Česká fantastika má standardně velmi slušnou úroveň, vzdor jejím kvalitám se jí ale nedaří tak často proniknout k nežánrovým čtenářům a zařadit se do proudu literatury vnímané jako seriózní krásné umění. Dokázalo to Mycelium Vilmy Kadlečkové, které v tomto ohledu – vedle tvorby Julie Novákové – znamená současný vrchol domácí science fiction. Zahrada, pentalogie severomoravské spisovatelky Jany Richterové, představuje veskrze rovnocenný pandán v rámci fantasy žánru, třebaže je autorčinou beletristickou premiérou. Pokud bychom chtěli Zahradu v rámci fantasy žánru blíže zařadit, pak se nabízí kategorie věkové určení new adult, konkrétně pak urban fantasy se značnou příměsí magického realismu. Lze ji však označit rovněž jako jedno z mála děl spadajících do new weirdu, ovšem v ryze českém stylu…

Existuje pravda kolem nás, lépe to, co za ni považujeme: hmatatelná, seriózní, střízlivá, taková, kterou můžeme vážit, měřit a předvídat. A pak cosi, co se skrývá za ulicemi, domy, auty, mobily, běžnými událostmi. Tušení zázraku? Něco jednoduššího a vlastně naprosto přirozeného. Spleť souvislostí, jemných asociací, nejednoduché lidské komunikace a psychiky, odkazů kulturního podvědomí. Neokázale a ústrojně se do vyprávění zapojují motivy a prvky z mytologií a pověstí, různé podoby magie, mysticko-čarovné artefakty. Město jedenadvacátého století, byť s aurou legendární minulosti, střídá přepychová vila s děsivě odpudivým zázemím, mytický a nebezpečný Les, temná Komenda ultimativního řádu řeholníků. Realita přechází v sen, sen v realitu.

Pětice románů se odehrává v současném severomoravském městě, jehož modelem je charismatická Opava a částečně také Olomouc. Příběh otevírá román Sféra (2013), ve kterém se představuje šestice ústředních hrdinů (psychoterapeut, galeristka, dva architekti, výtvarnice a vedoucí bistra), k nimž se v dalších svazcích připojí několik dalších důležitých postav (hudebník, právník, studentka, lékařka). Následující Lovec (2014) posiluje fantaskní motivy a odkrývá kořeny dávné minulosti, spjaté s protagonisty i městem samotným. Návrat (2015) a Velmistr (2016) rozehrávají nové dějové linie, díky kterým vystupuje do popředí osobitě a nejednoznačně pojaté téma střetu tmy a světla. V závěrečné Hostině (2018) přízračně graduje konflikt mezi soupeřícími silami. Autorka vede osudy svých hrdinů neobvyklými cestami a vyhýbá se konvenčnímu zakončení.

Na první pohled ani protagonisté příběhu, vesměs mladí lidé, nevybočují z normálu, i když nepatří mezi obyčejné konzumní typy. Jsou vnímaví, inteligentní, poněkud výstřední, mají tvůrčí ambice, ale také více či méně skryté potíže, traumata a tajemství. Od počátečních náznaků začínají postavy přecházet mezi světy – nadskutečným a civilně všedním. S každým svazkem je výraznější a důležitější fantastická poloha příběhu, aniž by opustila zakotvení v současné každodennosti a její logice. Přesto neztrácejí obě složky věrohodnost i propojení.

Jana Richterová vypráví kultivovaným, vtipným a živým jazykem, způsobem, který čtenáře vtáhne do děje, vyvolává dojem působivě natočeného filmu. V textu používá er-formu, ale spolehlivě vede ženské i mužské postavy a dovoluje jim, aby se střídaly v pozici bezprostředně prožívajícího. Některé situace se odehrávají ze zorného úhlu různých postav, které tím konfrontuje a prohlubuje. S originálními fantastickými a poetickými obrazy kontrastuje nadmíru realistické, přesné zachycení psychologie jednotlivých postav i jejich interakcí. Čtenář navíc podprahově získá víc informací o problematice mezilidských vztahů a lépe je pochopí, než kdyby prošel tematickým kurzem; ostatně Richterová má za sebou praxi pedagoga a arteterapeuta.

Protagonisté pentalogie nejsou bezvýhradně kladní ani záporní. Každý má svoji slabinu, své dobré stránky, motivace, charakteristickou dikci a svébytné myšlení. Vazby mezi hrdiny příběhu vnášejí napětí přinejmenším stejně intenzivní jako dramatické akční scény. Autorka jimi nešetří, přičemž drsné chlapské pasáže, krvavé vize a mrazivé hororové výjevy zvládá přesvědčivě a s elegancí. Graficky zdařilá podoba knih, krásné obálky samotné autorky textu, pečlivé korektury, důmyslně zvolené citace, jež uvádějí každou kapitolu, možnost kontaktu s autorkou; to vše jen dotváří půvab pentalogie.

Přestože Zahrada splňuje všechny parametry špičkové fantastiky a (navzdory tomu) paradoxně sbírá chválu mainstreamových literárních kritiků (včetně nominace na cenu Magnesie Litery), mezi skalními čtenáři fantasy se o Janě Richterové a jejím opusu příliš neví. Důvodem není nízká kvalita, ale nedostatečná propagace vzhledem k vydání ve vlastním nákladu. Škoda, protože jakmile se rozhodnete vstoupit do uhrančivé Zahrady, může vás pohltit a přenést do magického světa bohaté imaginace. Je dokladem, proč žánr fantastiky v leckterém ohledu překonává mainstream a funguje jako analytická laboratoř lidského společenství a přitom neztrácí schopnost zaujmout i pobavit.

JANA RICHTEROVÁ: ZAHRADA

Sféra

brožovaná, 300 stran, 299 Kč

Lovec

brožovaná, 304 stran, 299 Kč

Návrat

brožovaná, 292 stran, 299 Kč

Velmistr

brožovaná, 298 stran, 299 Kč

Hostina

brožovaná, 358 stran, 299 Kč

1 846 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora