Knihy s uzavřeným komiksovým příběhem jsou na tuzemském komiksovém trhu vzácností. Jistě, najdou se ucelené výňatky ze života superhrdinů i nezávislé umělecké knihy známé jako grafické romány, ovšem klasický komiks začínající a končící v jedné knize aby čtenář pohledal. A právě takový nám nabízejí Muži hněvu z nakladatelství Crew, jež se touto jednohubkou scenáristy Jasona Aarona snaží přilákat větší pozornost k jeho sérii Skalpy vydávané už druhým rokem. Tentokrát mu sekundanta dělá Ron Garney, jehož kresbu jsme si mohli nedávno vychutnat v knize Nejmocnější hrdinové Marvelu #003: Wolverine od stejného tvůrčího tandemu. Muži hněvu jsou oproti adamantiem nadopovanému rosomákovi akčním příběhem antihrdinů z jižanského zapadákova.

Prokletí rodových linií, kdy neviditelná ruka osudu klade své břímě po celá pokolení z otce na syna, nejsou v literárním světě nic nového. Jason Aaron už ve své sérii Skalpy jasně ukázal, že prostředí amerických vidlákovů, kde kojoti dávají dobrou noc a rozlehlé farmy jsou místy zahalenými krvavým tajemstvím, mu není ani trochu cizí. V Mužích hněvu nás přivádí do Alabamy, státu, v němž díky historickému vývoji rostou po čertech drsní chlapi. Takoví byli i jejich otcové, dědové, pradědové… a vlastně všichni, kam až paměť jednotlivých rodů sahá. Tohle místo má svá jasná specifika a nikdy v něm nebylo zvlášť bezpečno. Bouřlivá krev koluje i v žilách hlavních postav Aaronova příběhu, v žádném případě nejde o společenskou smetánku, ani o muže, kterých byste si snad vážili pro jejich intelekt. Tohle jsou přesně chlapi, v jejichž přítomnosti se budete cítit ohroženi a budete se setsakra snažit, abyste setkání s nimi neprotahovali déle, než je nezbytně nutné. Osudové prokletí jejich rodu začalo kolem roku 1900, kdy praděd v hádce o stádo ovcí ubodal člověka. Krev zplozená z násilí vsákla nejen do plání, které patřily k jejich farmě, ale také zakalila mysl následujících generací.

Na tomto místě se musím zastavit, stejně jako jsem se pozastavil hned v úvodu komiksu. Na zadní straně obálky totiž čtete: Rodina Rathů má násilí v genech. … od chvíle, kdy pradědeček Isom zabil člověka kvůli ovci…, a pokračujete: … Nyní o století později, je tu Ira Rath. Krutý a nelítostný zabiják… Na tom by nebylo nic divného, kdybyste vzápětí v úvodu knihy nenašli slova: Někdy kolem roku 1900 můj pradědeček Ira Aaron v hádce kvůli ovci ubodal člověka k smrti. Jeho syn Sammie byl u toho a celé to viděl…, a o pár řádků níže stojí: Ira a Ruben Rathovi jsou vyvrcholením dlouhého, krvavého koloběhu jižanského násilí, který se v průběhu století předával z otce na syna. V prvním obrázku komiksu je pak text: Jednoho rána roku 1903 můj pradědeček Isom našel pár prašivejch polomrtvejch zvířat… pokračujeme o stránku dál a jsme mezitím svědky hádky i onoho ubodání farmáře. Jak už bylo řečeno výše, jeho syn je tomu svědkem a otec k němu pronáší: Alforde. Jdi a přiveď šerifa, synu.

Chápu, že kniha je psaná v ich formě a Jason Aaron se snaží vytvořit příběh, v němž se mohou prolínat i události z historie jeho vlastního rodu. Ale pokud hned na začátku musím dumat, jestli Aaronovi nebo Rathovi… Jestli Isom nebo Ira… Zda je Ira pradědeček nebo otec… a jestli ten malý chlapec byl Sammie nebo Alford, pak je to značně pochybný způsob seznámení. Vzhledem k neznalosti originálu nevím, zda jde o chybu autora či snad českého vydání, každopádně hrátky s příjmeními pokračují i v závěru knihy, kdy Lizzie opouští nemocniční pokoj. Nechci zde vyzradit příliš, přestože asi tuším, jak to celé mělo dle autorova záměru vyznít, i když si po počátečních zmatcích nemohu být ničím jistý…

Od Mužů hněvu rozhodně nečekejte sáhodlouhé vyprávění o spletitých událostech v prokleté rodové linii. Jde tu především o rozkol mezi otcem a synem, tvrdými a paličatými muži, které po letech odloučení svedou opět dohromady následky jejich činů, aby byl završen osud rodiny a temné prokletí došlo naplnění. Jedná se o moderní drsný thriller sázející na prolínání vzpomínek se současností a na postupné odhalovaní skutečností tak, aby byl čtenář co nejdéle udržován v napětí. Aaron tento postup zvládá s bravurou a soustředí se pouze na hlavní dějovou linii, kterou ovšem nepředkládá v chronologickém sledu událostí, ale umně ji dávkuje. K tomu mu umně dopomáhá kresba Rona Garneye, jehož mainstreamový styl se k příběhu hodí. Nejedná se o kreslíře, jenž by snad uchvacoval detaily, jeho styl je naopak podřízen svižnému tempu, což lze ve výsledku přirovnat k filmovému traileru, v němž je divákovi předloženo vše podstatné.

Jason Aaron je zástupcem nové generace amerických scenáristů dokazujících po letité nadvládě Britů, že i přímočarost umí v souladu s nastolením hutné atmosféry specifického prostředí přilákat davy nadšených čtenářů. Muži hněvu jsou i přes výše uvedené zmatky se jmény rozhodně povedenou jednoaktovkou, k níž se budete rádi vracet, aniž byste v ní snad hledali duševní obohacení, ale naopak čistě pro zábavu, thrillerovou atmosféru a dobře napsaný akční příběh.

Jason Aaron & Ron Garney: Muži hněvu

brožovaná, překlad Štěpán Kopřiva, 136 stran, 349 Kč