V roce 2011 představil belgický autor David Ausloos zajímavou hru Panic Station. Ta zaujala hráče natolik, že se u nás dočkala českého vydání pod hlavičkou společnosti REX hry, a to s všeříkajícím názvem Stanice Paranoia. Pojďme se společně podívat do nitra vesmírné stanice, kde se odehrávají dramatické a možná i poslední chvíle zvláštní jednotky, abychom zjistili, v čem je tato (ne tak úplně) kooperativní hra pro 4 až 6 hráčů zajímavá a zda se bude líbit i vám.

Proč se bát?

Stanice Paranoia je kooperativní hra s prvkem zrádce a odkazuje svou atmosférou na kultovní filmové horory. Zasazením příběhu se podobá druhému dílu Vetřelců, zatímco herní mechanismy se blíží Carpenterově Věci. Hra je k dostání v kvalitně provedené plechové krabici s vytlačenými rysy tváře na přední straně. Parádní, leč skromně účelný vizuál si udržují i všechny komponenty. Ty najdete v plastovém insertu, který obsahuje 108 karet, 22 dřevěných žetonů a odpovídající přelepky, jednu desku tepelného skenu, čtyřstěnnou kostku a pravidla v českém a slovenském jazyce. Karty se dělí na 5 druhů – 20 oboustranných karet místností, 46 karet prohledávání, 12 karet postav, 12 karet skenu a 18 karet nákazy. Karty jsou standardní velikosti Magic: the Gathering, takže není problém pořídit obaly (pouze místnosti vyžadují oboustranně průhledné), do insertu se však po této úpravě nevejdou. Všude je použita srozumitelná ikonografie bez textu a po první hře budete mít dostatečný přehled, co k čemu slouží. Pokud byste váhali u karet prohledávání, pomohou vám poslední dvě strany pravidel, na kterých je každá z dvanácti možností popsána a vysvětlena. V kombinaci s pravidly v českém jazyce není problém zapojit do hry i menší děti.

Přichází paranoia

Na začátku hry hráči připraví dle pravidel balíček karet prohledávání a stejně učiní i s balíčkem místností. Následně si každý hráč vybere barvu a dostane odpovídající žetony a karty postav, krve a dvě karty skenu. Ve Stanici Paranoia ovládá každý hned dvě postavy – člověka a jemu přiděleného androida. Ti se mohou po stanici samostatně pohybovat a mají odlišné schopnosti – android může ovládat střelné zbraně, zatímco člověk pouze nůž a především pouze on může vypálit hnízdo parazitů. Na začátku hry obdrží hráči karty z balíčku prohledávání a umístí žetony svých postav do startovní místnosti reaktoru. Už teď může, ale nemusí být mezi hráči nakažený, pokud někdo mezi startovními kartami prohledávání obdržel kartu hostitele. Hra plná podezřívání a paranoie může začít. Každé kolo začíná fází parazitů, kteří se dle hodu kostkou pokusí přemístit a jestliže skončí svůj pohyb v místnosti s některou z hráčských postav, zraní ji. Následuje fáze hráčů, ve které může každý udělat jednu až čtyři akce, což záleží na zdravotním stavu jeho dvou postav. Hráči mají celkem 7 možností, co ve svém kole udělat, přičemž každá stojí jednu akci:

• Objevení nové místnosti – hráč vezme vrchní kartu z balíčku místností a umístí ji k již odhaleným místnostem;
• Pohyb – hráč může pohnout jednou ze svých postav o jednu a v případě spojovací chodby o dvě místnosti;
• Střelba – android, který má u sebe zbraň a náboje, může vystřelit na parazita nebo hráčskou postavu ve stejné místnosti;
• Prohledávání – hráč prohledá místnost a vezme si karty prohledávání;
• Aktivace počítačového terminálu – hráč v místnosti s počítačem využije jednu ze tří možností: provede tepelný sken, otevře zamčené dveře nebo objeví skrytou místnost;
• Léčení – pokud je hráčova postava v místnosti ošetřovny, může si vyléčit životy (1 akce = 2 životy);
• Použití vybavení – hráč může použít vybavení, které získal při prohledávání místností.

