Ocenění

Michael Petrus: Nikdo není dokonalý, ne? (rozhovor)

Autor Roman Bílek | Aktuality | Neděle 14 Září 2014 10.30

Komiks Na břehů snů je prvním českým komiksem, který prorazil na americkém crowdfundingovém serveru Kickstarter. Což je minimálně důvod k oslavě. Ale komiksový výtvarník Michael Petrus toho má za sebou mnohem víc. Například svůj komiks o práci profesora Antonína Holého prezentoval v českém pavilonu na Expo 2010 v Šanghaji. Také už vytvořil dva komiksy do pro mnohé kultovního časopisu ABC. Nejen o jeho komiksech, ale také o něm samotném a jeho dalších projektech jsme si povídali v následujícím rozhovoru. A tak pokud vás zajímá jeden z aktuálně nejzajímavějších mladých komiksových kreslířů, rozhodně si nenechte ujít následující řádky…

Kdy jsi v sobě objevil talent pro kreslení? Kreslil jsi už odmala, nebo tě předtím bavilo něco jiného?

Věřím, že tužka byl první nástroj, který jsem do ruky vzal jako dítě. Kreslím odmala. Jako malí jsme přece kreslili všichni. Jen to nepustilo. Moc si nevybavuju, že by mě bavily jiné věci. Bavilo mě jíst slaný rohlík s kakaovým termixem. Teď už bych se takové zrůdnosti nedopustil.

Máš kromě kreslení nějaké jiné koníčky, kterým se věnuješ a jsou žrouty tvého času?

Jsem relativně společenský člověk, takže obligátně bych mohl zmínit přátele. Nicméně kromě sportu, kterým se snažím držet si fit tělo, co si ničím denně dlouhé hodiny na židli u kreslicího stolu nebo počítače, je to silný zájem o hudbu (především různé varianty rocku) a filmy (fantasy, sci-fi a postapo, to je moje). Dobře, to je také dost klišovité. Osobní růst, mobilní technologie, videohry, paranormální jevy a záhady… Je toho asi hodně.

Někde jsem četl, že studuješ Západočeskou univerzitu, jaký obor přesně? A lidově řečeno jak jsi s tím daleko?

Bývávalo. Tohle studium jsem před časem úspěšně zakončil. Jsem vystudovaný pedagog angličtiny. Učení a předávání zkušeností mi přijde super, ale u nás je to nevděčné povolání, na které se často kouká skrz prsty. Řekl bych, že jsem rád, že se věnuji něčemu jinému.

„Poprvé jsem něco jako komiks nakreslil v první třídě.“

Jak a kdy ses dostal ke tvorbě komiksů? Napodoboval jsi nějaké vzory, které jsi tehdy měl, nebo ses od začátku pokoušel o vlastní styl?

Poprvé jsem něco jako komiks nakreslil v první třídě. Tenkrát jsem určitě nic nenapodoboval. Snažil jsem se jen převést svůj příběh v obrázcích a bublinách na papír.

Komiksy jsi četl od mládí, nebo sis k nim našel cestu až později? Jako představitel mladé generace jsi asi nezačínal na Abíčku, Čtyřlístku apod. jako starší souputníci, nebo se pletu?

Já jsem byl v šesti letech přesvědčený, že jsem vynalezl žánr akčního komiksu. Znal jsem do té doby jen Čtyřlístek. Jednou jsem přišel ze školy, v televizi dávali nějakou detektivku a já měl potřebu převést to do komiksu. Spousta krve a mrtvých… Pak mi do ruky přišlo právě ABC, Kometa a později Crew. Nerad bych se do té staré gardy nutně počítal, ale očividně jsem začínal stejně.

Máš nějaké srdcové komiksy? Díla, ke kterým se rád vracíš? Máš i oblíbené kreslíře, kteří ti imponují?

