Nacisté jako vládci Afriky (recenze)

Autor Miroslav Štrobl | Aktuality | Pátek 29 dubna 2016 14.55

Kdyby se u Dunkirku začátkem léta 1940 nestal onen zázrak, kdy německé jednotky nezaútočily na v panice utíkající spojenecká vojska, mohla se vcelku úspěšná evakuace proměnit v masakr, jenž by pravděpodobně stál předsednické křeslo Winstona Churchilla, a nacistická třetí říše by Británii přiměla k uzavření spojenectví. Britský autor Guy Saville si pro výchozí bod svojí verze běhu dějin zvolil právě tento okamžik. Nechal díky němu rozvinout Říši do Hitlerem vysněných rozměrů zahrnujících rovněž řešení židovské otázky, pro niž už dlouhá léta ležel na stole plán, jemuž se najednou doslova otevřela stavidla – masový přesun židů na Madagaskar. Největší africký ostrov se stal hlavním dějištěm druhého dílu plánované trilogie, kterým nakladatelství CPress trochu netradičně s touto sérií na českém trhu začíná. Překvapivě tato vypočítavost knize Plán Madagaskar neškodí, spíše naopak…

Z pohledu českého nakladatele jde v podstatě o sázku na jistotu. O prvním dílu The Africa Reich si dnes už dovedu udělat představu jako o přinejhorším dobře odvedené práci s čtivým, napínavým a o překot uhánějícím příběhem. Přetahování britských a německých sil v srdci Afriky ovšem není na první pohled tak atraktivní, jako realizace obludného sociálního experimentu snadno identifikovatelného už dle názvu knihy a podaného v takovém detailu, že si čtenář bude každou chvilku broukat: Takhle se to mohlo klidně stát. Naskočení do rozjetého vlaku má za následek jen to, že na začátku nejsou figurky rozmístěny ve výchozím postavení a některé jsou už dokonce jen bolestnou vzpomínkou. Události, jimiž jsou postavy vláčeny, vyvolávají střípky vzpomínek, kterými se autor vrací v příběhu zpět a připomíná, co se tehdy stalo a jaký je zdroj současných motivací. Jako samostatný román funguje Plán Madagaskar velmi dobře, od začátku do konce, a nijak nevadí, že je příběhová nit leckde roztřepená.

Sám příběh je zpočátku vyprávěný hodně zeširoka, postavy jsou rozesety různě po světě a jednotlivé události od sebe oddělují celé měsíce. Žena, židovka žijící ve Velké Británii, je po odhalení nevěry i přes pokročilou fázi těhotenství ponechána osudu, všudypřítomný antisemitismus sahající daleko za hranice Říše se postará o zbytek. Její milenec, toho času prohlášený za mrtvého, se vrací domů v naději, že konečně začne žít klidným životem. Ve stejné době se nacistický guvernér Konga dostane při úniku před partyzánským útokem k informacím, jež by v důsledku vedly ke konečnému vítězství v Africe. Postupně se do rozehrané partie přidávají další a další postavy, hrací pole se zmenšuje a čas se začne ukrajovat ne po dnech, ale rovnou po hodinách a minutách. S přibývajícím tempem byla moje vůle odtrhnout se od knihy stále menší.

Už když jsem Plán Madagaskar bral do rukou, tušil jsem, že mě čeká příběh plný zoufalství a nelidského zacházení. Je to podobné, jako se dívat v televizi na dokument o nacistickém Německu. Člověk je na některé věci připravený. Nicméně Saville je nekompromisní autor a některé jím popsané scény bych označil jako obrazy dobře nastudované krutosti. Kniha je tak především napínavým čtením s do nejmenšího detailu vykresleným prostředím a postavami, jež si nemohou být svým osudem jisté. Jen dvakrát jsem pocítil vypravěčské zaškobrtnutí. Poprvé v okamžiku, kdy se postavy na jednom místě míjí ve stylu českého velikána přinášejícího stále nové a nové vynálezy. Pravdu pyšně odhalující záporák je také klišé, které se dalo řešit jiným způsobem.

Na samém konci knihy Saville v poznámce autora vyjmenovává prameny, na kterých svůj příběh vystavěl. Jedná se o příležitost nahlédnout pod pokličku tvorby románu, který, ač z alternativní historie, se stále musí opírat o historická fakta pro dosažení co nejlepšího efektu a maximální uvěřitelnosti. Plán Madagaskar obojí splňuje na výbornou. Snad se kniha dočká zájmu, který nám přinese i české vydání prvního dílu, případně dílu třetího, o jehož názvu můžete rozhodnout i vy na internetových stránkách autora.