Ocenění

Nalezenci černého románu: Jan Pavlas

Autor | Aktuality | Pátek 31 Srpen 2018 11.25

Vítám vás u nového seriálu, který se bude přinášet zprávy z oblasti domácího literárního hororu. Mnozí tvrdí, že žánr hrůzy je v rámci fantastiky jakýmsi opomíjeným bratříčkem, další k tomu ještě přidávají, že u nás moc nevychází, když už tak jen ten překladový. Osobně si nemyslím, že situace je až tak strašidelná jak se mnohým zdá, nicméně je jasné, že k ideálnímu stavu je rovněž daleko. Jednodušší je samozřejmě nad stavem věcí lkát, ale přijde mi, že bude lepší s tím něco udělat. Tak se zrodila idea Nalezenců černého románu, série článků, v nichž bude nejprve formou krátké recenze představeno dílo, které v poslední době vzešlo z temné líhně, přiložen medailonek autora a na závěr bude položeno i několik otázek. Dámy a pánové, fanoušci černého románu, jako první bude z komnaty strachu a hrůzy na denní světlo, které nemusí každému dělat dobře, vynesen Jan Pavlas se svým, v omezeném nákladu vydaným debutem Hordy (2017).

Pavlas-Hordy-obalka

Když nakaženci táhnou českou kotlinou

Román původně vydaný v nákladu šedesáti kusů jistě není ničím, co by mělo výrazněji zčeřit vody domácí fantastiky, na druhou stranu není v tomto případě ani tím, co by mělo zůstat zcela opomenuto. Zvláště když v něm autor Jan Pavlas ukazuje Čechy zachvácené zombie apokalypsou. K populárnímu námětu ještě přidejme fakt, že kniha obsahuje pasáže, které by mnozí recenzenti označili termínem česká akční fantastika.

Dosaďte si do toho také hrdinu, jenž je sice prostým občanem, ovšem díky sledování žánrových bijáků si umí dobře spočítat, co nastane, když se nemrtví urvou ze řetězu, přesněji, když se vyšourají z výzkumného ústavu, v němž probíhaly testy, jejichž výsledek okusí na vlastní kůži celý svět. Viktor a jeho přítelkyně Denisa bydlí na sídlišti nedaleko místa, kde to vše začalo. Hlavní postava, poučena tematickými filmy, se rozhodne ihned jednat a neponechá nic náhodě. Knihou i nakaženým světem se poté nejčastěji probíjí katanou, kterou pojmenoval Oddělovač. Situace je čím dál horší a nakaženci (jak jsou zombie v knize označovaní) se brzy rozšíří po celé Zemi.

Pokud se na Hordy podíváme objektivně, nedočkáme se ničeho, co bychom z podobně laděných knih či snímků neznali. Na druhou stranu tuzemské reálie působí příjemně a mají v sobě cosi opravdu zneklidňujícího. Místy vzpomenete na seriál The Walking Dead, jindy na postapokalyptickou Tmu Ondřeje Neffa a akční sekvence zase dokazují, že Pavlas by mohl oslovit i čtenáře KKK – Kulhánka, Kopřivy, Kotlety. Od ve vlastním nákladu vydané knihy určitě nemůžete čekat zázraky, avšak v rámci zmíněného žánru se jedná o vcelku příjemnou hororově akční oddechovku.

Zkušená ruka editora by mohla román pozvednout ještě o stupeň výš, neboť zatímco začátek se zdál dobře promyšleným, nenuceným i cynicky vtipným, s přibývajícími stránkami se do textu vkrádaly i unylé a stagnující pasáže. Přesto bych v Pavlasovi, pokud se rozhodne dál kráčet nastolenou cestou, viděl možný příslib do budoucna s potenciálem získat si oddané čtenáře.

Hordy se jednoduše nebojí jít do zběsilého děje i za cenu velkých ztrát, nadměrné brutality či heroických výkonů hlavní postavy. Nebojí se ani poukázat na lásku a partnerskou oddanost, stejně jako lidský hyenismus vyvolaný extrémní situací. Jako na každém tlejícím mase i zde nalezneme nějaké ty mouchy, nejde ale o nic, co by redakční zásahy nedokázaly v mnohém vylepšit. Závěrem musím poukázat na opravdu povedenou tematickou obálku, zvláště její přední stranu, která hravě strčí do kapsy mnohé z podobně laděných titulů.