Popravdě nejsem až tak vášnivý čtenář komiksů. Rád si je prohlížím, studuji po výtvarné stránce nebo po stránce vyprávění, ale do roka jich přečtu relativně málo. Moje srdcovka je Thorgal: Dítě z hvězd. Je to vůbec první dospělejší komiks, se kterým jsem se setkal. Jinak mám rád sérii Sandman. Výtvarně se mi hrozně líbí Černá Orchidej. Hodně mě kresebně baví Tim Bradstreet, Cary Nord (Conan: Dcera pána mrazu), anebo úžasný mistr suchého štětce Greg Ruth (Sudden Gravity, Freaks of the Heartland). Jinak ale pravidelně sleduji přes 300 umělců, takže těžko jen tak někoho vypíchnout.

„Na začátku jsem hodně experimentoval.“

Jakou technikou pracuješ nejčastěji? Měnilo se to v průběhu tvé tvůrčí kariéry? Jsi otevřený novým postupům či experimentům, nebo se snažíš zlepšovat svůj styl, dle kterého bys byl snadno rozpoznatelný?

Měnilo se to hodně. Na začátku jsem hodně experimentoval. Používal jsem rozmývanou tuš, po té jsem přešel na vodovky. Vždycky mě bavila kombinace černo-bílo-červené kresby. V minulých letech jsem hodně používal Copic Markery, ale nakonec jsem přešel téměř jen k tužce, kterou koloruji v počítači. Digitální kolorování je věc, která mě uchvátila a v tom se snažím zdokonalovat asi nejvíc. Mám ovšem spoustu nedostatků v anatomii. Ale nikdo není dokonalý, ne? Důležité je na sobě nepřestat pracovat.

Máš celkově rád kreslíře, které poznáš podle jejich stylu na první pohled, nebo tě více zaujme, když je někdo experimentátor a jeho komiksy vypadají řekněme pokaždé trochu jinak?

Za velkého experimentátora považuji například Dava McKeana, nicméně vždy mě víc přitahují autoři, které rozeznám na první pohled. Styl je jejich DNA. Vím, co můžu čekat, líbí se mi to, proto je vyhledávám. Ovšem když se ve svém stylu vyvíjejí, je pro mě rovněž zajímavé ten posun pozorovat. Hodně velké experimenty mě většinou nepřitahují.

Ilustruješ i knížky a knižní obálky, jak to probíhá? Přečteš si knihu, abys získal nějaký pocit co malovat, nebo ti stačí nějaký krátký obsah? Či máš nějak striktně dané zadání od nakladatele?

Když jsem ilustroval Válku s mloky od Čapka, tak jsem si ji mile rád přečetl. Vždy ale není čas celou knihu přečíst. Často si o knize vyhledávám různé informace, projedu pár diskuzí a nakonec si sednu na Skypu s překladatelem knihy. Projdeme to spolu, pobavíme se o atmosféře, postavách a z toho udělám nějaké návrhy pro nakladatele. S obálkami za mnou chodí jako za člověkem, od kterého chtějí nápad a ztvárnění. Nepamatuji si, že bych dostal kdy nějaké striktní zadání na obálku knihy.

„Na autorskou tvorbu je času velice málo.“

Živíš se kreslením? Jak to funguje v českých podmínkách? Musíš mít hodně zakázek, aby ses uživil? Zbývá ti pak vlastně čas na autorskou tvorbu?

Na autorskou tvorbu je času velice málo. Myslím, že jsem u nás do nedávna byl ale jeden z mála, kterého z největší části neživily propagační a reklamní věci, jako např. storyboardy pro reklamky apod. Doposud mě živily především komiksy, čemuž se mi ani nechce doteď věřit. Ale je to tak. U nás nejsou podmínky jednoduché, ale ani to není žádné peklo. Je zde velice malý trh, ale zároveň tu není až tak brutální konkurence. Chce to ale mimo nějakého toho nadání také obchodní talent, schopnost komunikace a sebepropagace. Bez toho většina autorů živoří, anebo to musejí dělat na bídné půl úvazky. Jestli nevíte jak na to, čtěte, čtěte, čtěte. Nejlépe blogy o byznysu.