Zastavme se u tepelného skenu, který slouží k odhalení počtu nakažených a nenakažených postav. Každý hráč dostal na začátku hry dvojici karet skenu, jednu modrou (nenakažený) a červenou (nakažený). Při skenu hráč pravdivě a skrytě umístí obě karty na příslušnou herní desku, na které pole pod zeleným + znamená pravdu a pole pod červeným x znamená lež. Vzniklé balíčky se zamíchají a následně odhalí. Hráči zjistí počet nakažených, aniž by se dozvěděli totožnost. Hra tímto způsobem může skončit, když jsou všichni nakažení, nebo je poslední nakažený zabit a hráčům tak nic nebrání v dokončení mise. Samozřejmě i takovou hru lze dohrávat, protože hráče může stále čekat boj s parazity a hledání potřebného množství benzinu.

Aby lidé dosáhli vítězství, musí spálit hnízdo parazitů, k čemuž potřebují 3 karty kanystru s benzinem. Spálit hnízdo navíc musí postava člověka a musí mít tři karty benzinu v ruce. Cílem parazita je buď všechny lidi nakazit, nebo zabít. Až tak je to prosté. Jak je ale možné někoho nakazit? Velmi snadno – kdykoliv se kvůli pohybu sejdou dvě postavy v jedné místnosti, musí si hráči tajně vyměnit jednu kartu. Tady přicházejí na řadu karty krve. Hráči si totiž mohou zcela bezpečně vyměňovat jakékoliv vybavení včetně benzinu. Jakmile ovšem jeden z hráčů pošle druhému svou kartu krve, tzn. pokusí se ho nakazit, nastávají dvě možnosti. Buď druhý hráč poslal benzin, čímž pokus o nákazu zhatil, nebo poslal výměnou cokoliv jiného a je nakažený. Tento princip je postavený na vzájemné důvěře a pamatování si, zda jsem nebo nejsem nakažený. Dokonce se může stát, že se ostatní pokusí hráče nakazit tolikrát, že má na ruce pouze karty nakažení. Pokud všem těmto pokusům odolal a při další výměně nemá jiné karty, může poslat cizí kartu nakažení (jiná barva hráče), aniž by tím někoho nakazil. Přestože popis může působit lehce matoucím dojmem, ve skutečnosti vše díky pravidlům pochopíte velmi rychle, ačkoliv přítomnost zkušenějšího hráče, jenž vše vysvětlí na názorném příkladu, je pochopitelně lepší.

Komu věřit a s kým hrát

Jedná se o velmi sympatickou „kooperativní“ hru, která je skladná, snadno přenosná a herní doba je nejdéle jedna hodina. Pravidla obsahují několik možných variant hry, jde především o drobné úpravy, které hru ulehčují nebo ztěžují lidem či nakaženým. Zpracování je na vysoké úrovni a díky českému překladu pravidel a absenci textu na kartách si ji může zahrát skutečně každý. Hra není nijak náročná na prostor a vejde se i na menší stolek. Hráč snažící se v první řadě o vítězství může být v tomto případě herním zážitkem zklamán. Stanice Paranoia je hlavně o hutné atmosféře nedůvěry, podezření, dedukce a strachu. Ačkoliv hráči v zásadě hrají proti hře prezentované parazity, ve skutečnosti probíhají téměř všechny konfliktní situace mezi hráči, kteří musí dobře zvážit, komu lze a komu nelze věřit. Identitu nakažených navíc není snadné odhalit, především v případě přesvědčivých hráčů. Pokud jsem na předchozích řádcích popsal zážitek, který se svou herní skupinou hledáte, budete se Stanicí Paranoia nadmíru spokojeni.