Poté, co nakladatelství BB art v roce 2015 obdařilo komiksové fanoušky opětovným vydáním Moooreových opusů Z pekla a V jako vendeta, letos přišlo na předvánoční trh s novým vydáním beznadějně vyprodané úvodní knihy dalšího klasického díla scenáristy Alana Moora, série Swamp Thing – Bažináč. Podobně jako u opětovného vydání první knihy Gaimanova Sandmana se i Bažináč (konečně) dočkal celobarevného provedení, navrch byl přidán přebal barevně sladěný s následujícími, již u nás vydanými díly, předmluva z pera uznávaného hororového autora Ramseye Campbella a hlavně dvacátý díl původního sešitového vydání, tedy přesně to pokračovaní, od kterého začal Alan Moore přetvářet oslizlého hrdinu podle svého…

Základní příběh je celkem známý, takže si ho jen stručně zrekapitulujme. Vše začalo, když šel mladý autor Len Wein ke svému nakladateli a měl předložit nápad na nový komiks. Jenže žádný neměl. Cestou narychlo splácal něco o vědci, který byl ze žárlivosti zabit kamarádem a jeho tělo bylo odklizeno do bažiny, která jej ale vzkřísila, aby se mohl pomstít. Nakladateli Joe Orlandovi se to líbilo, a tak Wein požádal svého kamaráda Bernieho Wrightsona, zda by to nenakreslil. Výsledek vyšel pod názvem Swamp Thing v devadesátém druhém čísle magazínu The House of Secrets a zaujal mnoho fanoušků. Načež bylo Weinovi a Wrightsonovi nabídnuto, aby s Bažináčem začali dělat celou sérii. Po úvodním zdráhání souhlasili a dali se do díla…

Po desátém čísle vystřídal Wrightsona filipínský výtvarník Nestor Redondo, avšak Wein se po dalších třech číslech rozhodl uložit projekt k ledu, či lépe řečeno do bažiny zapomnění. A tam by asi Bažináč také zůstal, kdyby se ho nerozhodl vzkřísit známý hororový režisér Wes Craven, který Swamp Thinga v roce 1982 vytáhl z bažiny ve stejnojmenném filmu (u nás můžete na tenhle biják narazit pod názvem Msta příchozího z močálu). Když se o přípravách snímku dozvěděl Wein, řekl si, že by nebylo od věci podpořit projekt novými svazky komiksu. Samotnému se mu už ale do psaní nechtělo, a tak oslovil scenáristu Martina Paska a výtvarníka Toma Yeatese, kteří sérii táhli až do devatenáctého čísla. Poté však Paska z důvodů vnitřních sporů od série odešel.

A dál je to ještě známější. Wein hledal nového scenáristu, jenže v Americe jich zase tak moc nebylo a ti, kteří za něco stáli, neměli zájem. Podíval se tedy přes oceán a zavolal mladému britskému scenáristovi Alanu Moorovi. Ten si nejdříve myslel, že si z něj některý z jeho kumpánů dělá šprťouchlata, a zavěsil. Na další Weinův telefonát už ovšem reagoval a po pár dnech přemýšlení kývl, avšak s podmínkou, že si Bažináče z bláta uplácá znovu. Vyložil Lenu Weinovi svou představu jeho postupné proměny a ten nadšeně souhlasil. A aby byla změna úplná, odešel od projektu kvůli přílišnému tlaku pravidelných měsíčních uzávěrek také Tom Yeates. Na volné místo naskočili jeho asistenti Stephen Bissete a John Totleben, kteří předložili hromadu skic se svými vizemi. Pro nadšení a zápal byli přijati. To, co poté následovalo, je vetkáno do stránek recenzovaného úvodního svazku. První číslo ságy o Bažináčovi neslo podtitul Otevřené konce, čímž poukázalo na to, že nic není neměnné a nové začátky se mohou objevit v podstatě kdykoliv…