Na tvých komiksech hojně spolupracuje scenárista Viktor Šauer, jak jste se dali vlastně dohromady? A představ nám ho trochu.

Viktor je přemýšlivý, kritický, avšak zároveň kreativní člověk, který má jednu superschopnost. A to, že dokáže vysekat z hovna Taj Mahal, což nám pomáhá u realizace komiksových zakázek. Ale především je to můj dlouholetý kamarád. Co pamatuji, tak odjakživa něco psal a pak mi to dával číst. Zdálo se to jako dobrá témata pro komiksové zpracování. A když jsme nad tím tak začali přemýšlet, tak jsme se do toho pustili spolu. Za ty roky vím, že si nemůžu přát vhodnějšího kolegu… on má totiž také dost trpělivosti, která je se mnou občas třeba (smích).

Pro nás starší je určitě časopis ABC takovou krásnou vzpomínkou, která měla parádní komiksy na zadní straně. Jak ses dostal ke spolupráci s tímto časopisem a máš k němu také podobný vztah?

Na začátku své kariéry jsem oslovil nakladatelství RF Hobby, kde vycházel časopis Junior. To byl takový ekvivalent ABC, jen pro mladší děti. V té době byl šéfredaktorem Zdeněk Ležák, který si mě vybral na tvorbu komiksů. Později si jej vyžádali jako šéfredaktora v ABC a on neměl důvod mě nepřibrat na post kreslíře s sebou, protože byl s mou prací spokojený. V té době jsem jim dokonce udělal pár ilustrovaných titulních stran.

Vnímáš třeba, že v ABC kdysi vycházely například dnes už kultovní komiksy z dílny takových scenáristů jako Vlastislav Toman či Václav Šorel? Máš ty staré abíčkovské komiksy rád? A byla to pro tebe určitá výzva tvořit právě pro ABC?

Abíčkovské komiksy mám rád. Nejvíc asi Vzpouru mozků… Výzva to byla určitě. Ovšem my přišli do ABC v době, kdy prožívalo celkem zásadní krizi a zadání pro nás znělo udělat to vše jinak, než jak bylo zvykem. Udělat to modernější, víc barevné a víc cool a to jak vizuálem, tak vyprávěním. Po Marsu44, který dle mého vzdával v obou směrech oldschoolovým ABC komiksům poctu a zároveň přinesl něco nového, to bylo opravdu hodně těžké a schytali jsme za to i nějakou tu kritiku. Ale my se tam hodně naučili a tyhle cenné zkušenosti si neseme dál. V tom vidím velký přínos.

„Kdybys mě mučil, topil, pálil a nakonec zavřel do kotce

s nasraným Hulkem, tak ti to nepovím.“

Za komiks Boží Klid® jste s Viktorem Šauerem získali druhou cenu na mezinárodním komiksovém festivalu Comic ShowRoom. Můžeš nám přiblížit, jak jste se na tento festival dostali?

Kdybys mě mučil, topil, pálil a nakonec zavřel do kotce s nasraným Hulkem, tak ti to nepovím. Fakt si to nepamatuju, protože ta nabídka přišla už někdy v roce 2008. Vím, že jsem tenkrát o podobných možnostech mluvil s Hibim (Tomáš Matějíček), nechť je mu země lehká. Je dost pravděpodobné, že ten popud přišel právě od něj.

Festival probíhal v Makedonii, což pro mnoho lidí zrovna nezní jako komiksová velmoc, jak ty sám osobně vidíš prestiž tohoto festivalu?

Já vlastně ani nevím. V průběhu těch let se tam objevila zajímavá jména autorů a festival se dále rozrůstá. Ovšem naším oceněním bylo 5 minut slávy, minuta pocitu štěstí a hliněná plaketa, kterou nám kvůli drahému poštovnému z Makedonie neposlali. Ale prý si ji tam máme někdy vyzvednout. My jsme se nikdy moc soutěží a festivalů neúčastnili. Možná je na čase to změnit.

