Je dokonáno, Liga spravedlnosti byla posledním chybějícím článkem v pestré mozaice komiksových snímků roku 2017. Film představil první filmovou týmovku ze stáje DC Comics a zároveň uzavřel jednu dekádu filmového průmyslu příznačnou vstupem Marvelu na žánrové kolbiště s ambiciózními plány na vytvoření rozsáhlého komiksového vesmíru, jež se studiu podařilo takřka beze zbytku naplnit. Snaha Ligou spravedlnosti dohnat úspěšný týmový formát Avengers dopadla v podání studia Warner Bros z hlediska tvůrčího zázemí rozpačitě, a hlavně zcela nepotřebně. Zejména když si uvědomíme, že se právě tomuto studiu podařilo s komiksovou sólovkou jako po Titaniku vůbec prvnímu pokořit hranici jedné miliardy dolarů pouze z kinovýdělků…

Podívejme se na chvilku do roku 2008, kdy do kin vstoupil Temný rytíř. Christopher Nolan byl už dříve režisérskou veličinou zejména díky Mementu a Dokonalému triku, ale až s neotřelým, důkladně promyšleným a temným filmem o Batmanovi si zajistil nesmrtelnost u široké masy diváků. Společně s bratrem Jonathanem stvořil drama, jež kritika označovala za osudové a dalece přesahující škatulku komiksového žánru. Zkrátka se objevil film hodný následování. Vedle Nolana se přibližně ve stejné době u studia Warner Bros rozvíjel tvůrce, jehož charakteristickými postupy se stalo nadměrné využívání zpomalovaček a speciálních efektů. 300: Bitva u Thermopyl byl jeden velký six-pack festival a pro Zacka Snydera znamenal vstupenku do vyšší režisérské ligy. Následovali Strážci – Watchmen, jež sice Snyder zvládl důstojně převést na filmové plátno, ale na rozdíl od komiksové předlohy se na snímek poměrně rychle zapomnělo. Snyderovy filmy totiž vcelku dobře vypadají, ale postrádají hlubší výraz a atmosféru.

Určit Zacka Snydera tahounem značky po Nolanově odchodu kolem roku 2012 bylo svého času možná jediné rozumné východisko, dnes už ale najisto víme, že to byl krok vedle. Muž z oceli však zaznamenal značný finanční úspěch a kola DC Extended Universe se mohla začít roztáčet naplno. Jenže začátkem jara 2016 přišla pohroma v podobě zcela nezvládnutého Batman vs Superman: Úsvit spravedlnosti. Ačkoli se jednalo po režijní stránce „jen“ o dosti sterilní počin, v němž si na sebe postavy nedokázaly najít čas, aby si všechno v klidu vyříkaly, vrchol diletantství představoval scénář, který nedokázal vystavět hodnověrný konflikt mezi největšími postavami ze světa DC komiksů a tím divákům poskytnout kýžený nejzásadnější komiksový film všech dob. Jen doplním, že o scénář se postaral David S. Goyer, na jehož pracovním stole aktuálně leží scénář filmové adaptace Sandmana. Výdělky i kvality filmu skončily daleko za očekáváním. Patty Jenkinsová zrazeným divákům sice přinesla šťavnatou jednohubku v podobě Wonder Woman, ale mašinerie vedoucí k nešťastné Lize spravedlnosti už se zastavit nedala.

Bitka o udělátko! Kolikátá už?

Slovy Jiřího Pavlovského se děj Ligy spravedlnosti točí kolem souboje o udělátko a z této linie se Batman a ostatní nenechají vyrušit žádnými vnitřními démony nebo dějovými odbočkami a plně se soustředí na honbu za neskladnými krychlemi, v nichž je zakletý osud celého světa. Jak už tomu u soubojů o udělátko bývá zvykem, záporák je především ošklivý, ale jinak veskrze všední a dle pohádkových pravidel předurčený k porážce. Utrpení a zkázu ilustruje film na obrazu jedné ruské rodinky žijící ve stínu chladící věže jaderné elektrárny a opulentní digitální finále je po vzoru předchozích snímků opět přepálené, vizuálně syntetické a po prvních třiceti vteřinách až příliš dlouhé. Překvapivě je stále řeč o Lize spravedlnosti a nikoli o loňském průšvihu X-Men: Apokalypsa.

S příběhem si tedy nikdo příliš práce nedal, jistá péče je znát alespoň na postavách. Každý z pětice hrdinů má přibližně stejný prostor a postavy je velice snadné mezi sebou odlišit. Zde zřejmě zapůsobil vliv Josse Whedona, který se ujal režisérské pozice po odstoupení Zacka Snydera. Film se tím přiblížil k prvním dvěma dílům Avengers. Batman jako nechutně bohatý gadget guy zaujímá prostor Iron Mana, Wonder Woman odvede práci za Black Widow s Captain Amerikou dohromady, Cyborg je levnější verzí Vision, Aquaman zase představuje vodního Thora a Flash vyplňuje onu mezeru, kvůli které si Marvel musel vypůjčit Spidermana od studia Sony. Partička je to na první pohled funkční a není nijak na škodu, že třem postavám z pěti chybí vlastní origin (zatím). Úvodní seznamování a vzájemné oťukávání je beztak nejzábavnější část filmu. Ani s postavami ovšem není všechno tak skvělé, jak by být mohlo. Násilné tlačení Wonder Woman do vůdčí pozice se míjí účinkem, využití Aquamana pro suchozemský konflikt je další z důkazů scenáristického pochybení a absence jakékoli rivality mezi postavami dělá z celé výpravy za záchranou světa jen přehlídku několika trikově přebujelých akčních scén.

Liga spravedlnosti už nehraje tolik na vážnou strunu, jak tomu bylo za časů, kdy Gotham svíral pevně v rukách Christopher Nolan, a ani hranice přístupnosti PG-13 není tak napínána k prasknutí, jak tomu bylo dříve. Aktuálním tématům se film pečlivě vyhýbá, funguje v jakémsi bezčasí, kam zlo vstupuje z jiných dimenzí a obyčejný člověk žijící mimo smyšlené země východní Evropy nebo Ruska se může těšit z klidu zajištěného hodnými superhrdiny. Pro umocnění emocionální sterility není žádná z hlavních postav Ligy spravedlnosti postavena před neřešitelnou situaci, z níž by musela najít východisko za cenu jisté oběti. Film tak obstojí jen jako přímočará triková jízda takřka bez napětí, což pro leckoho může být koneckonců definicí pohodové popcornové zábavy, po níž však nevyhnutelně vyvstane otázka, kam se DC Extended Universe bude ubírat do budoucna?

USA, 2017, 120 min