Kdybyste nějakou důležitou událost vypálili z historie a ona by se v nové přítomnosti nikdy nestala, znamenalo by to restart lidstva od daného bodu. Nikdo by si nepamatoval, že se to stalo, tudíž by se to nikdy nestalo… Z Darwinova centra v londýnském Přírodovědném muzeu jednoho dne zmizí vzácný exemplář krakatice obrovské, Architeuthis dux. Je to absolutně nepravděpodobné a nemožné, a přesto se to stalo. Objevitelem skandální krádeže je jeden z muzejních konzervátorů, Billy Harrow. Od té chvíle se mu začnou dít velmi divné věci. V prázdných chodbách slyší cinkání skla, vyslýchají ho zvláštní policisté, dvojice brutálních zabijáků ho zavleče do doupěte bytosti, která není člověkem, nýbrž tetováním na cizích zádech, odtud ho zase unese bývalý člen muzejní bezpečnostní služby… A to je jenom začátek.

Ve světě se schyluje k apokalypse, jenomže takové, kterou si nepřeje žádný z mnoha náboženských kultů žijících ve stínu Londýna (a to každý z nich svou vytouženou představu apokalypsy má). Něco není v pořádku, vlastně hodně věcí není vůbec v pořádku. Byl ukraden bůh a jeho zmizení se stalo spouštěcím mechanismem jednoho z možných konců světa. Všechny zájmové strany hledají krakena a současně se pokoušejí získat Billyho, který je nechtěným prorokem apokalypsy, i když vlastně vůbec neví proč. Ze začátku je to jenom nezajímavý šampon, vědecký nerd, blázen do biologie a konzervování mrtvých živočichů. Ničemu nerozumí a není se mu co divit. Svět, se kterým se seznámí během své londýnsko-kultistické anabáze, je natolik odlišný, že potřebuje prostor i čas, aby nové zážitky absorboval.

Postupně se vyvine v obyčejného hrdinu, jehož význam je spíše iracionálně náboženský než logický, sám totiž vůbec netuší, kam kraken zmizel. Jenomže jako pronásledovanému ze všech stran mu stejně nezůstává jiná možnost než utíkat, a přitom se řídit pravidly jiného Londýna. Pořád sice neví, kde přesně je sever, ale snaží se zachránit sebe i svět před ničivými plameny. Podaří se mu to jenom tehdy, pokud spolu se svými pomocníky odhalí pozadí a složité plány několika mocných hráčů, přičemž každý z nich sleduje vlastní cíle.

Poučení z krizového vývoje: nikdy nekraďte boha

China Miéville je zkušeným i oceňovaným autorem, který v rámci urban fantasy a konkrétně v případě Krakena kombinuje prvky sci-fi, hororu, biopunku, mytologie a čehokoli jiného, co si tam sám vloží nebo jeho recenzenti najdou. Nebere ohledy na povinné ani volitelné prvky jednotlivých žánrů a inspiruje se vším, co jej jakkoli zaujme. V Krakenovi posunul subžánr urban fantasy k dalšímu milníku. Londýn už není jen součástí příběhu jako významová složka nebo personifikace. V knize se stal živým organizmem. Je nástrojem, se kterým mágové (tady grifisti) dokážou pracovat a nejenom to – krakenovský Londýn je natolik hustým koktejlem (ne)magických i mimosmyslových součástí, až můžeme cítit, jak si sám sebe uvědomuje. Má své srdce, střeva i běžným okem neviditelné uličky, a dokáže předávat zprávy třeba prostřednictvím světel.

Kromě Londýna tady máme grifisty různých druhů, familiáry a jejich odborářského vůdce, neutrální Londomanty, ale taky nebezpečné zbraňodělce, pyromaníky, chaosnácky, běžné členy náboženských kultů nebo jejich sběratele… a Moře. Nejděsivějšími tvory jsou však Goss a Subby, hororové duo muže a chlapce, které prochází dějinami lidstva a kde se zjeví, rozsévá smrt a hrůzu. Přibližný obraz o tom, jaký je Kraken, získáte, když si v duchu namixujete Lukjaněnkovu Noční hlídku s Gaimanovými Americkými bohy a Nikdykde. K tomu přimíchejte velkou dávku spirituálního fatalismu. Samozřejmě to nestačí, protože živelná nápaditost Miévilla je natolik svérázná, že se jen těžko ilustruje analogií k jiným dílům. Nicméně žádná kniha není ostrovem a lze ji opisně nebo pocitově přirovnat k jiné.

Autorovy myšlenky otvírají celý vesmír možností a jejich následků, tak jak to v dobrých scifíčkách bývá. Forma je náročná, ale to je u podobných děl rovněž zvykem. Přiznám se, že bych chaos náznaků a záplavy cizích slov strávila lépe, kdyby styl na mnoha místech nebyl vyumělkován za hranici nutnosti. Miéville v Krakenovi předvádí vrcholné baroko fantastiky a mě to chvílemi unavovalo. Konečný dojem je však stále ohromující, i když bych uvítala, kdyby pro příště slevil z významové ekvilibristiky a přiklonil se k účelnosti místo manýry, jelikož mu chvílemi přestávám rozumět. Určitě doufám marně, tohle je prostě China Miéville a jiný už asi nebude. Ostatně takhle ho milují čtenáři i kritici a každý nový román ověnčí cenami.

Kraken je tedy čtením pro náročné, vyžaduje soustředěnost a snad i předchozí zkušenost s autorem. Odmění vás zajímavým zážitkem i momenty „sense of wonder“. Mimochodem, v románu vystupující Architeuthis dux, familiárně přezdívaný Archie, skutečně existuje. Je to výjimečný exemplář, který vylovili poblíž Falklandských ostrovů a od roku 2006 je uložen v dlouhatánském akváriu plném formalínu v Darwinově centru Přírodovědného muzea v Londýně. Vsadím se, že vícero Miévillových čtenářů Kraken inspiroval, aby se na něj šli podívat.

China Miéville: Kraken

brožovaná, překlad Milan Žáček, obálka Edward Miller, 520 stran, cena 359 Kč

Aneta „Riddick“ Čižmáriková