Jan Pavlas (1982)

V roce 2015 mu u nakladatelství Dona vyšla první kniha, Chilli kuchařka pro labužníky, která pojednává o přípravě domácích pochutin s (z) chilli a o vaření všemožných ďábelských pokrmů. V současné době pracuje na nové kuchařské knize, ve které zcela popouští otěže své posedlosti gastronomií a vařením. Minulý rok vydal debutový hororový román Hordy. Momentálně pracuje na nové knize hororových povídek, jejímž prostřednictvím si hodlá otevřít brány do nových neprobádaných dimenzí hrůzy, hnusu a nevkusu. Současně je výhradním textařem okultně metalových skupin Cult of Fire a Death Karma. Jako hostující textař napsal text ke skladbě The Tides of Melted Metal, která se objevila na albu XIV brazilské thrash metalové legendy Vulcano.

Pavlas-foto

Stěžejní námět tvého debutového románu přináší zombie apokalypsu. Proč jsi vybral právě ji? Nepřijde ti tohle téma už vyčerpané a opakující se? Myslíš, že se může čtenář (tvůj nebo žánru obecně) setkat s něčím, co ještě nebylo vyřčeno, co jej překvapí?

To, že stěžejním tématem mého debutového hororového románu je zrovna zombie apokalypsa, je ryzí náhoda. Jednoho ponurého deštivého večera jsem vyhlédl z okna na liduprázdnou ulici. Cynicky mi proběhlo hlavou, že ono mrtvé maloměsto by bylo zábavnější, kdyby bylo opravdu mrtvé. Usedl jsem ke stolu a začal psát krátkou povídku. Během následujících dvou týdnů mě napadl příběh, který by vydal na celý román. Ten příběh se mi nezdál vůbec špatný. Byl napínavý, morbidní, místy humorný a hlavně plný nečekaných dějových zvratů. Bylo v něm všechno. Láska, sebeobětování, šílenství, naděje. A též spousta akce, záplava hrůzy a smrti.

Ve světovém kontextu je zombie apokalypsa klišé. V české literatuře se toho na podobné téma však moc neobjevilo. Mým cílem bylo napsat zombie horor odehrávající se v českém prostředí. Lidé, kteří Hordy četli, to ve většině případů ocenili. Číst o něčem takovém, co se odehrává přímo za vaším barákem, je prostě nářez. A když mají Korejci povedený film Train to Busan, Češi nyní mají alespoň můj román Hordy. S odstupem času si myslím, že se mi kniha povedla. Zasazení do specifického prostředí podle mého názoru zajetému tématu, jakým zombie apokalypsa bezesporu je, může dodat nový rozměr.

Věřím, že jsem v Hordách dokázal překvapit. Kniha na jednu stranu naráží na mnohá klišé. Některá i zesměšňuje a převrací. Ale ta hrůza a autentičnost tam je. Několikrát jsem se setkal s názorem, že Hordy jsou až příliš brutální. Ale své místo dostala i humorná stránka. Sice je černá jako bezměsíčná noc, ale dodává Hordám potřebný nadhled. Chtěl jsem, aby moje kniha byla zábavný nářez. Dobře napsaný brak. Taková kniha má za cíl především pobavit. Pokud vím, tak všichni čtenáři Hordy dočetli. A to je dobré znamení. Zombie apokalypsu mám za sebou. V budoucnu se budu věnovat jiným, neotřelým tématům.

Během četby Hord jsem si nemohl nevšimnout zjevného odporu ke komunismu, potažmo levicovým politickým zřízením. Co tě vedlo k takto zřetelným vyjádřením a jak se celkově díváš na takové „okořenění“ žánrové literatury? Máš nějaké oblíbené knihy nebo autory, kteří kombinují fantastiku s politikou?

V první řadě musím podotknout, že Hordy nejsou politickou knihou. Není to žádný politický manifest. Je to fikce, horor. Na několika místech se v knize objevila narážka na komunisty a levici, protože děj Hord se odehrává v České republice. A zaplavení politické scény všemi možnými odnožemi levice je v současné době palčivý problém. Levice je taky taková horda. Nebudu teď čtenáře unavovat nějakými sáhodlouhými litaniemi o tom, jak populistická levice utáhla masu voličů na vařené nudli, jak tahá prostředky z cizích kapes a nikdy ze svých, jak je omezována podnikatelská a občanská svoboda. Je to všechno svinstvo a je hanba, jak česká politická scéna v současnosti vypadá.

Vinu na tom samozřejmě nesou i ti, kteří po Sametové revoluci selhali při vytváření sebevědomé prosperující společnosti. Uzavřel bych to tak, že Hordy nejsou politickou knihou. Jen jsem si párkrát neodpustil kopnout si do komunistů a jejich pohrobků. Jelikož se snažím šetřit si zdraví, politice se pokud možno obloukem vyhýbám. Ale je to těžké, poněvadž politické dění většinou převážně negativně ovlivňuje i můj život. Ale nějakou novou vyloženě politickou fikci bych asi nečetl. Nepřijde mi to zajímavé. Stejně už všechno výstižně kdysi řekl George Orwell.