V roce 2010 se objevil tvůj komiks o práci profesora Antonína Holého v českém pavilonu na Expo 2010 v Šanghaji. Jak ses k práci pro Expo dostal? Byl jsi pozván přímo do Šanghaje, případně jaké jsi z toho měl dojmy?

S Viktorem to pro nás byla první větší zakázka s takovýmto dosahem. Tenkrát si nás našlo a oslovilo studio Silencio, které spolupracovalo na přípravě českého pavilonu. Zadání bylo pekelné, deadline ještě pekelnější, ale zde nastoupil Viktor s jeho superschopností a já se superschopností dělat v nelidských podmínkách bez spánku. Každopádně reference je to pro nás důležitá. Měli jsme komiks na EXPO 2010 v Šanghaji, to zní celkem dobře, ne?

„Blog nebo Facebook o vás pak může klientovi říct hodně v tom, co chce vědět.“

Na svých webovkách máš také sekci Blog, myslíš, že je pro autora důležité, aby je fanoušci měli přehled o tom co se zrovna děje, na čem pracuje atd.? Jak ty sám svůj Blog pojímáš?

Ach, můj web. To je něco dnes už tak trochu předpotopního, co potřebuje silný zásah redesignu, který plánuji. Blog je určitě hrozně důležitý. Možná je důležitější Facebook nebo jiné sociální sítě. Alespoň pro mě. Každopádně to, že lidé vidí, jak a pro koho pracujete, je hrozně důležité, aby si o vás udělali lepší představu. Vaše práce tak získává mnohem širší kontext a příběh kolem vašeho jména lidi baví. Stejně tak fanoušci rádi nahlížejí tzv. behind the scenes. To samé platí pro klienty, kteří si často rádi rozmyslí, s kým spolupracují. Blog nebo Facebook o vás pak může klientovi říct hodně v tom, co chce vědět. Ne jen ukázat umělou, byť skvěle zpracovanou, prezentaci vašeho portfolia. Často se setkávám s tvrzení kolegů, že FB je asi dobrá věc na propagaci, ale že z něj nechodí konkrétní zakázky. U mě to zkrátka funguje jinak a přijde mi to jako nutnost.


Mám pocit, že kladeš velký důraz na propagaci a marketingovou stránku věci u tvých prací, myslíš, že je v dnešní době důležité? Máš pocit, že už se ti to nějakým způsobem zúročilo?

Je otázka, kam se chcete se svojí tvorbou dostat. Pokud se tím chcete živit a ne živořit, je dle mého názoru sebepropagace značně důležitá. Musíte umět svoji práci ukázat a správně ji prodat. A když o vás nikdo neví, nemáte ani co prodávat, komu ukázat svůj talent. Tohle se mi zúročuje dnes a denně. Řada umělců klade důraz na samotnou tvorbu než propagaci sebe, ale já jsem ze značné části zkrátka výtvarný řemeslník, protože mimo něčeho, co můžeme nazývat jako umění, produkuji převážně užitou tvorbu. Když se tím chcete živit, je nutné, aby se o tom někdo nejprve dozvěděl.

Relativně nedávno jste představili projekt profiKOMIKS, můžeš ho přiblížit všem, kteří nemají tušení, o co v něm jde?

Projekt profiKOMIKS je služba, která poskytuje klientům v zábavní, vzdělávací, korporátní, ale i propagační sféře tvorbu ilustrovaných vizuálů. Ať už se jedná o ilustrované tiskoviny, komiksy, animace nebo storyboardy. Důležitým prvkem profiKOMIKSu je ale fakt, že spolupracujeme především s mladými talenty, kteří za sebou nemají bůhvíjaké portfolio, reference nebo kontakty. Což je něco, co jsme si za roky práce vybudovali my a nabízíme tak mladým dostat se tak k lepším a zajímavějším zakázkám, než ke kterým by se museli roky prokousávat sami od začátku. Zároveň předáváme zkušenosti a rady ohledně práce v tomhle oboru, které jsme se sami museli horko těžko učit. Přijde nám to jako dobrý nápad, kterým aktivně podporujeme ty, kteří to potřebují, a zároveň se nám to vrací a posouvá nás to dál.

