Ocenění

Mlok 2018: Fantastika všedních dnů (recenze)

Autor | Aktuality | Středa 7 Listopad 2018 13.45

Na rozdíl od jiných literárních soutěží, v nichž se autoři často potýkají s určeným tématem nebo žánrem, zadání soutěže Cena Karla Čapka je příjemně volné a kromě přirozeně očekávané vysoké úrovně musejí být odevzdané práce především prodchnuté fantastikou, čímž se otevírají dveře pro pestrou směsici sci-fi, fantasy i hororových povídek. Sborník nejúspěšnějších povídek CKČ za rok 2018 je však do jisté míry výjimkou z pravidla. Zachoval si sice tradiční a z předchozích ročníků dobře známé členění povídek dle rozsahu, po obsahové stránce se ovšem jedná o neobvyklý úkaz. Namísto návštěv vzdálených planet, křížení mečů s magií a strašení v opuštěných domech se letošní příběhy odehrávají na vcelku úzce vymezeném prostoru…

mlok-2018

Mlok 2018 snese dva různé kritické pohledy. Ten první, kdy se hodnotí jednotlivé soutěžní povídky, je povinný. Literární soutěž je přece tak kvalitní, jak kvalitní jsou práce, jež v ní uspěly, a Mlok je v případě soutěže CKČ její výkladní skříní. Druhý pohled nahlížející na knihu jako na jednotný celek je už bonusem navíc. Kdyby byly povídky seřazené v rámci kategorií čistě podle pořadí na výsledkové tabuli, nemohl by si nikdo stěžovat. Uspořádání příběhů dle kompozičního plánu by mělo být předmětem hodnocení především u výběrové a paralelně vydané antologie Kočas. Tentokrát se ovšem zdá, že dobrá karta v podobě spřízněných povídek padala i u Mloka a jeho celistvost je tak jeho největší hodnotou.

Kategorie mikropovídek bude zřejmě vždy schytávat kritiku za nedostatečné rozvedení představených motivů nebo za násilné natahování banálních anekdot. Úvodní Šupiny ve skříni Toma Hadravy doplácejí právě na svůj omezený rozsah, jsou příliš krátké pro vyvolání silnějších emocí a výborný námět o nezvratné proměně člověka v draka je využitý pouze v rovině očekávání nevyhnutelného. Jádro povídky je ovšem natolik silné, že několik dalších prací přesto zůstává v dračím stínu. Trable s obuví Ireny Moravcové jsou jednoduchou úsměvnou povídkou o zaklínání a odeklínání věcí denní potřeby završenou jemných společenským šťouchancem na adresu kvality současné průmyslové výroby. A konečně Kristýna Sněgoňová v povídce Na stráži nechá nejdříve dovádět opilce na veřejné prostranství, aby je pak ztrestala zásahem vyšší moci. V obou případech slouží text svému účelu bez dalších nároků na hloubku či vrstevnatost. Všechny tři mikropovídky se odehrávají v současnosti, dle náznaků dokonce v Česku a s fantastickými prvky jsou v nich konfrontováni řadoví občané střední třídy. A s takto nastaveným prostředím pracuje i většina následujících příběhů.

Nevšední zážitky během všedních dnů

Televizní show ve stylu Běžícího muže si jako osu svého příběhu zvolil Jaroslav Kolůch pro povídku Moul. Alternativní teorie o původu druhů a antropomorfizaných krtků je na první pohled zábavná myšlenka, výsledné provedení je však žánrově rozklížené. Sledujeme zoufalce zlákaného vidinou rychlého výdělku, stejného zoufalce revidujícího dosavadní neúspěchy až k přeměně v lepší já, televizní show na život a na smrt a v neposlední řadě odlehčenou verzi odborné práce na téma evoluce krtků. Podobně pestrý guláš se na stránkách Mloka 2018 objeví později ještě jednou, ale v podstatně stabilnější formě.

Z temného labyrintu do doby temna, jejímž průvodním jevem je pálení čarodějnic, přesouvá čtenáře Kateřina Kratochvílová v povídce Kdy se vrátí maminka? Jedná se o první příběh sborníku odehrávající se v neurčitém čase a bez přímého vztahu k současnosti (žádné rentgenové vyšetření, městská policie, ani televize). Opět se objevuje motiv pasivního vyčkávání, kdy tatínek se svými syny společně překonávají čas k vykonání rozsudku. Zatímco netrpělivé vyptávání dětí vzbuzuje lítost, otec se obrací ke svým vzpomínkám. Není nijak obtížné se tímto příběhem nechat dojmout.

Mlok-2015-2017

Po inkvizitorské odbočce následuje návrat zpět do běhu našich dnů a na jedno specifické místo. Konference v Opavě Ireny Moravcové neklame názvem a skutečně se v Opavě odehrává, sjíždějí se do ní matematici z širokého okolí včetně jednoho, který má v plánu dokázat pomocí matematických prostředků existenci magie. Povídka je především drobnou hříčkou pohrávající si s identitou jejího vypravěče. Zbyněk Moravec zasadil povídku Otisky života pro změnu také do Opavy, čímž v Mloku 2018 zanechal spolu se svou manželkou výraznou slezskou stopu. Antropoložka Helena má schopnost zjistit množství informací o dávno mrtvém člověku pouhých dotykem. Od okamžiku, kdy ji policie požádá o pomoc při ohledání nalezené mrtvoly, naráží na více otázek než odpovědí a začnou se kolem ní pohybovat divní a nebezpeční lidé. Proces rozplétání letitého tajemství dokáže držet v napětí stejně dobře čtenáře, jako i hrdinku příběhu.