Román Hordy jsi chtěl původně vydat pomocí crowdfundingové kampaně, kde osobně vidíš důvody konečného nezdaru? Máš teď s odstupem času nějaké rady a tipy pro autory, kteří by se chtěli vydat stejnou cestou? A rozhodl ses pro crowdfunding rovnou, nebo jsi knihu nabízel nějakým nakladatelstvím? 

Tohle je velmi složitá otázka. Crowdfundingovou kampaň jsem spustil ihned po dopsání knihy. Chtěl jsem si knihu vydat sám, poněvadž jsem si tehdy myslel, že nejlepší by bylo, kdyby mi do textu žádné nakladatelství nezasahovalo. Chtěl jsem, aby Hordy byly syrové a bez cenzury. Kampaň jsem asi špatně postavil. Nedokázal jsem ji správně podat lidem. Nevím. Později jsem se dozvěděl, že crowdfunding není pro knihy zrovna ideální, poněvadž se již mnohokrát stalo, že kampaň byla úspěšná, ale autor při přípravě samotné knihy mnohé věci zanedbal. Přispívající pak obdrželi těžko čitelnou knihu bez korektury textu, sazby a podobně. Též jsem měl pocit, že všichni prostě čekali, až to vyjde. Já tu kampaň udělal z důvodu, abych věděl, v jakém nákladu Hordy vytisknout. Zkrátka to nevyšlo.

Několik dní po ukončení kampaně jsem dal na Facebook zprávu, že pro skalní fanoušky nechám udělat limitovaný výtisk. Během jednoho dne mi napsalo asi šedesát lidí. Což je mnohem víc, než kolik za dva měsíce přispělo do crowdfundingové kampaně. Crowdfunding je podle mě skvělý nástroj, který se dá zajímavě využít. Především v celosvětovém měřítku. Viz třeba úspěch počítačové hry Kingdom Come na Kickstarteru. Mně se to naneštěstí nepovedlo. Spíš než na knihy nebo podnikatelské záměry to v Čechách asi funguje na financování nějaké skopičiny. Asi bych to zkusil znovu jen v případě, že bych chtěl třeba procestovat svět na kolečkových bruslích. Nahý. Anebo spíš ne.

Bylo by mi trapné žádat od lidí peníze na vlastní zábavu. Crowdfunding asi uložím k ledu. O to víc mě překvapilo, že jsem krátce po neúspěšné kampani mezi své přátele, známé a fanoušky rozšířil sto kusů knihy. Díky tomu se zaplatily náklady na tvorbu obálky, korekturu, sazbu, výrobu asi sto třiceti knih, atd. Všem, kteří si knihu zakoupili, ještě jednou moc děkuji. Bez vás by Hordy nikdy nespatřily světlo světa. Jsem vám všem obrovským způsobem vděčný. Též děkuji za mnohé upřímné a převážně kladné ohlasy. Po rozšíření oněch asi sto kusů jsem knihu přestal distribuovat. Velmi kladné ohlasy čtenářů mě nakoply a já začal shánět nakladatele. Poslal jsem knihu do několika nakladatelství. Leckde se i líbila. Zatím ještě nikde k žádné definitivní dohodě nedošlo. Ve dvou případech jsem se nedohodl na podmínkách, asi čtyřikrát mi bylo řečeno, že kniha je příliš extrémní a brutální.

Pavlas-Hordy-cover

Kdyby mělo nějaké nakladatelství zájem vydat pořádně hnusný horor, nechť mě kontaktuje na emailové adrese: pavlas-jan@email.cz. Určitě se domluvíme. V jednu chvíli jsem zvažoval založení vlastního nakladatelství, pod jehož hlavičkou bych Hordy vydal. Ale mé časové kapacity jsou vyčerpané a nedokázal bych se o knihu řádně postarat. Podle reakcí čtenářů si Hordy oficiální vydání zaslouží. Už jen proto, že syrového českého hororového braku moc nevychází. A lidé dle mého názoru v dnešní době chtějí i takovou literaturu. Momentálně tedy pro Hordy hledám vhodného nakladatele. Kdyby chtěl někdo knihu přeložit a vydat v jiné zemi, též bych byl jedině rád. Třeba v Polsku nebo v Německu.

Z tvého medailonku je jasné, že jsi příznivcem metalové hudby. Jak se díváš na kapely, které kombinují horor a metal třeba v textech nebo v pódiové show? Patří to k sobě? Dá se hovořit třeba o něčem ve smyslu, že agresivní hudba jde ruku v ruce s „agresivní“ četbou a filmy nebo je to zcela povrchní názor? Máš kolem sebe hodně lidí, co preferují oboje?