„Chceme jen vidět, co lidi umí, že je ten obor zajímá a mají chuť se v něm zdokonalovat.“

Kdo všechno je součástí týmu v tomto projektu? A kdo se může k tomuto projektu přidat?

Základ tvoří Viktor a já plus Mankin, náš výborný letterer, který se stará o texty v komiksech, jež produkujeme. Přidat se může kdokoli, kdo umí kreslit a chce se v tomhle oboru rozvíjet a nejlépe i kreslením se živit. Nepotřebujeme reference nebo rozsáhlá portfolia. Chceme jen vidět, co lidi umí, že je ten obor zajímá a mají chuť se v něm zdokonalovat. Vždy je samozřejmě nutné zvážit, zda je možné s tím člověkem růst a zda je přínosem do našeho týmu. Hledáme ovšem i lidi, kteří se zajímají o další související oblasti v tomto oboru, jako je propagace nebo marketing. Stačí nám napsat e-mail.

Je profiKOMIKS cesta, kterou by ses chtěl ubírat, a vidíš jeho budoucnost?

ProfiKOMIKS je určitě věc, kterou chci dělat. Zastávám zde funkci tzv. creative directora. Vymýšlím výtvarná řešení a koncepty, komunikuji s našimi tvůrci, občas si nějakou práci sám zrealizuji. Ovšem je to dost jiné než vlastní tvorba a věci, které tvořím pod vlastním jménem jako knižní obálky nebo některé komiksy. Do budoucna to nevidím jako dvě cesty, ale spíše jako kombinaci občas se vzájemně proplétajících drah.

O vašem komiksu Na břehů snů / On the Coast of Dreams se poslední dobou hodně mluví, můžeš nastínit, o čem komiks pojednává? Jak vznikal, jaký má rozsah apod.

Komiksový román Na Břehu Snů je fantasy příběh o otci, který se vydává do světa snů, aby zachránil svoji dceru. Cestou potkává spoustu různorodých bytostí, které se mu snaží s jeho úkolem pomoci, někteří se ho snaží naopak zničit. Komiks původně vznikal jako moje diplomová práce v rozsahu kolem čtyřiceti stran. Ovšem příběh, který Viktor napsal, byl značně delší. Před pár měsíci jsme se rozhodli nenechat komiks v šuplíku, projekt obnovit, dopracovat kompletní příběhovou linku a v současné době připravujeme jeho vydání.

Komiks jste prezentovali na americkém crowdfundingovém serveru Kickstarter, kde jste vybrali požadovanou finanční částku. Hodnotíš to jako velký úspěch? Myslíš, že to je i určitý přelom, co se tuzemského komiksu týče?

Těžko říct, zda to je přelom, ale byli jsme s komiksem na zahraničním crowdundingovém serveru Kickstarter první Češi a zároveň první úspěšní Češi. A to jsme nevybírali malou částku. To pro někoho může být malým historickým milníkem českého komiksu. Každopádně nám to dalo motivaci příběh dopracovat a příležitost jej vydat ve formě, v jaké jsme si představovali. A to je to pro nás nejdůležitější.

„Díky Kickstarteru už máme na stole nabídku k vydání

například v UK a spoustu dalších možností.“

Proč jste se vlastně rozhodli pro anglickou verzi na Kickstarteru?

Tohle je komplikovaná otázka, na kterou jsme odpovídali už hodněkrát. Chtěli jsme pokořit tu hranici České republiky a ukázat, že se to dá s českým komiksem dělat i v zahraničí. Rozjíždí se to pomalu, ale byť jsme zatím nikoho neoslovovali, díky Kickstarteru už máme na stole nabídku vydání například v UK a spoustu dalších možností, např. ve formě digitální distribuce. Další věcí bylo to, že jsme si nebyli jistí, zda by crowdfunding v ČR byl schopen zaplatit vydání delšího barevného komiksu.

