Komiks Biotopia byl dlouho dobu znám pouze zasvěceným, nedávno však jeho autorka absolvovala úspěšnou kampaň na Startovači a do světa papírových komiksů se dostal segment pozoruhodného a rozsáhlého příběhu. O tom, jak komiks vzniká, kdo jsou hrdinové, jaký žánr vlastně prezentuje a o mnohém jiném, jsem si povídal se samotnou autorkou. Z rozhovoru vyplývá, že zajímavý není pouze komiks, ale i autorčino povolání, které jej v podstatě přímo ovlivňuje a co se týče tvůrčího přístupu jistě i Jana Růžičková samotná. Doufáme, že vás následující rozhovor a návštěva stránek Biotopie přesvědčí, že se zde vzniká něco, co se vyplatí sledovat…

Můžete se na začátek trochu představit? A říct, jak jste se dostala ke komiksu jako čtenář i jako tvůrce?

V současné době jsem studentkou Ph.D. programu zoologie a zabývám se brouky, konkrétně střevlíky. Poznámka pro lajky: to jsou ti velcí smradlaví brouci. Mimo to učím studenty a mozkem a kreslením se podílím na tvorbě výukových a popularizačních materiálů pro olomouckou univerzitu a její nové science centrum. A když mám čas a nesedím zrovna u piva, kušním si v koutečku svoji Biotopii. Ke komiksům jsem se dostala k opačné strany než pravděpodobně většina milovníků obrázkových příběhů. Začala jsem je číst až poté, co jsem sama začala komiks kreslit. Vyprávět příběh pomocí komiksu je pro mě mnohem jednodušší, než jej psát. Nemusím si lámat hlavu nad tím, jak danou věc popíšu díky tomu, že ji jednoduše (nebo složitě) nakreslím.

Jak byste Biotopii stručně charakterizovala? Čím by měl komiks vzbudit čtenářův zájem?

Je to sci-fi s prvky fantasy (nebo naopak) z planety plné dvounohých kočkovitých bytostí zvaných pardani. Někteří z nich jsou šamani, což znamená, že dovedou ovládat auru, všudypřítomnou energii proudící každým živým organismem. Aby však svých schopností využili naplno, potřebují spirita, duši zvířete schopnou se zhmotnit. Společně s mladou šamankou Treiki čtenáři objevují fungování světa pardanů a postupně odkrývají věci, které možná mohly zůstat skryty.

Tématicky je Biotopia vlastně obří průser, protože není striktně vyhraněná, pohybuje se na pomezí mnoha žánrů a navíc bez lidských hrdinů (a přes to se kdekdo nemůže přenést). Ale jestli vám nevadí dvounohé kočky, máte rádi přírodní scenérie, trochu vědy, rozpadlé měsíce, globální síť přírodní energie a milujete rýpání se v nicotných detailech, kterých si většina čtenářů nevšimne, je Biotopia přesně pro vás.

Dočetl jsem se, že pracujete jako zooložka, má vaše povolání vliv na celkové vyznění komiksu či postav? Případně v jakém smyslu?

Určitě. Příroda. Je všude. Úplně všude. Pozorný čtenář si na již publikovaných stranách všimne několika živočišných druhů, vědeckého smýšlení některých postav (jistí jedinci se dokonce pyšní pardaní verzí doktorátu) či mého vlastního posteru ze zoologické konference, který se mi podařilo zapasovat na pozadí jedné ze scén.

Jedná se o webkomiks, existují nějaké díly, uzavřené kapitoly? Kolik dílů či kapitol jste zatím celkem vytvořila?

Všechno souvisí se vším. Existuje hlavní dějová linie zvaná Tajemství šamanů, kterou právě tvořím, a na tu jsou postupně nabalovány další rozšiřující příběhy. S současnosti existuje přes 100 stran komiksu ve dvou příbězích (již zmíněné Tajemství šamanů a dokončený Svitek a čaj), dvě povídky, spousta doplňujících ilustrací a několik encyklopedických stran pro fajnšmekry vysvětlující řád světa či biologii některých živočišných druhů. Tajemství šamanů je plánováno na tři díly, každý o třech kapitolách (každý díl by měl mít zhruba 90 stran). Momentálně dokončuji druhou kapitolu. Stále přede mnou leží hromada práce.

Jak Biotopia technicky vzniká? Je celá dělána na počítači?

Kudy se má příběh ubírat nosím stále v hlavě. Je to však jen mlžná představa, kterou postupně realizuji. Napřed z mlžné představy vytáhnu něco hmotnějšího, tedy scénář (dá-li se tak nazvat), jejž napíšu na kus papíru, když zrovna dostanu světlou tvůrčí chvíli. Poté vymyslím dialogy a podle nich skicuji jednotlivé strany. Napřed jen zběžně na papír rozvrhnu rozložení panelů na stránce, často ve formátu 2×3 centimetry a nechám „skicu“ uležet do doby než se dostanu k finální kresbě. Tu už vytvářím celou v počítači (grafický tablet + Photoshop + notná dávka trpělivosti). Obvykle vymyslím najednou příběh tak na deset stran dopředu, rozkreslím do malých skic a těm postupně dávám finální podobu, kterou může čtenář vidět na webu. Kresba jedné strany zabere zhruba 6 – 8 hodin podle složitosti. Kolik času jsem strávila vymýšlením reálií, opravdu netuším, musejí to být týdny.

Proč jsou hlavními postavami komiksu zrovna kočkovité šelmy?