Alan Moore začal postavu přebudovávat v duchu metod, které jej následně proslavily. Otevřené konce byly ovšem jen prvním krokem, který měl čtenáře uvést do obrazu, připravit je na změnu a zároveň vyvolat na zátylku pocit mrazení z toho, co bude následovat. Další kapitola Hodina anatomie přichází s něčím, co neočekával nikdo. Dalo by se říct, že vše, co bylo předtím, bylo dopodrobna rozpitváno a složeno znova. I když výsledek opticky vypadá dosti podobně, uvnitř je zcela jiný. Doktor Alec Holland byl vědcem, který žil se svou ženou v blízkosti louisianské bažiny a pracoval na bioregenerační látce, která by dokázala proměnit i na troud vyschlou zem v úrodnou půdu. To se ale „někomu“ nelíbilo. Na Hollanda byl spáchán pumový útok, při jehož následcích skončil hořící muž v bažině, která jej za cenu nevratné mutace zachránila. Stal se z něj Bažináč.

Zatímco dosud se tvrdilo, že se jedná o člověka, do kterého se absorbovala rostlina, Moore tuto tezi obrátil naruby. Holland už není člověkem, ale rostlinným organismem, který ovšem absorboval jeho vzpomínky a mentalitu. „Mysleli jsme si, že Bažináč je Alec Holland, který se nějak proměnil v rostlinu. To byl omyl. Byla to rostlina, která si myslela, že je Alec Holland.“ Své vyprávění navíc zahalil ekologickým hávem a volnomyšlenkářstvím. Výsledku nechybí ani hororová atmosféra a lehké prvky gotického románu, o nějž se v příběhu snažili již jeho scenárističtí předchůdci. Z – přiznejme si – druhořadé postavy udělal jednu z nejznámějších komiksových legend osmdesátých let. Tvora, jenž bojuje proti zlu, přičemž je sám mnohými považován za jeho ztělesnění.

Možná, že ve výsledku není ona lidskost tím, za co se vydává. „Možná, že ve světě… už pro monstra… nezbylo žádné místo. …anebo možná… se jen dají hůř poznat.“ Podobně jako Sandman, ani Bažináč často není ve svých příbězích přímým hybatelem děje. Je jen jeho součástí, která se umí zjevit v pravý čas. Pomalu putujeme příběhy a snažíme se pochopit svět, tak jak ho vidí hlavní hrdina. Cítíme jeho naprostou ztracenost, protože Bažináč v sobě má stále mnoho lidského, zároveň ale člověkem už dávno není. Nachází se na hraně propasti bytí a nebytí, kdesi mezi člověkem, rostlinou a netvorem. A ať už je tok příběhů jakýkoli, setrvale cítíme jeho rozpolcený smutek a přitom netušíme, jestli je jeho srdce protkano bujnou vegetací, nebo zda je to přesně naopak.

Prvních devět ponurých a zároveň značně podmanivých sešitových příběhů úvodní knihy ukazuje, jak Moore v bažinách otevřel stavidla nových možností, aniž by jakkoliv pohoršil fanoušky původního příběhu. Naopak je ponechal nahlížet na stránky zkoprnělé s ústy oněmělými úžasem. Bažináčem tak spolu s V jako Vendeta vtrhl na americký komiksový trh, jemuž zasadil pořádně zničující úder. Spolu s Gaimanem stáli v čele něčeho, čemu se následně začalo říkat invaze britských scenáristů. Již první Bažináčova kniha názorně ukazuje nejen Moorův tvůrčí potenciál, ale výrazně odhaluje i směr proměny, kterou následně komiks jako médium prošel. A rozhodně ne neprávem tak zařadil Alana Moora do úzké scenáristické špičky a otevřel mu dveře k následným počinům, které jsou zapsány zlatým písmem v komiksové historii. Byla by rozhodně chyba minout tento začátek, protože Bažináč je jedním z milníků, po kterých už komiks nikdy nebyl jako dřív.

Swamp Thing – Bažináč #1 (2. vydání)

scénář Alan Moore, kresba Stephen Bissette a John Totleben

vázaná, překlad Viktor Janiš, obálka Michael Zulli, 232 stran, 599/999 Kč