Pro fanouška hororů je celkem požitkem, když narazí na film, který by ho alespoň částečně uspokojil. Náměty se často opakují a jediné, o co se někteří tvůrci v poslední době snaží, je diváka znechutit množstvím brutality a oplzlostí, jimiž jsou zásobeny především gore filmečky. Což ovšem nutně nemusí být to pravé ořechové, protože žaludeční nevolnost mohou způsobit i jiné věci než filmové představení. Horor je podle mě především o tom se bát a ne se nechat znechutit. Ovšem nyní můžeme v kinech narazit na celkem povedou „lekačku“ Mama od nepříliš známého režiséra Andrese Muschiettiho. Mnohem zvučnějším lákadlem pak může být produkční zastoupení celebrity stříbrného plátna Guillerma del Tora.

V roce 2008 del Tora zaujal kraťas Barbary Muschiettiové a tak se rozhodl financovat celovečerní strašidelný biják. Možná to zní jako bizarní pohádka, ale na tomto základě vznikl horor až dadaisticky pojmenovaný Mama. „Pět let Lucas (Nikolaj Coster-Waldau) vytrvale hledal malé neteře Lilly a Victorii, které po násilné matčině smrti zmizely i s otcem neznámo kam. Jeho pátrání, hraničící s posedlostí, narušuje i vztah s přítelkyní Annabel (Jessica Chastain), ale Lucas se nakonec dočká satisfakce.“ Ano, film začíná únosem vlastních dětí poblázněným otcem. Při šílené jízdě autem, která rozhodně není přizpůsobena stavu zledovatělé vozovky, jednoduše sjede z cesty a skutálí se do lesa. Zraněný a pomatený vleče své dvě holčičky mezi stromy, dokud nenarazí na opuštěnou dřevěnici. Tady začíná setkání se zlem, které se skrývá ve stěnách a je pořádně děsivé. Jak dále uvádí citovaný text distributora, strýci Lukasovi se nakonec podaří neteře vypátrat a začíná soudní boj o svěření holčiček do péče. Nakonec se vykrystalizuje relativně schůdná varianta, která umožní, aby byly holčičky vychovávány strýcem a jeho přítelkyní. Ovšem spolu s děvčátky, které byly pět let osamoceny v lese a osvojily si podivné návyky, se v domě objeví i něco zlého a pořádně děsivého. Otázkou je tedy jen to, jak (a jestli vůbec) se opatrovníci s touto situací vyrovnají?

Musím konstatovat, že zhruba do tří čtvrtin filmu se jedná o docela povedou lekačku, kdy se zlo plíží zdmi a není moc vidět. To samozřejmě navozuje potřebnou stísněnou atmosféru, která donutí být diváka stále ve střehu. I když se dá díky ponuré hudbě a jejím gradačním pasážím často předpokládat, kdy přijde onen lek. Vše je dále ještě vygradováno pořádným (a zjevně nutným) zvýšením intenzity zvuku, takže divák si místo zakrývání očí hrůzou zakrývá uši. Tvůrci rozjeli pěkný příběh s duchařským motivem a stísněnou atmosférou, říznutý mutantní démoničností hlavní záporné postavy. Byť se nejedná o žádné novum, které by diváka totálně strhlo, můžeme konstatovat, že se jedná přinejmenším o řemeslně dobře odvedenou práci.

Problémem ale může být závěrečná zhruba čtvrtina filmu, kdy je zjev Mamy odtajněn a vše svěřuje ke grand finale. Film poněkud ztrácí na tempu a sled událostí příštích je veskrze předvídatelný. Navíc tvůrci přehodili barvy a film dostává úplně jinou atmosféru, která až přespříliš zavání jakousi pochybnou melancholií. Ve výsledku to vypadá, jakoby jste sledovali temnou duchařinou s paranormálním monstrem trpícím mateřským komplexem, která je v poslední čtvrtině dovyprávěna jako filmové zpracování Erbenovy Kytice. Už chybí jen dramatická recitace, která by tomu dala pořádnou korunu. Přes vše výše zmíněné si dovolím Mamu doporučit. Především pak těm, kteří mají rádi tento druh hororu. Nejedná se totiž o nějaké zavrženíhodné béčko, které vám z mysli vyvane hned po závěrečných titulcích. Naopak na opuštěnou lesní chaloupku s podivnou obyvatelkou si určitě občas vzpomenete. Jak to bývá, čas odvane to zlé a zůstanou jen pěkné vzpomínky…