S touto formou vydání je spojeno také množství různých poplatků atd. Můžeš popsat, jak to všechno funguje a co všechno se musí udělat, aby komiks nakonec skutečně vyšel? Navíc tyto projekty na portálu mohou zakládat jen obyvatelé určitých zemí, jak jste tento problém vyřešili?

Problém s tím, že člověk musí být rezidentem anglicky mluvící země (USA, UK, Kanada, Austrálie a tuším Zéland) byl asi nejotravnější. Našli jsme však Čecha, který žije v USA, má tam firmu a zajímají ho podobné internetové projekty. Crowdfunding ještě nezkoušel a nabídl nám svou pomoc. Spousta lidí se ptala, k čemu potřebujeme tolik peněz. Zaprvé chceme tisknout barevný více než stostránkový komiks. Za druhé rozesíláme jej do celého světa a poštovné tady spolkne značnou část celého rozpočtu. No a poslední věcí jsou všelijaké poplatky, provize, daně. Sami jsme na Kickstarteru nevydělali ani korunu. Ani za práci. Samotná kampaň byla velice náročná. Zabrala měsíce čisté práce a to nepočítám večery strávené nad psaním a kresbou komiksu. Ovšem to jsou všechno další cenné zkušenosti.

„Což může být náročné ve chvíli,

kdy chcete mít alespoň nějaký společenský život…“

Jak to aktuálně vypadá se samotným vydáním?

Práce na komiksu stále probíhají. Pravdou je, že jsme před Kickstarterovou kampaní neodhadli zcela adekvátně rozsah a náročnost prací, které ještě zbývají. Je to už takový Kickstarterový trend, že vydání se neustále posouvají. Také je třeba brát na vědomí, že se musíme něčím živit a ten komiks se produkuje ve zbylém volném čase. Což může být náročné ve chvíli, kdy chcete mít alespoň nějaký společenský život… To ale samozřejmě není omluva. Chtěli jsme komiks udělat skutečně bez kompromisů v příběhu, a tak jsme se v průběhu dopracovávání rozhodli přidat další strany a nějaký bonusový obsah. Takže vydání Kickstarter edice proběhne později tento podzim v delší knize, než bylo původně slibováno. Což je, doufám, pro mnohé dobrá zpráva.

Pokud by komiks podpořilo tři sta tuzemských čtenářů, vyšel by i v češtině… Jak to nakonec dopadlo? Plánujete komiks vydat i v češtině, případně neozvala se vám nějaká tuzemská komiksová nakladatelství?

Tuto hranici se pokořit nepovedlo. Nicméně stále silně uvažujeme o vydání české verze. Vše ale budeme moci na jistotu rozhodnout, až bude komiks kompletní a splníme závazek, který jsme našim donátorům na Kickstarteru slíbili. To je teď prioritou a další kroky budeme řešit až následovně. Na Čechy rozhodně nechceme zapomínat a cítíme po tom všem zájmu během Kickstarteru i jakousi povinnost. Je tedy pravděpodobné, že se případní zájemci příští rok české verze dočkají při nejhorším v rámci našeho samonákladu.

A co dál? Jaké máš další plány do budoucna, jaké projekty se ti honí hlavou a na čem aktuálně pracuješ?

Popravdě občas mám pocit, že má hlava mi díky nápadům a námětům úplně praská. Když pominu dokončování Na Břehu Snů, hodně času a energie teď vkládám do profiKOMIKSu. Nicméně s Viktorem připravujeme další zajímavé projekty. Např. takový, který by mohl potěšit lidi, kteří se u nás chtějí vizuální a další uměleckou tvorbou živit a neví, jak na to. Dalším projektem je, dle mého názoru, dosti unikátní multimediální komiksový projekt. Unikátní dovoluji si říci i ve světovém měřítku. Bude se i blízce dotýkat moderních digitálních technologií a spolupracuje na něm celkem velký tým lidí. Bylo by toho i víc. Důležité je, že se člověk nezasekne a bude se stále učit, pořád dělat to, co ho baví, a posouvat své hranice dál a dál.

Foto: Dana Urbina

Související články:

Na Břehu Snů: Vydejte se do snového světa!

884 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.