době máme šestnáct loutek od 2,5 do 4,5 metrů. Teď jsme zrovna měli nové představení, Man Machine, koukněte na něj na stránkách www.echtstreetpuppets.com. Pro mě je to výborný odreagování od kreslení a naopak, kreslení mě zklidňuje po hektických zájezdech.

Věnoval ses i scénografii, pokračuješ v tomto oboru i v současné době? Co máš v tomto ohledu vlastně ve svém portfoliu?

Scénografii se věnuji doteď, i když té klasické v divadle jen občas, hlavně se věnuji práci na projektech Echt Street Puppets, příští rok se chystáme na projekt s La Putykou atd. Taky už čtvrtým rokem učím na DAMU a vypadá to, že letos budu otevírat ročník scénografie katedry alternativního a loutkového divadla, tak kdyby se někdo chtěl přihlásit… Takže u scénografie zůstávám jak v akademické, tak v praktické rovině. Nějak to vychází, že jsou většinou moje scénografie komiksově laděné nebo z komiksu přímo vychází. Například Dům o tisíci patrech nebo Ján za chrta dán v Disku, Nadsamec Alfreda Jarryho v Ypsilonce, Pirát07&The Queen of Love v Plzenské Alfě, divadelní adaptace Pána času na Lodi Tajemství, Péráka s Vosto5, který se teď hraje v Arše a tak dál. Dělal jsem scény i do televize, Eso pro Novu, A-Z kvíz pro Českou… bylo toho víc.

Podle všech dostupných informací to máš dobře rozjeté na více frontách. Stíháš to všechno a máš pro svou práci dané nějaké priority?

No v podstatě se dá říct, že vždycky hasím, co zrovna nejvíc hoří. Teď ale najíždím na čtverečkový systém plánování a hodně si od něj slibuju.

Na závěr mě napadla taková zajímavá otázka, když se podívám na předchozí řádky… Není Pán času, respektive jeho schopnost zastavit čas, nějakou parafrází na všechny tvé aktivity? Je v tom nějaký osobní odkaz?

Určitě. Ten skafandr fakt nutně potřebuju!