Ocenění

Stopařův průvodce Městem smrti (recenze)

Autor | Aktuality | Úterý 24 Leden 2017 8.00

V roce 2016 jsme měli možnost vidět na svých obrazovkách Doktora pouze dvakrát. Jeho dvanáctá inkarnace se proháněla chodbami coalhillské školy ve spinoffu Class a také v tradičním vánočním speciálu. Nakladatelství Argo však po velmi úspěšné Shadě, napsané dle původního scénáře Douglase Adamse, sáhlo po Doktorově mladším já, a tak se v publikaci Město smrti setkáváme s pánem času, opředeným charakteristickou dlouhou barevnou šálou. A právě čtvrtý Doktor je svým chováním bližší jeho modernějším ztvárnění, což znamená, že by měl být blíže také k jeho současným fanouškům. Jenže bude to fungovat i v tomto případě?

mesto-smrti

Oproti Shadě může být Město smrti v nevýhodě, a to hned z několika důvodů. První Argem vydané dílo z doktorova universa nemělo kvůli stávce filmařů dotočenou předlohu, a tak namísto plnohodnotného dílu šlo spíše o fragmenty z několika málo natočených scén, poskládané do vyprávění Toma Bakera (představitele čtvrtého Doktora). Bylo tedy nasnadě, že tuhle křivdu je potřeba napravit knižní formou, aby diváci nepřišli o plnohodnotný zážitek z daného příběhu. Město smrti mělo ale svou filmovou epizodu kompletní, je tedy otázkou nakolik bylo knižní zpracování nutné. Na stranu druhou uběhlo od odvysílání téměř čtyřicet let, takže proč ne?

S nejvyšší pravděpodobností bylo důvodem ke knižnímu vydání i jméno autora scénáře – Douglase Adamse. Právě toto jméno na obálce bývá pověstnou trefou do černého, zvláště pokud je třeba skloubit humor a sci-fi. Tím se ovšem dostáváme k další zajímavosti publikace. Jak osvětluje doslov, původním tvůrcem příběhu byl David Fischer (pod pseudonymem David Agnew), ale jelikož se tvůrcům televizní show povedlo sehnat více peněz na natáčení v Paříži, bylo třeba scénář předělat. Fisher od projektu odstoupil a štafetu převzal Adams. Ovšem scénář není to samé co obsáhlá kniha, a tak musel přijít ještě třetí pisatel v pořadí, a tím se stal James Goss.

Tardis s Doktorem a Romanou přistává v Paříži roku 1979 a pán času se pokouší svou společnici přesvědčit o významu lidského umění. A jak to tak bývá, hrdinové se připletou do zběsilého dobrodružství, které zahrnuje loupež Mony Lisy, sestrojení domácího stroje času a mimozemšťany žijící mezi lidmi. Jako hlavní záporák se představí hrabě Scarlioni, v němž se skrývá více, než on sám tuší. Dalšími postavami jsou jeho choť, jakožto komplic a nevědomky využívaný vědec Karenský, který si myslí, že pro hraběte vytváří stroj, jenž má svět zbavit hladu, ovšem pravda je trochu jinde. Poslední z důležitých postav je nevšední pomocník pánů času, detektiv Duggan, zastávající heslo „Není problém, který by nevyřešil pravý hák do spánku“.

Mašinérie se volným tempem roztáčí, a jak je u fenoménu Doctor Who zvykem, naši hrdinové se dostávají do zcela bizarních situací. Cestuje se časem do doby Leonarda da Vinciho, ale i na Zemi, na níž ještě není žádný život, jen bezútěšná pustina. Příběh nabízí spoustu zábavy, která ovšem nemusí být pro každého. Milovníky Doktorova suchého humoru, nebo stylu Stopařova průvodce galaxií, sice potěší, pokud jste ovšem na knihu narazili náhodou a o seriálu jste nikdy neslyšeli, budou na vás stroje času v podobě modrých policejních budek, sonické šroubováky nebo robotický pes K9 působit dětinsky a možná (bůh vás chraň) dokonce nudně.

Pro fanoušky ovšem skýtá navýsost vítané oživení suché loňské sezony a pomůže jim překonat propast před odvysíláním desáté série. Kniha opět vychází v pevné vazbě s úchvatně kýčovitou obálkou, která potěší především znalce seriálové předlohy. Kromě Mony Lisy je totiž na přebalu možné zahlédnout i originální jagarothskou vesmírnou loď, a dokonce i to, jak se proháněla na televizních obrazovkách na konci sedmdesátých let. Závěrem je třeba říci, že i když se tentokrát nedočkáme tolika akčních scén jako v Shadě, vynahradí nám to zajímavá pointa, která z hraběte místo obyčejného mocichtivého padoucha udělá postavu se silnou motivací pro své konání. Nakladatelství Argo jednoduše opět sáhlo na eso ve svém balíčku a nezbývá než doufat, že jich tam má ještě pár schovaných…

Douglas Adams a James Goss: Město smrti

vázaná, překlad Pavel Černovský, 320 stran, 268 stran

argo-logo

307 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Komentáře: 1 »

  1. Comment by standa.e — 24.1.2017 @ 21.33

    Výše zmíněný Class ovšem stojí za pozornost. Základní sestava hrdinů – vedle mladé Američanky s invalidní rozvedenou matkou nalezneme geniální mladší prostořekou černošku, traumatizovaného sikhu (jehož otec se hrdě hlásí ke svému původu turbanem), bílého homosexuála jenž se postavil své bohaté rodině, aby mohl jít za svou láskou v podobě homosexuálního prince ukrývajícího se v podobě upjatého mladého anglického lorda, jehož bohatství i bohatství jehož lidu vzešlo z nemilosrdného chování kolonizátora tyjícího z národa, jenž se na oplátku uchýlil k nemilosrdnému terorismu na svých kolonizátorech. Poslední z bojovnic za práva kolonizovaných (či též teroristka či mstitelka) je k princi připoutána vynucenou poslušností poté, co, tuším princův národ provedl genocidu na teroristech, aby byl následně vybit ošklivými černými stínys králem podobným Generálu Kusadlovi z Mravence Z…
    Myslím, že k dokonalosti seriálu chyběl už jen pár aboriginských lesbiček vychovávající ve squattu adoptovaného ET.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 1 Thumb down 1

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.