Ocenění

SF&F Workshop: Rozhovor s Jiřím Kábrtem

Autor | Aktuality | Středa 15 Únor 2012 7.30

Přinášíme vám druhý díl našeho rozhovorového seriálu, jehož spojovacím motivem je literární workshop v Městské knihovně v Praze „Mistři písmen, učni slov“. Novou tváří mezi spisovateli je i Jiří Kábrt. Poprvé publikoval v malonákladovém sborníku Rytiny ze stejnojmenné literární soutěže (více informací najdete na internetové adrese http://www.rytiny.cz/), ale do povědomí čtenářů se probojoval až svou následující prací „Tato pravda“ uveřejněnou v roce 2011 v zářijovém čísle XB-1. Povídka se sice nedočkala žádných ovací, ale její autor se nevzdává. Zatímco v minulém díle jsme vám představovali autorku, která svá „učednická léta“ snad už zakončila a probojovala se do širšího povědomí čtenářů, Jirka Kábrt je teprve na samém začátku této cesty…

Povídka vydaná v XB-1 byla tvou první. Jak to celé probíhalo?

Na počátku roku 2010 jsem dostal náhlou inspiraci a jistou ideu, z níž se postupně vyvinulo základní prostředí pro space operu, respektive se mi naakumulovaly různé nápady do jednoho příběhu a k němu jsem přidal prostředí sloužící mu jako kontext. Postupně jsem z tohoto prostředí napsal dvě povídky a obě je poslal do Vidoucího, kde jsem bohužel úspěch neslavil. Tak jsem je okamžitě zaslal do XB-1, odkud se mi ozvali v následujícím roce a po úpravách je přijali.

Jak přesně takové úpravy probíhají? Co po Tobě redaktor všechno chtěl – a když se na to díváš zpětně, chtěl to po tobě „správně“?

Pokud si dobře pamatuji, šlo o výzvu k opravě pár obecných nešvarů v úpravě textu. Samozřejmě jsem čas využil také k menší slohové úpravě, k větší v případě druhé, dosud nevydané povídky.

Myslíš, že workshop měl na to nějaký vliv?

Na určité úrovni ano, nicméně jsem (zvláště v případě dosud nezveřejněné povídky) postupoval zpočátku velice instinktivně, jelikož mnohé pasáže mne „posedly“ a musel jsem je napsat tak, jak jsem je cítil. V následující fázi se mi ovšem vybavily praktické rady, většinou právě z workshopu, a snažil jsem se jejich pomocí text učesat.

Součástí workshopu bylo doporučení knih o psaní; přeci jenom, knihovna se nezapře. Je nějaká, kterou jsi četl, oslovila tě a pomohla ti?

Oblíbil jsem si příručku Davida Jana Novotného „Budování příběhu“ a knihu Stephena Kinga „O psaní“. Dle rozporuplných reakcí na mou povídku jsem se patrně moc nepoučil…

Co bys doporučil začínajícím autorům, kteří chtějí prorazit?

To, že vaše dílo má šanci, poznáte především pokud před očima jasně vidíte buď začátek nebo konec příběhu, nejlépe obojí najednou. Za druhé, to, že jste na správné cestě, poznáte ve chvíli, kdy alespoň jednou upřímně cítíte to, co se děje vašim postavám. A nakonec je dobré zároveň vědět, že sami sebe byste neměli brát příliš vážně, ale zároveň příběh „prodat“ tak, aby vás ostatní brali vážně.

Budeš psát i dál? Co máš v plánu?

V plánu mám hodně dalších příběhů. Netrpělivě čekám na to, až XB-1 otiskne moji druhou povídku, abych se mohl ještě jednou poučit z kritických reakcí. Zanedlouho mi vyjde čtvrtá povídka v Rytinách a v bezprostřední době chystám jednu delší fantasy povídku, z níž mám zatím napsaný jen fragment – sice dlouhý, ale pořád ještě nedokončený, jak už to u fragmentů bývá…

263 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Komentáře: 2 »

  1. Comment by mstajer — 15.2.2012 @ 16.31

    Nojo. Člověk se většinou žádných ovací nedočká. Každá zpětná vazba by se dala přitom vyvážit „zlatem“. Občas to vypadá jako střílení do neviditelného terče.
    Chce to trpěivost.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

  2. Comment by hseiner — 16.2.2012 @ 12.19

    @mstajer: No, zrovna „Tato pravda“ si na nedostatek zpětné vazby stěžovat nemůže (tady, Legie, Lopuch, recenze). Jen ty ovace v ní tak nějak chyběly (se světlou výjimkou P.Šimčíka na Sardenu), to pojmenoval Míla Linc dosti kulantně. S 16% na Legii (z 8 hodnocení) je to jednoznačně nejhůře hodnocená povídka dosavadní existence časopisu. (Vladimír Zábrodský sice mohutně finišuje, ale už to nedotáhne.)
    Přesto mě ale rozhovor moc potěšil, přístup „netrpělivě čekám na to, až XB-1 otiskne moji druhou povídku, abych se mohl ještě jednou poučit z kritických reakcí,“ mi je velmi sympatický a považuji ho v Čechách za vzácný. Až druhá povídka vyjde, pokusím se k ní na Lopuchu vypotit něco co možná nejkonstuktivnějšího – od teď držím Jiřímu Kábrtovi ml. palce.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 1 Thumb down 0

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.