Metalistou jsem od dětství. A budu jím navždy. Je otázka, jak definovat propojení hororu a metalu. Kdybych si měl vybrat tři nejoblíbenější metalové kapely, již roky bych musel zmínit trojici Dissection, Funeral Mist a Watain. Všechno to jsou black metalové kapely hrající atmosférickou, temnou a apokalyptickou hudbu, ze které mrazí. Je to až transcendentální záležitost. Takovéhle věci bych zrovna do kategorie „zábava“ neřadil. Pro mě to je vyšší umění. Spirituální záležitost. Je to podobné mé spolupráci se spolky Cult of Fire a Death Karma. Prostřednictvím svých textů vzdávám hold odvrácené tváři božství a Smrti.

Jinak spojení hororu a metalu samozřejmě fungovalo vždy. Už od dob prvních alb Iron Maiden, Mercyful Fate, Kinga Diamonda, Venom, Slayer nebo starých Mayhem. Vždycky jsem to miloval. Mám rád i brutální death metalové kapely. Třeba Mortician nebo Cannibal Corpse. Jejich tvorba v sobě má ten správný nadhled. Cannibal Corpse navíc umí dobře hrát. Jejich hudbu bych zařadil do kategorie „ta správná hororová zábava“. Proč ne. Temně hnusné věci se objevují i v tvorbě hudebních interpretů mimo extrémní metalové žánry. Třeba „Eat me, drink me“ od Marilyn Manson je čisté zlo. Hnusně depresivní špinavý rock s pěkně mrazivými texty. Některé věci od horrorcore interpreta Řezníka jsou též nádherně nemocné.

Není divu, že i tenhle neřád byl v Hordách zmíněn. Tím se dostávám k tomu, že mé narážky na metalové legendy a různé pop kulturní ikony jsou vlastně poctou. Miluji metal, hororové filmy, knihy a různé další formy extrémního umění. Z mojí tvorby je to přirozeně patrné. Pokud někdo dokáže tyto formy umění efektivně spojit, je to jedině dobře. Mám kolem sebe spoustu lidí, kteří se od sebe dost liší. S většinou z nich mám něco společného. S někým ten metal a horory, s někým jiným lásku ke gastronomii, cestování, herpetologii nebo třeba práci a podnikání.

Obal tvé knihy se dle mého povedl, můžeš více představit jeho tvůrce? Mimochodem, kdyby mi někdo řekl, že je to obálka alba nějaké death metalové kapely, tak mu to asi odkývnu, takže se ještě vrátím k předchozí otázce: Jak vnímáš celou tuto rovnici spojení hororu a metalu, je to jen určitá image s povrchovými znaky, nebo to má podle tebe má nějakou větší hloubku? 

Obal vytvořil výjimečný talentovaný umělec David Gorecraft. Spolupráce s ním je mi velikou ctí. Je to génius. Přesně takhle by obálka k hororovému braku měla vypadat. Spojení hororu a metalu. Image nebo větší hloubka. Víceméně jsem již odpověděl výše.

Jak se díváš na úroveň domácího literárního hororu a jeho začlenění v rámci celé fantastiky?

Naše hororové podhoubí je malinké. Je to docela underground. Není tu žádný tahoun. Žádné velké jméno, které by se stalo legendou v celosvětovém kontextu. Žádný Clive Barker, žádný H. P. Lovecraft nebo někdo, kdo by měl na horor jako žánr obdobný dopad. Něco se tu sem tam děje. Potěšil mě třeba Milan Žáček založením nakladatelství Carcosa. Díky němu se tak dočkají vydání v českém jazyce autoři, které by konzervativní český nakladatel pravděpodobně nikdy nevydal. Strašidelná vagina od Mellicka mě pobavila. Byla to docela jízda. Těším se i na román Mainstream od Miroslava Pecha, který zrovna vyšel právě u Carcosy. Je to jejich první titul od českého autora. Sice nevím, co od knihy čekat, ale rád si ji koupím. Českých hororů moc nevychází. Tak snad mě to rozseká na kousky.

Jinak mohu říct, že mám dojem, že nakladatelé se hororu svým způsobem štítí. Všude ve světě je horor v jednom pytli se sci-fi a fantasy. U nás se to víc odděluje. Je to škoda, protože lidé by podle mě horor četli. Sám jsem byl překvapen, kolik běžných smrtelníků reagovalo na Hordy vyloženě s nadšením. Nakladatelé chtějí pro náš malý trh co nejbezpečnější, nejprůměrnější a co nejméně škodlivé knihy. Přitom si myslím, že lidé by četli knižní horory podstatně víc. Jen jim je nemá kdo nabídnout.

1 160 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.