Kapitolu krátkých povídek uzavírá Lék na bílé město Barbory Vrobelové, první ze dvou science fiction v celém sborníku. Představuje nemocného muže dojíždějícího na okraj karanténní zóny na setkání za svým bratrem dvojčetem, které po vypuknutí smrtící choroby převzalo roli otce v původní rodině. Ačkoli na druhé straně žijí stále jeho blízcí, jakýkoli vztah s nimi je už pouhou vzpomínkou. Znepokojivé téma Barbora Vrobelová rozvinula a obohatila druhou dějovou akcí, jež v kontrastu k virtuálním vazbám s rozdělenou rodinou ukazuje vztah hmatatelný a reálný uvnitř izolovaného území.

Výlety do záhrobí a mezisvětí…

Zpátky do hlavního proudu nasměruje sborník Veronika Fiedlerová. Pro povídku Benediktův běžný případ si zvolila detektivní žánr a do role vyšetřovatele pasovala člověka se schopností nahlížet do minulosti a vidět v ní přesný otisk žádané události. Najít vraha je tak vcelku jednoduché, ale problémy nastávají při dokazování viny. Duchařská povídka nezapomíná na nevšedního parťáka, pohnutou minulost ústřední postavy a přehledně vystavěné vyprávění. Princezna nevěsta Věry Mertlíkové, druhé a zároveň poslední science fiction, zavede čtenáře do Země krále Miroslava, kde se odehrává další řada populární reality show, v níž je cílem nalézt vhodnou nevěstu pro krasavce s královským titulem. Ostrov Avalon se stává dějištěm řádně nadsazeného dobrodružství, v němž se pro ironickou poznámku a příhodnou popkulturní narážku nechodí daleko. První část povídky se soustředí na vršení všeho možného včetně propojení pohádkové zábavy s genetikou a terorismem, zatímco druhá je zaměřená na akci a odhalování všech tajemství. Není nijak obtížné se přizpůsobit pravidlům hry a rozvernou, přesto soudržnou povídku si pobaveně užít.

S nepříliš jasným příběhovým plánem následuje povídka Radmily Tomšů nazvaná Andělé, jehly a desetníky. Komunikace se záhrobím prostřednictvím zpráv posílaných přes speciální wi-fi připojení je jistě zajímavý námět; v tomto konkrétním případě je dokonce spojený s revizí současného pohřebního systému. Na druhou stranu vršící se nápady nedokážou zcela zakrýt pozdější přešlapování na místě soustředěné skutečně jen na honbu za desetníky. Povídka postupně ztrácí dech a k závěru se musí téměř přemáhat. Další povídka začíná ve prospěch zachování kontinuity rovněž pohřbem. Kateřina Vágnerová představuje Divadlo divů v příběhu nazvaném Za oponou, kde jsou namalované obrazy jako živé a stačí jim už jen málo k tomu, aby skutečně ožily. Hlavní hrdinka se v kritické situaci zvedá na vlastní nohy a nechává se stejně jako čtenář oblouznit magickou atmosférou se špetkou romantiky.

Mlok-2012-2014

Jana Vaňková v povídce Zpěv umlčených ptáků kříží několik dějových linií, jež svůj průsečík nalézají v Mandale – magické bráně do Mezisvětí. S objevením nové brány v prostorách univerzity vzniká zároveň akademický spor o tom, zda je tento úkaz pro lidi přínosem, nebo zkázou. Kombinace školního prostředí, obav a nadšení z nového jevu, pochybností o správnosti konečného rozhodnutí a neuchopitelný charakter Mandaly vytvářejí dohromady netradiční snovou atmosféru a zároveň jeden z vrcholů sborníku.

Jak na porotce?

Podobně lze hodnotit i závěrečnou novelu Kamily Minaříkové Neoplazmóza. Opět se ocitáme v prostředí univerzity, zasazené do fantasy světa, v němž je lidem elektronika a další moderní technologie zcela cizí nebo na ně zapomněli. K léčení je téměř výhradně používána magie, zatímco klasická medicína se smrskla na jediný volitelný předmět vedený podivínským doktorem Rolfenstienem. Ať už je jeho povaha jakákoli, mnozí zoufalí pacienti v něm spatřují svoji poslední naději. Doktor se svojí ženou přicházejí s hypotézami, které si vzájemně vyvracejí, aby se k nim později zase vraceli. Detailně propracovaný proces hledání řešení vyvolává silný dojem naléhavosti a zoufalství, s nímž musí oba manželé bojovat, protože působení nové choroby je podle všeho nezvratné.

Všimli jste si? Mlok začíná a končí povídkami s podobným námětem, ačkoli zasazení příběhů a způsob jejich zpracování je zcela odlišný. A tak je to v této knize se vším. Ve sborníku nenajdete povídky, o nichž by bylo možné prohlásit, že jsou si podobné jako vejce vejci, avšak vzájemnou příbuznost většině z nich upřít nelze. O to víc na sebe upozorňují ty, které vystupují z řady, jako Zpěv umlčených ptáků a Neoplazmóza. Je možné pozorovat trend psaní povídek na dobré stylistické úrovni, se zvýšenou náchylností ke šťastným koncům a bez potřeby opouštět autorův rodný kraj. Zůstává otázkou, do jaké míry jde o „mlokovskou bublinu“ budovanou různými doporučeními, jak v soutěži CKČ uspět a co na porotce soutěže platí. Ať už je tomu jakkoli a přestože dívka na obálce vypadá, že jí právě někdo něco sebral z ruky, Mlok 2018 má jiskru, kterou mu nikdo nemůže upřít.

Mlok 2018

brožovaná, obálka Phoelix Ev Rubin 356 stran, 262 Kč

cena_karla_capka_ckc

327 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.