Nebývá v těchto krajích zvykem, aby druhý díl komiksové série vyšel tak brzy po svém předchůdci. Je vidět, že nakladatelství Comics Centrum na Goona pořádně sází. A dělá určitě dobře, protože tento komiks je skvělou zábavou plnou akčních scén, trefného humoru, špinavých hlášek a především královsky zábavnou oddechovkou pro všechny komiksové čtenáře. Goon není žádný velký myslitel a za svůj život se naučil, že jeho nadměrné pěsti vyřeší skoro každý problém a vytáhnou ho z jakékoli šlamastyky, do které se dostal. Tentokráte podrobněji nahlédneme do časů, které předcházely prvnímu dílu, a rozuzlíme nějaké ty zápletky z jeho strastiplného a pořádně dramatického života.

Mé vražedné dětství (a další tragické historky) jsou druhým pamlskem, kterým nás Goonův autor Eric Powell dosyta nakrmí. Retrospektivně se vracíme do časů, kdy byl náš hrdina ještě nedomrlý klučík, jenž se díky své tetě Kizzie dostal do prostředí lunaparku, kde posléze vyrůstal. Už v této době snášel nadměrnou zátěž a jeho tělo se formovalo dle neúměrné práce, kterou byl nucen vykonávat. Už jako malému se mu zformovaly pěsti jako kladiva, ze kterých se postupem času vyklubala jeho největší zbraň. Vrátíme se do doby, kdy Goon znal jen prostředí onoho lunaparku a jedinou blízkou osobou mu byla právě teta Kizzie. Přes všechny klacky, které mu osud házel pod nohy, byl Goon spokojený a šťastný. Tedy až do doby, kdy se mu do cesty připletl hnusný gangster Labrazio. Respektive se tomuto podvratnému živlu připletla do rány teta Kizzie, když se snažila Goona před Labraziem, kterého pronásledovali chlupatí, uchránit. Zemřela kulkou zpropadeného mafiána v Goonově náručí. Goona popadl amok a Labrazia umlátil kamenem. Po gangsterovi mu tak zůstal blok, ve kterém měl mafián důkladnou evidenci svých dlužníků. A tak se odstartovaly události, které vytvořily jednu z největších komiksových mlátiček z masa a kostí. Dále se například dozvídáme, co si Goon s Labraziovým zápisníkem počal, jak se seznámil se svým potrhlým parťákem Frankym nebo jak vymáhat karetní dluhy z podivného Pavouka. A samozřejmě mnohem více.

To, co nás od prvního dílu neopustilo, je náramná zábava, pořádná parodie (byť za oceánem se budou fanoušci bavit rozhodně mnohem více, protože jejich znalost reálií musí tuzemským fanouškům občas vysvětlovat poznámky v textu) a taky vytříbený kresební styl Erika Powella. Respektive styly, protože Powell dokáže s příběhem pracovat i tak, že střídá výtvarné techniky, aby čtenáři navodil co nejautentičtější požitek. Autor se nebojí žádného žánru, takže se může setkat třeba s karikaturami, pop artem, retrem nebo i fotokomiksem. A navíc jeho příběhy tím ani trochu neztrácejí tempo, které je doslova závratné. Není čas na nějaké zdržovačky, akce střídá akci, gag střídá gag a narážka narážku. Do toho všeho mixuje styly vyprávění jako oldschoolovou gangsterku, béčkový horor a také totálně absurdní srandu. Narazíme na přehršle divných týpků, panoptikum kreatur a různých jiných postaviček, které jsou všechno, jen ne normální. I známý komiksový tvůrce (pravda, spíše v zámoří, protože u nás se jeho slavná stripová série Liberty Meadows teprve připravuje) Frank Cho v předmluvě píše ,,Když jsem poprvé uviděl Goona, posral jsem si trencle“. Takže všichni, kteří mají rádi především humor štiplavý jako mexické papričky šílenství, si tady přijdou na své. A pokud budou mít na konci Goonových příběhů zezadu na trenýrkách kakaovou skvrnu velikosti mexického dolaru, tak byla mise řízená Ericem Powellem úspěšně splněna.

Eric Powell: Goon – mé vražedné dětství

vázaná, obálka Eric Powell, překlad Martin Trojan a Václav Dort, 136 stran, 499 Kč