Vždy jsem raději kreslila zvířata než Homo sapiens (a abych řekla pravdu, doteď neumím kreslit lidi), jako dítě jsem hltala seriál Willyho Foga a sbírala všechno, co souviselo s kočkovitými šelmami, čímž můj vztah k antropomorfním zvířatům a kočkám především nabyl pozitivních hodnot a postupně stále více rostl. Časem jsem ještě měla dinosauří a pokémoní období a to všechno vytvořilo živnou půdu pro stvoření pardaního druhu. Jejich název vznikl odvozením od slov souvisejících s velkými kočkami: panthera, pardus, pardál, panter atd. Pardani mají vlastní evoluci odvozenou od bazálních linií kočkovitých, nejedná se jen o antropomorfní kočky. Postupně vymýšlím jejich vývoj a řeším otázky typu: proč mají jen 4 prsty na rukou a tři na tlapách… Ano, jsem divná.

Můžete přiblížit hlavní postavy komiksu a jejich schopnosti, technologie, které používají apod.?

V příbězích máme dvě skupiny postav: jednu z podhůří hor, odkud technický pokrok už dávno odešel, případně přetrvává pouze tehdy, když jsou solární články šiškovitých věží ve vesnicích schopné vyrábět energii. Zde se setkáváme s Treiki, mladou šamankou a jejím rysím spiritem Lynkyem, která přichází do vesnice za starým mistrem. Během pobytu se shodou náhod namočí do mnohem vážnějších věcí, jenž zdaleka přesahují její schopnosti. Pak zde taky máme mnohem schopnějšího, ale věčně nevrlého šamana Wolferiona, kterému leze na nervy snad úplně všechno včetně jeho vlastního spirita.

Na druhé straně, daleko na pobřeží, žijí pardani s technologií, která vznikla již před Zkázou (událost označující rozpad jednoho z měsíců planety). Vědecky založený Mauris konstruuje robozvířata, pomocí nich sleduje okolí a šamany a snaží se pochopit a vědecky popsat vztah šamanů, spiritů a jejich napojení na onu všudypřítomnou energii, mezi šamany nazývanou aura. Možná se ptáte, proč k něčemu takovému nedošlo už mnohem dříve? Šamani se před Zkázou příčili chápaní technicky vyspělého světa místních mocností a tak byli po řadu staletí zabíjeni, vězněni či posíláni do vyhnanství. Nikdo jejich vztah s „přírodou“ blíže (respektive veřejně) nezkoumal.

V komiksu narazíme na spirity, šamany ovládající auru a podobné záležitosti. Jaký je váš vztah k věcem řekněme duchovního rázu?

Na této planetě síť aury není (kdyby byla, tak o ni už dávno víme), proto nemá smysl se něčím takovým zabývat, stejně jako šamany, hledáním kamene mudrců, posmrtným životem, bohy atd. Což ale neznamená, že bez nadpřirozena nemůže být život zajímavý. Jak řekl Tony Stark a ještě jeden známý chlap, své démony si vytváříme sami. Všechno, co se kolem nás děje, záleží na naší vlastní palici.

Přes Startovač nedávno vyšel první komiks z cyklu Biotopia, jak jste spokojena s kampaní na crowdfundingovém portálu, ohlasy fanoušků a s konečným provedením komiksu?

Upřímně, takový zájem o komiks jsem nečekala. Doufala jsem, že se vybere alespoň minimální částka, přece jen, Svitek a čaj visí zadarmo na netu, kdo by chtěl drahý papír? Avšak konečná částka překonala 250 % a dovolila vytisknout komiks ve vyšším nákladu. Tisky dopadly úžasně, barvy opravdu vypadají tak, jak jsem si přála. A hlavně – kniha voní! (smích) Ohlasů nebylo mnoho, ale za to mě nejeden skutečně potěšil. Biotopia svojí koncepcí nemůže být masovou záležitostí s davy fanoušků. O to víc si vážím jakéhokoliv feedbacku. Nejčastějším dotazem od čtenářů knihy bylo, kdy vyjde další díl. Odpověď je nasnadě, až jej dokreslím, zbývá mi tak 25 až 30 stran.

Proč jste se nakonec rozhodla vydat část Svitek a čaj? Jedná se je o jakýsi výsek vámi publikovaného webkomiksu, kdy jsou čtenáři, kteří ho neznají, vhozeni přímo do děje. Proč se například nezačalo od úplného začátku?

Protože úplný začátek ještě stále není dokončen. Svitek a čaj začal vznikat v době, kdy Tajemství šamanů bylo pouze několika popsanými stranami. Svitek byl prvním větším dokončeným biotopijských projektem a já nikdy předtím nezkoušela nic dotlačit do tisku. Proto se tento komiks stal pokusným králíkem pro získání prvních zkušeností s financováním, sázením knihy, tiskem, distribucí atd. Když tohle všechno dělá jeden člověk, sežere to mnoho energie. Ale zkušenosti k nezaplacení. A pokud kniha udělá radost čtenářům stávajícím a přiláká nové, kteří budou chtít vědět o Biotopii více, splní svůj účel do puntíku.

Plánujete další knižní vydání Biotopie? A co nového chystáte do budoucna? Máte i nějaké jiné projekty?

Jak jsem zmiňovala na začátku našeho rozhovoru, kreslení mi částečně zajišťuje přežití v této společnosti. Jedná se však o zakázkovou tvorbu a vědeckou ilustraci. Biotopia je mým jediným soukromým projektem a neskutečným časožroutem, který mi přerůstá přes hlavu. Další knihy budou. Doufám. Tedy až je dokončím, což se vzhledem k stále se zmenšujícímu volnému času může docela protáhnout. Ale hraji si s Biotopií už pěkných pár let a myslím, že ještě pár let (minimálně) vydržím. Je toho ještě tolik, co bych čtenářům chtěla říci a ukázat.

Pro návštěvu stránek Biotopie stačí tak jako vždy

kliknout na logo pod článkem 🙂